Trumpův oktagon. Před Bílým domem létaly pěsti

Washington uvedl v neděli večer obraz, který by v jiné éře působil jako politická satira: před Bílým domem létaly pěsti, bojovníkům tekla krev po tvářích a Donald Trump sledoval zápasy smíšených bojových umění v den svých 80. narozenin. Stalo se to jen několik hodin poté, co prezident triumfálně oznámil uzavření dohody s Íránem.

Nad americkou metropolí visela pozdě večer bouřková mračna, jako by se i počasí pokoušelo držet žánr. Když první zápasníci vycházeli z Bílého domu směrem k osmiúhelníkové kleci, Trump už seděl mezi více než 4000 diváky. Dorazili členové kabinetu, prezidentova rodina i zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Na fanouškovském festivalu v přilehlém parku Ellipse se očekávalo dalších více než 120 tisíc lidí.

Když se státnická kulisa změní v arénu

Trump je dlouholetým fanouškem MMA, sportu, který spojuje box, zápas, kickbox, karate či jiu-jitsu a málokdy se tváří, že je určen pro jemné povahy. Šéf UFC Dana White je prezidentův přítel a podporoval ho i ve volební kampani. Na začátku večera vystoupili společně na balkon Bílého domu. Dav volal „Happy Birthday“, zněla hymna a nad mohutnou konstrukcí The Claw, vybudovanou nad arénou, přelétly stíhačky.

Právě tato směs státní moci, soukromého sportovního byznysu a narozeninové režie vyvolala odpor. Kritici se pokusili akci zastavit žalobou. Trumpovi vytýkali, že Whiteovi a jeho společnosti umožnil využít Bílý dům „k pořádání soukromé, ziskové sportovní akce – se všemi reklamními a značkovými možnostmi, které takový přístup nabízí“. Soud žalobu odmítl mimo jiné s tím, že námitky přišly příliš pozdě.

Není to první případ, kdy se oficiální americká symbolika ocitla nebezpečně blízko osobní poctě prezidentovi. Už při Trumpových 79. narozeninách projely Washingtonem tanky, drony, výsadkáři a vrtulníky v rámci velké vojenské přehlídky. Formálně šlo o oslavu 250 let americké armády. Mnoho Američanů v ní ale vidělo spíše dárek muži, který má pro podobné obrazy slabost. Letos je oficiálním rámcem 250. výročí nezávislosti USA, byť samotný svátek připadá až na 4. července.

„Vždycky, když si myslíš, že už bylo dosaženo dna, on přidá další patro,“ řekl Joseph Tiernan, jeden z mála demonstrantů, kteří proti akci protestovali přímo na místě.

Kritici za zábranami, publikum v extázi

Pro Trumpovy odpůrce šlo o další ukázku toho, jak se prezidentský úřad mění v produkční aparát osobní značky. Pro jeho příznivce to naopak byla přirozená podívaná: Amerika, hymna, armáda, bojovníci a prezident v první řadě. Teenager Gage Mentusk, který přijel s kamarádem z Pensylvánie, označil akci za „mega cool“. Pro Trumpa to byl večer, kdy mohl mluvit ke své základně beze slov.

To se mu hodí. Jeho průzkumy jsou delší dobu slabé, ale v prostoru u klece to nebylo znát. Vojáci skandovali „USA, USA“, publikum tleskalo a bojovníci posílali prezidentovi vzkazy přímo z arény. Bo Nickal děkoval Trumpovi i Whiteovi. Prezident se usmíval do kamery. „Je potřeba opravdu výjimečný člověk, aby měl odvahu něco takového udělat, a já k němu mám velký respekt,“ řekl Nickal.

Ne všechno však zůstalo u sportovní vděčnosti. Zápasník Josh Hokit využil mikrofon k narážce na konspirační teorii o bývalé první dámě Michelle Obamové. „Michelle Obama je muž. Mám pravdu, Ameriko?“ volal. V jiném prostředí by šlo o bizarní výkřik z okraje politické kultury. Před Bílým domem se z něj stal další díl večera, v němž se sport, showbyznys a trumpovská politika spojily bez viditelných švů.

Síla jako politická scénografie

Bojovníci v kleci před prezidentským sídlem nabízeli přesně ten typ obrazů, které Trump rád překládá do politiky: tvrdost, výdrž, dominanci. V lednu předchozího roku se stal nejstarším prezidentem, který kdy ve Spojených státech složil přísahu. Od té doby se opakovaně objevují spekulace o jeho zdraví, mimo jiné kvůli modřinám na rukou nebo záběrům z veřejných akcí, na nichž působil unaveně.

Prezidentův lékař mu nedávno potvrdil nadále „excelentní zdraví“. Pro nyní osmdesátiletého Trumpa má proto veřejná inscenace vitality zjevný politický význam. UFC před Bílým domem nebylo jen sportovní večer. Byla to obrazová odpověď na otázku, zda prezident ještě zosobňuje sílu, kterou od svých vůdců očekává část jeho publika.

Jenže hned po akci, která se protáhla hluboko do washingtonské noci, měl Trump odletět do francouzského Évianu na summit G7. Tam už nepůjde o to, kdo komu zasadí úder v kleci, ale kdo udrží pozici u jednacího stolu. Po narozeninové aréně se tak do popředí vrátí předběžná dohoda s Íránem a otázky spojenců. Další dějství nebude rozhodovat publikum u Bílého domu, ale státníci, kteří na podobné efekty obvykle tleskají méně ochotně.