Stíhačka, která spojí Británii, Itálii a Japonsko

Vypadá to jako z hollywoodského trháku: nová stíhačka z roku 2035 vybavená hypersonickými zbraněmi o rychlosti Mach 5, hejnem dronů ovládaných umělou inteligencí a zbraněmi se „směrovanou energií“, které elektromagnetickými impulzy dokážou vyřadit z provozu elektronická zařízení a obvody nepřátelského letadla. Plány bude ještě nutné zrealizovat, ale ambice jsou nevídané. Tato stíhačka, na papíře jeden z nejdokonalejších letounů na světě, se má stát hlavním pilířem první třístranné obranné spolupráce mezi Velkou Británií, Japonskem a Itálií. Všechny tři země o vzájemné spolupráci informovaly ve společném prohlášení druhý prosincový pátek.

Japonsko dosud na velkých vojenských programech spolupracovalo výhradně s partnery ze Spojených států. Projekt tří zemí propojí japonský program F-X s britsko-italským projektem Tempest, což pro asijskou zemi znamená posun na poli světového obranného průmyslu po letech strávených v ústraní.

Projekt posílí bezpečnostní vazby mezi To­kiem a řadou spojenců pro případ války s Čínou o Tchaj-wan. „Síť japonských partnerů se tím rozšíří do Evropy, bezpečnost země se posílí a mohou se objevit nová odbytiště pro vývoz do zahraničí,“ říká Kacutoši Kawano, bývalý náčelník generálního štábu japonských obranných sil. Dodává, že spolupráce s Británií Japonsku přinese větší flexibilitu při modernizaci letectva, která je potřeba kvůli rostoucím bezpečnostním hrozbám. „Je to bezprecedentní, ale nedovedu si představit, že by to mohl být krok špatným směrem.“

Hlavními dodavateli projektu se stanou japonská společnost Mitsubishi Heavy Industries (MHI), britské BAE Systems a italské Leonardo. Projekt je pro Japonsko důležitým krokem v zajištění budoucnosti státu v nebezpečném, rozdělujícím se světě. Země je konfrontována s čím dál asertivnější Čínou a jaderně vyzbrojenou Severní Koreou či Ruskem.

Také pro Velkou Británii je úspěch projektu zásadní. Tempest byl poprvé představen v červenci 2018 na mezinárodním aerosalonu ve Farnborough. Londýn si chce s jeho pomocí udržet přední pozici ve světě nejmodernější techniky, a to navzdory brexitu i konkurenčnímu projektu Francie, Německa a Španělska, tří zemí, jež společně také vyvíjejí nový bojový letoun. Británie se nijak netajila zájmem o mezinárodní spolupráci, která pomůže snížit náklady a zajistit zahraniční objednávky, a už v roce 2019 podepsala s Itálií prohlášení o společném záměru.

Japonsko se snaží posilovat obranu ve světle proměnlivé geopolitické situace a jednou z klíčových otázek je pro něj vlastní suverenita. Analytici se domnívají, že největší rozvinutou asijskou zemi motivuje ke spolupráci s Velkou Británií frustrace z toho, že Spojené státy si obvykle nejmodernější techniku nechávají pro sebe. Podle vrchních představitelů obrany státu byl krok Japonska veden mimo jiné záměrem posílit kapacity na pevnině.

„Japonsko bude mít k USA nadále velmi blízko,“ říká Norman Bone, předseda správní rady a výkonný ředitel britské pobočky společnosti Leonardo, jednoho z výrobních partnerů projektu Tempest. „V určitém bodě však stát musí posoudit, zda na své vlastní pevnině potřebuje mít volnou ruku. V takových chvílích je americký model nevyhovující.“

Napětí mezi Japonskem a USA

Téměř celou poválečnou historii je japonská obrana silně závislá na americké vojenské technice a jednotkách. Účastníci vyjednávání však tvrdí, že rozhodnutí Japonska spolupracovat s Velkou Británií na nové „neviditelné“ stíhačce vyplynulo z rostoucích obav o domácí obranný průmysl. Ten by totiž mohl ztratit suverénní postavení na poli moderní vojenské techniky, pokud by se významněji nepodílel na jejím vývoji.

Japonsko už dlouho sní o vyvinutí vlastního letadla, které by se vyrovnalo slavnému Zeru z druhé světové války. Tokijští představitelé prosazují, aby byl nástupce současných stíhaček F-2 vyráběn podle domácího návrhu. Jenže během vlády Donalda Trumpa se země ocitla pod politickým tlakem, aby si vybrala americkou firmu a nový bojový letoun F-X vyvíjela ve spolupráci s ní, ačkoli Tokio zvažovalo britskou alternativu, která by závislost Japonska na americké výzbroji snížila.

Koncem roku 2020 zvolilo japonské ministerstvo obrany společnost Lockheed Martin, amerického výrobce „neviditelných“ stíhaček F-22 a F-35, jako partnera pro firmu MHI, jež vede program F-X. Ministerstvo však uvedlo, že dál pokračuje v rozhovorech s BAE Systems a britským dodavatelem motorů Rolls-Royce. V červenci Velká Británie oficiálně oznámila, že společně s Japonskem a Itálií prozkoumá možnosti spolupráce v oblasti letectva.

Ačkoli Lockheed zůstal japonským partnerem, účastníci vyjednávání tvrdí, že rozhovory s americkou společností dospěly do mrtvého bodu kvůli obavám Tokia, že by nová stíhačka musela používat americké technologie navržené pro F-22 a F-35. Japonsko by pak nemohlo svobodně uplatňovat své vlastní technologie a letoun by byl jako „černá skříňka“, do jejíhož zdrojového kódu není vidět, takže by se nedal nezávisle vylepšovat. Takovou možnost by si však japonské letectvo přálo mít a mnozí zákonodárci ji považují za zásadní pro suverenitu země.

„Japonsko nechce mít při modernizaci stíhaček svázané ruce, takže model ,černá skříňka‘ je pro stát nepřijatelný. Na F-35 nemůžeme ani sáhnout,“ vysvětlil Naohiko Abe, šéf obranného a vesmírného programu MHI. „Ale co se týče volby mezi USA a Velkou Británií, z hlediska vývoje techniky v soukromém sektoru mezi nimi nevidím zásadní rozdíl.“ Společnost Lockheed Martin se k jednáním mezi americkou a japonskou vládou odmítla vyjádřit. Uvedla ale, že s Tokiem udržuje „dlouhotrvající partnerství“. Firma prý čeká na rozhodnutí japonské vlády ohledně F-X a byla připravena pokračovat ve spolupráci.

Podle Douglase Barrieho, vedoucího oddělení vojenského letectví v Mezinárodním institutu pro strategická studia, se přístup k technologiím řeší mezi USA a jejich spojenci dlouhodobě. „Postoj Američanů je pochopitelný. Investovali miliardy dolarů a nechtějí, aby se ostatní země dostaly úplně ke všemu, ani nejbližší spojenci. Z pohledu blízkých spojenců je to samozřejmě frustrující,“ říká Barrie.

Do debaty o roli Japonska ve vývoji nové stíhačky se však v emocionální rovině promítal také patriotismus. Část japonských obranných složek je Spojenými státy rozhořčená kvůli kontroverznímu vývoji stíhaček MHI F-2, který má skončit v polovině příštího desetiletí. Koncem osmdesátých let chtělo Japonsko vyvinout svůj vlastní letoun F-2, ale tyto ambice zarazil tlak USA v období vyhrocených obchodních vztahů. Domácí vývoj F-2 byl nakonec smeten ze stolu a návrh stíhačky místo toho vycházel z americké F-16.

Někteří zúčastnění Američané se domnívají, že jednání o F-X byla pro Japonce až příliš nabitá emocemi. „Celá ta diskuse o stíhačkách je silně zatížena velikášstvím a národním cítěním,“ říká bývalý vysoce postavený člen amerického námořnictva. Zdroj pracující v americké firmě přímo zapojené do vyjednávání uvedl, že nacionalistické tendence někdy jakoby až převažovaly nad hlavním cílem leteckého programu. „Občas se zdálo, že zapomínají, proč vlastně stíhačku chtějí vyvinout, jako by se vytratila potřeba vyzbrojit se tváří v tvář silnější Číně. Všechno se omezilo na otázku, kdo letadlo vyrobí a kdo by měl být partnerem,“ řekl zaměstnanec.

Rovnocenný vztah

Podle japonských zákonodárců, expertů i manažerů z oboru dává užší spolupráce s Velkou Británií smysl jak po strategické, tak po finanční stránce. V prosinci mají navíc obě země podepsat významnou obrannou smlouvu, která usnadní společná vojenská cvičení či logistickou spolupráci. „Británie a Japonsko mají podobný obranný rozpočet, podobné požadavky ve stejném časovém rámci a obě země potřebují systémy schopné spolupracovat i s těmi americkými,“ říká Charles Woodburn, ředitel BAE Systems.

Podle dvou informovaných zdrojů začalo Japonsko zvažovat Velkou Británii jako potenciál­ního partnera pro vývoj nové stíhačky zhruba před sedmi lety. Jednání nabrala spád koncem roku 2017 při bilaterální schůzce ministrů zahraničí a obrany v Londýně. „Trval jsem na tom, že potřebujeme rovnocenný vztah,“ říká Icunori Onodera, který byl tehdy japonským ministrem obrany. Dodává, že se jeho země opakovaně ujišťovala, zda se britský partner bude ochoten dělit o technologie. „Pokud by sdílení technologií fungovalo, mohli bychom snížit náklady a vyrábět víc letounů, které by Británie mohla vyvážet i do zemí NATO,“ dodává Onodera.

„Velká Británie má s obrannou spoluprací významnou historickou zkušenost,“ říká nejmenovaný evropský ředitel obeznámený s vyjednáváním. Připomíná projekt Eurofighter, na němž se podílely firmy BAE Systems, Airbus a Leonardo. „Nechceme spolupracovat se zeměmi, které jsou v této oblasti pozadu,“ dodává. „Nestojíme o příživníky.“

Prvním oříškem byla rozdílná velikost letadla, o kterém Británie a Japonsko uvažovaly. Přesto však obě země provedly několik společných studií v citlivých oblastech, jako jsou motory, radary a tryskové pohony, jež později přispějí k vývoji bojového leteckého systému.

Výrobce leteckých motorů Rolls-Royce, který vyvíjí motory pro projekt Tempest, loni oznámil, že spolu s japonskou společností IHI vyvine systém na předvádění motorů, zatímco Leonardo a Mitsubishi Electric už několik let spolupracují na výzkumu. Podle interních informací došlo na technické úrovni k pokroku, ale stále je třeba vyřešit otázky týkající se duševního vlastnictví a regulace vývozu.

Bone z britské pobočky společnosti Leonardo se domnívá, že plány britského a japonského letectva do sebe „přirozeně zapadly“, protože obě země „usilují o podobné věci, mají podobné obavy a čelí obdobným hrozbám“.

Podle Barrieho z Mezinárodního institutu pro strategická studia motivuje britsko-japonské partnerství pravděpodobně také Čína, vyvíjející svou vlastní „neviditelnou“ stíhačku.

„Možná vůbec poprvé tyto dvě země reagují na ohrožení v podobě čínského letounu – Čcheng-tu J-20,“ říká Barrie. „Je to jedna z hrozeb, na niž chce britské a japonské letectvo odpovědět novým bojovým letounem.“

Letecký byznys

Podle interních informací se Velká Británie, Japonsko a Itálie v poslední fázi vyjednávání soustředily jednak na rozdělení nákladů a jednak na možnou míru integrace projektů F-X a Tempest. Japonsko se chystá posílit rozpočet na obranu zhruba o 11 procent na více než šest bilionů jenů (v přepočtu zhruba bilion korun) v období od března 2023 do března 2024, včetně 143,2 miliardy jenů na vývoj nové stíhačky. Britská vláda již dříve oznámila, že chce zatím do projektu investovat dvě miliardy liber.

Obě země však byly pod tlakem, aby náklady na vývoj snížily. Proto by se jim hodilo větší zapojení Itálie. Přestože Řím nedávno přislíbil vyčlenit na program větší částku, země se vzhledem k vysokým finančním nárokům může dostat do potíží, míní Trevor Taylor, vědecký pracovník britského obranného a bezpečnostního institutu RUSI. „Vzhledem k tomu, že význam Japonska v projektu roste, bude zásadní vytyčit roli Itálie tak, aby odpovídala jejím ambicím i jejímu rozpočtu,“ napsal Taylor v nedávném prohlášení.

V roce 2025 bude muset Velká Británie předložit partnerským vládám kompletní ekonomickou analýzu projektu Tempest F-X a tehdy také nadejde čas, aby se všechny strany smluvně zavázaly ke spolupráci. Japonsko v roli plnohodnotného partnera by pomohlo zvýšit nejen „cenovou dostupnost a rozsah“ projektu, jak ve zmíněném prohlášení uvedl Taylor, ale také by to mohlo otevřít cestu k vývozu na indo-pacifický trh.

Při prosincovém ohlášení spolupráce země informovaly, že japonský program F-X se s britským projektem Tempest sloučí do jednoho. Předtím nebylo jasné, do jaké míry lze oba programy sloučit. Japonsko u F-X zvažovalo použít technologie digitálního inženýrství. To by mohlo snížit náklady a také usnadnit přípravu společné architektury pro Tempest a F-X, která by však nebránila odlišnostem v obou programech, jak uvedl Simon Chelton, někdejší britský atašé pro obranu v Japonsku a spolupracovník institutu RUSI. Obě země podrobnosti neuvedly.

Ačkoli Velká Británie technologie se svými partnery v minulosti sdílela, odborníci si kladli otázku, zda může Japonsku skutečně poskytnout všechny informace s ohledem na to, že Tokio nemá systém bezpečnostních prověrek srovnatelný se Spojenými státy či Británií. Protože bude nezbytné, aby stíhačka uměla spolupracovat s americkými systémy, účastníci vyjednávání poukazují, že pokud by Britové chtěli s Japonskem sdílet citlivé technologie, mohl by zasáhnout Washington.

Bone ze společnosti Leonardo zdůraznil, že před formálním uzavřením spolupráce „budou bezpečnostní procesy dostatečně harmonizovány“, a japonské ministerstvo obrany uvedlo, že s Velkou Británií má uzavřenou dohodu o sdílení zpravodajských informací. Pokud však tyto státy chtějí nový stíhací letoun představit do roku 2035, musejí si pospíšit. Konkurenční projekt Francie, Německa a Španělska s názvem Future Combat Air System se sice potýká s problémy, ale brzy vstoupí do další klíčové fáze.

Představitelé soukromého sektoru jsou toho názoru, že projekt Tempest F-X musí dávat smysl nejen všem třem státům, ale také USA. Washington potřebuje, aby jeho spojenci posílili svou obranu tváří v tvář vzestupu čínské armády, a vítá, že se Velká Britá­nie v poslední době zaměřuje na oblast Indo-Pacifiku.

„Američané samozřejmě společný projekt Japonska, Británie a Itálie sledují se vší obezřetností, ale vzhledem k měnící se globální situaci a hrozbám může být realizace něčeho takového pro Spojené státy výhodnější než dříve,“ říká Lance Gatling, dlouholetý obranný konzultant ze společnosti Nexial Research. „Pokud spojenci posilují, USA jim v tuto chvíli nemohou stát příliš v cestě, i kdyby to znamenalo uskutečnění takového projektu. Myslím, že Američané navíc vědí, že do něj nějakým způsobem budou zapojeni.“

Kana Inagakiová, Leo Lewis a Sylvia Pfeiferová, FT