Ukrajinská školní výzva

Základní škola Miroslava Plesingera-Božinova v Neratovicích má

obrovskou kapacitu 850 žáků. Sedmdesát míst bylo ve škole letos ještě volných, už jich je jen kolem dvaceti. Do školy totiž přišlo 47 dětí z Ukrajiny ve věku šest až 16 let. „Nějakou dobu byly v adaptační třídě, dali jsme je ,mezi svoje‘, abych tak řekl, tady se také vzpamatovávaly ze stresu, protože zážitky měly různé. Přišly i z měst, která dnes už fakticky neexistují,“ popisuje současnou situaci na škole zástupce ředitele František Štěrba.

Takzvané adaptační skupiny zřídilo ministerstvo školství právě kvůli tomu, aby děti, často postižené válečným traumatem, mohly v klidu přejít do nového prostředí školy, zvyknout si na ně a trochu se naučit česky. „Děti tam byly pod vedením ukrajinské učitelky, která tu ale žije delší dobu a mluví oběma jazyky, vlastně všemi třemi, protože mluví i rusky. Dosud u nás pracovala jako asistentka pedagoga, teď jsme z ní udělali učitelku, protože nějakou pedagogickou zkušenost a vzdělání už přece jen má,“ dodává Štěrba.

V adaptačních skupinách se děti učí základní česká slovíčka, pozdravy, čísla, barvy, zvířata, základní slovesa mít a být. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) sice vydalo metodické pokyny, jak rámcově činnost těchto skupin naplňovat, přičemž vycházelo ze zkušenosti s výukou češtiny coby cizího jazyka, která v tomto školním roce jede už podle nového zákona, ale konkrétní obsahy a formy učiva jsou na vedení škol a učitelích. Ti také rozhodují, kdy se dítě z adaptační třídy přesune do třídy běžné.

„V určitém okamžiku šly děti do normálních tříd, často i proto, že se děti v adaptační třídě nudily a některé už za učitelkou chodily, aby mohly do běžných tříd,“ pokračuje ve vyprávění Štěrba.

Čísla se sčítají

Nedávno schválená novela, které ministři začali říkat lex Ukrajina, také umožňuje, aby na školách vznikaly třídy, kde budou jen ukrajinské děti. Výhoda to je z mnoha důvodů: dají se snadno využít místní učitelé ukrajinského původu, zejména v nižším věku, což může usnadnit postupné „zabydlení“ ve škole. Ministerstvo školství tyto přirozené snahy příliš nepodporuje.

Ředitel odboru základních škol a bývalý šéf Asociace ředitelů základních škol Michal Černý se veřejně vyjádřil v opačném smyslu: „Není rozhodně naším cílem, aby vznikaly ukrajinské třídy, které by nepracovaly podle českého vzdělávacího systému. My tomu zatím nebráníme, ale nepodporujeme to. A je třeba jasně říct, že to není plnění povinné školní docházky. Považujeme za žádoucí tyto děti zařadit do českého systému.“

I na základní škole Miroslava Plesin­gera-Božinova v Neratovicích takovou ukrajinskou třídu zřídili. Zatím spíše nahrazuje adaptační skupinu, ale od září by už mohla fungovat jako běžná plnohodnotná třída. „Zjistili jsme, že převažují žáci šesti- až osmiletí, těch jsme měli celkem 18, proto jsme z nich od dubna vytvořili samostatnou třídu pod pracovním názvem 1. U,“ říká Štěrba.

Kolik takových tříd po republice je, neví zatím ani MŠMT, ale čísla se sčítají. Půjde o první důležitou informaci, kolik ukrajinských dětí v českých školách je a kolik jich tam potenciálně zůstane. Ne všechny ukrajinské děti totiž do české školy chtějí.

„Chování ukrajinské komunity je samozřejmě součástí problému, denně to řeším s řediteli škol,“ vysvětluje v rozhovoru pro týdeník Euro ministr školství Petr Gazdík z hnutí Starostů a nezávislých (STAN). „Některé maminky ani nechtějí, aby jejich děti chodily do škol, protože mají online výuku ukrajinskou. Jiné maminky sice děti přihlásily, ale chtějí, aby jejich děti byly také přítomny ukrajinské online výuce. Některé se rozhodly přihlásit děti na plnou výuku do českých škol,“ vypočítává Gazdík.

Jakou variantu děti a jejich rodiče zvolí, závisí na mnoha okolnostech, nejen na tom, odkud, tedy z jaké části Ukrajiny přicházejí a nakolik je tato oblast zasažená válkou, ale i na míře naděje v to, že se Ukrajinci do své vlasti brzy vrátí. Potvrzuje to i učitel Štěrba z Neratovic, který poskytl azyl ženě s devítiletou holčičkou: „Jsou z Oděsy, kde se zatím moc neválčí, a devítiletá holčička má teď pětihodinovou denní online výuku v ukrajinštině a do české školy jít nechce.“

Podle Štěrby se objevují i rodiny, jež využily příležitost a přesunuly se do Česka za známými či příbuznými, kteří tu už bydleli a měli tu práci. Nikdo to nijak nezkoumal. „Někteří rodiče říkali, že vycítili příležitost a přišli do Česka, i když přímo ohrožení nebyli, ale měli tu příbuzné a podobně. Jiné děti říkaly, že tu musejí zůstat, protože už nemají kam se vrátit, někteří se chtějí vrátit hned, jak to půjde,“ dokresluje složitost situace Štěrba.

Ubytování a volný čas

Ukrajinské úřady také situaci příliš neusnadňují. Podle ministra Gazdíka totiž výslovně nepodporují, aby se děti ukrajinských uprchlíků učily česky. Jako by se bály, že když se děti zapojí do českého školního systému, už se ony ani jejich rodiče nevrátí na Ukrajinu, která bude po válce potřebovat každou ruku.

V Neratovicích zatím není problém s tím, že by nebylo pro ukrajinské děti místo, jako tomu je například v Praze, kde zůstalo více než 60 tisíc lidí z Ukrajiny, z nichž třetina jsou děti. Pražské školy děti uprchlíků berou, ale řada z nich nemá prostory, protože městské části dlouhodobě nepředpokládaly větší demografický nárůst. Také ve školkách je mnoho let přetlak dětí a o místa velký boj.

Problémy jsou v Praze i s ubytováním. Například na kolejích Větrník na Praze 6 dnes bydlí skoro čtyři sta ukrajinských žen a dětí a je to po Hostivaři největší pražská uprchlická ubytovna. Na Větrníku jsou často i matky s většími dětmi v teenagerovském věku. Lidé z okolí sem navezli spoustu potřebných věcí – od hygienických potřeb přes nábytek a deky až po hračky pro děti nebo sportovní náčiní. V prvních dnech byl velký problém tyto věci udržet v pořádku i pro ostatní, postupem času se prostředí výrazně mění.

Zařízení spravuje Červený kříž, který se ale nestará o volný čas dětí ani o jejich školní docházku a zajišťuje jen základní životní potřeby. Do péče o děti se proto zapojili dobrovolníci. Na dobrovolnické bázi se tu vyučuje čeština pro různé věkové skupiny, odborníci, jako je psycholog Petr Pöthe, zase poskytují svou pomoc.

Některé sportovní kluby nabízejí tréninky pro děti. Do fotbalového klubu SKS Střešovice 1911 si už chodí zahrát více než deset ukrajinských kluků. Do školy zatím všechny děti nechodí, ale vybírají si adaptační pauzu.

Situace se zlepšuje i díky tomu, že se počet nových uprchlíků začal snižovat. Zatímco v minulých týdnech přicházelo do škol pět nových ukrajinských dětí denně, dnes pět týdně. Nikdo ale neví, kolik jich ještě přijde a kolik jich v Česku zůstane. Školy i MŠMT jsou proto nadále ve vleku událostí a řeší konkrétní věci tady a teď.

Finance

Konečně došlo také na peníze, bez nichž to ani ve školách nejde. Nelze donekonečna spoléhat na dobrovolné nasazení učitelů (podobně jako dobrovolníků na koleji Větrník a na podobných místech), kteří teď musejí dělat práci mimo své obvyklé smlouvy.

Zřizovatelé škol většinou doposud hradili ukrajinským dětem například obědy, žádné jiné peníze nepřidávali, vláda ale schválila navýšení rozpočtu MŠMT o 5,2 miliardy korun. Ty už doputovaly do škol a výrazně vylepšují vzdělávací podmínky učitelů, kteří se často mimo své povinnosti věnují novým žákům z Ukrajiny.

„Peníze už přišly, dostali jsme finanční prostředky podle počtu dětí, které jsme nahlásili, tedy na těch 47 ukrajinských, které se u nás přihlásily,“ potvrzuje František Štěrba, zástupce ředitele základní školy Miroslava Plesingera-Božinova v Neratovicích. Tyto finance by měly pomoci především při intenzivní výuce jazyka. I na škole, kde učí Štěrba, se věnují především češtině pro ukrajinské děti. Je totiž zbytečné je učit matematiku nebo fyziku, když nerozumějí základním slovům. Navíc na Ukrajině existuje jiný školní systém.

Základní školy končí po jedenácti letech a náplň výuky je značně odlišná. Některé ukrajinské děti, které přijdou z desáté nebo jedenácté třídy, musejí základní školy odmítat, protože podle českého systému patří na střední. Mohou se tedy zúčastnit letošních přijímacích zkoušek, i když je vykonají jen z matematiky, a poté bude hodně záležet na ředitelích škol, koho vezmou. Největší problém opět bude v Praze, přestože technické obory středních škol na rozdíl od gymnázií naplněné nejsou ani v ní. I na tyto děti školy v září dostanou peníze, ale kolik, to se bude vědět až v červnu.

„Teď se nám té podpory dostalo, čtyři pět kantorů si rozdělí všechny ukrajinské děti a budeme je na dohodu o provedení práce učit česky, nebudeme to tedy dělat skoro zadarmo jako doposud,“ říká o ministerské pomoci Štěrba. A s úsměvem komentuje i obrovské množství nabídek na učebnice a metodické a didaktické pomůcky a materiály: „Co dříve nikoho nezajímalo, se teď překotně řeší.“

Do této chvíle učitelé čerpali peníze na výuku češtiny pro ukrajinské děti z takzvaného národního doučování, pocovidového projektu, který měl pomoci odstranit rozdíly mezi žáky po lock­downech, kdy se děti učily doma, ale ne všechny to zvládly stejně dobře. „Národní doučování je ale za hubičku,“ vysvětluje Štěrba, „maximálně 250 korun hrubého, tedy nějaké dvě stovky čistého. Teď, když přišly peníze od ministerstva, to bude trochu lepší.“

I dobré zprávy

Ministerstvo školství je připravené po přepočtu ukrajinských dětí, které by šly od prvního září do českých škol, zvýšit rozpočet o další miliardy. „To je mandatorní výdaj, pokud vám přibude ve školách 100 tisíc dětí, školský zákon jasně říká, jak se s tím rozpočet musí popasovat. Uznávám, že dnes je to problém, protože jsme rozpočet našli v tom stavu, ve kterém jsme ho po Babišovi našli,“ řekl týdeníku Euro ministr školství Gazdík.

Ten zatím odhaduje, že bude potřeba zhruba 17 miliard korun (125 tisíc dětí krát zákonem daná finanční položka). Kolik procent navíc mohou učitelé čekat na svých platech, je ale nejasné. Jisté je, že vzhledem k celkově napjatému rozpočtu to nebudou velké peníze a že by dokonce mohly vyrovnat inflaci, která vyrostla už nad deset procent. Všechno je zatím příliš otevřené, aby se dalo říct něco konkrétního.

Otevřená je rovněž situace na bojišti. Rusové se sice stáhli od Kyjeva, ale přeskupují jednotky v Donbasu na jihovýchodě Ukrajiny, kde se může odehrát nový rozsáhlý útok, který by vyhnal další ukrajinské rodiny a děti. Je tedy možné, že na začátku léta bude muset MŠMT zvýšit své odhady počtu dětí, které půjdou prvního září do školy. Zatím je tu ale dost těch, o něž je třeba se postarat už teď.

I pomoc dětem v Neratovicích, podobně jako uprchlická charita české společnosti, zatím vypadá idylicky. Nenávistné hlasy politiků a lidí na sociálních sítích děti naštěstí spíše míjejí. Potvrzuje to i neratovický učitel Štěrba: „Žádná nenávist tu neexistuje, lidi jsou vstřícní, děti se tu cítí moc dobře, i rodiče, až jsou dojatí… Děláme pro ně leccos, byly na ukrajinském filmu, půjdou na český film v ukrajinském znění, snažíme se zajistit bazén, ty děti nejsou konfrontované s nenávistí.“

Při všech těch špatných zprávách o mrtvých a mučených civilistech a rozbitých městech konečně také dobré zprávy. Snad tato nálada v Česku vydrží až do září, kdy se z tisíců ukrajinských dětí stanou žáci českých škol.