Startupová party spěje ke konci

Levné peníze mizí, svět spěje ke krizi, ale zdá se, že rozkvět financování startupů, začínajících technologických společností, pokračuje. Dokonce jsou peníze na nový projekt americko-izraelského podnikatele Adama Neumanna, symbol pochybné správy svěřených investic, který téměř zničil svou firmu WeWork (Pracujeme). Technologické firmy však mají pro­blém dostat se na burzu a jejich potenciální cena klesá, což se časem projeví i na investicích.

Když se objevila zpráva, že Neumann získal na svůj nový podnik Flow investici ve výši 350 milionů dolarů od investičního fondu Andreessen Horowitz, Středoevropanům, kteří vědí, o co jde, zněla neuvěřitelně. Neumannovi by totiž obezřetný investor nevěřil a většina lidí by mu nesvěřila žádné peníze, protože byl spoluzakladatelem a ředitelem firmy WeWork.

Ta může být ukázkou přílišných ambicí startupů, opojení velkými slovy a také toho, jak důležité je pro podobný podnik být na burze a jak vše může špatně dopadnout. A to tehdy panovaly mnohem lepší podmínky než dnes, kdy se zřejmě blíží konec startupové bubliny.

Fyzický Facebook

Adam Neumann byl nepříliš zdatný podnikatel, který našel díru na trhu nemovitostí a v roce 2010 založil s Miguelem McKelveyem firmu WeWork. Tato pů­vodně realitní společnost pronajímala kanceláře, jež upravila na sdílený prostor a následně dál pronajímala zejména začínajícím firmám a podnikatelům, kteří v době ekonomického boomu hledali volné prostory. Nebyl to špatný obchodní model, ale nepříliš originální, navíc dlouhodobě nepřinášel velký zisk.

Neumann však snil, že vytvoří nový Apple, Microsoft nebo Facebook – toužil stát se technologickým podnikatelem, který změní svět. K pronájmu kanceláří se společnými prostorami přidal příběh, že používá k řízení firmy sofistikovaný software (nebyla to pravda) a že jím pronajímané kancelářské prostory zvýší nájemníkům produktivitu, protože se tam budou setkávat zakladatelé nových malých podniků, společně pracovat, bavit se a vyměňovat si nápady.

WeWork není obyčejná firma podnikající v realitách, ale vytváří komunitu, sociální síť mezi lidmi, tvrdil Neumann. Podle něj šlo o „fyzický Facebook“. Generaci mileniálů narozených v letech 1982 až 2000 se to líbilo. Navíc ekonomické studie potvrzují, že jsou-li lidé z jednoho oboru soustředění na malém prostoru, zvyšuje to počet inovací. Problémem bylo, že u společnosti WeWork to podle jejího průzkumu nefungovalo.

Lidé spolu příliš nemluvili a vlastně se nestýkali víc než v tradičních kancelářských budovách. Spíše méně, protože design kanceláří na to nebyl uzpůsoben. Navíc jsou pro výměnu myšlenek, tudíž podporu inovací, často lepší bary a kavárny či jiná veřejná místa než kanceláře. Ukázal to například výzkum ekonomky Marie Rocheové z Harvardovy univerzity, která našla i souvislost mezi inovacemi ve firmách a bary a hospodami v jejich okolí.

Investorům se příběh o „fyzickém Facebooku“ prodával dobře. Navíc firma WeWork nebyla jediná. Například výrobce vegetariánské náhražky masa, společnost Beyond Meat, se označovala za „platformu“ podobnou internetovému videokanálu YouTube a firma Casper Sleep prodávající pěnové matrace byla zase podle vlastních slov „technologickou“ společností.

WeWork začala pronajímat lépe vybavené kanceláře, investovat do reklamy, přestala omezovat náklady a vsadila na růst. Ten se totiž odrážel v její potenciální ceně, aniž by vydělávala, což motivovalo investory k dalším investicím a umožňovalo jí další růst. Z hlediska investorů do startupů to bylo v pořádku, odpovídalo to zavedenému modelu. Technologická společnost nejprve rychle roste a potřebuje investice do vývoje. Nemá zisk, prodělává, ale nabírá zákazníky.

Někdy dokonce ani neví, na čem bude vydělávat. Rychlý růst jí však umožňuje předstihnout konkurenci, stát se na trhu téměř monopolem a později mít vysoký zisk. Enormní počet zákazníků navíc znamená velký trh, kde společnost může prodávat i něco jiného než svůj původní produkt.

„U nás se to dělá jinak a pro Čechy či Slováky je to nepochopitelné,“ vysvětluje Rastislav Turek, startupový podnikatel původně ze Slovenska investující v Silicon Valley do začínajících společností. „Američtí investoři jsou ale naučeni svou zkušeností, že napřed je třeba nabrat uživatele a pak se nějak přijde na to, jak na tom vydělat. To v Evropě nefunguje. Investoři chtějí nějaký potvrzený byznysový model, což se dělá u nové technologie obtížně.“

Vymyslet, jak z uživatelů získat peníze, měla problém i sociální síť Twitter. Když šel Facebook na burzu, varoval v investičním prospektu investory, že v podstatě netuší, z čeho bude žít. Nakonec však tyto firmy měly obchodní úspěch. U softwarových společností navíc existuje takzvaná škálovatelnost, lze zvyšovat počet produktů za téměř nulových dodatečných nákladů. Problémem jen bylo, že WeWork nebyla technologická společnost, a proto to nefungovalo.

Navzdory tomu se Neumannovi, jenž se choval stále podivněji, dařilo shánět investice. Společnost WeWork přejmenoval na We (My, čímž myslel sebe a svou ženu, která ovlivňovala provoz firmy) a rozvíjel další aktivity. Prohlásil se za věčného „studenta života“, založil školu pro děti, především vlastní, a protože rád surfoval, koupil firmu vyrábějící zařízení na umělé vlny. Pořádal firemní večírky s popíjením tequily z plastových pohárků, vyšachoval z vedení společnosti několik zástupců investorů a vedl ji jako sektu.

Investorům to nevadilo, protože to odpovídalo tehdejší atmosféře. „Na začátku tohoto století stáli zakladatelé startupů mezi rockovými hvězdami a bohy. Od začátku století do poloviny roku 2010 zakladatelé vládli Silicon Valley, jež vládlo USA. Každá společnost měla něco, co narušovalo zavedené pořádky a měnilo svět. Všichni zbožňovali Steva Jobse, flashmob (zábavná akce, kdy se na jednom místě sejde víc lidí, udělají nějakou bizarnost, jíž šokují „normální“ společnost) byla skvělá věc, a když fungovalo tohle, zdálo se, že využít podobného principu nic není nemožného,“ popsal výstižně server Vox.

Pád a vzestup šílenců

Pak nadšení z excentrických zakladatelů firem ochladlo, na čemž se podílela i společnost We. Nepovedl se jí totiž vstup na burzu, který Neumann sliboval a na němž měli investoři i manažeři firmy vydělat. Ukázalo se, že neměla v pořádku dokumenty, nafukovala čísla a byla mizerně řízená. Navíc se objevilo několik skandálů spojených s Neumannem včetně pašování marihuany a jeho obchodů se společností, kterou řídil, bez vědomí jejích investorů. Proto vstup na burzu zastavil.

Hodnota společnosti We poklesla z odhadovaných 47 miliard dolarů v lednu 2019 na deset miliard v září téhož roku. Přitom od roku 2010 získala 12,8 miliar­dy od investorů, kteří tedy prodělali. Včetně japonské investiční společnosti Softbank podnikatele Masajošiho Sona, který pobízel Neumanna k expanzi a tvrdil, že správný podnikatel má mít excentrické vize. Nakonec se investoři rozhodli Neumanna zbavit a vyplatili mu zhruba miliardu dolarů, aby odešel z vedení firmy a úplně ji nepotopil. Půl miliar­dy dostal navíc jako výhodný úvěr.

Teď je Neumann zpět s projektem Flow a nabízí revoluci v bydlení. Hodlá z něho udělat „sociální záležitost“ a vybudovat „komunitu“ v oblasti, kde dosud nebyla. Jak to chce učinit, zatím tají. Zřejmě má jít o bydlení pro mladé se společnými zábavními a jinými prostorami. Něco mezi bytovým domem, studentskými kolejemi a izraelským kibucem s tím, že si ho nájemníci budou kupovat jako „předplatné“, vše bude spravovat počítačový program, s jehož pomocí si budou objednávat třeba dovoz jídla nebo praní prádla.

Zní to šíleně, navzdory tomu investoři Neumannovi věří, stejně jako podobným typům, a to nejen v USA. Jak nedávno řekl člen vedení jednoho z největších českých investičních fondů rizikového kapitálu: „Neumann vlastně všechno dělal správně.“ Zdá se, že investice do startupů včetně těch s excentrickými majiteli stále rostou jak v USA, tak v Evropě.

Výrazně zrychlily už za koronavirové pandemie, kdy podle firmy Pitchbook, která prodává údaje o rizikovém kapitálu, vzrostly ze 144 miliard dolarů na loňských 329 miliard za rok.

V Evropě se dokonce značně zvýšil i počet investic. Bují i startupová scéna v Česku a je v něm i mnoho českých investičních fondů rizikového kapitálu, jako jsou Credo Ventures, Rockaway Capital nebo Pale Fire Capital.

Podle české advokátní kanceláře Mavericks, která se specializuje na tuto oblast, byl rok 2021 zatím nejúspěšnější, pokud jde o investování do startupů, čímž pokračoval trend předchozího roku. Investoři často vyhlížejí, kde se objeví jednorožec, startup, jehož tržní hodnota přesáhne miliardu dolarů.

V Česku jsou zatím dvě takové firmy. Rohlik.cz zaměřující se na dovoz potravin, který získal od investorů zhruba půl miliardy eur a jehož cena se odhaduje na více než 1,2 miliardy dolarů. Druhou firmou je Productboard nabízející, zjednodušeně řečeno, marketingový nástroj a software na zlepšení digitálních produktů. Její cena se blíží dvěma miliardám dolarů a jejích služeb využívají třeba Volkswagen, Avast nebo Microsoft.

Našlápnuto k jednorožci má i Ship­Monk specializující se na logistiku a firma Rossum využívající umělou inteligenci k vytěžování dat z dokumentů. A také třeba výrobce 3D tiskáren Prusa3D nebo brněnský Tatum nabízející nástroj pro vývoj aplikací založených na blockchainu, speciální decentralizované databázi, kde lze velmi obtížně změnit chráněné záznamy.

Tanec na Titaniku

Nad startupy se však možná smráká. Jak se říká, na Titaniku se tančí, ale v podpalubí je už voda. Index amerických technologických akcií Nasdaq od konce loňského roku nepřetržitě nerostl jako v předchozích letech, trend byl od poloviny října klesající a propady Nasdaqu skoro dvojnásobné oproti „normálním“ indexům burzy, jako je S&P. Problémy mají i některé technologické investiční fondy. Například zmíněná SoftBank a její fond Vision utrpěly natolik obrovské ztráty, že se za ně Masajaši Son dokonce veřejně omluvil.

Především však začalo zadrhávat vydávání akcií začínajících společností na burzách, čímž dostávají investoři ze startupů své peníze nazpět. Značný pokles se projevil už v únoru, což bylo dáno i rekordním úpisem akcií nových podniků vstupujících (IPO) v roce 2021 na burzu.

V září pak banka Morgan Stanley zaznamenala nejdelší časový úsek bez nového IPO s hodnotou vyšší než 50 milio­nů dolarů od chvíle, kdy tento ukazatel sleduje. Podle jejích analytiků je nyní situace horší než za finanční krize v roce 2009 nebo po krachu dotcomové bubliny na začátku století. Varovným signálem jsou i společnosti, jejichž hodnota není taková, jak se myslelo, a proto s jejich uvedením na burzu může být problém.

Nejznámějším případem je švédská Klarna, která zprostředkovává odložené platby a je považovaná za nejhodnotnější evropskou technologickou společnost. Na začátku roku byla její odhadovaná cena 46 miliard dolarů, v červenci už jen 6,7 miliardy. Podobně poklesla americká firma Instacart prodávající potraviny přes internet a mobilní aplikace, která musela snížit odhad své ceny z 39 mi­liard dolarů před rokem na 13 miliard. Teď jde o to, kdy si to investoři uvědomí a začnou stahovat své peníze.

Někteří to už u velkých společností dělají. Výjimkou jsou začínající firmy v rostoucích oblastech, jako je zdravotnictví. Každý totiž ví, že musí včas vystoupit z rozjetého vlaku, pokud už není pozdě. Stačí se podívat na historická data.

Pokud nějaký fond rizikového kapitálu investoval do technologických společností v roce 1996, kdy se rozjížděl internetový boom, návratnost peněz byla 41 procent, uvádí společnost Greenwich Associates. Když vstupoval na vrcholu internetové bubliny v roce 1999, utrpěl průměrně tři procenta ztráty na každý rok životnosti své investice. A to žádný nechce zopakovat.

Autor je publicista