Věta, která řadu lidí napadla ihned ve chvíli, kdy česká vláda oznamovala, že v reakci na nesmyslně astronomické ceny energií na burze zastropuje ceny elektřiny a plynu. Zdálo se, že tím končí věčné debaty o tom, že vláda Petra Fialy nechala s energiemi lidi na holičkách, debaty často hysterické, až osudové, jako by skutečně nastával konec světa.
Garance maximálních cen na úrovni 40 procent hodnoty, za něž se nakupuje dnes na burze, by mohla být dostatečnou zárukou, že zimu všichni přežijeme v klidu a že vyšší ceny rodinné rozpočty nezruinují. Navíc je tu slíbený „úsporný tarif“; ten přidá další tisícovky lidem, kteří se přece jen dostanou na hranici svých možností. A vláda ke všemu zvedla sociální dávky na bydlení, jež by v případě úplné nouze měly zabrat. Pokud se tedy lidé z obavy před sociální stigmatizací přestanou stydět a vezmou si od státu to, co jim dává, když už si tolik stěžují, že se erár nestará.
Ale právě ve zmiňovaném eráru a jeho možnostech je nakonec největší problém, který znemožňuje spokojeně říct, že jde o dobrý konec. Ministerstvo financí odhaduje, že celé zastropování, které prakticky znamená, že rozdíl mezi cenovým stropem a skutečnou cenou energií na trhu zaplatí stát, vyjde přibližně na 130 miliard. Je to velmi hrubý odhad, který už teď ekonomové rozporují jako nízký. Stát by podle nich měl počítat až se dvěma sty miliard korun. Peníze mají přijít hlavně z nově zavedené daně z neočekávaných mimořádných zisků (windfall tax). Jenže nikdo ještě vůbec neví, jak tato daň bude konstruována, natož aby její legislativní návrh dávno ležel v Poslanecké sněmovně.
Kabinet jedná pod tlakem veřejnosti i dění na trzích, chce na poslední chvíli stihnout to, co mohl v režimu předběžné opatrnosti udělat už na jaře. Jistě, že se nakonec vše nějak stihnout může. Vláda, jež slibovala rozpočtovou odpovědnost a snižování schodků, by si ale měla strategii stropů pořádně rozmyslet, aby se nakonec neukázalo, že slibovaný výběr daně z neočekávaného zisku na pokrytí nákladů na energetický sociální smír nebude stačit.
Blíží se konec září, kdy má jít do sněmovny rozpočet na příští rok, legislativní změny se budou opět dělat na koleně, podobně jako rozvaha o vývoji schodku a balanci příjmů a výdajů. Jen tak házet mimořádnými daněmi, které jsou přechodné, nelze, protože přechodnost se často stává trvalostí. Nová daň by měla vstupovat do hry po důkladném posouzení struktury celého daňového systému, který by zejména v době válečné pro dobro státní kasy jistě unesl větší proporcionalitu. Neočekávané zisky na rozdíl od standardních příjmů nevydrží dlouho.
Začátek vcelku dobrý, konec v nedohlednu. Dlouhodobá perspektiva velmi nejistá. Na vládu rozpočtové odpovědnosti a ekonomické kompetence možná až příliš divoká a riskantní jízda.
