Unie? Francouzům příliš vzdálená

Ve Francii všechny volby probíhají dvoukolově a většinově, což drží v šachu stranu Národní sdružení Marine Le Penové. Ve druhém kole se totiž spojí voliči strany prezidenta Emmanuela Macrona – nyní Obnova, dříve Vpřed! – a krajní levice, aby zabránili nástupu extrémní pravice k moci.

Přitom v červnových volbách do Evrop­ského parlamentu (EP) Národní sdružení pravděpodobně zvítězí ve třetích volbách po sobě. Jedinou otázkou je, zda výsledek bude začínat trojkou, nebo dvojkou – nad 30 procent bude velkým úspěchem. Jedničkou na kandidátce této strany je 28letý europoslanec Jordan Bardella.

Národní sdružení se po neúspěchu v prezidentských volbách v roce 2022 rozhodlo opustit svůj cíl posílení suverenity Francie na úkor Evropské unie. Vystoupení z EU nebo částečné omezování jejích pravomocí by totiž vyžadovalo promyšlený plán a silnou inteligentní politickou osobnost. A straničtí lídři si uvědomují, že na takovou akci nemají finanční prostředky ani lidský potenciál. Nejistota pramenící z toho, co by následovalo po vystoupení nebo rozpadu EU, navíc odhání voliče této strany, zejména důchodce. Proto zvolila jiný cíl – reformu EU zevnitř.

Vládní koalice Spolu (Obnova, Demo­kratické hnutí a Horizonty) prezidenta Macrona, která vyrazila do eurovoleb pod společnou kandidátkou Potřeba Evropy, to v nich bude mít nesmírně těžké. Francie se totiž potýká s vysokým schodkem veřejných financí, loni 5,5 procenta a letos by neměl být nižší. Macron je u moci víc než sedm let, a proto viník současného stavu nemůže být jiný než vládní koalice. Navíc rozhodl, že o řešení schodku veřejných financí se začne mluvit až po volbách do EP. To znamená jediné: kroky připravované francouzskou vládou budou velmi nepopulární.

Vzkříšení socialistů na obzoru

Vedení koalice Spolu vsadilo na novou tvář a jedničkou na její kandidátce se stala doposud nevýrazná 38letá europoslankyně Valérie Hayerová. Její vystupování na sociálních sítích a v televizi však budí velké rozpaky. Při zahájení své kampaně 9. března zaútočila na Národní sdružení poukazem na přátelství Le Penové a ruského prezidenta Vladimíra Putina, přičemž ji přirovnala k bývalému premié­ru Édouardu Daladierovi (1884–1970). Toto srovnání však pokulhává. Daladier, který podepsal za Francii mnichovskou dohodu, byl totiž členem radikální Socia­listické strany, a tudíž na opačném politickém spektru než Le Penová.

Velkým překvapením letošních euro­voleb by se mohla stát vzkříšená Socia­listická strana, již vede Raphaël Glucks­man, syn filozofa Andrého Glucksmana (1937–2015). Jeho názory jsou známé, protože pracuje jako novinový komentátor – jsou silně proevropské, vyzvedává evropský federalismus a napojení na USA, zejména v zahraniční politice. V podstatě získává všechny zklamané Macronovy voliče od středu nalevo. Je dokonce možné, že Socialistická strana v eurovolbách předstihne Macronovu koalici, což by znamenalo neúspěch středového programu prezidenta Macrona. Vzkříšení Socialistické strany navíc připomíná, že tradiční rozdělení na pravici a levici stále hraje roli.

Překonat pětiprocentní hranici pro vstup do EP mohou ještě čtyři strany: Znovudobytí neúspěšného prezidentského kandidáta Erika Zemmoura, Republikáni, Zelení a Nepoddajná Francie. Důležitý bude především výsledek strany Znovudobytí, kterou nevede do voleb Zemmour, ale Marion Maréchalová. Velkou pozornost poutá také Sarah Knafová, v současnosti Zemmourova partnerka, která je na třetím místě kandidátky této strany. Pro Znovudobytí zvolení do EP zajišťuje přežití a dává naději na hlubší změnu francouzského politického systému, protože hlavním problémem Národního sdružení je malý koaliční potenciál. Znovudobytí cílí na vzdělané obyvatele velkých francouzských měst, u nichž je Národní sdružení nejméně úspěšné.

Paradox francouzských voleb do EP spočívá v tom, že jejich výsledek bude mít mnohem větší dopad na domácí než na evropskou politickou scénu. O jediném vážném tématu, federalizaci Evropy, se však nediskutuje. Hlavním důvodem je, že běžné Francouze trápí především klesající kupní síla, nízká a stále klesající úroveň služeb zajišťovaných státem, a to navzdory neustálému zvyšovaní daní. Evropskou unii proto považují za naprosto vzdálenou jejich starostem. Pokud jsou francouzští kandidáti do EP k sobě upřímní, pak vědí, že v této věci pro ně mohou udělat jen málo.