Stát jako pasák

„Představ si, že v jedné čtvrti novostaveb je teď zástup vysoce atraktivních slečen s drahými i velkými SUV auty v garážích. Často nemají přítele, bydlí zjevně samy a některé se mezi sebou hodně špičkují,“ vyprávěl mi se znalostí terénu. A proč, ptám se ho. „No, občas se prý znají z eskortních webů nebo z aplikace OnlyFans a podobně,“ smál se kámoš. Nejsou to totiž jen tak obyčejné tetky sousedky, ale prostě sokyně v byznysu. Konkurentky, které vydělávají obrovské peníze. Není to tak dlouho, kdy jsem jakožto novinář, který se dlouhodobě věnuje vysokému školství, slýchal různě pikantní historky o tom, kde která sličná studentka anebo doktorandka z práv, fildy nebo sociálních věd (o teologii nikdy slyšet nebylo) byla viděna a na jakém že serveru vystavovala své dvojky či trojky, přestože mohla ve školním známkování i excelovat…

A konečně je to jen týden, kdy mi moje již dospělá dcera vyprávěla o spolužačce, jež má k normálním brigádám i speciální brigády víkendové. Ano, tušíte správně, opět je to džob v oblasti erotiky. „Dělá v Praze hostesku na swingers, za jednu noc tam mívá tak 8 000 korun. Většinou stačí, když je na hosty milá; nevím, co všechno to obnáší,“ dozvěděl jsem se.

Vše, co každý z nás tak nějak zaslechl či zavnímal, se spojuje v titulním článku tohoto vydání týdeníku Euro. Náš reportér Ondřej Kubala, jehož znáte coby experta na železniční a jinou dopravu, tentokrát vjel na zcela jinou kolej. Zaujal jej instagramový profil lepé studentky právnické fakulty, která zpravuje Čechy o životě „lehký holky“. Jak to asi chodí? Kolik to nese? A mělo by se „to“ danit? Co na prodejný sex říká právo a jak se „konsenzuálnímu sexu dospělých osob“ daří v různých zemích? Vše se dozvíte v obsáhlém textu mezi stranami 14 až 21, který promujeme i netypickou „barbínovskou“ obálkou.

Nyní alespoň ochutnávku: „Můj měsíční příjem se pohybuje mezi 200 až 650 tisíci korun. Je to velké rozpětí, ale závisí dost na tom, jak často pracuji. Začátkem podzimu se mi povedl rekord v podobě těch 650 tisíc. Sešlo se mi hodně dobře placených dovolených (s klienty), neměla jsem ještě školu a v září se plno lidí vrátilo do Prahy, takže to i v klubu šlo super,“ říká v interview Celeste Will, takže i přejícího člověka napadne, jestlipak by z „výdělku“ trošku nezbylo i na Česko. Jenže: uzmout si daň ze souložení není pro stát asi úplně košer. Nebo? V zajímavém textu od strany 24 si Petr Fischer pro změnu posvítil na zážitkovou turistiku a promování naší země prostřednictvím popkulturních počinů typu „pražské“ knihy Dana Browna či her zasazených do středověkého Malešova, Ratají nebo Kutné Hory. Zdá se, že to funguje! A je to lepší způsob, nežli být ve světě vnímáni coby země levných společnic či vlast nadprůměrného množství pornohereček v populaci. Až zase půjdeme s kámošem na (daněné) pivo, máme co řešit.