Směřuje Si Ťin-pching k doživotní vládě?

V pekingské Velké síni lidu se 16. října odehraje 20. sjezd Komunistické strany Číny (KSČ). Tato událost opakující se od roku 1977 po pěti letech slouží jako indikátor vnitřní čínské politiky. KSČ od svého vzniku v červenci 1921 v Šanghaji urazila dlouhou a občas krvavou cestu – v desetiletích po občanské válce a založení Čínské lidové republiky 1. října 1949 způsobila smrt desítek milionů lidí.

Navzdory tomu stále drží otěže moci a v uplynulých letech nejen znovu získala, ale i zvětšila svůj vliv v čínské společnosti. Tento proces ztělesňuje Mao Ce-tungův výrok citovaný současným čínským vůdcem Si Ťin-pchingem: „Strana, vláda, armáda, lid i inteligence, východ, západ, jih, sever i střed – strana vede vše.“ Důkazem neotřesitelného postavení KSČ je, že se její členská základna neustále rozrůstá a na konci loňského roku dosáhla téměř 97 milionů.

V čínské politice je dlouhodobě výrazná genderová nerovnost, která se odráží i v KSČ. Ženy tvoří 49 procent z 1,4 miliardy obyvatel Číny, ale méně než třetinu členů strany. V současném 25členném politbyru je dokonce jen jedna, vicepremiérka Sun Čchun-lan, jež však kvůli věku (72 let) zřejmě ve funkci skončí.

Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012 se KSČ snažila růst počtu členů omezit a požadovala posun v budování strany k optimalizaci struktury, zvýšení kvality a regulaci nových členů, proto dnes není snadné do ní vstoupit. Z přihlášky se stal několikaletý prověřovací proces a většina uchazečů se o členství pokouší několikrát, než jsou přijati. I Si Ťin-pching podle vlastních slov žádal desetkrát, přičemž jeho opakované nepřijetí ovlivnil kádrový škraloup jeho otce.

V současnosti jsou straníci kontrolovaní nejvíce od Maovy éry. Správný kádrový profil se buduje na monitorovaných sezeních nebo aplikací pro sledování studijního pokroku, jako je Studiem k posílení země. Ta obsahuje Si Ťin-pchingovy projevy a komentáře v podobě her a bodovaných testů. Kontrola centrálně koordinovaným a jednotným školením kádrů a úředníků spolu s rozsáhlými propagandistickými kampaněmi se stala charakteristickým rysem Si Ťin-pchingovy Číny.

Tři hlavní funkce

Nadcházející sjezd má stejně jako ty předchozí v zásadě tři úkoly. Prvním je zhodnotit práci KSČ v uplynulých pěti letech, reflektovat její současné situace a stanovit hlavní program pro všechny politické oblasti na příštích pět let. Druhým je případná revize stranických stanov, například kritérií pro výběr vedení nebo změny „vůdčí ideologie“. Třetím pak, že delegáti zvolí vedení, které bude řídit Čínu v příštích pěti letech. Tento úkol přitahuje největší mezinárodní pozornost, ale není jediným cílem sjezdu.

Zúčastní se ho 2 296 delegátů, kteří zastupují celou stranickou hierarchii

ve 34 provinciích a regionech a nejprve zvolí ústřední výbor s 205 řádnými a 170 náhradními (nehlasujícími) členy. Po „zvolení“ vyberou ti řádní ze svého středu 25členné politbyro a ti pak jeho stálý výbor, který představuje sedm nejmocnějších v zemi. Hlasování delegátů je však pouze formální, jelikož seznamy pro všechny tři vrcholné orgány předem stanoví současní členové stálého výboru a politbyra s přihlédnutím k názorům vůdců frakcí a bývalých členů stálého výboru.

Navzdory důrazu na společenskou stabilitu se Čína letos potýkala s řadou problémů. Jedním z hlavních byl a je zadrhávající ekonomika kvůli krizi bankovního a realitního odvětví i dopadům opatření v rámci „politiky nulového covidu“. V mezinárodní politice se diskutovalo o postoji Číny ke konfliktu na Ukrajině a podpoře Ruska spočívající v diplomatické, propagandistické a ekonomické součinnosti Pekingu s Moskvou. Občas se také objevila kritika, že Si Ťin-pching vytváří kult osobnosti, který připomíná Mao Ce-tunga, a že se rozpadá kolektivní vedení strany.

V kombinaci s letošním velkým suchem lze předpokládat, že Si Ťin-pching čelí velkým a jen obtížně řešitelným pře­kážkám pro své opětovné jmenování. Navzdory tomu pravděpodobně zůstane na vrcholu moci. Zvětšil totiž vliv své mocenské frakce, eliminoval protivníky a zajistil si loajalitu vedoucích soudruhů.

Frakční boj

Předpovídat složení nového ústředního výboru, politbyra a jeho stálého výboru je sice předčasné, ale hodně napoví o směřování čínské politiky. Rozložení sil na vrcholu KSČ bude do značné míry záviset na tom, které frakce jsou členové tří uvedených orgánů součástí. Ta Si Ťin-pchingova, jež byla po jeho nástupu k moci malá, se stala v čínské politice dominantní. Patří do ní například jeho kolegové a podporovatelé z provincií Fu-ťien a Če-ťiang, kde působil v letech 1985 až 2007. Řada dalších pak pochází z jeho provincie Šen-si a univerzity Čching-chua.

Oproti tomu dvě dříve dominantní frakce v KSČ – Komunistická liga mlá-

deže a šanghajská, reprezentované bývalými generálními tajemníky Chu Ťin-tchaem a Ťiang Ce-minem – ztratily na významu. Navíc se zdá, že dva členové s vazbami na šanghajskou frakci, výkonný místopředseda Chan Čeng a hlavní stranický ideolog Wang Chu-ning, přešli do Si Ťin-pchingova tábora.

Současné politbyro, které vzniklo na 19. sjezdu strany v roce 2017, ovládá Si Ťin-pchingova frakce. Na povýšení do stálého výboru aspirují „loajalisté“, jako je Čchen Min-er (tajemník strany v Čchung-čchingu), Čchen Si (vedoucí organizačního oddělení), Ting Süe-siang (vedoucí generální kanceláře) či Chuang Kchun-ming (vedoucí oddělení propagandy).

Mezi jeho spolupracovníky také patří například Li Čchiang (stranický tajemník Šanghaje) a Li Si (stranický tajemník provincie Kuang-tung). Li Čchiangova pověst však utrpěla dvouměsíčním uzavřením Šanghaje kvůli pandemii a šance Li Siho snižují špatné hospodářské výsledky jeho provincie. Očekává se, že Li Kche-čchiang nezůstane premiérem po skončení mandátu v březnu příštího roku, a proto bude vybrán jeho nástupce. Vzhledem k tomu, že Si Ťin-pching zbavil premiérský post velké části pravomocí, může ho nabídnout ostatním, aniž by na tom tratil.

Pokud získá další funkční období a prosadí tři své chráněnce do sedmi­členného stálého výboru, jeho frakce ho ovládne. Pokud by se to stalo, upevní nejen svou pozici do budoucna, ale i zajistí kontinuitu současné politiky namísto změn. A zdá se, že tento scénář bude na nadcházejícím sjezdu prosazen.

Centralizace moci

Si Ťin-pching je zřejmě nejmocnějším čínským vůdcem od Teng Siao-pchinga, architekta ekonomických reforem, které změnily Čínu z chudé agrární země v ekonomickou velmoc. Představuje takzvanou druhou rudou generaci, někdy nazývanou „strana princátek“, tedy potomků zakladatelů režimu. Jeho otec Si Čung-sün byl jedním z vrcholných funkcionářů Maovy revoluční gardy, v padesátých letech mimo jiné vedl oddělení propagandy. Během kulturní revoluce však upadl v nemilost a celá rodina byla poslána na venkov na převýchovu.

Navzdory tomu Si Ťin-pching věří v komunistické ideály. Pronikání „západních“ liberálních hodnot v důsledku reforem považuje za ohrožení Číny a předzvěst pádu komunistického režimu jako ve východní Evropě a v Sovětském svazu. Navíc po Maově smrti a rehabilitaci za Teng Siao-pchinga se jeho otec jako stranický tajemník provincie Kuang-tung zasloužil o ekonomické reformy včetně ustanovení „zvláštních ekonomických zón“, jež změnily jih Číny v průmyslovou továrnu světa.

Mnozí proto byli přesvědčeni, že Si Ťin-pching půjde v jeho stopách. Vydal se však jinou cestou. Na 19. sjezdu nechal do stanov strany zanést své „myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“. V roce 2018 prosadil změnu ústavy, která stanovovala pro prezidenta dvě funkční období. Tyto kroky zajistily, že kdokoliv jej kritizuje, útočí na KSČ. Současně si jimi připravil cestu k třetímu funkčnímu období, potažmo k doživotní vládě.

Za jeden z nejvýraznějších rysů Si Ťin-pchingovy vlády je považovaná centralizace moci. Jeho postavení vůdce strany jej staví do centra politiky. Vedle generálního tajemníka KSČ, prezidenta Čínské lidové republiky (ČLR) a předsedy Ústřední vojenské komise je v čele i zhruba deseti komisí a „malých skupin“. Ty mu umožňují rozhodovat o všech hlavních oblastech politiky, od bezpečnosti přes ekonomiku a digitalizaci až po právní reformy. Toto jádro výkonné moci určuje politické priority pod dohledem Si Ťin-pchinga.

Perspektivy

Podle některých odborníků by zpochyb­nění Si Ťin-pchingova vůdcovství nebo pokusy o převrat mohly vést k nepokojům a represím jako na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kdy pokojné protesty vedené studenty potlačila armáda. Aby tomu Si Ťin-pching zabránil, rozvinul bezpečnost do podoby totalitní kontroly s využitím digitálních technologií a umělé inteligence. Navzdory tomu se několik týdnů před sjezdem začalo živě diskutovat o jeho sesazení.

Na Twitteru se 23. září objevil post, že se v Číně odehrává vojenský převrat a Si Ťin-pching je v domácím vězení. Tato zpráva však neměla reálný základ, navíc historie ČLR je plná mocenských střetů, například takzvaný gang čtyř, který po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 vedla vdova po něm Ťiang Čching a který odstavil Teng Siao-pching. V osmdesátých letech se pak střetli reformisté s odpůrci reforem, kteří po událostech na jaře 1989 zvítězili. Tehdejší generální tajemník Čao C’-jang skončil v domácím vězení, v němž zůstal až do své smrti v roce 2005.

Dlouhodobý vnitrostranický vývoj a nedávné signály však spíše ukazují, že si Si Ťin-pching pozici upevní. A chvála ve stranických novinách Žen-min ž-pao naznačuje, že by mohl získat titul „vůdce lidu“. To by ho postavilo na úroveň Mao Ce-tunga a jeho myšlenky by mohly být zakotveny ve stanovách strany. Diskutuje se i o možnosti, že Si Ťin-pching na sjezdu obnoví titul předsedy KSČ používaný pouze Mao Ce-tungem, který byl v roce 1982 zrušen a nahrazen generálním tajemníkem, protože strana je vedená kolektivně. Svou „korunovaci“ může završit i tímto způsobem.

Pokud Si Ťin-pching setrvá u moci, ať jako generální tajemník, nebo předseda strany, mohou se objevit dva problémy. Tím prvním je, že v důsledku frakčního boje se dlouhodobě obklopuje loajálními stoupenci. To v autoritářských režimech přináší komplikace, zejména když jiné zdroje neumožňují kritiku. Stejně jako v případě Vladimira Putina v Rusku je otázkou, zda bude někdo ochotný riskovat a kritizovat chybnou politiku.

Druhým problémem pak je, že pokud Si Ťin-pching plánuje zůstat dominantním vůdcem na jedno či více funkčních období, pouze tím odsouvá otázku svého nástupnictví. To vzhledem k rostoucímu významu Číny na mezinárodní scéně zvyšuje možnost nejen její budoucí nestability, ale i za jejími hranicemi.

Autor působí v rámci projektu Sinopsis neziskové organizace AcaMedia