Vláda není odbor ČNB
Už se to nedalo vydržet. Premiér Petr Fiala nemohl dále poslouchat alibistické výmluvy guvernéra České národní banky Aleše Michla, který za vysokou inflaci momentálně viní spíše vládu než instituci, kterou vede a která je za účelem udržení cenové stability přímo zřízena. Bylo třeba říct „dost, věnujte se tomu, co máte“, a to také Fiala na své poměry dokonce velmi tvrdě udělal.
Michlova kritika vlády je nemístná nejen proto, že vláda má úplně jinou práci než sledovat inflační cílení. Vláda a ČNB jsou především oddělené instituce s vlastní náplní, jež se sice v politice mohou (či měly by se) doplňovat, ale rozhodně nejsou dvojjediné. Centrální banka není měnová agentura vlády, jak je to s trochou nadsázky ve Spojených státech v případě amerického Fedu, a už vůbec ne naopak. Bývalo zvykem, že to vláda i ČNB navzájem respektovaly, guvernér Michl to ale vidí jinak. Už při svém nástupu mluvil o tom, že se rád sejde s premiérem, aby koordinovali svoje politiky, přičemž později začal vládu přímo úkolovat: snižte schodky, začněte šetřit, nezvyšujte platy ve veřejném sektoru, jinak inflace dolů nepůjde (a budeme zvyšovat sazby, přidává se dnes viceguvernérka Eva Zamrazilová).
Michl podmiňuje úspěch své mise tím, že vláda bude jednat podle jeho měnových not. To je něco naprosto nepřijatelného. ČNB nedělá politiku ve fiskálním ani společenském smyslu, kterým ji dělá vláda. Stará se toliko o zdravé měnové a cenové prostředí, přičemž jdou stranou sociální a jiné souvislosti. Jinak řečeno: ČNB má držet inflaci na rovině svého cíle, i kdyby se to vládě a sociálním partnerům nelíbilo. Říká se tomu dělba práce a odpovědnosti, jež je dokonce zakotvena v ústavě. Je na pováženou, že to guvernér ČNB nerespektuje, přestože to velmi dobře ví.
Michlův tlak na vládu je přehazováním vlastní odpovědnosti na druhé. ČNB má svou politikou tlačit inflaci ke svému cíli, tedy k hladině dvou procent, a tento tlak vytváří pak podmínky pro fiskální cíle vlády. Pokud by ČNB zatáhla za úrokovou brzdu tak, jak by bylo zdrávo, musela by vláda jít stejným směrem a šetřit rozpočtové fondy. A to zkrátka proto, aby centrální banka mohla uvolnit měnovou politiku. Totéž sice říká dnes i Aleš Michl, ale s tím rozdílem, že k tomu nedoplňuje tvrdou měnovou politiku, ale dělá to čistě rétoricky, veřejným apelem na vládu.
Byly doby, kdy centrální, takzvaná tabulková banka spadala pod ministerstvo financí. Guvernér ČNB dnes vytváří opačný dojem, totiž že vláda je pododborem centrální banky. Ostré vystoupení premiéra vůči guvernérovi ČNB je tak třeba brát především jako výzvu k návratu k jasně daným rolím. Po vedení centrální banky nikdo nechce, aby se zaobírala růstem mezd, šetřením výdajů nebo daňovou politikou. Občané chtějí po bance jen to, aby mohli věřit hodnotě svých peněz. A v této práci ČNB už rok selhává.
