Vzdát se plynu?!

Všechno to vypadalo až idylicky. Evrop­ská komise po složitých jednáních a přes odpor Německa, Nizozemska, Rakouska a dalších zemí zařadila jádro a plyn mezi zelené přechodové zdroje. Takže země jako Česko nebo Francie, které jsou ve většině závislé na elektřině z jádra (Česko z více než 40 procent, Francie ze 70 procent), mohly zajásat. Podmínky na přechodné období pro užívání plynu a jádra byly sice tvrdé, ale pro příznivce pomalejšího přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku lepší než nic.

Válka na Ukrajině ale všechno změnila. Země EU se vyděsily mírou závislosti na ruských fosilních zdrojích a začaly intenzivně pracovat na tom, aby se zbavily ruského plynu, ropy a částečně i dodávek ruského jaderného paliva, bez něhož například nemůže běžet česká elektrárna v Dukovanech.

Kompromis mimo čas a prostor

Tlak na odklonění ruského plynu od Evropy změnil i názory v Evropském parlamentu, který musí navrženou taxonomii energetických zdrojů Evropské komise schválit. Ještě v polovině února bylo téměř jasné, že ji europarlament podpoří, protože šlo o rozumný kompromis, umožňující stále ještě vcelku rychlý přechod na zelené zdroje energie, které měly být pro Evropskou unii primární. S válkou se však změnila nálada i pohled na věc. A tak dnes i nejsilnější konzervativní frakce Evropských lidových stran, jež opatření ohledně plynu a jádra dříve podporovala, s podporou váhá a začíná být spíše proti. Socialistická frakce je proti od samého počátku.

Proti schválení taxonomie udržitelných investic, jež podle řady europoslanců začíná být mimo čas a prostor a neodpovídá už tomu, co se ve světě po vypuknutí války na Ukrajině děje, vystupuje stále více evropských zákonodárců. Celá stovka se jich podepsala pod dopis, který vyzývá Evropskou komisi, aby taxonomii upravila podle vývoje situace na Ukrajině a v Rusku a plyn ze seznamu přechodně zelených zdrojů energie vyřadila.

„Vítáme plán na zbavení Evropy závislosti na ruských fosilních palivech,“ píše se v dopisu. „Je to ale v jasném rozporu s návrhem na posílení investic do zemního plynu v nařízení, které EK přijala před ruskou invazí na Ukrajinu. Měli bychom se odklonit od plynu, vyhnout se nárůstu jeho využívání a budování nových elektráren. Delegovaný akt je toho ale opakem,“ vysvětlují europoslanci a žádají nové promyšlení celé strategie.

Další si navíc stěžují, že Evropská komise předložila tak zásadní změnu prostřednictvím takzvaného delegovaného aktu, což je opatření asi tak na úrovni nařízení vlády. Pro jeho přijetí pak stačí kvalifikovaná většina, nikoli celková shoda, což se také při jednání lídrů zemí EU stalo. Europoslanci proto chtějí, aby vyjednaná energetická taxonomie reagovala na změněnou situaci po vypuknutí agresivní ruské války na Ukrajině, vyloučení Ruska ze seznamu solidních obchodních partnerů a prošla klasickou legislativní procedurou a musela být schválena konsensuálně. Evropským parlamentem se tak šíří velká nejistota, která by mohla vést až k zamítnutí kompromisní strategie. K takovému kroku je ale potřeba 353 hlasů ze 705 europoslanců.

Komise trvá na nesplnitelném

Evropská komise přesto dál trvá na svém a věří tomu, že zařazení jádra a plynu mezi zelené přechodové zdroje nakonec bude přijato i na úrovni Evropského parlamentu. Eurokomisařka pro finanční služby Mairead McGuinnes­­sová připomněla, že pozměněná strategie obsahuje zvýšený tlak na modernizaci využití plynu, na používání nízkoemisních směsí, které sníží využití fosilního zemního plynu směrem k zelené energii, jak říkají všechny schválené dokumenty EU. Tedy: že zmíněné kroky současnou potřebu (ruského) plynu sníží. „V rozporu s tím, co někteří tvrdí, to neznamená závislost na plynu,“ tvrdí eurokomisařka.

Je to ovšem tvrzení od úřednického stolu, které vůbec nebere do úvahy, že naprostá většina zemí bude mít se zaváděním nízkoemisních plynových směsí do paroplynových elektráren zásadní technické i čistě stavební problémy. Česko podle odborníků prakticky nebude schopno těmto požadavkům vyhovět, protože vláda ani opozice nepočítaly s tím, že by k tak překotnému technologickému vývoji mělo dojít.

Ani největší provozovatel paroplynových elektráren, jakým je v Česku ČEZ, nemůže garantovat, že by jeho elektrárny od roku 2026 pálily alespoň z 30 procent nízkoemisní plyny, jak to požaduje nařízení z Bruselu. Evropská komise tedy po konzultacích s členskými státy schválila něco, co bude jen stěží naplnitelné v praxi. Do konce června se ale všechno může změnit. Do velké míry bude záležet na tom, jak rychle se lídři unijních zemí vypořádají se závislostí na ruském plynu.

Česko v závěsu za Německem

Dosavadní kroky ukazují, že se do loučení s ruským plynem nikdo moc nehrne. Unie sice schválila obrovské zvýšení dodávek zkapalněného břidlicového plynu z USA, to ale jako náhrada stačit nebude. V Německu se začalo vážně diskutovat o tom, že plyn z Ruska nahradí dodávkami z izraelských zdrojů, jež by přicházely přes Turecko a východní evropské státy do střední Evropy.

Vybudování takových distribučních kapacit však bude pár let trvat.

Česko, které je v dodávkách plynu na Rusku zcela závislé, se zatím do výpovědi dodávek nepouští. Postoj české vlády je v této věci vlastně velmi podobný vyčkávací strategii, kterou zastává sousední Německo. S tím rozdílem, že nemáme v zásobě variantu rychlého přechodu na obnovitelné zdroje. Premiér Petr Fiala je přesvědčen, že obnovitelné zdroje Česko energeticky nesaturují, proto dál v energetickém mixu počítá s jadernou i uhelnou energetikou, ale také s plynem.

Ve srovnání s Německem, přes které k nám plyn také putuje, je česká vláda ještě v jedné nevýhodě: chybí jí dlouholeté německé kontrakty, které snižují nákupní ceny, což je i jeden z důvodů, proč je plyn v Česku dražší než v Německu. Němci se také ruského plynu nechtějí jen tak vzdát, proto jednali o nepřijatelném Putinově požadavku, aby platby za plyn a ropu probíhaly pouze v rublech. Berlín to chápe jako nemístné vydírání, proto ministr hospodářství a ochrany klimatu a vládní lídr Zelených Robert Habeck vyhlásil první stupeň energetické plynové pohotovosti. Němci počítají s tím, že ruská strana vzdor dohodám může plyn kdykoliv vypnout, a chystají se na nejhorší. Petr Fiala k této věci zatím řekl jen tolik, že zásobníky jsou v Česku dostatečně naplněny a že měsíc bez ruských dodávek vydržíme.

Vydrží Evropě pragmatismus?

Odklon od ruského plynu Němci strategicky řeší slibem, že urychlí přechod na obnovitelné zdroje. Česko spouští tendr na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech, které by do deseti let mohly nahradit ty současné, dosluhující. Zatím se nepočítá s výrobou energie navíc, přestože je zřejmé, že pozdější výstavba atomových elektráren bude politicky problematická. Jaderné bloky by byly mnohem náročnější organizačně i finančně a na to, jak zjevně soudí Fialova vláda, Česko momentálně nemá.

Vyřazení zemního plynu ze seznamu udržitelných investic je i pod tlakem války na Ukrajině aktuálně nepředstavitelné pro většinu evropských vlád. Pragmatická starost o vlastní obyvatele a podniky je jim bližší než morální akty a ekonomická symbolická gesta, což platí i pro Česko, které je v podpoře Ukrajiny doposud jinak velmi aktivní, ať už jde o podporu humanitární, nebo vojenskou. Vypnout ruská fosilní paliva si nedovolí nikdo, až na Polsko, které se do konce roku vzdá ruského uhlí, ropy i plynu.

Přerušení plynového obchodu s Moskvou z politických či vojensko-bezpečnostních důvodů je sice možné z Putinovy strany, ale vzhledem k tomu, že dodávky ropy a plynu přinášejí Rusku polovinu všech zisků ze zahraničí, je to spíše nepravděpodobné. Zejména proto, že Rusko je nemá obratem jak nahradit. Zvýšení dodávek do Číny nebo do Indie zatím není aktuální, dojednat a realizovat nové obchody chvíli trvá a země ve válce má teď kvůli sankcím spíše starosti s dodávkami běžného spotřebního zboží. Navíc Čína požaduje daleko nižší ceny, než za jaké Rusko prodává plyn do Evropy.

Evropa se musí rozhodnout, zda půjde dál jako doposud, tedy postupně a pragmaticky, a zachová si ještě několik let závislost na ruském fosilním zlatu, nebo se pokusí o rychlou energetickou samostatnost, která vzhledem k možnostem náhrady spočívá spíše v kombinaci obnovitelných zdrojů a kompromisně přijatého jádra. V červnu k tomu snad dojde i Evropský parlament a Rada Evropské unie.