Trh s rostlinnými oleji se žhaví do běla

Potravinová inflace se na konci dubna dočkala další pobídky. Indonésie, která v uplynulých letech zajišťovala více než polovinu světového exportu palmového oleje, zcela zastavila vývoz této potravinářské komodity, jež se v Asii především používá na smažení. Nachází se však také v mnoha potravinách, které se denně konzumují v Evropě, například v margarínu, čokoládě, pomazánkách s obsahem kakaa, zmrzlině, pečivu, pizze a v dalších polotovarech, i v pracích prostředcích, mýdle a kosmetice.

Palmový tuk, nejpoužívanější z rostlinných olejů, představuje téměř 60 procent jejich světových dodávek. Navíc je i nejlevnější, a proto jeho nedostatek na globálním trhu zvýší ceny potravin. Jeho omezená nabídka žene nahoru i ceny této komodity – zatímco ještě loni v prosinci se na burze v Malajsii dal jeden kontrakt (25 metrických tun) koupit za asi čtyři tisíce dolarů, pak koncem dubna téměř za 7 300 dolarů. Pro srovnání, od poloviny roku 2012 do předloňského listopadu cena oscilovala mezi dvěma až třemi tisíci dolarů za kontrakt.

Protekcionismus na vzestupu

Důvodem omezení indonéského vývozu je nedostatek palmového oleje na místním trhu, což vedlo k demonstracím proti vysokým cenám potravin, a dokonce zatčení jednoho úředníka kvůli korupci. Turbulence se pro prezidenta země Joka Widoda staly klíčovým politickým tématem. Růst nákladů na olej na vaření by totiž mohl před muslimským svátkem přerušení půstu (Íd al-fitr), který obvykle doprovázejí oslavy, zvýšit tlak na ceny dalších potravin.

„Jakmile bude uspokojena domácí poptávka, zákaz vývozu odvolám, neboť vláda potřebuje daně a příjmy ze zahraničí. Potřeby lidí jsou větší prioritou,“ řekl Widodo. Rašíd JanMohd, šéf Pákistánské asociace rafinérů jedlého oleje, rozhod­nutí vlády v Jakartě komentoval: „Nikdo nemůže kompenzovat ztrátu indonéského palmového oleje. Všechny země budou trpět.“ Pákistán a Bangladéš z Indonésie získávaly až 80 procent této komodity. Závisí na ní i Indie, největší spotřebitel palmového oleje na světě, jež dováží polovinu své spotřeby.

Indonéské rozhodnutí nebude mít vliv jen na dostupnost palmového tuku, ale celosvětově i rostlinných olejů, řekl agentuře Reuters James Fry, předseda poradenské společnosti LMC International. „Děje se to v době, kdy je pod tlakem vývoz ostatních hlavních jedlých olejů – sójový v důsledku sucha v Jižní Americe; stejná příčina srazila vývoz řepkového oleje z Kanady, slunečnicový olej pak válka na Ukrajině,“ prohlásil Fry.

Kanada dosud zajišťovala 60 procent celosvětového vývozu řepkového oleje a Ruskem napadená Ukrajina 76 procent slunečnicového. „Mnoho zemí se bude muset spolehnout na vlastní produkci a využívat domácí zdroje. To může znamenat nárůst protekcionismu,“ dodal Abdul Hameed, obchodní ředitel společnosti Manzoor Trading. Proto se ceny jedlých olejů v uplynulém půl roku zvýšily o více než polovinu.

Jejich dovozci si v poslední době musejí připadat jako boxer v ringu, který stále inkasuje další údery. Nejdříve byly kvůli zmíněnému suchu a nedostatku pracovníků v zemědělství omezeny dodávky sójového a řepkového oleje. Kupující doufali, že situaci zklidní zvýšený export slunečnicového oleje z Ukrajiny, ale dodávky z Kyjeva se v důsledku ruské invaze zastavily.

To přimělo dovozce vsadit na palmový olej, ale jeho nabídka se po rozhodnutí indonéské vlády rovněž značně propadne. Situaci zhoršuje i povinnost přimíchávat palmový olej do bionafty v některých zemích jihovýchodní Asie. Proto se místní obchodníci vyslovili pro její dočasné zrušení nebo alespoň omezení. V Malajsii činí povinný podíl palmového oleje v bionaftě 20 a v Indonésii dokonce 30 procent. Nicméně vlády obou zemí zatím se zrušením závazku váhají.