Feriho Stín

Neuvěřitelné se opět stalo skutkem: ideál­ní mladý poslanec, morální generační vzor skončil ve sněmovně po odhalení upatlaných sexuálních afér. Čtyřiadvacetiletého Dominika Feriho, politika TOP 09, dostihla sebestylizace „správňáka“, která tak strašlivě kontrastuje s aktuálními svědectvími ponižovaných žen; a také přebujelé mladické sebevědomí, které předtím obdivovalo přes milion sledujících na sociální síti Instagram.

Feri nezneužíval profesionální pozice, aby vydíral ženy a nutil je k sexu, jako se to dělo ve známých případech Me Too vlny v zahraničí (Kevin Spacey, Harvey Weinstein). Využíval svou mediální auru, popularitu politika. Ta energie! Ten styl!

Přál jsem si jinou politiku

Každý má v sobě svůj Stín, odvrácenou stránku osobnosti, jak to kdysi popsal psycholog Carl Gustav Jung. Stín, plný vytěsňovaných obsahů vědomí a dějinných stop černé minulosti lidstva, čas od času převezme nadvládu nad životem a dějí se nepředstavitelné věci. Jak a proč se to dělo Dominiku Ferimu, zda ho zlákala kombinovaná mužská moc, nebo jen touha po slasti, si probere on sám. Kriminální dopady a souvislosti jeho chování šetří policie, rozbíhá se etická debata na téma násilí na ženách, které zjevně ráda skrývá celá česká společnost. Svědectví žen, která objevila investigace serverů Deník N a A2larm, se ale nedají banalizovat třeba tím, že přicházejí pozdě nebo že vypovídající ženy nechtějí (ze strachu) říct svá pravá jména. Nejde totiž o Feriho „nevhodné chování“, nýbrž o přímý dotek hranice fyzické a psychické bolesti.

Vysoká česká politika už jednu vážnou sexuální aféru zažila, stála za pádem vlády v roce 2013. Tehdy ale šlo o bláznivou lásku, která vázala premiéra Petra Nečase k šéfce jeho kabinetu Janě Nagyové, jež sexuálně-citovou závislost využívala k rozšiřování své moci. Ta ale velmi rychle narážela na mocenské zvyklosti a zákony, což nemohlo zůstat bez pozornosti. Aféra skončila předčasnými volbami a průnikem Andreje Babiše do vysoké politiky. Dodnes je mnoho lidí přesvědčeno, že právě proto se Nečasova zatajovaná a zneužívaná láska, která skončila šťastně svatbou, dostala na světlo – aby se za pomoci policie (plukovníka Roberta Šlachty, i ten už je politikem) připravila Babišova cesta k moci. Konspirační teorie se šíří i kolem Feriho skandálu, jakkoli sám poslanec se zachoval, jako veřejně prakticky vždy, vzorově.

„Vždy jsem si přál politiku jinou, založenou na osobní odpovědnosti. Nyní chci jít sám příkladem,“ přebírá Feri ve svém prohlášení mediální tempo a obrací morální přetahovanou na svou stranu. Jeho omluvu za špatné chování a rezignaci na funkci poslance a kandidáta koalice SPOLU na Instagramu lajklo přes 150 tisíc lidí!

Zájem mladých ještě klesne

Ferigate, která se – nemylme se – teprve rozjíždí, má i tento masový politický rozměr. Dominik Feri na sítích přitáhl k politice statisíce mladých lidí, kteří by se o ni jinak nezajímali. V době pandemie na Instagramu srozumitelně vysvětloval všechna opatření, takže po jeho publiku v médiích závistivě zatoužil i premiér Babiš, který mu za to dokonce poděkoval. Feriho na zmíněné síti sleduje 1,1 milionu lidí, čímž se vyrovnal populárnímu moderátorovi Leoši Marešovi. Teenageři i dvacetiletí díky Ferimu najednou uviděli politiku jako smysluplnou činnost, která si zaslouží pozornost a podporu. Jejich důvěra, kterou Feri nashromáždil, jistě ještě není zcela ztracena. Statisíce followerů Ferimu dál věří a celou aféru považují za kampaň, tisíce jiných ale vyjadřují zklamání a jsou naplněni pocitem zrady.

Podobně jako po Nečasově aféře s tehdejší milenkou Nagyovou, která skončila zásahem policie na Úřadu vlády a novými volbami, nebo po uzavření obludného politického paktu Zeman/Klaus ve volebním létě 1998 známém coby opoziční smlouva také dnes hrozí, že důvěra v politiku se po Feriho aféře dál propadne. A to přesně tam, kde si to nikdo nepřál. Skupina mladých voličů mezi 18 a 29 lety, jejichž důvěru poslanec Feri měl, chodí dlouhodobě k volbám nejméně. Strany pro ně nemají program a spojení s atraktivní tváří je jedinou cestou, jak tyto voliče oslovit. V parlamentních volbách hlasuje jen necelá polovina mladých do 29 let (45–51 procent od roku 2010), v senátních či evropských volbách, které jsou považovány za vedlejší, je to ještě výrazně méně.

Zájem o politiku jako o činnost, která může změnit společnost, po Feriho selhání možná ještě poklesne, když se ukázalo, že politika korumpuje každého (když ne penězi, tak mocí) a všichni v ní jsou nakonec stejně pokleslí.

Podstata věci se vytrácí

Feriho skandál je důležitým průlomem Stínu české společnosti. A to v mnoha rovinách, jak ukazuje i zklamání části mladých lidí z pádu svého politického idolu. Najednou je lépe vidět, jak málo je tato voličská skupina politicky oslovována, jak málo s ní politici mluví, jak ji přehlížejí. Zjevuje se nově také dlouhodobě tolerované agresivní sexuální chování vůči ženám (sociální sítě plní svědectví žen, popisujících obtěžování a násilí ze strany mužů). Snad tato viditelnost pomůže k tomu, aby se ženy nebály říct o pomoc.

Pro společnost je důležité i to, jak na Ferigate reaguje česká politika. Jak moc ji bere vážně, jak ji naopak banalizuje či politicky využívá. „Mně se celá ta historka zdá příliš přehnaná,“ shrnul aféru expředseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Že se 25letý kluk snaží dostat holky do postele, to bylo ale vždycky naprosto normální.“ Podobným způsobem se banalizuje odhalování sexuálního násilí, jež naráží na klasický problém tvrzení proti tvrzení, od počátku vlny Me Too. V Česku to má i svou odbornou podporu sexuologa Radima Uzla, který tvrdí, že ženy jsou v podstatě rády, když jim muži sáhnou na zadek.

Aféru Dominika Feriho ihned využili sociální demokraté pro předvolební boj. Ministr zahraničí Jakub Kulhánek se na Twitteru bojí o svou malou dceru, která třeba jednou bude muset s predátory typu Feriho chodit na večírky, ministryně Jana Maláčová přisuzuje Feriho chování celé TOP 09 jako typické: kážou vodu, pijí víno. Proslulý likvidátor všech smysluplných diskusí, virtuální „shitstorm“, jede naplno a podstata věci – vztah k ženám a nepřípustná tolerance jejich sexuálního ponižování – se ve víru politické hysterie vytrácí. Přebije ji mudrování o normalitě sexuálního pudu a o předvolební manipulaci.

Ferigate ještě nabere obrátky, ale už teď nabízí jisté úlevné prozření: není nic zvláštního na tom, že společnost svůj Stín nechce přijmout a brání se proti němu, divné by ale bylo, kdyby ho nakonec zatlačila zpět a nevyužila příležitosti přehodnotit v jeho barvách „hodnoty“, které byly doposud považovány za „normální“, „tradiční“, „přirozené“. Nehraje se tu o názory, politické postoje nebo o životní filozofii. Hraje se o smysl politického společenství vůbec, a ze všeho nejvíce pak o lidskou důstojnost jako největší hodnotu moderních demokratických ústav. Je s podivem, že na to v záplavě sympatií a politických ambicí tak snadno zapomínáme.