Vláda ustupuje a mírní „lex ČEZ“

Vláda Petra Fialy pravděpodobně zmírní navrhovanou legislativu upravující zákon o přeměnách obchodních společností, informovala minulý týden agentura Bloomberg, citující své blíže nespecifikované zdroje.

Kabinet se zjevně zalekl hrozeb žalob menšinových akcionářů ČEZ a hodlá asi právě proto uvedenou legislativu zjemnit. Menšinoví akcionáři ČEZ mají z velké části za to, že navrhovaná legislativa se účelově týká podniku ČEZ a má zajistit jejich vytěsnění z akcionářské struktury podniku za pro ně poměrně nevýhodných podmínek. Vláda tvrdí, že navrhované úpravy daného zákona jsou obecné povahy.

Sněmovní ústavně-právní výbor také minulý týden již potřetí odložil rozpravu právě nad vládním návrhem úprav zákona o přeměnách obchodních společností. Podle ministerstva spravedlnosti, které novelu zákona předkládá, vládní koalice stále hledá kompromisní východisko.

Skoro to vypadá, že vláda možná už nechce ČEZ – či jeho část – zestátnit. Ostatně již začátkem letošního září premiér Fiala zaskočil nejednoho energetického experta či akcionáře ČEZ. V reakci na celkem nevinný dotaz agentury Reuters překvapivě uvedl – citujme –, že nikdy „nemluvil o státním převzetí výroby elektřiny, ale mluvil o tom, že stát musí získat významnější kontrolu nad energetickou infrastrukturou“, například v podobě již nedávno vládou schváleného zakoupení zásobníků na plyn.

Jenže loni v červnu tentýž premiér v televizním projevu k národu přiblížil vládní strategii spočívající právě v převzetí výroby elektřiny, a tím pádem tedy také cenotvorby v oblasti elektřiny. Opět citujme: strategie měla zajistit, „aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny“.

Takže v červnu 2022 vláda plánovala dostat pod svoji kontrolu výrobu elektřiny, ale nejpozději na podzim 2023 je vše jinak.

Vláda už nechce kontrolu?

Tato překvapivá otočka může signalizovat, že vláda se snaží vycouvat ze svého záměru zestátnit podstatnou část výroby elektřiny v Česku, což by fakticky znamenalo získat pod stoprocentní kontrolu podnik ČEZ, respektive alespoň tu jeho část, do níž výroba elektřiny spadá.

Vládní otočce nasvědčuje i vyjádření Karla Haase, poslance ODS a zpravodaje legislativy označované jako „lex ČEZ“. Ten pro Hospodářské noviny už koncem léta uvedl, že probíhají diskuse ohledně tří variant úprav dané legislativy. Všechny tři přitom znamenají, že by stát neměl možnost ani po přijetí „lex ČEZ“ tento podnik či jeho část převzít na základě souhlasu pouze 75 procent hlasů přítomných na valné hromadě.

Jinými slovy, vláda se zřejmě zalekla reakce na dosavadní záměr přijít s legislativou umožňující faktické zestátnění výroby elektřiny na základě souhlasu pouze právě 75 procent hlasů přítomných na valné hromadě. Ta by jí umožňovala vytěsnit zhruba 30 procent menšinových akcionářů ČEZ za pro ni poměrně výhodných podmínek, rozuměj poměrně levně. Riskovala by ovšem žaloby a třeba i mezinárodní arbitráže, protože mezi menšinovými akcionáři ČEZ jsou například i významné a finančně silné americké fondy.

Navíc vzhledem k tomu, že se vládě daří „zalepovat“ svůj dluh i bez zestátnění ČEZ, a vzhledem k tomu, že situace na energetických burzách napříč EU se stabilizovala, se podstoupení rizika spjatého se zestátněním ČEZ jeví jako stále méně adekvátní, ba už jako kontraproduktivní. Tlak veřejnosti na snížení cen elektřiny opadá, přičemž ovšem ta samá veřejnost celkem ochotně splácí vládní dluh skrze inflaci, respektive hlavně takzvanou maržovou inflaci, tedy skrze svoji krotkost v mzdovém vyjednávání.

Poslušný národ

Češi tolerují vysoké marže firem, kterým tak kvůli tomu narůstá zisk, díky němuž – přesněji díky daním a dividend z něj – pak vláda „zalepuje“ svůj dluh. Průběžný schodek státního rozpočtu se v posledních měsících vyvíjí poměrně příznivě a vláda se zřejmě letos nakonec vejde do vytyčeného schodku 295 miliard korun. A ratingová agentura Fitch prognózuje od příštího roku stabilizaci deficitu veřejných financí k HDP na řadu let dopředu. Jiná světově významná ratingová agentura Standard & Poor’s letos v říjnu opět Česku potvrdila hodnocení bonity jeho úvěruschopnosti na stupni „AA-“. Agentura dokonce ponechala beze změny i ratingový výhled, který tudíž nadále zůstává „stabilní“. Celkové hodnocení českého veřejného dluhu v podání Standard & Poor’s zůstává neměnné už od srpna 2011.

Tak proč by vláda za takových podmínek – a s tak „poslušným“ národem – měla usilovat o získání kontroly nad cenotvorbou elektřiny a zestátněním ČEZ riskovat střet s armádou právníků toho či onoho (nejen) amerického fondu, kteří rozhodně tak tolerantní a krotcí jako česká veřejnost nebudou?