Syrský stát v zajetí: vzestup Asmy Asadové

Když Bašár Asad navštívil v březnu Abú Zabí, byl to signál, že hlavy blízkovýchodních států začínají syrského diktátora zase pomalu brát mezi sebe. Tato cesta však byla o to zajímavější, že ji uskutečnil v doprovodu své ženy Asmy. Tajuplná první dáma Sýrie, od hlavy k patě oděna v bílém, poutala pozornost na své první veřejné zahraniční cestě od vypuknutí občanské války před více než deseti lety.

Asma Asadová tím dala najevo, co mimo Sýrii pochopil zatím málokdo: že z ženy, která byla zprvu odsunuta do pozadí jako paličatá novomanželka se vznešenými západními ideály, se stala jedna z nejmocnějších osob v zemi, která si v nemilosrdné panovnické rodině zajistila výsadní postavení.

Na veřejnosti se ráda prezentuje jako pečující matka národa. Přímo z ní čiší mateřská energie, když pomáhá rodinám vojáků, dětem postiženým rakovinou či přeživším únorového zemětřesení. Do vlasů si vkládá decentní stužky a drobnou postavu odívá do šatů ušitých vdovami po mužích, kteří padli v manželově válce.

V soukromí si ovšem Asma vybudovala pozoruhodně silné postavení. Vyplývá to z rozhovorů s osmnácti lidmi obeznámenými s fungováním režimu, včetně byznysmenů, humanitárních pracovníků a bývalých vládních činitelů. Ve vrávorající syrské ekonomice dnes zastává několik klíčových pozic, z nichž jí plyne vliv i peníze, a pomáhá rodině s upevňováním moci v krvácející zemi.

Jako bývalá bankéřka JP Morgan Asma usedá v čele prezidentovy tajné ekonomické rady po boku blízkých rodinných spolupracovníků a obchodních partnerů. I díky jejím nevládním organizacím Asadovi pod svá křídla dostali řadu byznysmenů a ovládli tok peněz plynoucích z mezinárodní humanitární pomoci. „Už v roce 2020 bylo zřejmé, že se Asma stává ústřední postavou syrské ekonomiky,“ říká Joel Rayburn, který za vlády Donalda Trumpa působil jako zvláštní vyslanec pro Sýrii.

První dáma má prsty ve vícero odvětvích syrského hospodářství, včetně nemovitostí, bankovnictví a telekomunikací – i když se kryje fiktivními společnostmi, zónami volného obchodu a offshorovými bankovními účty, které vlastní její pobočníci.

Syrská ekonomika se po letech občanské války potácí nad propastí, brzdí ji nesplacené půjčky od sponzorů režimu, západní sankce a finanční kolaps v sousedním Libanonu, který byl dlouho útočištěm syrských podnikatelů.

Z toho, co ještě zbývá, si velkou část rozdělili Bašár Asad, jeho mladší bratr Máhir a Asma. Podle názoru syrských podnikatelů a analytiků společně vykuchali tradiční syrskou obchodnickou třídu a různými způsoby vydělali na válce.

Především jméno první dámy se stalo synonymem pro éru upevňování finanční moci prezidentského páru a jeho blízkého okolí. Jak řekl jeden syrský obchodník: „Celá Sýrie teď patří Asmě.“

Nadějná choť

Sedmačtyřicetiletá Asma Achrasová se narodila a vyrostla na západě Londýna. Její známí z té doby si ji pamatují jako chytrou, okouzlující a ctižádostivou mladou ženu, která raději než arabsky mluvila anglicky. Zasnoubení s Bašárem Asadem v roce 2000 vyvolalo údiv, protože její otec patřil mezi kritiky režimu. „Jenže Asma prahla po moci,“ soudí jeden syrský podnikatel, který se s ní seznámil v Londýně. „Dnes už je jasné, že si v ní libuje.“

Po nepovedených začátcích v Damaš­ku – kde z ní obávaná tchyně chtěla mít jen matku svých vnoučat – se Asma vydala cestou politicky nekonfliktních projektů v cestovním ruchu, kultuře a školství. V roce 2007 založila nevládní fond Syria Trust for Development, jenž ji časem zviditelnil a během války se stal důležitým nástrojem režimu. Když do Sýrie zkraje roku 2011 dorazilo arabské jaro, v časopise Vogue vyšel dnes již nechvalně proslulý medailon, v němž Asmu pochlebovačně označili za „pouštní růži“, čímž vyvrcholila mnohaletá snaha šarmantního páru vetřít se do přízně západního tisku.

Před občanskou válkou damašská elita a západní diplomaté doufali, že by Asma mohla „nevypočitatelnému Bašárovi promluvit do duše“, připomíná Andrew Tabler, někdejší americký vládní úředník a odborník na arabskou politiku z think-tanku Washington Institute. Mnozí si mysleli, že svůj vliv využije k tomu, aby krotila manželovu odpověď na probíhající protesty. Tato domněnka se však zřejmě ukázala jako mylná. V nejhorší fázi konfliktu se Asma stáhla z očí veřejnosti, zatímco manželův režim mučil a zabíjel stovky tisíc lidí a miliony dalších připravil o střechu nad hlavou.

Když Asadovy síly v roce 2016 opět ovládly velkou část země, jeho žena se vrátila v plné síle. Nebyla to žádná náhoda: toho roku rovněž zemřela její tchyně. Asma si nejprve charitativní činností získala obdiv vysoce postavených alavitů. Poté roku 2018 v silně medializované bitvě zdolala rakovinu prsu, která oba manžele více sblížila, a Bašár jí brzy svěřil část syrského ekonomického portfolia.

Zatímco se Asma vzpamatovávala z nemoci, země se propadala do čím dál hlubší krize a její ekonomika se řítila do propasti. Lidé po celé Sýrii nemohli sehnat základní zboží, protože vláda nalévala peníze do armády, státním zaměstnancům a do dotovaných výrobků. Režim měl také velké dluhy vůči Rusku a Íránu. Následoval finanční kolaps v Libanonu, který mnoho syrských domácností připravil o úspory. K prosinci 2019 ztratila měna ve srovnání s dolarem 95 procent své předválečné hodnoty, což vedlo ke zbídačení velké části obyvatelstva.

Tato složitá situace přinutila vládu v Damašku podniknout drastická opatření, jejichž výsledkem byla podle syrských expertů, podnikatelů a znalců státního aparátu již téměř totální kontrola Bašára a Asmy Asadových nad ekonomikou země. Vyjádření vlády se nám nepodařilo získat.

Tou dobou už prezidentský palác nabízel posty blízkým spolupracovníkům, aby panovnická rodina mohla jejich prostřednictvím dál bohatnout. Řada těchto lidí na válce vydělala, ať už kšefty s nemovitostmi na vyvlastněném území, řízením kontrolních stanovišť, nebo obchodováním s ropou s bojovníky Islámského státu či kurdskou milicí, která ovládá severovýchod Sýrie.

Tito lidé neměli vazby na syrskou obchodnickou elitu, která byla loajální Asadovu otci Háfizovi. „Nikdy jsme o těch lidech ani neslyšeli,“ říká syrský byznysmen. „Převážně jsou to gauneři, kteří nepocházejí z významných rodin.“ Americká vláda časem většinu z nich umístila na sankční seznam za „podíl na zničení syrského hospodářství“.

Protože nebyli napojeni na elitu, museli se téměř zcela spolehnout na režim, popisuje syrský ekonom Džihád Jázidží, a také na bezpečnostní složky, v nichž má hlavní slovo Bašárův mladší bratr Máhir, jenž řídí čtvrtou divizi syrské armády, která je známa svou brutalitou.

Díky tomuto rozložení sil se vládnoucím silám podle odborníků otevřely nové cesty k nezákonným příjmům, které opanoval zejména Máhir – obchod se zbraněmi, pašovanou ropou, alkoholem a syrskou obdobu pervitinu s názvem captagon. Ani to však nestačilo. Proto Asadův režim v roce 2019 vyhlásil slovy syrských podnikatelů a expertů „mafiánskou“ kampaň proti obchodnické elitě – včetně lidí, kteří po celou válku stáli na straně Asadových.

Operace, která pokračuje dodnes, začala v září 2019, kdy desítkám byznysmenů přišla pozvánka do damašského hotelu Sheraton. Tam byli vyzváni, aby převedli své dolarové jmění do centrální banky a pomohli tak stabilizovat syrskou liru, jinak nebudou propuštěni. Podle některých zdrojů dosáhla celková výše vkladů vyšších stamilionů dolarů.

Podobné konfiskace začaly být na denním pořádku. Někdy režim vyšle své účetní do vybraného podniku na zdánlivě namátkovou kontrolu. Ti zjistí, jaké předpisy firma porušuje, a udělí jí tučnou pokutu. Pět podnikatelů a tři analytici uvedli jako příklad nezaplacené daně, porušení celních nebo měnových předpisů u dováženého zboží nebo nové daňové předpisy uplatňované zpětně. Šéf společnosti bývá během takové akce zadržen a jeho majetek zmrazen, dokud rodina neuhradí pokutu, jež se obvykle pohybuje kolem půl milionu dolarů.

Jeden významný syrský podnikatel vypráví, jak ho v Damašku loni v létě příslušníci bezpečnostních složek zastavili na ulici a zdvořile ho požádali, aby je doprovodil na nejbližší služebnu. Na dva týdny ho zavřeli na samotku a pak mu dali na výběr: buď zaplatí vysokou částku stanovenou podle odhadované hodnoty majetku, nebo za mřížemi zůstane na neurčito.

Takto získané peníze obvykle nezamíří na účet berního úřadu, ale do nevládních fondů nebo na bankovní účty, které ovládá přímo prezidentský palác. Podle informovaných zdrojů pak tyto prostředky padnou na rozšiřování vlivu Asadových nebo putují přímo do jejich kapes.

Přátelé paní Asmy

Podle syrských expertů a zdrojů obeznámených s fungováním režimu nápad na systematické zabavování majetku vzešel ze schůzek prezidentovy tajné ekonomické rady, které předsedá první dáma. Na rozdíl od oficiálního ekonomického výboru vlády se tato skupina, o níž se toho příliš neví, schází za branami prezidentského paláce a řeší utajené konfiskace.

Není jasné, jakou roli v radě hraje přímo Bašár Asad, ačkoli jde o známého mikromanažera. Podle některých zdrojů činí prezidentský pár ekonomická rozhodnutí společně a Bašár si od těchto záležitostí drží odstup jen na oko. Podle jiných názorů je tajná rada Asmina libůstka vzhledem k tomu, že jde o protřelou finančnici. „Má na manžela velký vliv,“ říká zkušený syrský podnikatel, který zná rodinu Achrasových.

Nejvýše postavená oběť probíhajících ekonomických otřesů je zatím Bašárův bratranec Rámí Machlúf. Někdejší bankéř vyvrhelského režimu údajně před válkou ovládal více než polovinu syrské ekonomiky o hodnotě několika miliard dolarů. V roce 2019 ovšem na jeho přerostlé impérium zaklekly úřady a donutily ho státu odevzdat významnou část domácího majetku.

Ten zahrnoval mimo jiné největší syrskou společnost Cham Holding a Machlúfův klenot SyriaTel, největšího mobilního operátora v zemi. Tímto tahem Asadovi zkrotili jednoho ze svých největších ekonomických rivalů. Asmě nyní patří také Machlúfova nadace s rozsáhlou klientelistickou sítí, díky níž získala pod svá křídla alavitskou elitu a posílila svůj vliv v humanitárním sektoru.

Podle syrských expertů a podnikatelů přišel příkaz ke konfiskaci majetku přímo od Asmy Asadové. Alavitské elitě se to však příliš nelíbí. „Nepřekonali jsme všechny problémy proto, aby nakonec Sýrie padla do rukou nějaké sunnitky,“ uvedl jeden rozhořčený příbuzný.

Šest vysoce postavených zdrojů pro Financial Times potvrdilo, že Machlúf od té doby žije v domácím vězení pod dohledem Asadových, kteří si dělají zálusk i na jeho zahraniční majetek. Ponižující osud člověka, který býval díky rodinným konexím považován za nedotknutelného, Syřanům ukazuje, že před režimem nikdo neuteče.

Asadovi mají své lidi úplně všude. Asmini bratranci a minimálně jeden z jejích bratrů šéfují několika podnikům, jež jsou spojovány s jejím jménem. Bratranec Muhannad Dabbágh má třicetiprocentní podíl ve vládním programu dotovaných potravin, které jsou vydávány pomocí čipových karet. „Pokud se má rozjet cokoli nového, Asma (a její lidé) musejí dostat svůj podíl,“ říká příbuzný.

Ve smluvních dokumentech byste však jména prezidentského páru hledali marně. „Nezapomínejte, že není řeč o normálním kapitalistickém systému se čtvrtletními výkazy a transparentním fungováním,“ upozorňuje Ijád Hamíd, výzkumník z lidskoprávní organizace Syrian Legal Development Programme. „Netransparentnost toho systému je zcela záměrná.“

Spojené státy ovšem vlastnickou síť detailně prozkoumaly a usoudily, že na prominenty režimu uvalí sankce. „Nebylo to těžké – jde o výrazné osoby, které bylo snadné zasáhnout,“ řekl bývalý americký činovník Rayburn.

Klíčovou roli hraje Jasár Ibráhím, o němž sice před uvalením amerických sankcí v roce 2020 nikdo mimo Damašek neslyšel, ale podle dvanácti dotázaných byznysmenů, analytiků a zdrojů informovaných o dění okolo Asadových je nyní v podstatě jediný, na kom záleží.

Oficiálně je Ibráhím prezidentův ekonomický poradce, ale zároveň mu patří místo v utajované ekonomické radě, kterou vede Asadová. Neoficiálně, podle čtyř blízkovýchodních byznysmenů a dvou zdrojů obeznámených s fungováním státu, Ibráhím často přebírá firmy, které režim vymámil od syrských podnikatelů.

Jeho jméno figuruje na desítkách dokumentů společností zapsaných v Sýrii, Libanonu nebo na Kajmanských ostrovech. Podle Karama Šaára, vedoucího pracovníka v New Lines Institute, který Ibráhímovy aktivity sleduje, jde o firmy působící v telekomunikacích, cestovním ruchu, stavebnictví, obchodu s nemovitostmi, soukromých bezpečnostních službách a ropném průmyslu.

Část těchto klíčových spolupracovníků začínala v kanceláři první dámy jako například Lína al-Kinájaová, někdejší Asmina kancléřka a dnes ministerská poradkyně. Podle tří informovaných zdrojů také zprostředkovává kontakty mezi palácem a soukromým sektorem. Ve zprávě ministerstva financí USA z roku 2020 stojí, že „jménem (Asmy) jedná v řadě obchodních a osobních záležitostí“.

Dalším Asminým pobočníkem je Chudr Alí Táhir, majitel EmmaTelu, největšího prodejce telefonů v Sýrii, a člen palácové ekonomické rady. Řada lidí se domnívá, že firmu založenou roku 2019 řídí jeho prostřednictvím Asma – Emma byla v dětství stráveném v Londýně její poangličtěná přezdívka.

Mylná očekávání

Hlavním zdrojem moci první dámy a páteří její klientelistické sítě je Syria Trust. Tento fond řídí její blízký spolupracovník a někdejší poradce Fáris Kallás, dnes další z členů palácové ekonomické rady.

Podle analytiků a odborníků na humanitární pomoc Asadová využila zkušenosti s řízením nevládní organizace před válkou, aby v Sýrii vytvořila sofistikovaný zkorumpovaný systém humanitární pomoci, v jehož středu stojí její vlastní síť.

„Od vypuknutí války nevládní organizace nemůžou fungovat, pokud s ní nejsou v kontaktu,“ tvrdí výše citovaný zkušený podnikatel. Podle syrských zdrojů a humanitárních pracovníků je postup první dámy nehorázný: Asma prý smlouvy s mezinárodními dobročinnými organizacemi domlouvala za zavřenými dveřmi své kanceláře v prezidentském paláci.

Humanitární organizace, které jsou pod tlakem, aby udržely přísun pomoci, se kvůli obavám ze zákazu vstupu na území už celé roky podřizují požadavkům Asadova režimu. Ten běžně omezuje přístup do potřebných oblastí, odklání pomoc k upřednostňovaným částem obyvatelstva a trvá na protekčních postech pro příbuzné činovníků. Aby Asma upevnila kontro­lu nad tímto zdrojem zaručených příjmů, zaměřil se režim také na konkurenční orga­nizace. Podle dvou zdrojů musela loni skončit jedna dětská humanitární organizace poté, kdy úřady provedly v jejích kancelářích razii a zatkly několik pracovníků.

Po orgánech OSN a humanitárních skupinách režim požaduje, aby spolupracovaly s polostátním Syrským arabským červeným půlměsícem a již zmiňovaným fondem Syria Trust. Tito partneři sehráli klíčovou roli v rozdělování mezinárodní pomoci po nedávném zemětřesení.

Syria Trust má 14 přidružených subjektů včetně jedné univerzity, mikrofinanční instituce a organizace, která se zabývá kulturním dědictvím. Činnost fondu v huma­nitární oblasti však opakovaně vyvolává obavy. Syria Trust poskytuje právní pomoc, psychosociální podporu a ve spolupráci s OSN provozuje komunitní centra pro osoby vysídlené kvůli válce. Na písemnou žádost o vyjádření organizace nereagovala.

Lidé, kteří prožili hrůzy války a přišli kvůli režimu o střechu nad hlavou, jsou dnes podle analytiků odkázáni na organizaci spřaženou s režimem, která je může chtít dál trestat. „Většina rozumně uvažujících lidí by jistě považovala za nepochopitelné, že Asmina organizace poskytuje ochranu a právní podporu lidem, kterým ublížil její vlastní manžel,“ soudí Emma Bealsová, externí spolupracovnice think-tanku Middle East Institute.

Na webu Syria Trust stojí, že fond získal „nečekaný přísun peněz“ díky přidružené stavební společnosti Deyari. Tato firma v posledních letech vyhrála několik výběrových řízení na projekty OSN a v současnosti pracuje na projektu Nadace Aga Chána ve starém Aleppu.

V auditní zprávě Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z roku 2018 se píše o nejmenovaném partnerovi OSN, jenž smlouvu o renovaci nouzových příbytků pro uprchlíky za 400 tisíc dolarů uzavřel se společností, která byla v jeho „plném vlastnictví“. Podle dvou zdrojů je uvedeným partnerem Syria Trust a stavební společností Deyari.

Na dotaz Financial Times OSN uvedla, že její spolupráce se Syria Trust byla „výrazně omezena“, ale často se bez ní nelze obejít kvůli „institucionálnímu postavení“ fondu. Spolupráce je vždy průběžně monitorována. „Partnerům nedáváme bianco šek,“ říká Francesco Galtieri, který do března působil jako vyšší úředník OSN v Damašku.

OSN však také platí miliony dolarů – v roce 2021 to podle Šaárovy analýzy posledních dat bylo 12,3 milionu – za ubytování svých pracovníků v damašském hotelu Four Seasons. Oficiálně je většinovým vlastníkem hotelu podnikatel Sámir Fauz, který figuruje na sankčním seznamu USA kvůli finančním vazbám na režim. Nicméně čtyři syrští byznysmeni, dva experti a Fauzův příbuzný naznačují, že část zisku putuje až k Asmě Asadové.

I když se sankce proti rodině a spolupracovníkům stupňují, nezdá se, že by to první dámu Sýrie trápilo. Loni v říjnu se nechala vyfotit v šatech od Valentina v ceně 4 500 dolarů, což v současnosti odpovídá nejméně 200 průměrných syrských měsíčních platů.

Asma má dodnes britský pas. V roce 2021 se znovu objevily zprávy o tom, že ji Velká Británie kvůli porušování lidských práv chce zbavit občanství, ale dosud k tomu nedošlo. Také ona se spolu s rodiči, dvěma bratry a nejstarším synem dostala v roce 2020 na sankční seznam za „bohatství neprávem nabyté na úkor syrského lidu“. Její rodiče dodnes žijí v Londýně, oba bratři v Damašku.

Ozývají se hlasy, že po zdolání konkurence už prezidentský pár shromažďuje majetek jen proto, aby dával na odiv svou moc. „Všechny ty nakupené peníze pro sebe rozhodně nepotřebují,“ říká jeden syrský podnikatel. „Myslím, že nemovitosti a pamětihodnosti skupují kvůli prestiži a dominanci, aby všichni věděli, kdo tomu tady velí.“

Raya Jalabi s přispěním Andrewa Englanda a Simeona Kerra