Umění stále táhne, krize v nedohlednu

Český trh s výtvarným uměním i loni trhal rekordy. Poprvé v historii byla na parketu aukční síně dokonce překonána hranice 100 milionů korun (tedy cena bez dražební přirážky). Stalo se tak na konci května, kdy Galerie Kodl vydražila obraz Bohumila Kubišty Staropražský motiv z roku 1911 za 103 milionů, s přirážkou tedy za 123 mi­lionů korun. Nejdražší obraz vydražený v Česku přitom začínal na 25 milionech, navíc jde o zvláštní „černobílou“ malbu. „Tento výjimečný obraz patří mezi základní díla nejen českého, ale i světového kubismu. Zároveň je jedním z formálně i myšlenkově nejpropracovanějších Kubištových děl, čímž se řadí mezi sběratelské unikáty,“ říká Martin Kodl ze stejnojmenné galerie. Ve stejný den se dražil i dnes desátý nejdražší obraz, Samotáři malířky Toyen z roku 1934.

Zvětšovaly se ale i celkové objemy prodejů. Obrat na sálových aukcích překročil poprvé v historii 1,6 miliardy korun a meziročně vzrostl o 12 procent. „Chuť sběratelů nakupovat umění na aukcích dokumentuje také skutečnost, že poprvé se prodala více než polovina nabízených položek. Tradičně nejvyšších cen dosahovala díla klasické moderny, ale dařilo se také poválečnému umění,“ popisuje dění v loňském roce Jan Stuchlík ze serveru Art+, který se specializuje na dění na trhu s uměním. I další odborníci předpovídají, že letošní rok, vzdor všem problémům a krizím, bude na trhu s uměním dobrý, a to nejen proto, že objemy prodejů opticky rostou kvůli vysoké inflaci.

„Český aukční trh je relativně malý. Ročně se v sálových aukcích prodá přes sedm tisíc položek. Investiční potenciál má tedy zhruba 1 500 děl. Přibližně 350 nejdražších položek má na svědomí 75 procent celkového aukčního obratu. Lidí, kteří si mohou dovolit za umění platit vysoké částky, je ale v Česku dost a jejich počet roste,“ vysvětluje Jan Stuchlík. Celkové výsledky za rok 2023 tak podle něj ovlivní především to, jaká díla se dostanou do letošní aukční nabídky. „Záležet bude hodně na majitelích kvalitních děl, jestli nebudou prodej odkládat třeba z obavy, že by kvůli recesi nedostali adekvátní cenu, nebo kvůli spekulaci na další růst s tím, že o rok či dva později dostanou za obrazy ještě více peněz.“

Podle Martina Kodla má český trh oproti západní Evropě jednu unikátnost, způsobenou přerušením na téměř 40 let. „Zatímco ve vyspělé cizině má prakticky každý hodnotný obraz nějakou aukční historii, podle níž lze před další aukcí predikovat jeho cenu, v Česku jsou pořád díla, která se neobcho­dovala vůbec nikdy. A právě u nich se může stát, že konečná cena oproti očekávané je násobně výš,“ říká.

Zájem investorů a sběratelů

Umění, zejména to výtvarné, speciálně česká moderna (stálicí o řád níže je ale například i Josef Lada), se tedy v Česku prodává dobře, otázkou je, zda se vyplatí do umění uložit peníze jako do cílené investice, která se časem zhodnotí. Jan Stuchlík odpovídá jednoznačně ano, i když je potřeba počítat s delší dobou zhodnocení.

„Kvalitní umění patří historicky k aktivům, která dokázala ochránit úspory v dobách krizí. Jeho hodnota se totiž primárně neodvíjí od makro­ekonomických ukazatelů, velkou roli hraje sběratelská hodnota, která závisí pouze na tom, kolik je daný sběratel v daném čase ochoten za vzácné dílo zaplatit,“ říká Stuchlík. Obecně platí, že čím bohatší je společnost, tím lépe se daří i trhu s uměním. Z dat z českého aukčního trhu vyplývá, že investiční potenciál má zhruba 20 procent nejdražších položek z aukcí. Ty loni začínaly na 115 tisících korun a na celkovém obratu aukcí se podílely z 92 procent. Dlouhodo­bě jejich průměrné zhodnocení inflaci poráží.

„Právě dlouhodobý horizont je při investicích do umění důležitý, i sběratelé uvádějí, že umění kupují, protože díla chtějí dlouhodobě vlastnit, případně odkázat dědicům,“ dodává.

První desítce nejdražších vydražených obrazů v Česku vévodí obrazy z let 1911 až 1935 (čtyřikrát František Kupka, třikrát Toyen), jedinou výjimkou je obraz Akce I. (Vajíčko) Mikuláše Medka, který se v aukci galerie Art House Hejt­mánek prodal za 57 milionů korun a je devátým nejdražším obrazem prodaným po roce 1989 na aukcích u nás. Medek a česká moderna tedy mají o zájem sběratelů a investorů postaráno, slušný zájem je ale i o díla současných umělců, jak potvrzuje i Jan Stuchlík.

Podle něj prodejům současné malby a soch pomohla covidová doba a tehdy vzniklý rostoucí zájem o nákup současných děl se udržel i loni. „Na sálových aukcích se díla současných autorů objevují spíše jen jako doplněk nabídky, ze všech prodaných položek tvořily jen necelých pět procent. Sběratelé za ně zaplatili 63,5 milionu korun, jenže podruhé v řadě se tento ukazatel dostal přes 60 milionů korun,“ vykresluje vývoj na trhu se současnými díly Stuchlík.

Růst cen a riziko

Podstatné je, že ceny kvalitních děl současných umělců na aukcích trvale rostou, nejvíce byl tento trend vidět v uplynulých třech letech. Mezi nejúspěšnější současné umělce na loňských aukcích patřil podle Stuchlíka Jan Kaláb, jehož Kaleidoscop 922 překonal milionovou hranici, ale také Michal Gabriel či Ján Mančuška. „Obecně platí, že díla současných autorů z investičního pohledu nabízejí možnost nejvyššího zhodnocení,“ vysvětluje Stuchlík. A vzápětí dodává: „Ale také s sebou nesou vyšší riziko.“ Jaké je riziko? „Že časem hodnota jejich děl bude stagnovat nebo poklesne, pokud se kariéra těchto umělců nebude vyvíjet správným směrem.“

Obrazy, které ke zhodnocení potřebují na ceně získat alespoň 30 procent, aby se vyrovnala galerijní prémie za nákup, nejsou jedinou uměleckou komoditou, do níž lze úspěšně investovat a zhodnotit své peníze. Dlouhodobě roste také trh se starožitnostmi, podobný zájem přetrvává i na trhu s historickými mincemi či známkami. I tam si odborníci zapisují každý rok nové cenové a objemové rekordy.

Dříve než člověk do umění vloží své peníze, měl by se pořádně seznámit s pravidly trhu a jeho trendovými a cenovými možnostmi. Pro většinu obchodníků přitom platí, že se nikdy nekupuje jen tak. Bez vztahu k umění a obrazům to jde většinou jen velmi těžko. Kombinace investor a milovník umění je ideální.