VOD svět

Ikonický gauč ze seriálu Simpsonovi samozřejmě v řadě domácností ještě zůstal, ale už se na něm rodina sejde jen výjimečně. Každý se totiž dívá na své sám, ve svém vlastním intimním prostoru, na mobilu, monitoru počítače nebo své TV obrazovce, což umožnily nové technologie, které už nestojí na programování dne jako televize, nýbrž na ne­omezené nabídce pohyblivých obrázků odkudkoli, kdykoli a o čemkoli.

Kouzelná zkratka VOD, tedy Video On Demand čili video na přání, už zcela ovládla konec minulého a začátek tohoto desetiletí, k čemuž samozřejmě přispěla i doba covidová. Ta ale pouze urychlila trend, kterým se proměňuje televizní vysílání už delší dobu. VOD televize okrádala o pozornost, o onen magický gauč, kam chtěly svým programem lidi každý den přitlouct. Není tedy divu, že i televize pochopily, že VOD bude dříve nebo později ten hlavní proud, po němž se budou muset vézt, pokud chtějí zůstat konkurenceschopné. Televize musí být hybrid – klasické vysílání i VOD – jinak zmizí i s gaučem Simpsonových v propadlišti dějin.

Televize Nova tak sází na stream Voyo, kde se objevují novinky televize a s předstihem i tradiční magnety vysílání, jako je Výměna manželek a jiné seriály. Přijdou další a další filmy. Česká televize rozjela masivní kampaň na své iVysílání, kde se shromažďuje veškerý vysílaný obsah, který lze (pokud není speciálně chráněn autorskými právy) konzumovat před, po i mimo vysílání. Stream bude pro soukromou televizi dříve nebo později hlavním kanálem, kterým bude vstupovat k divákům. Pro televizi veřejné služby bude šancí, jak udržet při přeformátovávání televizního média krok. Manažeři ČT to vědí roky, teď nastala doba, kdy je celou věc třeba urychlit.

VOD a streamovací služby neohrožují jen televizní byznys, ale i kinoprůmysl. Je veřejným tajemstvím, že návštěvy v kinech ani po covidu-19 nevyskočily nikde na světě na předchozí čísla a jedním z vysvětlení je právě domácí kino přes web. Do kina už netřeba, když si v obýváku můžete klidně uspořádat artový nebo sci-fi VOD festival.

K filmovému zážitku vždy patřilo společné masové okouzlení, sociální hypnóza či halucinace svého druhu, tak jako k televizi patřilo gaučové rodinné sledování společného programu v přesně danou hodinu. Dva odlišné sociální rituály nahrazuje prostá „konzumace obsahu“ coby polykání informací v oddělené kóji vlastního mobilního vědomí, strukturovaného jako snímač počítače.

Jaké změny to ještě sociál­ně přinese, zatím nikdo neví. Zastavit to nejde, dokud to nese peníze, ale bránit se proti programování streamem se můžeme všichni. Co se jít projít do lesa a pak na dvě hodiny do kina, klidně i s kolou a popcornem?