Spotřební daň na tiché víno rok poté

Je to více než rok, co se v Čes­ku vede debata o zatížení tichého vína spotřební daní. Za tuto dobu se ukázalo hned několik věcí. Kromě absence politické shody nad vlastní otázkou zdanění tichých vín hlavně to, že celé odvětví vinařství slovy klasika nevzkvétá. Realita v tradičním oboru se ukázala být značně neveselá a případné zavedení spotřební daně by bylo jen střípkem do mozaiky problémů, s nimiž se čeští vinaři musejí potýkat. Bohužel střípkem, který by nejspíše nejen nikomu nepomohl, ale naopak by mohl ještě více uškodit.

Ve své podstatě jde o ryze technicistní záležitost. Ministerstvo financí, potažmo vláda, se rozhodne, jak chce mít nastavené daně, poslanci a senátory případné legislativní změny nechá schválit, to celé podepíše prezident a věc je uzavřena. V případě spotřební daně na tichá vína se však ukázalo, že jde o otázku, která je vše možné, jen ne jednoduchá. I po roce diskusí, vzniku pracovních skupin a návrhů to vypadá, že jsme ještě daleko k tomu, abychom se dobrali odpovědi takové, která bude pro všechny zúčastněné uspokojivá. S přibývajícím časem navíc začíná být zřejmé, že nejde zdaleka jen o spotřební daň. Problémy, jimž české vinařství čelí, jsou mnohem hlubší a komplexnější.

Prosazovat národní zájmy

Vraťme se k prvopočátku toho, proč se vůbec začalo možné zatížení tichých vín spotřební daní řešit. Vláda v rámci konsolidačního balíčku hledala, kde do rozpočtu najít alespoň nějaké příjmy, a nezdaněná vína se nabízela, byť tedy i ty nejoptimističtější odhady výnosů z ní byly v rámci celkového objemu veřejných financí spíše kosmetickým přínosem. Neblahá finanční situace nicméně nedopadla jen na rozpočet státu, ale i na rozpočty jednotlivých domácností, a jak ukazují data společnosti GfK, spotřeba tichých vín loni klesla v objemu o 8,4 procenta, přičemž na rozdíl od ostatních kategorií významně poklesla i průměrná hodnota, a to až o 7,5 procenta. Jedná se o nejnižší hodnoty od roku 2017 a odráží je i pokles produkce. Ze stejných dat by se dala vyčíst na první pohled pozitivní informace, že spotřebitelé jsou sice ochotni zaplatit vyšší cenu za vína z českých hroznů, nicméně počet kupujících dlouhodobě klesá. A to už zdaleka tak pozitivní není.

U příležitosti blížícího se výročí vstupu Česka do EU si připomeňme, co to přineslo v uplynulých 20 letech vinařům. Otevření trhu, možnosti čerpat evropské peníze a snadněji navazovat kontakty se zahraničními vinaři jistě pomohly a přinesly i zesílení tlaku na konkurenceschopnost a ve finále významné zkvalitnění domácí produkce. Zjednodušil se ale i dovoz těch nejlacinějších zahraničních vín, kde se o kvalitě snad ani mluvit nedá, jejich vydávání se za vína domácí a jen velmi malé možnosti toto řešit. A hlavně navzdory věčným slibům o zjednodušování a zefektivňování došlo k zavalení vinařů neustále přibývajícími regulacemi a byrokracií, přičemž zákony z pera bruselských úředníků mají čeští vinaři jen minimální možnosti ovlivnit. Navíc kvůli složitosti legislativního procesu na půdě EU mu jen minimum z nich rozumí. V neposlední řadě v Evropě panují velké rozpory mezi názorem na obor mezi vinařskými a nevinařskými státy.

Z průzkumu, který mezi tuzemskými vinaři uskutečnil Svaz vinařů České republiky, pak jednoznačně vyplývá, že ačkoli dvě třetiny z nich hodnotí členství v EU pozitivně, 94 procent respondentů vnímá silný protekcionismus právě ze strany velkých vinařských zemí. Čeští vinaři jsou zároveň přesvědčeni, že Česko dlouhodobě není schopné hájit národní zájmy na evropské úrovni. „Všechny tuzemské organizace, tedy Vinařský svaz, Vinařská unie i Vinařská asociace se jednoznačně shodují, že v rámci diskusí o schopnosti prosazovat národní zájmy a otevírat celoevropská témata může být vinařství jedním z názorných příkladů a také příležitostí pro české politiky dokázat voličům, že neumí být jen přikyvovači,“ shrnuje situaci prezident Svazu vinařů ČR Martin Chlad.

Nejistota ničí obor

V zásadě všichni vinaři mluví o celkové nejistotě, která v odvětví panuje. „Potýkáme se s klesající spotřebou tichých vín, rostoucími požadavky na ekologizaci vinic i nejistotou ohledně spotřební daně, kvůli kterým nevíme, co nás čeká. Náš obor je přitom extrémně citlivý na změny a vyžaduje pečlivé plánování na řadu let dopředu. Například u výsadby nových vinic, kdy vinař sklidí první hrozny po čtyřech letech, je v současnosti riziko tak vysoké, že ho většina vinařů nemůže podstoupit,“ uvádí Ondřej Beránek, prezident Vinařské unie ČR, jež sdružuje téměř tři desítky nejvýznamnějších vinařských společností.

V důsledku nejistoty vinaři váhají jak s rozšiřováním vinic, tak s obnovou současných, a to včetně těch, kteří mají vydaná všechna potřebná povolení. „Letos vinice nevysazujeme ani neprovádíme restrukturalizaci vinic, jen jsme vinice klučili a čekáme, jak dopadne boj o zavedení spotřební daně,“ říká ředitel Zámeckého vinařství Bzenec Bořek Svoboda. Většina vinařů neplánuje rozlohu vinic rozšiřovat ani v dalších letech. „Mnozí navíc odkládají i obnovu stávajících vinic, protože nevědí, zda hrozny z těchto vinohradů budou vůbec potřebovat. To následně nutně povede k výraznému poklesu výměry vinic v Česku,“ dodává Beránek.

Podle dat Svazu vinařů přijde Česko v letošním roce asi o 1 600 hektarů vinic. Dalších 715 hektarů zůstane neořezaných, tedy neobdělaných. Důvodem je opět snížený odbyt a nejisté a nesystémové politicko-ekonomické prostředí, které vinařům znemožňuje dlouho­dobé plánování a investice. Zájem není ani o koupi již existujících a fungujících vinařství, což potvrzuje i realitní makléř Robert Schmidt, který jako majitel společnosti Schmidt Reality působí na trhu přes dvacet let a specializuje se právě na prodeje vinařství.

„Zatímco dříve trval prodej vinařství mezi šesti a devíti měsíci a prodával jsem zhruba dvě ročně, poslední tři roky se nedaří prodat žádné. Nejsou investoři ani zájemci,“ popisuje situaci na trhu Schmidt. „Všechna vinařství prodáváme neveřejně. Vinaři mají strach z reakce veřejnosti, že by lidé přestali víno kupovat, a tak by muselo dojít k okamžitému propouštění. Také hrozí, že by se jim rozpadl obchodní tým,“ dodává Schmidt s tím, že ceny vinařství se pohybují v desítkách až stovkách milionů korun.

Vinaři v depresi

Skepsi v oboru dále prohlubuje i fakt, že svou činnost ukončily jak Spolek šlechtitelů révy vinné, tak společnosti zabývající se pěstováním a prodejem sazenic. „V průběhu let jsme sledovali, jak u nás upadalo květinářství, zelinářství i sadařství. Teď to vypadá, že přišla řada i na vinařství. Všichni kolem nás nechávají vinice klučit. V tomto prostředí nemohou plánovat. My také ne. V únoru jsme ukončili činnost,“ sděluje dnes již bývalý předseda Spolku šlechtitelů révy vinné Alois Tománek.

„Současná situace je neúnosná. Poslední měsíce není ze strany vinařů zájem o nové výsadby, a my jsme tak byli nuceni po 70 letech ukončit výrobu sazenic,“ dodává Marek Šťastný ze společnosti Vinofrukt, která byla největším pěstitelem sazenic révy vinné v Česku.

V krizi se nachází i na vinařství navázané obory. Roman Dvořák, majitel společnosti Garden Studio, která se již 30 let zabývá prodejem zahradní, vinohradnické, lesní a komunální techniky, uvádí, že ze strany vinařů vnímá opravdu velkou nejistotu a jen za loňský rok poklesly prodeje strojů o 40 procent. „Vinaři nakupují skutečně jen to nejnutnější a pozastavují investice. Výhled na tento rok je pokles až o 60 procent,“ popisuje Dvořák. Stejně oprávněně pesimističtí jsou například i skláři vyrábějící lahve na víno nebo dodavatelé vinařských technologií.

Zavedení spotřební daně a dopad nákladů na vinaře s ní spojených by v dané situaci mohlo představovat pomyslnou poslední, řádně kyselou kapku pro urychlení již tak alarmujícího úpadku českého vinařství jako takového. „Aktuální data o propadech oboru ve všech směrech jen potvrzují naplnění negativních prognóz z posledních měsíců. Očekáváme, že v letošním roce bude pokles ještě razantnější. Přitom nepotřebujeme žádné výhody, výjimky nebo speciální dotace. Chceme pouze stabilní, stejné podmínky pro podnikání jako mají okolní vinařské země v Evropě a jaké vyplývají z jednotné evropské legislativy,“ říká prezident Svazu vinařů Martin Chlad.