Strasti německých bankéřů

Přibližně 146 miliard korun předloni vydělaly německé banky. Zdánlivě slušná suma, ale při pohledu z Berlína do Prahy němečtí finančníci blednou závistí. V osmkrát méně lidnatém Česku dosáhl souhrnný čistý zisk bankovního sektoru pohádkových 91 miliard korun. Že německé bankovnictví není v optimální kondici, potvrzuje i srovnání ziskovosti obou sektorů. Zatímco české banky se mohly loni v červnu pyšnit solidní sedmiprocentní výnosností vlastního kapitálu (Return on Equity, ROE), v Německu dosáhl stejný ukazatel hodnoty pouze 0,9 procenta.

Roztříštěný systém

Rentabilita německých bank se v posledních letech významně snížila. Jestliže podle údajů Německé spolkové banky ještě v roce 2016 dosahoval ROE hodnoty pět procent, pak v roce 2019 poklesl na jedno procento. Jedním z důvodů tohoto stavu je roztříštěnost tamějšího bankovního sektoru. Zatímco podle údajů ČNB z loňského prosince v Česku aktivně působilo celkem 49 bank, ve Spolkové republice to bylo koncem roku 2019 více než 1700 institucí s bankovní licencí.

Německý bankovní systém není zdaleka tak centralizovaný jako ten český a stojí na třech pilířích. Jedná se o soukromé (úvěrové banky), veřejné (zemské banky a spořitelny) a družstevní banky. Zajímavý je i podíl jednotlivých pilířů. Soukromé banky podle německého Bankovního svazu z loňského dubna obhospodařovaly pouze 41 procent bilanční sumy celého bankovního odvětví, spořitelny přes 16 procent, zemské banky 10 procent a družstevní banky téměř 12 procent (zbytek bilanční sumy držely například banky se zvláštními úlohami či stavební spořitelny – pozn. red.).

Pád zemských bank

Příčinou nízké ziskovosti německých bank je i to, že majitelem významné části z nich je stále veřejný sektor. Takové finanční domy podléhají vlivu politiků a jejich management nebývá pod dostatečnou kontrolou. To se projevilo u takzvaných zemských bank, které po nástupu finanční krize v roce 2008 draze sanovaly rozpočty jednotlivých spolkových zemí.

Například záchrana banky WestLB, jež masivně investovala do amerických subprime hypoték, vyšla daňové poplatníky v Severním Porýní-Vestfálsku na těžko uvěřitelných 18 miliard eur. Přitom dnes již neexistující finanční ústav byl spolu s propojenými spořitelnami ještě v roce 1995 podle bilanční sumy dokonce třetí největší bankou v celém Německu. Bavoři zase tehdy museli nasypat do svojí BayernLB napřímo deset miliard eur a k tomu ještě přidat dalších téměř pět miliard ve formě záruk. Celkově se odhaduje, že pomoc německým zemským bankám přesáhla v letech 2008 až 2019 částku 40 miliard eur.

Evropská unie s těmito záchrannými plány souhlasila pod podmínkou zásadního zmenšení zemských bank. Tak se jejich bilance jen mezi lety 2008 až 2013 smrskly o více než 300 miliard eur a jejich podíl na celkové bilanční sumě německých bank poklesl na polovinu. Nešlo přitom jen o špatné investice, jak ukazuje příklad BayernLB. Tato bavorská zemská banka v roce 2007 koupila rakouskou banku Hypo Alpe Adria (HAA) s vidinou tučných zisků z investic HAA na Balkáně. Brzy se ale zjistilo, že HAA, za jejímž raketovým růstem stály i obchody kontroverzního politika Jörga Haidera, je plná problematických úvěrů. Bavoři museli zaplatit 3,7 miliardy eur, aby si Rakousko vzalo banku HAA zpět, což nezůstalo bez dohry – exmanažeři BayernLB dostali pokutu deset milionů eur a někdejší šéf BayernLB Werner Schmidt k tomu ještě trest půldruhého roku podmíněně. A to není jediná aféra – jiný bývalý člen představenstva této bavorské banky Gerhard Gribkowsky byl za přijetí úplatku ve výši 44 milionů dolarů od šéfa Formule 1 odsouzen k trestu na 8,5 roku ve vězení.

Problémy i u soukromníků

Ovšem ani soukromé německé banky zdaleka nezůstaly bez poskvrny. Například německá jednička Deutsche Bank má na triku řadu skandálů od špehování zaměstnanců, podezření z praní špinavých peněz přes manipulace klíčových tržních úrokových sazeb LIBOR a EURIBOR, porušení protiíránských sankcí až po velmi problematický prodej hypotečních cenných papírů, jež stály za světovou finanční krizí v roce 2008.

Celková suma pomoci německým zemským bankám přesáhla v letech 2008 až 2019 částku 40 miliard eur.

Jen za poslední prohřešek musela Deutsche Bank zaplatit americkému ministerstvu spravedlnosti přes sedm miliard dolarů. A protože se bance nedařilo ani v běžném podnikání, její hospodaření končilo v letech 2015 až 2019 vždy v červených číslech. Naposledy v roce 2019 to byla obří ztráta 5,7 miliardy eur. Teprve vloni banka vykázala čistý zisk ve výši 624 milionů eur. Nicméně banka rostla jen v investičním bankovnictví, naopak v případě firemní a soukromé klientely se její příjmy snížily. Panuje obava, že zisk Deutsche Bank nemusí být udržitelný, investiční bankovnictví totiž není úplně stabilní a bezpečný byznys.

Proto si Deutsche Bank naordinovala rozsáhlou odtučňovací kúru a předloni se rozhodla, že škrtne 18 tisíc pracovních míst. Druhou největší německou soukromou banku Commerzbank toto ještě čeká. Loni prodělala 2,9 miliardy eur a ihned ohlásila, že zruší deset tisíc pracovních míst na plný úvazek (pro srovnání – loni v září měla banka 39 600 takových míst) a počet poboček v Německu sníží ze 790 na 450. Šetření se nedotkne jenom Německa, banka zavře také 15 zahraničních zastoupení. V Evropě se to týká poboček v Barceloně, Bratislavě, Bruselu a Lucemburku a operace v Maďarsku chce prodat úplně.

Rychlá koncentrace

Velkým přerodem prochází celé německé bankovnictví. Počet bank v největší evropské ekonomice stále klesá. Zatímco v roce 1990 v Německu působilo 4700 bankovních domů, do 15 let zde bude aktivních jen 150 až 300 bank, jak odhaduje poradenská firma Oliver Wyman. Obdobně razantně má klesat i počet bankovních poboček. Ještě předloni jich měli Němci k dispozici více než 28 tisíc, ale v roce 2030 by jich podle společnosti Oliver Wyman mělo být nanejvýš 15 tisíc.

Je však otázka, budou-li tyto kroky k vyšší profitabilitě německých bank stačit; na tu má totiž velký vliv i Evropská centrální banka, která dlouhodobě drží své klíčové úrokové sazby na nule, nebo dokonce v záporu. Proto výnosy německých bank z úroků, tedy tradičně jednoho z pilířů bankovního podnikání, v uplynulých pěti letech klesly téměř o čtvrtinu.

Němečtí bankéři tedy hledají nové zdroje příjmů, kromě zmíněného investičního bankovnictví to je především růst poplatků za vedení účtu. Například Deutsche Bank je v červnu zvýšila o 20 procent a družstevní Sparda-Bank West v některých případech i více než o 200 procent. Zatímco ještě srpnu 2018 nabízela své konto Sparda Giro Flex zcela zdarma, od září téhož roku se v ceníku banky objevil měsíční poplatek 2,5 eura, jenž vloni vzrostl na tučných šest eur. A k tomu si klient tohoto finančního domu se sídlem v Düsseldorfu připlatí za rok 20 eur za vedení debetní karty. Z českého pohledu něco nepředstavitelného… Cesta k vyšším výnosům německých bank bude zřejmě ještě dlouhá.