Utrecht: Když šťáva neteče

Neliší se to. První dojem z centra Utrechtu je v podstatě jako z každého jiného města v Nizozemsku. Na totální rovině občas rozříznuté vodním kanálem během listopadového víkendu protékají davy lidí. Na kolech, pěšky, v autech, tramvajemi, autobusy. A ještě jednou na bicyklech… Historické centrum čtvrtého největší- ho města Nizozemského království je i v okolí dominantní katedrály sv. Martina uzpůsobeno tomu, aby všechny tyto typy dopravy vedle sebe mohly fungovat. Málo patníků a sloupků, nemnoho značek, hodně tolerance. Holanďané – v rozjíždějícím se předvánočním období často s koblihou v ruce – jsou zvyklí na ulicích koexistovat s různými typy dopravy. „Poslední“ technologický upgrade nicméně Utrechťany vystavil specifické situaci.

Infrastruktura jejich města (ta hloubková) má problém jej zvládnout. Aneb v Utrechtu se poprvé viditelně zhmotňují varování expertů, že evropské energetické sítě nejsou připraveny na masivní nárůst elektromobility a rostoucí počet elektroaut v centrech velkoměst může narazit na poměrně přízemní nebo možná spíš podzemní problém. Nedostatek šťávy. Respektive neschopnost sítí ji ve špičkách poptávky dodávat dostatek. Problém je až tak dramatický, že město, které má ve vedení i místní Zelené, zvažuje možný zákaz nabíjení elektromobilů ve specifických částech dne (mezi 16. až 21. hodinou).

Laboratoř v Domstadu

„Nevím, moc to neřeším. Vím, že tady ten problém byl, respektive je, vím, že se tím radnice zabývala nebo asi pořád zabývá, ale že bych to nějak pravidelně sledoval, to fakt ne,“ konstatuje muž ve středním věku, jenž se týdeníku Euro představil jako Maarten a nedaleko Dómu svatého Martina (podle něho se Utrechtu přezdívá Domstad, Město katedrály) parkuje svou Teslu, aktuálně v Nizozemsku nejprodávanější Model Y. Maarten naráží na březnovou kauzu, kdy se na radnici střetli „progresivisté“ s „realisty“ a diskutovalo se o možnosti začít omezovat elektromobilům vjezd do centra města. Tam, v takzvaných enviromentálních zónách, kam už nyní nemohou auta s dieselovými motory, totiž jejich čistější alternativy narazily na problém. Síť napájející Utrecht elektřinou není připravena na zvýšenou poptávku ve špičkách a hrozí, že by nedostatek mohly pociťovat i domácnosti nebo veřejná infrastruktura jako školy nebo knihovny. Nemluvě o problémech podnikatelů. Třeba residenční developeři tvrdí, že až 90 procent nových projektů (velmi potřebných, když krize bydlení v zemi je jedna z nejintenzivnějších v Evropě vůbec) je ohroženo přetížením sítě, respektive rizikem, že je provozovatelé sítě nebudou schopni zásobovat elektrickou energií.

Takže provincie Utrecht ve zrychleném řízení na začátku října schválila rozšíření klíčové stanice vysokého napětí v Breukelenu-Kotrijku a její zástupce Huib van Essen tvrdí, že provincie je připravena ve zrychlených procesech pokračovat. „Musíme přijmout zásadní opatření, abychom zabránili přetížení sítě,“ komentoval rozhodnutí zastupitelstva van Essen. Samotný Utrecht plánuje – po už zavedeném umělém snížení dobíjecí kapacity – pro případ vyhrocení situace subtilnější opatření. Ve hře má být vedle zákazu vjezdu elektromobilů do centra i třeba zdražování dobíjení v peakových časech.

Privátní firma We Drive Solar ve spolupráci s carsharingem MyWheels zase pracuje na proměně Utrechtu v „obousměrné“ město, kde by flotila (v ideálním případě) až deseti tisíc elektromobilů mohla ze sítě nejen energii brát, ale v době potřeby ji tam i vracet. Všechno je ovšem v tuto chvíli spíše vizí budoucnosti. Místní nicméně žijí přítomností. „Musím říct, že s tím tlakem na přechod na čistou energii souhlasím. Ale doufal jsem, že naše samospráva to bude dělat nějak chytřeji. Že budeme mnohem lépe připraveni,“ tvrdí postarší muž, který vedle mě sedí na zahrádce jedné restaurace nedaleko centra. Ronald, jak se později představuje, elektromobil ani jiné auto nevlastní, protože ho nepotřebuje. Utrecht funguje jako město krátkých vzdáleností a pro jeho obyvatele není problém se kamkoli dopravit na kole nebo hromadnou dopravou. Ronald však zároveň vnímá jisté turbulence, jež energetická transformace do politiky přináší. „Ta změna bude vládu stát peníze, ale ty teď po ní chtějí všichni,“ odtuší.

Záchrana klimatu ano, ale…

Podobný narativ, jaký prezentuje Ronald, je v Nizozemsku běžný. Klima se opravdu mění, něco se s tím bude muset dělat a asi to bude i něco stát. Na tom se společnost shoduje. Potvrzují to i nizozemští sociologové a jejich průzkumy veřejného mínění. Podle dostupných čísel 94 procent Nizozemců považuje proměnu klimatu za reálný problém dneška (přičemž šest z deseti jako hlavní příčinu této změny vidí činnost člověka) a dlouhodobě více než polovina místních podporuje omezování fosilních zdrojů. Zhruba desetina by k tomu přistoupila ještě radikálněji a ropu či zemní plyn by vyřadila z energetického mixu úplně.

„Přijde mi, že jdeme stejně jako zbytek Západu stylem pokus-omyl,“ říká mi později ve vlaku z Utrechtu studentka ekonomie Betje, jež nevyužívá univerzitního zázemí svého domácího města a míří za vzděláním do Amsterdamu. „Mám pocit, že nám nedochází, jak moc jsme na benzinu a ropě závislí a jak moc to krmí naši ekonomiku, přičemž dopady toho přechodu jsou fakt obrovské. Na straně druhé asi tahle generace opravdu musí něco udělat, abychom se tady neutopili nebo neshořeli,“ míní Betje. S tím, že právě pro Nizozemsko, jež leží z velké části v úrovni hladiny moře, mohou být jakékoli přívaly vody jdoucí z jakéhokoli směru značně problematické. Právě dlouhodobá potřeba místních koexistovat s mořskou hladinou (v historické paměti země má třeba obří povodně z roku 1953, kdy se v důsledku obří bouře nad Severním mořem protrhly pobřežní hráze a byla zatopena téměř desetina plochy země s adekvátními škodami) je podle expertů jedním z hlavních důvodů, proč Holanďané přistupují k otázkám problematiky proměny klimatu a potřebných změn poněkud otevřeněji než lidé v dalších zemích.

Ale podobně jako jinde jejich tolerance končí v momentu, kdy se změna dotýká právě přímo jich. Takže jakkoli 73 procent lidí podporuje výstavbu větrníků a větší využití větrné energie, jen zhruba třetina z těchto podporovatelů nemá problém, pokud by větrníky měly stát v okolí jejich bydliště. Stejně tak jedním z největších skokanů loňských parlamentních voleb byla farmářská strana BBB, jež se profilovala mimo jiné na protestech proti poslední vládou podporované ekologizaci zemědělství.

V daném kontextu nicméně Holanďané nemají s elektromobilitou, respektive odchodem od spalovacích motorů minimálně v osobní dopravě, významnější nebo plošnější problém. Vláda má v plánu do konce dekády veškerou osobní dopravu převést na čisté zdroje.

Už v tuto chvíli je po Nizozemsku více než 200 tisíc nabíjecích stanic pro elektromobily a se 44procentním podílem elektromobilů prodaných v loňském roce je země jedním z lídrů dopravní transformace v západním světě. Limitem může být schopnost energetických sítí tuto poptávku po změně pokrýt.

Adaptace bez legrace

Mladík pochodující nejistým krokem směrem k hlavnímu utrechtskému nádraží nevypadá jako místní. Nemá na sobě žádnou oranžovou ani jiný veselý oděv, kterým si místní studenti obvykle zpestřují pařící večery. Vypadá spíš jako unavený a zbloudilý turista. O problémech Utrechtu a jeho rozvodné sítě s největší pravděpodobností neví nic. Ale nápis na jeho triku Keep calm and carry on (Zůstaň v klidu a pokračuj) jaksi symbolizuje celou problematiku.

Utrecht podle všeho naivně a nepřipraveně příliš zatlačil na pilu. Místní představitelé chtěli být příliš zelení a úplně přesně nezkalkulovali, jak rychlý progres si mohou dovolit. Pro místní jsou dopady těchto rozhodnutí zatím spíš jakýmsi provozním problémem. Vysvědčení současné liberální koalici na utrechtské radnici budou moct vystavit až za sedmnáct měsíců v místních volbách. Pokud se do té doby podaří koalici problémy s nedostatky energetických sítí vyřešit, nemusí se bát, že jí to voliči spočítají. Otázka zní, jestli to vůbec jde. Obyvatelé Utrechtu jsou zatím docela v klidu. „Nic horšího, než že přesednu na elektrokolo, se snad stát nemůže,“ směje se majitel Tesly Maarten s tím, že to mu snad i v Utrechtu nabít nechají.