Svůdná polská Beruška

Byl to takový porevoluční stereotyp. Češi do Polska či do východního Německa jezdili za levnějším zbožím, které se nedalo doma ani sehnat; Němci a Rakušané pro mouku, cukr nebo pro laciné cigarety či alkohol, na levný oběd nebo pro ostří­hání, jež bylo za západní a jižní hranicí pětkrát dražší než v Česku. Jenže časy se mění a výhodný přeshraniční byznys otáčí zásadně směr a důvod. Největší nápor přišel loni v energetické krizi po vypuknutí války na Ukrajině. Prudce rostoucí inflace přiměla polskou vládu k vymazání daně z přidané hodnoty u potravin, což spustilo nájezdy na polské supermarkety z Česka a Slovenska, kde k takové úpravě nedošlo. V Česku tomu zřejmě pomohl i ekonomický poradce premiéra Štěpán Křeček, který v televizích vyzýval občany, aby jezdili do Polska za levnějšími nákupy.

„Nejsem takový egomaniak, abych si myslel, že lidé jezdí nakupovat do Polska, protože jsem jim to poradil,“ směje se těmto výkladům Křeček. „Lidé to dělají proto, že je tam výrazně levněji, a dělali to tak vždy. Kupují věci, které jsou u nás výrazně dražší, čím se také snižuje v Česku poptávka po těchto věcech. Obchodníci pak musejí snižovat ceny u zboží, které bylo nejvíce předražené. Zvyšuje se tak tlak na obchodníky, kteří vidí, že zákazníci nejsou ochotní všechno akceptovat, to je dobře, trh to kultivuje,“ pochvaluje si v rozhovoru pro časopis Euro současný vývoj ekonom Křeček.

Vyšší zájem o nákupy v Polsku ukazují i statistická čísla. Loni utratili Češi v cizině 55 miliard korun, letos to už v prvním čtvrtletí bylo 21 miliard, což naznačuje, že loňské číslo bude letos výrazně překročeno. „Ta kampaň v médiích mohla spoustu lidí přivést k tomu, aby za nákupy do Polska skutečně odjeli,“ potvrzuje Aleš Rod, člen Národní ekonomické rady vlády a výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz (CETA), které se nakupování v Polsku poměrně podrobně věnovalo.

Komplexnější důvody

Aleš Rod a jeho spolupracovníci mluvili s obchodníky nebo analyzovali data karetních společností. „Kromě nulového DPH na potraviny je to do velké míry dáno i tím, že jeden řetězec na B má specifickou cenotvorbu. Ceny v pohraničí jsou nižší než jinde v Polsku, takže do pohraničí pak jezdí nakupovat i Poláci. Oni ale cílí na Čechy, dávají reklamu do místních českých rádií,“ popisuje situaci Rod. Řeč je o řetězci Biedronka (česky Beruška), který patří portugalské společnosti Jerónimo Martins a má po celém Polsku více než tři tisíce obchodů.

Beruška se v autoreklamě představuje jako firma zaměřená na „kvalitní potraviny za nízkou cenu“. Beruška drží nízké ceny zejména u základních potravin, jako jsou máslo, mléko, vejce, maso. Například kuřecí maso je tu o polovinu levnější než v Česku. Není proto divu, že na parkovištích kolem Biedronek jsou ve velkém počtu vidět české poznávací značky, často i ze střední Moravy nebo ze středních Čech. Ne všechno se dá ale vysvětlit nulovou hodnotou DPH, kterou zavedla polská vláda v reakci na vysokou inflaci. Nízké ceny potravin v Polsku ovlivňují i jiné faktory.

Ekonom Rod vidí důvody k nižším cenám potravin v Polsku také mnohem komplexněji. „Velkou roli hraje i to, že tu zemědělci mají jinou historickou zkušenost s podnikáním, a ti menší a střední neplatí například sociální pojištění. A pak je tu důležitý fakt, že polští zemědělci jsou ohromně podnikaví, nenechají nic ladem, jen tak, aby někdo prodal něco za ně, využijí každou příležitost vydělat, to u nás není úplně zvykem,“ vysvětluje Rod. Poláci podle něj neustále vytvářejí tlak na mikrotrhu, tedy v těsném okolí svého působení, „kolem komína“, to u nás zcela chybí.

V Česku je podle ekonoma Roda také velký problém prodávat potravin takříkajíc ze dvora. „Setkáte se s obrovskými administrativními bariérami, velkými kontrolami, stejně jako když dostáváte dotace z Evropské unie. Stát se zároveň obchodníkem je pro zemědělce velká zátěž, a tak raději prodají překupníkovi, který to přebalí a prodá s velkým ziskem. Tito lidé vydělávají na byrokratických bariérách, pak se klidně dozvíte, že zemědělec prodá jablka za deset a v obchodě jsou za sedmdesát?“ vykresluje českou situaci Rod. V Polsku taková omezení nejsou a zemědělci daleko snadněji dostávají své produkty na trh za relativně nižší ceny.

„V Česku je to bohužel jinak,“ připojuje se Křeček. „Vidíme vysoké zisky zemědělců a potravinářů, dnes už je jasné, že zneužili situace, zvedli si marže a předražili své zboží.“ Ke stejnému závěru dospěla i vláda, která teď ústy premiéra Petra Fialy (ODS) a ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) morálně apeluje na snížení marží potravinářů a prodejců, což je terčem posměchu opozice, ale i diskutujících na sociálních sítích. Svými apely vláda škádlí i ekonomy. „Ministři ani premiér nemají na nic tlačit, pokud chtějí ovlivňovat trh, mají k tomu jiné nástroje. Pomohli jsme v krizi, teď pomozte vy nám a snižte ceny – to je naprosto špatná komunikace. Neměli tedy pomáhat, když toho teď litují,“ kritizuje vládní prosby David Marek, ekonomický poradce prezidenta a ekonom ze společnosti Deloitte.

Tři možnosti státu

Stát má podle Marka přesto určité možnosti, jak tvorbu cen na trhu ovlivňovat, a ty by měl maximálně využívat, aby lidé nejezdili za levnějším zbožím do ciziny a mohli v klidu nakupovat doma. „Stát může udělat jen tři věci,“ vypočítává Marek. „Zajistit, aby tu nebyly žádné pokoutní dohody a cenové kartely, to má na starost Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Druhá cesta je co nejvíce otevřít trh, zvýšit konkurenci na trhu, která tlačí ceny dolů, tedy ne ,kupujte domácí výrobky‘, ale kupujte ty zahraniční, aby byla větší konkurence. Jsme malý trh, který většinou ovládá několik velkých subjektů, a to lze změnit jen tím, že sem pustíte větší konkurenci zvenčí, když není doma.“

V tom se ekonomové shodnou, včetně poradce premiéra Křečka: „V této oblasti je v Česku nedostatečná konkurence, to musíme změnit. Jinak platí, že vláda může reagovat jen rétoricky a něco doporučovat. Pánem trhu jsou spotřebitelé, kteří určují pohyby cen a vše ostatní, a jak dnes vidíme, hlasují nohama. Jdou za cenou, která je výhodná, dokonce i když jedou nakupovat do zahraničí, což má své náklady,“ říká Křeček. „Ale když nám polská vláda dotuje nákupy, proč toho nevyužít?“

S tím souvisí i třetí možnost, jak ovlivňovat ceny na trhu, kterou naznačoval ekonom Marek. Tou je úprava daně z přidané hodnoty. Vláda prosazuje od příštího roku sazbu na potraviny 12 procent, což by podle propočtů mohlo přinést úspory v řádu tisíců ročně, to ale jen v případě, že by se přesun z 15 procent DPH na 12 procent promítl zcela do cen, což se očekávat nedá. Zároveň se ale zvýšil tlak na ceny tím, že lidé přestali nakupovat. Maloobchodní tržby klesají už šestnáctý měsíc v řadě, nejvíce se na tomto poklesu podílejí právě úspory na potravinách, což je dáno mimo jiné i tím, že lidé jezdí nakupovat levné jídlo do Polska.

Pro český stát to znamená určitou ztrátu na výběru daní, což je v době, kdy státní kasa potřebuje každou korunu, docela nepříjemné. Přiznává to i poradce premiéra Křeček. Podle něj je ale vše, jako vždy v politické ekonomii, otázkou priorit. „Výběr peněz do rozpočtu je méně důležitý než boj s inflací, ten je z makroekonomického hlediska mnohem důležitější a hlavní. Inflace je největší problém české ekonomiky, znehodnocuje úspory všem občanům, primárně musíme řešit ty největší problémy,“ uvažuje Křeček. Podle něj je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že ČNB zvyšuje sazby, čímž prodražuje splátku státního dluhu a zvyšuje deficit. „To je sice pravda, ale inflace je mnohem horší než zvýšení nákladů na obsluhu státního dluhu, a proto musejí být sazby vysoko, jinak inflaci nezkrotíme.“

Otázkou je, o jak velké peníze stát nákupy v cizině na daních přichází. Padesát miliard za rok je ve srovnání s celkovým objemem maloobchodních tržeb, který byl v roce 2021, tedy v posledním roce, který je v celkových absolutních číslech k dispozici, 1 333 miliard korun, vlastně bagatelní částka. Pouhá tři čtyři procenta. V aktuální studii ČSOB pro Seznam Zprávy dospěli ekonomové k závěru, že aktuálně jde asi o dvě koruny z vydané stovky.

„Je to, jak říkáte, zajímavé, ale z pohledu celkových čísel nic zásadního. Dá se na to dívat z různých úhlů pohledu. Čechům takto dotuje levné nákupy polská vláda nulovou DPH. Z hlediska českého rozpočtu to je jistá ztráta, i když jde o malá čísla, ale z hlediska životní úrovně Čechů je to vlastně dobře, a ještě to platí někdo jiný,“ relativizuje míru dopadů na státní kasu David Marek. Ne vše je ale tak nevinné, jak se na první pohled zdá. Ne každé zboží je totiž jako každé jiné. Kromě jídla se z Polska vozí do Česka cigarety, a protože jsou kvůli rozdílu v nastavení spotřebních daní z tabáku výrazně levnější a nekazí se tak rychle jako potraviny, nakupují se zřejmě v mnohem větších objemech.

Problém cigaret

Odborníci odhadují, že už každá desátá krabička vykouřená v Česku je z Polska, v Moravskoslezském kraji dokonce každá třetí. To snižuje objemy nákupu českých cigaret, a tím také výběr daně z cigaret, který vzdor prudkému navyšování spotřební daně v uplynulých třech čtyřech letech prakticky nerostl. Loni se vybralo bezmála 60 miliard korun (59,4 miliardy), což ale bylo o 3,3 miliardy pod očekáváním ministerstva financí. O rok dříve resort odhadoval výběr 67 miliard, ale byl o jedenáct miliard nižší, tedy 56 miliard korun.

„Problém nakupování v cizině, zejména v Polsku, začíná opravdu být u tabákových výrobků, které se nakupují masivně. Na českém trhu je už deset procent cigaret z Polska, a protože rostly ceny, zvyšovala se spotřební daň, takže ani pro Němce a Rakušany už není tak výhodné nakupovat cigarety v Česku, jsou propady na výběru daní dost velké. Může to být pět šest, možná až sedm miliard korun, které chybějí v rozpočtu, a pak se musí absurdně šetřit na školkovném a dalších věcech,“ objasňuje současný stav člen NERV, ekonom Aleš Rod.

To, že v českém pohraničí už méně nakupují Němci a Rakušané, a dokonce už ani cigarety, ale může mít i prostší důvody. Česko za 30 let přece jen relativně zbohatlo, což zvedá ceny, a nakupování už není tak výhodné. „Zároveň jsme v EU, kde je přece jenom jisté sjednocení spotřebních daní, i když u DPH je to volnější, jak vidíme nyní. Přesto ty rozdíly nejsou a asi už nebudou takové, aby k nám jezdili nakupovat ve velkém Němci,“ říká ekonom Marek.

Za 30 let se dokonce všechno obrátilo a Češi jezdí nakupovat jídlo do Německa, kde je podle nich kvalitnější a levnější nebo stejně drahé. Přesto se do Německa jezdí, zjevně pro pocit, že se jede za lepším, nikoli nutně za lacinějším zbožím. „Ano, tento psychologický faktor funguje stoprocentně. I čokoláda je potom čokoládovější, maso šťavnatější, jablka sladší,“ usmívá se Aleš Rod, který považuje tuto „psychologii cest za lepším“ často za důležitější než pouhé kupecké počty při srovnávání prodejních cen.

Premiérův ekonomický poradce Štěpán Křeček vidí ztrátu nakupujících z ciziny jako vážný problém, a to ze stejného důvodu – masové nakupování polských cigaret. Zejména proto, že ceny cigaret se nemění tak rychle jako ceny potravin, nemají sezonní výkyvy a nakupují se neustále takzvaně do zásoby. Šedesát až osmdesát procent ceny pak tvoří administrativně nastavená daň. „Když dnes přicházíme o německé a rakouské zákazníky v pohraničí, je to špatným nastavením daně, rostoucí spotřební daň nezvyšuje výběry, přestože lidé dál kouří stejně. Je na čase tuto daň upravit tak, aby byla maximálně výnosná,“ doporučuje Křeček.

Obchodní pohyby sem a tam přes české hranice jsou tedy stále čilé, ale směrem do Česka se radikálně omezují. Dokonce už i německá média si všimla, že nakupovat v Česku se dnes nevyplácí, a proto za nákupy přes hranice jezdí stále méně lidí. Můžeme se utěšovat tím, že ani do Švýcarska Němci za nákupy nejezdí, protože je tam draho. Ve Švýcarsku ale mají k vysokým cenám i vysoké příjmy z vysokého výkonu ekonomiky. A tady máme pořád hodně co dohánět.