Vpravo v bok!

Ví se to od ledna a od ledna se také diskutuje, co s tím. Volební prognóza Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR), pan­evropského think-tanku pro mezinárodní evropskou politiku při Evropském parlamentu, ukazuje, že nový europarlament po červnových volbách výrazně zmodrá a možná i trochu zhnědne. Viditelně posílí i extrémně pravé frakce, jako je Identita a demokracie (ID), kde se setkává francouzské Národní sdružení Marine Le Penové s německou Alter­nativou pro Německo (AfD), ale také s českou SPD Tomia Okamury. Pokud se potvrdí odhad analytiků, dostane se ID s novým ziskem čtyřiceti křesel na hranici sta poslanců a stane se tak třetí nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu, hned za socialisty a Sdružením evropských lidových stran (EPP). Bylo by to poprvé v dějinách této instituce, kdy by strany, řazené odborníky mezi krajní pravici, získaly tak silný vliv.

Je tu ale vážný politický zádrhel, vlastně velká roztržka identitářů. Problémy některých lídrů Alternativy pro Německo, kteří občas použijí slovník nacionálních socialistů („alles für Deutschland“, vše pro Německo; podoby s heslem ANO „Česko, pro tebe všecko“ si na sítích všimlo docela dost lidí), vedly Le Penovou k prohlášení, že nechce sedět s těmito poslanci ve stejné frakci. Český stín známé francouzské političky, šéf SPD Tomio Okamura, okamžitě přispěchal se stejným vymezením. Minulý týden frakce ID stranu AfD ze svých řad formálně vyloučila, ale Evropský parlament se sejde až po červnových volbách v novém složení a možná pak vzniknou i nové parlamentní vehikly.

Vše třeba nebude tak horké, jak se zdá. Lídr evropské kandidátky SPD s Trikolórou, vysokoškolský učitel a bývalý europoslanec za Svobodné Petr Mach, se sice také distancuje od nacistické rétoriky, zároveň však brání členy AfD v jejich úplatkářských aférách. „Pokud Petr Bystroň tvrdí, že žádné peníze nebral, já mám tendenci mu důvěřovat. Je na druhé straně, aby mu to dokázala,“ řekl Mach například na předvolební debatě na vysoké škole CEVRO.

Jako nebe a dudy

Model ECFR předpovídá „pravější pravici“ i další zisky. Například pro Evropské konzervativce a reformisty (ECR) dalších dvacet křesel navíc. Eurorealistická až euroskeptická frakce by se tak dostala k 85 poslancům a měla by jistě mnohem větší vliv než doposud, a to i proto, že ve frakci jsou například Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloniové, jež prosazuje pravicové postoje zejména ve vztahu k migraci, která Itálii trápí dlouhá desetiletí. Migranti z Afriky míří právě k italským břehům, Meloniová už často ztrácí trpělivost, a několikrát dokonce odmítla pustit lodě s utečenci na italské území, aby donutila Evropskou unii k nějaké akci.

V ECR je zařazena i česká Občanská demokratická strana, tedy další hlavní vládní strana v Evropě. Ta však kandiduje ve volební koalici Spolu s TOP 09 a lidovci. Slovo „volební“ je tu na místě dokonce ještě mnohem více než v českých parlamentních volbách. Spojení ODS a TOP 09 v evropských otázkách je něco jako míchat vodu s olejem. Spojí se v jednu tekutinu, ale zůstávají jako různé substance oddělené. Nejde to věcně moc dohromady. Nejlépe o tomto nesouladu svědčí kombinace lídrů na kandidátce.

Je-li lídrem kandidátky europoslanec Alexandr Vondra, bývalý ministr a velvyslanec v USA, a na třetím místě ekonom a bývalý centrální bankéř Luděk Niedermayer z TOP 09, je to podobné, jako kdyby v Německu kandidovali Zelení na společné kandidátce s CDU (nebo socialisté z SPD s liberály z FDP). O černo-zelené spolupráci po příštích volbách se sice v Německu mluví jako o reálné a funkční variantě budoucího vývoje, taková koalice se přece jen už osvědčila v některých případech na zemské úrovni, v evropských volbách by to ale nebylo možné.

Niedermayer hlasuje prakticky skoro vždy opačně než Vondra a jejich politický a ideový soulad se dá najít snad jen ve vztahu k Ukrajině a bezpečnostním otázkám, rozhodně ne ve vztahu k polské straně PiS, Viktoru Orbánovi nebo Donaldu Trumpovi či zelené politice. Niedermayer přitom v minulých volbách dostal nejvíc preferenčních hlasů ze všech kandidátů.

„S Luďkem Niedermayerem nemám problém, my se velmi lišíme, ale zároveň víme, že v Evropě musíme spolupracovat a že v řadě témat to není ani jinak možné. Já mám své silné názory, ale také vím, že je s ostatními třeba mluvit. Dokážu vyjednávat, což jsem teď několikrát v EP prokázal, a to platí i pro tyto volby a nový Evropský parlament,“ řekl Vondra týdeníku Euro v rozhovoru před volbami.

Vondra připomíná, že strany Spolu se nijak nedohodly na tom, že po volbách budou sdílet stejnou frakci. Lidovci – pokud získají nějaká křesla – zůstanou v EPP, která bude dál nejsilnější politickou frakcí; totéž platí pro Niedermayera a další kandidáty TOP 09, kteří by uspěli. Volba koalice Spolu tedy přinese spíše rozdělení vlivu než jeho koncentraci.

Upravit Green Deal, nebo ne?

Vlastně se dá říct, že názorové napětí uvnitř koalice Spolu vyjadřuje v ma­lém velký názorový konflikt v celém Evropském parlamentu. Niedermayer – jenž pochopil, že společná kandidátka Spolu je namířena spíše k potvrzení soudržnosti vládní koalice a potvrzení spolupráce i do příštích českých parlamentních voleb, v nichž by TOP 09 bez ODS podle průzkumů zřejmě vypadla z velké politické hry – je se svými názory blíže moderní liberální politice, která prosazuje proklimatickou politiku a modernizaci ekonomiky provedenou tímto směrem.

ODS a lidovci jsou pro konzervativnější řešení, ať už jde o zelenou politiku, nebo například o migrační pakt, který se stal před volbami do EP nečekaným volebním tahákem. Niedermayer hlasoval pro migrační pakt, zatímco Vondra a lidovečtí poslanci ho kriticky odmítli. Ve dvou hlavních tématech, která dominují letošním volbám nejen v Česku, se sestava Spolu neshodne.

Hlavní spor je ale Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal). Nový parlament v této věci bude zcela jistě tlačit na změnu, a protože totéž se děje na národních úrovních, je jasné, že nějaká změna nastane. Jde o to, do jaké míry a jakou cestou bude vedena. Už i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před volbami mluví o změně tempa, jiném nastavení, vyvážení celé agendy, zkrátka o ubrání plynu, na který se, jak sama sebekriticky přiznává, šlapalo možná až moc (von der Leyenová je jedinou kandidátkou na šéfku EK, je tedy politicky vstřícná, zní nejčastější komentář této změny).

Totéž je slyšet od českého hnutí ANO, nejvíce samozřejmě od lídryně kandidátky a bývalé ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. Politička ANO tvrdí, že Green Deal není žádný zákon, ale jen soubor asi padesáti opatření, která lze změnit. Nejvíce by to požadovala v oblasti průmyslu a zemědělství. Vondra jako lídr Spolu vlastně není od Dostálové moc daleko. Jeho hlavním zaklínadlem proti Green Dealu je ale konkurenceschopnost. „Evropa kvůli Green Dealu ztrácí na Spojené státy, které inovují, Číňané to vyrábějí a my to všechno platíme. Takhle to dál nejde,“ horoval Vondra nejen na předvolební diskusi vysoké školy CEVRO, kde se pustil i do kritiky evropských socialistů a zelených. Vždyť šéfem kabinetu lídra socialistů Franse Timmermanse byl dlouholetý mluvčí Greenpeace!

„Dokážete si to představit na českém úřadu vlády?“ ptá se sugestivně eurolídr Spolu. Vondra nechce Green Deal zrušit, stálo by to stamiliardy již investovaných eur – zájmy firem, které investovaly, se musí zohlednit –, ale Evropané by při pokusu chránit přírodu měli vyvažovat dopady na průmysl a sociální soudržnost, tvrdí Vondra. Naopak Niedermayer vždy zastával spíše názor, že Green Deal je šance pro technologický a ekonomický rozvoj Evropy a že od dohodnutého rámce nelze ustupovat, protože, jak opakovaně řekl i týdeníku Euro, „Green Deal je zákon“ a „zrušit zákon, otevírat celou tuto agendu, k níž se došlo tak složitě, by bylo hrozně obtížné, obávám se dokonce, že nemožné“.

Naopak Green Deal by okamžitě zrušil lídr společné kandidátky SPD a Trikolóry Petr Mach. Podle něho je to zbytečná lobbistická podpora určitého směru podnikání, které ničí zdravé tržní mechanismy a zdražuje energie, potraviny a další ko­modity.

Podobnou rétoriku používají i další strany evropské frakce Identita a demokracie, jejichž hlas, jak už bylo řečeno, v novém parlamentu zesílí. Rozhodující slovo však budou mít dál socialisté (model ECFR jim předpovídá 131 křesel) a evropští lidovci (173 křesla). I když jim ke společné většině (celkem je v Evropském parlamentu k dispozici 720 křesel) bude chybět nějakých 60 křesel, síla je to obrovská.

Nejsilnější německá část frakce EPP, unie CDU/CSU, která je momentálně nejpopulárnější německou politickou stranou a také největším favoritem na vítězství v příštích německých volbách, se ke Green Dealu staví také kriticky. Chce ho změnit, rozložit v čase, ubrat na tempu a hlavně vymyslet, jak zařídit, aby Evropa netrpěla dopady vysokých cen energií. Je to přímá reakce na pomalý růst ekonomiky v Německu a na stížnosti německých průmyslových firem, jež dokonce zveřejnily otevřený dopis vyzývající vládu, aby ve věci cen energií něco udělala, protože jinak firmy nebudou schopny konkurovat na evropském a už vůbec ne na světovém trhu.

Obrana před migrací a obrana

Pro pravicové strany dál od středu je však důležitějším tématem obrana před další migrací do Evropy. Od minulých voleb do EP se radikálně změnila nálada v Evropě, a to navzdory některým úspěchům v integraci imigrantů do společnosti (německé statisticky například uvádějí, že dvě třetiny příchozích mají práci nebo se na nějakou školí). Konzervativní identitáři říkají jasné a dost hlasité „ne“, hranice Evropy by se měly více utěsnit, zejména pro lidi z odlišných kultur, tedy z muslimských zemí Afriky a nábožensky stejně definovaného Blízkého východu. Ostrá pravá politika zůstává antiislámská, i když ve Francii prosazovaná v zájmu státního principu laiticité (laickosti), tedy vyloučení náboženství z politiky. Největší obavy panují právě z politického islámu, jehož možnosti velmi sugestivně vykresluje například francouzský spisovatel Michel Houllebecq nejsilněji v románu Podvolení (jeden z významů slova islám).

Tomuto trendu, který získává na popularitě, se přizpůsobují i další strany. Například český STAN ministra vnitra Víta Rakušana by před pěti lety asi nevystupoval vůči migraci tak kriticky jako dnes. Navíc česká a německá ekonomika, ale i další národní hospodářské systémy Evropy potřebují nové pracovníky, kteří se v EU jen tak nenarodí. Jak vyvážit potřebu migrantů a odpor k nim, to je úkol pro dalších pět let Evropského parlamentu, který bude v této věci spolupracovat s mnohem vyhraněnějšími a konzervativnějšími vládami, pro něž je migrace ohrožením kulturním i civilizačním. Tlak pravicového kraje, který se stále častěji prosazuje do politického mainstreamu, způsobuje už dnes, že se toto civilizačně-kulturní vysvětlení odporu k migraci, dříve rychle označené za xenofobii či islamofobii, stává v mnoha zemích názorem většiny.

Z volebních hesel po celé Evropě je zřejmé, že občané Evropské unie touží v dnešním divokém světě po větší bezpečnosti. Ochrana vnější hranice před migrací a dobrá příprava na případné napadení imperiálním Ruskem jsou pak dva aktuální úkoly, jež vedou v průzkumech více na východě Evropy než na její druhé straně. Podle Eurobarametru jsou sice hlavními starostmi obyvatel EU boj s chudobou a sociálním vyloučením (33 procent) a veřejné zdraví (32), téma bezpečnosti a obrany se ale v posledních letech ruské útočné války proti Ukrajině pochopitelně dere do popředí tohoto žebříčku. V Česku považuje obranu a bezpečnost EU za hlavní téma 45 procent voličů, tvrdí Eurobarometr, 40 procent má pak starost o nezávislost energetiky a průmyslu.

A tak se nutně probírá i otázka, zda by Evropské komisi slušel komisař pro bezpečnost. „Nemyslím si, že je to nutné, obranný pakt je NATO, nikoli Evropská unie,“ stabilně tvrdí v debatách lídryně ANO Klára Dostálová. Naopak dvojka na eurokandidátce STAN Jan Farský v novém postu komisaře pro bezpečnost vidí smysl. „My bychom byli pro. Náplň takového postu se také rýsuje jasně – vybudování evropského pilíře pro NATO, tedy obranný průmysl, výzkum a vývoj (R&D), různé startupy, koordinace obranné politiky, rozvoj infrastruktury, docela dost důležité práce,“ odpověděl Farský na dotaz týdeníku Euro a dodal i hlavní výstup a cíl: „Aby chytré použití dvou procent, které dáváme na obranu, přineslo silnější, bezpečnější a prosperující Evropu.“

Prezident Petr Pavel v této oblasti přinesl před volbami ještě jedno třaskavé téma. Hlava státu totiž překvapivě vyjádřila názor, že v otázce bezpečnosti by neměla mít Evropská unie právo veta. „Jedna země nemůže vydírat ostatní,“ řekl Pavel na adresu Maďarska, jež blokovalo další pomoc Ukrajině. Od té doby prezident své výroky zmírnil, přesto se o zrušení práva veta v oblasti bezpečnosti před volbami do EP vážně diskutuje.

Koalice Spolu i hnutí ANO jsou proti, o SPD, komunistech a dalších protestních stranách ani mluvit netřeba. Zbavit se veta v této oblasti, to by si dokázali představit politici STAN, jak říká Jan Farský. „Ano, byl bych pro, chci silnou, bezpečnou a akceschopnou EU. K tomu je potřeba upravit rozhodovací procesy. Opuštění modelu, kdy jeden stát může blokovat celou EU, je proto na místě.“

Evropa chce být hlavně bezpečná, bohatá, sociálně soudržná, pokud možno bez migrantů, s nižším rizikem, že Green Deal a záchrana klimatu ohrozí naše obyčejné každodenní životy. Civilizační napětí mezi novým, které je už v představě moc divoké, a starým, jež je zase tuhé a zkostnatělé, se stupňuje a politika se mění ve spor liberálního a konzervativního myšlení. Evropa dělá „vpravo v bok“, které je obrannou reakcí na rostoucí strach z permanentního ohrožení v globálním světě. Je to ale pořád společná Evropa, kterou ještě drží pevný střed socialistů a lidových stran. Až za pět let se ukáže, zda dnešní odraz ke konzervativní a až krajní pravici strachy utlumí a situace se uklidní, nebo naopak přispěje k dalšímu rozklížení a fragmentarizaci evropského společenství. Čeká nás možná nejdůležitějších pět let od vstupu Česka do Evropské unie. Nevolit dnes je skoro politický hřích…