Svědomí na paprice

Když aukční síň Christie’s v roce 2021 dávala do dražby dobovou kopii slavné da Vinciho Mony Lisy, vůbec netušila, jaké investorské závody tím spustí. Odhad dvě stě až tři sta tisíc eur dražba vyšroubovala na desetinásobek a nový majitel si věrnou napodobeninu odnesl za neuvěřitelných 2,9 milionu eur. Ukázalo se, že i když jde pořád jen o pokus přiblížit se originálu, za dobrou kopii jsou investoři ochotní utratit víc, než se tušilo. A podobně je tomu i v případě trhu s náhražkami potravin živočišného původu, ať už jde o různé rostlinné substituce, nebo pokusy o výrobu masa z tkáňových kultur. Principem „veganomiky“, jak se tomuto byznysu přezdívá, pořád zůstává přiblížit se původnímu produktu, ať už jde o mléko, maso, nebo sýry. Napodobeniny ovšem přitahují čím dál víc investic a jejich hodnota rychle roste.

Globální trh s alternativními potravinami, jehož hodnota podle odhadu společnosti Deloitte překročila 14 miliard amerických dolarů, v roce 2022 přitáhl investice za 2,9 miliardy dolarů, za první polovinu loňského roku to byla rovná miliarda dolarů. Dvě třetiny této částky skončily v Severní Americe, která je lídrem ve výzkumu a vývoji potravin s etickým puncem. Firmám, kterým se podařilo nalákat investory na vidinu rychlého růstu zájmu o náhražky živočišné výroby, vévodí švédská Oatly, světová jednička ve výrobě ovesného mléka. Letos se společnosti, která je dvorním dodavatelem například řetězce Starbucks, podařilo na rozvoj získat 425 milionů dolarů. Do Oatly přitom investoval nejen belgický fond Verlinvest, který cílí na biomedicínu a zdravý životní cíl, ale i americký Blackstone, jenž své portfolio na etický byznys neomezuje.

Predikce dvojciferného růstu

Zatímco Oatly patří mezi firmy, které nahrazují živočišný produkt rostlinnou alternativou, investoři se nebojí dávat peníze ani do projektů, které experimentují s laboratorní výrobou z tkáňových kultur. Jinými slovy s masem z laboratoře. Mezi top 10 investicemi do alternativních bílkovin v roce 2022 a první polovině roku 2023 tak najdeme třeba norskou firmu Unibio a švýcarskou společnost Planted, zbytek připadá především na firmy z USA a Izraele. Zejména Američané mají přitom v mnoha oblastech přechodu od foodtechu k výrobě nad Evropou lehký náskok. Třeba firma UpSide Foods loni získala jako první výrobce kultivovaného masa licenci od potravinářské agentury FDA, a může proto dodávat do restaurací. Podobný průlom chystá i Wildtype se svým laboratorním lososím masem, jehož tváří a investorem v jedné osobě se stal herec Leonardo DiCaprio.

Například mezinárodní poradenská společnost Boston Consulting predikuje odvětví foodtech v následujících deseti letech dvojciferný růst, proto není divu, že řada firem zabývajících se výzkumem, vývojem a stále víc také výrobou potravinových alternativ je v hledáčku fondů zaměřujících se na etické a udržitelné podnikání v potravinářství. Již před deseti lety vznikl v Kalifornii AgFunder, pravděpodobně vůbec první investorský fond zaměřený čistě na alternativní potraviny. Evropským investorům dominuje co do výše financí berlínský FoodLabs nebo švýcarský Blue Horizon. První vlaštovky se objevují i v Česku: do brněnského startupu Mewery, který se zabývá laboratorní kultivací masa, vložily desítky milionů korun tuzemské fondy rizikového kapitálu Credo Ventures a Purple Ventures.

Faktem je, že foodtech je prozatím příležitostí spíše pro uvědomělé investory, kteří preferují udržitelnost, osobní angažovanost a péči o zmírnění důsledků klimatických změn nad velkým byznysem. „Umělé bílkoviny jsou ve stejné situa­ci jako solární panely začátkem devadesátých let 20. století. Existují a jsou dostupné uvědomělým konzumentům, kteří jsou ochotni si připlatit. Firmy ale potřebují další investice na vylepšení kvality a snižování výrobních nákladů,“ říká Carlotte Lucasová, manažerka neziskové organizace Good Food Institute Europe.

Potíže s přechodem od vzorků po skutečnou potravinářskou produkci zmiňuje také Jan Pivoňka z Vysoké školy chemicko-technologické, který je i tajemníkem Platformy pro alternativní potraviny a nápoje při Potravinářské komoře ČR. „Od řízku jsme pořád na hony vzdáleni. Výroba masa z tkáňových kultur v laboratořích je prozatím energeticky i časově náročná a výsledná uhlíková stopa na gram výrobku je proto paradoxně často ještě vyšší než u živočišné produkce. Samotný laboratorní postup je desítky let starý, přechod ke skutečné výrobě se ale ještě nikomu nepovedl,“ upozorňuje.

Celý byznys s alternativními bílkovinami je podle něj tlačen důrazem na udržitelné cíle rozvoje a ochranu životního prostředí, které obsahuje i unijní Green Deal. A pak také zájmy investorů, které jsou v zásadě dvojího druhu. U náhražek živočišných bílkovin rostlinnými proteiny, jako jsou ovesný nápoj nebo sójová imitace masa, vítězí kombinace solidní poptávky, relativně nízkých nákladů a vysoké prodejní ceny, která slibuje slušné marže. V případě hybridního masa kultivovaného v laboratořích pak převládá zvědavost investorů. „Pokud by se jednou skutečně povedlo vyrábět umělé maso v továrnách a celý proces vymanit z přírodních cyklů, byla by to totální revoluce. A u té investoři pochopitelně nechtějí chybět,“ dodává Jan Pivoňka.

Nakonec tak uvažují stejně jako sběratel Raymond Hekking, který kopii slavné Mony Lisy koupil v roce 1953 ve francouzském starožitnictví v přepočtu za tři libry. Teprve další léta ukázala, že hodnota obrazu, který nebyl od počátku ničím jiným než zdařilou napodobeninou, vylétla do zázračných výšin.