Úspěšné investice stojí na správném načasování

Ještě před třemi lety se o evropské energetice mluvilo především jazykem krize. Nešetřilo se silnými slovy, jako jsou cenové šoky, závislost na dovozu nebo nouzová opatření vlád. Dnes je vnímaná jako investiční směr desetiletí. Co se mezitím změnilo a proč se okno stále otevírá, vysvětluje Lubor Svoboda, spoluzakladatel investiční skupiny ARETE.

► Roky 2021 a 2022 udělaly z energetiky synonymum nejistoty. Ceny elektřiny lámaly rekordy, vlády zastropovávaly a improvizovaly. Dnes stejné odvětví přitahuje penzijní fondy a infrastrukturní kapitál. Co se změnilo?

To podstatné, z chaosu se stala čitelná struktura. Krize obnažila, co evropské soustavě chybí, a trh i regulace na to začaly systematicky odpovídat. Dnes víme tři věci s vysokou mírou jistoty. Za prvé, odstavování uhelných zdrojů je legislativně ukotvené a ekonomicky podložené, s dalším politickým cyklem se nezvrátí. Za druhé, spotřeba elektřiny poroste, elektrifikuje se doprava, průmysl i vytápění a k tomu přibývá fenomén, který ještě před pár lety nikdo nepredikoval: datová centra a umělá inteligence. Každé větší datové centrum je z hlediska soustavy nový průmyslový podnik. A za třetí, obnovitelné zdroje energie, OZE, samy o sobě soustavu neudrží. Z nejistoty, která investory odrazovala, se stal definovaný problém. A ten je pro kapitál příležitost.

► Ta třetí věc je nejméně intuitivní. OZE přibývají rekordním tempem, přesto říkáte, že soustavu neudrží. V čem je háček?

V tom, že slunce a vítr vyrábějí, když mohou, ne když je potřeba. Čím větší je jejich podíl, tím cennější je schopnost vyrábět přesně v opačných chvílích – večer, v zimě, při bezvětří. Soustava potřebuje flexibilní, řiditelné zdroje: kogenerační jednotky, akumulaci tepla, bateriová úložiště. To není teorie, potvrzují to kapacitní mechanismy států i ceny, které trh za flexibilitu platí. A tady narážíme na jádro celé přestavby: Evropa uhelnou kapacitu odstavuje rychleji, než buduje tuto náhradu. Energetika je přitom dlouhodobě podinvestované odvětví a stát ani tradiční utility tu mezeru samy nezaplní. Přesně v takové situaci historicky vstupuje soukromý kapitál, u průmyslových nemovitostí jsme to zažili před deseti lety.

► Na začátku září jste se zúčastnil konference o udržitelných privátních trzích na Saïd Business School v Oxfordu, kde vedle akademiků ze Stanfordu či INSEAD seděli zástupci velkých investičních bank a evropských penzijních fondů. Jak tato debata vypadá zevnitř?

Především se posunula. Neřešilo se, jestli do energetiky investovat, tato otázka je zodpovězená. Řešilo se, jak reálně dostat infrastrukturní kapitál do evropské energetiky, proč jsou evropské ceny elektřiny tak vysoké a co je může opravit, jak poptávka datových center promění spotřebu. Zaznívala i nová akademická evidence o výnosech infrastrukturních investic.

Pro mě to bylo cenné potvrzení toho, že to, co v našem regionu řešíme prakticky v portfoliu, je dnes tématem penzijních fondů a univerzitních kateder. Když se akademický výzkum, institucionální poptávka a reálná potřeba soustavy potkají v jednom bodě, obvykle to znamená, že trend je strukturální, nikoli módní.

► Střední Evropa není Londýn ani Paříž. Dává tato strategie pro náš region smysl?

Dává, a řekl bych, že mimořádný. Máme tu hustou průmyslovou základnu, rozsáhlé systémy centrálního zásobování teplem a tisíce lokálních zdrojů, které potřebují modernizaci, tedy přesně ta aktiva, o která jde. Naše skupina se energetice věnuje prostřednictvím fondu Arete Energy Transition, který investuje do flexibilních energetických aktiv: především vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla doplňované o OZE a bateriová úložiště. První akvizicí byla kogenerační teplárna v polských Świebodzicích, dodávající teplo a elektřinu více než pěti tisícům zákazníků, a jednáme o dalších aktivech v Evropě.

Důležitý je princip, který uplatňujeme od založení skupiny: uzavřené investiční cykly. Aktivum koupit, zhodnotit a v pravý čas prodat. Tuto disciplínu jsme si osvojili v průmyslových nemovitostech a nyní ji přenášíme do energetiky.

► Investoři si extrémní výkyvy cen elektřiny dobře pamatují. Neplatí, že odvětví, které dokázalo takto překvapit, může překvapit znovu?

Může a bylo by nepoctivé tvrdit opak. Rozdíl je v tom, jak je portfolio postavené. Flexibilní zdroj vyrábí ve chvílích, kdy je elektřina drahá. Volatilita se pro něj mění z hrozby ve zdroj výnosu. Druhou vrstvou je struktura příjmů, cílíme na to, aby nadpoloviční část tržeb portfolia pocházela z regulovaných plateb nebo dlouhodobých smluv. A třetí vrstvou je disciplína při nákupu: kupujeme provozovaná aktiva s historií, nikoli sliby na papíře. Žádná z těchto vrstev volatilitu neodstraní. Dohromady ale vytvářejí portfolio, které s ní počítá.

► Energetika není jediné téma, o kterém dnes investoři mluví. Kam poteče kapitál ve zbytku desetiletí?

Investiční kapitál si směr pečlivě vybírá, většinou k dlouhodobým strukturálním trendům, nikoli ke krátkým spekulacím. Investoři hledají růst tam, kde se tvoří ekonomika příštího desetiletí, v energetice, moderní infrastruktuře a kvalitních reálných aktivech. Diverzifikace zůstává základní disciplínou, ale příběh dneška je v chytré alokaci do oblastí, které rostou nezávisle na náladě trhů. Energetická transformace je z nich ta nejhmatatelnější. Nestojí na příslibu budoucí technologie, ale na infrastruktuře, kterou Evropa potřebuje postavit. A okna, jako je tohle, se neotevírají často ani nadlouho.