Tchajwanský silikonový štít

V případě válečného konfliktu s Čínou spoléhá Tchaj-wan na svůj téměř monopol – necelé dvě třetiny – v globální produkci čipů. A strategii, která ho má ochránit před Čínskou lidovou republikou (ČLR), jež chce sjednocení s ním – i násilím – prosadit do roku 2049, kdy bude slavit sto let od svého vzniku, nazývá silikonový štít.

Posilování závislosti západních technologických společností i říše středu na produkci čipů je strategií, která by měla Tchaj-wan ochránit před čínskou invazí. Na jedné straně by zničení této výroby při eventuálním válečném konfliktu poškodilo její ekonomiku, na druhé by zájem průmyslových zemí o zachování produkce čipů vedl k větší podpoře tchajwanské obrany. Tchaj-pej si to uvědomuje, a proto se snaží silikonový štít posílit.

Na Tchaj-wanu sídlí globální čipová špička, firmy, jako jsou Taiwan Semi­­conductor Manufacturing Company (TSMC) nebo United Microelectronics Corporation (UMC), i největší společnost na jejich montáž a testování – Advanced Semiconductor Engineering (ASE). A také ty nezbytné k vytváření silikonových součástí, z nichž čipy vznikají, nebo specializované podniky zabývající se výrobou chemikálií potřebných k jejich produkci, jež Evropa ve stejné čistotě a kvalitě neprodukuje.

Proto společnosti Apple, Tesla, Advan­ced Micro Devices (AMD) nebo Nvidia nechávají své čipy pro telefony, auta nebo karty vyrábět ve formě TSMC. Když byly za pandemie narušeny dodavatelské řetězce, ocitl se německý automobilový průmysl v krizi, protože čipy potřebuje. Jejich nedostatek se okamžitě projeví ve všech výrobních odvětvích po celém světě, ať civilních, či vojenských. Ruská armáda používá čipy z praček a dalších kuchyňských spotřebičů do svých zbraňových systémů a německé koncerny je nakupují, aby udržely vlastní produkci.

Geopolitická změna Washingtonu

Bývalý americký prezident Donald Trump často kritizoval německou vládu, že nedostatečně financuje armádu, přičemž buduje plynovody z Ruska a spoléhá na americkou vojenskou pomoc. Německé elity z celého politického spektra i po ruské anexi Krymu tuto kritiku odmítaly, plynovody označovaly za ekonomický projekt a vyhýbaly se spojování s geopolitikou nebo energetickou závislostí. Po ruské invazi na Ukrajinu se situace změnila a ekonomická, obchodní a surovinová závislost se stala jedním z témat společenské diskuse v Německu.

Moskva nejen vytvořila energetickou závislost Německa a dalších evropských zemí na ruských energetických zdrojích, ale též například ovládla čtvrtinu německých plynových zásobníků a přes propagandistickou lobby tuto diskusi ovlivňuje. Údiv Berlína, že autoritářské Rusko nepovažuje plyn pouze za ekonomickou komoditu, ale i za politickou zbraň a je ochotné ji použít, je nepochopitelný.

Německá neochota akceptovat, že geopolitika po druhé světové válce nepřestala existovat, odporuje skutečnosti, že použití ekonomické závislosti nebo monopolu je v mezinárodní politice běžné. USA si závislost na čipech z Tchaj-wanu uvědomují, proto Trump přinutil společnost TSMC, aby v nich jeden závod otevřela. Podstatnou roli hrál i fakt, že produkuje čipy pro americké vojenské letouny.

Výroba čipů je složitá a její přesun trvá skoro rok. Navíc závisí na dodavateli, který na sebe váže výrobní proces i montáž nebo testování. Proto Tchaj-wan tuto závislost podporuje. USA také brzdí snahu Pekingu o větší nezávislost na čipech ze zahraničí tím, že zakázaly americkým firmám, které se podílejí na jejich produkci, stavět výrobní linky v Číně. A pokoušejí se přimět zahraniční společnosti ze spojeneckých zemí, jako je nizozemský koncern ASML, aby se připojily. Nehodlají totiž riskovat závislost na zahraničních dodavatelích.

Geopolitická změna Washingtonu, která začala za Trumpovy vlády, se projevila ve spolupráci Demokratické a Republikánské strany při letošním schvalování zákona o čipech a vědě. Má více než tisíc stran a podporuje technologické odvětví téměř 280 miliardami dolarů. Do výroby čipů má směřovat okolo 53 miliard a do výzkumu a vývoje umělé inteligence, kvantových počítačů nebo 6G telekomunikace 170 miliard. Dalších 24 miliard je na daňové úlevy pro firmy investující do výroby čipů a tele­komunikačních technologií.

USA považují případný konflikt Tchaj-wanu s ČLR za ohrožení národní bezpečnosti. Proto z finanční podpory na výzkum vyloučily univerzity a vzdělávací instituce, které spolupracují s čínskými instituty, i firmy, jež chtějí v Číně a dalších potenciálně nepřátelských zemích investovat do výstavby nebo rozšíření továren na výrobu čipů.

Politika ekonomické závislosti

Peking v minulosti investoval obrovské finanční prostředky do výroby čipů, ale zatím nedosáhl významných úspěchů. Čína proto láká vysokými platy odborníky, aby se dostala k západnímu know-how. Proto začátkem října Bidenova vláda svá nařízení ještě zostřila. Americkým občanům a držitelům zelených karet hrozí ztráta občanství nebo trvalého pobytu, pokud se budou podílet na čínském vývoji a výrobě čipů.

USA přešly do otevřené konfrontace a chtějí výrobu čipů, která v nich začíná a končí. Současně hodlají nejen zamezit, aby se Čína stala dominantním hráčem v moderních technologiích, ale i omezit její schopnost je technologicky dostihnout. Peking si tuto závislost na zahraničních čipech uvědomuje a v čínských médiích se objevily články, jak v případě zhoršení vztahů s USA využít, že Čína je největším světovým vývozcem surovin k produkci antibiotik.

Iniciativa USA podpořit vlastní výrobu a vývoj čipů není výjimečná. Indie, Japonsko nebo Jižní Korea mají rovněž programy na podporu tohoto technologického odvětví. Nejen ČLR se chce v této oblasti osamostatnit, ale i Tchaj-wan nadále investuje do svého silikonového štítu. Tato ekonomická a bezpečnostní otázka zaměstnává i Brusel a Evropská unie připravuje vlastní iniciativu ve výši 30 až 50 miliard eur.

Komunistická Čína zatím tchajwanské čipy potřebuje, ale i ona provádí politiku ekonomické závislosti. Vzácné kovy jsou důležité při výrobě elektrotechniky a poptávka po nich roste. Vzácné se neoznačují, protože by jich byl na Zemi nedostatek, ale proto, že je jejich koncentrace malá, a tudíž jejich těžba nákladná. Navíc zatěžuje životní prostředí, neboť se získávají louhováním v kyselině.

Největším globálním producentem vzácných kovů je Čína, její podíl činil v roce 2014 zhruba 97,5 procenta. Do roku 2018 však klesl na 71 procent, poté, co si Austrálie a USA uvědomily závislost na čínské produkci, zvýšily vlastní těžbu. Americká ministryně financí Janet Yellenová prohlásila, že jde o omezení toho, jak by geopolitičtí soupeři mohli manipulovat USA a ohrozit jejich bezpečnost. V současnosti má Čína monopol na tvorbu cen, čehož využívá. Členské státy EU si tuto závislost uvědomují a loni jednal Brusel se Srbskem a Ukrajinou o těžbě těchto kovů.

Nejen nerostné suroviny, ale i úvěrová politika je důležitou součástí čínské geopolitiky. Od začátku 21. století Čína provádí projekt Hedvábné stezky, který jí má pomoci stát se hlavní velmocí. Země Jižní Ameriky, Asie a Afriky od ní dostávají vysoké úvěry a zpočátku za velmi výhodných podmínek, které by jim západní finanční instituce neposkytly. V Africe z ní pochází zhruba 20 procent úvěrů na rozvoj, podle amerického výzkumného programu China Africa Research Initiative ve výši 153 miliard dolarů.

V Africe se díky čínským úvěrům provádějí velké infrastrukturní projekty, jako jsou železniční trať Mombasou–Nairobi v Keni nebo největší africký visutý most v jižním Mozambiku. Čína je poskytuje i zemím, jejichž ekonomika je ve špatné kondici a riziko nesplácení vysoké. Ty se pak v případě finančních problémů dostávají do ještě větší hospodářské a politické závislosti na ní. Například přístav Hambantota byl v roce 2017 poté, co srílanská vláda nemohla splnit své finanční závazky, na 99 let pronajat čínské firmě China Merchants Port Holdings.

Autor je publicista, který žije v Mnichově