Za příznivých okolností to půjde

Mluví se o něm jako o možném budoucím ministru financí. Senátor za Českou pirátskou stranu Lukáš Wagenknecht to zatím odmítá, i když v minulosti už na ministerstvu pracoval jako první náměstek tehdejšího šéfa resortu Andreje Babiše. Kvůli odborným sporům po roce musel odejít a později se stal senátorem a velkým Babišovým kritikem. „Tyhle personální věci se řeší po volbách, nyní potřebujeme mít dobrý plán, jak je vyhrát, tedy i ekonomický program,“ říká Wagenknecht. Dvaačtyřicetiletý politik patří do ekonomického týmu koalice Piráti/STAN, jejíž program je už druhý týden v oběhu. Je v něm i slib snížení rozpočtových deficitů na úroveň maastrichtského kritéria, tedy tři procenta HDP.

Jak se to dá zařídit?

Já obecně podporuji malé a střední podnikatele a nechci, aby ekonomika stála na velkých korporacích, které by nás táhly někam na východ. A podnikatelé potřebují nejvíce jistotu, stabilitu prostředí. Je potřeba dát finance nějak dohromady, zejména ve chvíli, kdy nevíme, zda zase něco nebude zavřeno nebo zda nedojde k depresi a úniku peněz z republiky. Konsolidaci financí, o níž mluvíte, plánujeme do čtyř let, už proto, že rozpočet na příští rok bude sestavovat ještě tato vláda.

Ale nějaké změny se dají udělat už příští rok.

Určitě dají, nám jde ale hlavně o to, aby narůstající schodky neměly tak velké důsledky pro obsluhu státního dluhu. Protože jsme nikomu ve světě neukázali, že chceme konsolidovat své finance, máme na půjčky velké úroky.

To stačí? Naznačit, že pracujete na snižování schodků, a hned máte nižší úroky?

Ratingové agentury jako Moody’s varovaly, že by nám mohly snížit rating. Ale svou pozici teď už přehodnocovat nebudou, počkají na novou vládu, budou čekat na konsolidaci. Nejhorší je to, co říká ministryně financí Alena Schillerová. Deficit 522 miliard letos a pak v dalších letech minus 378, 350, 350 miliard. To není žádná konsolidace. Pokud to takto půjde dál, něco se zlomí a budeme mít ještě vyšší úroky. Hlavní problém je dnes trend, ten se musí otočit.

V programu máte balíček nazvaný covidový restart. Podle lidí ze STAN to má být až bilion korun investic na rozjezd ekonomiky.

Dotační politika státu je stále namířena na velké korporace, přitom během covidu nejvíce trpěli ti malí, ty je třeba podpořit. Dosud se sypaly vrtulníkové peníze, někde pomohly, jinde ne, teď se musí cíleně na obory, které skutečně trpěly. Například kulturní oblast, kterou tato vláda de facto vypnula, nebo cestovní ruch, dohromady se musí dát gastronomie. Investice jsou samozřejmost, to říkají všichni. Já bych se ještě pokusil podívat na to, co nikdo neříká, a to je hospodaření státních firem. Dá se jim říct – teď je potřeba dva tři roky zabrat, pojďte své plány nastavit tak, abyste do státního rozpočtu přispívaly víc, každá miliarda dobrá.

Přesto guvernér ČNB nebo šéfka Národní rozpočtové rady tvrdí, že by politici měli přestat mlžit a říct lidem, že bez zvyšování daní se žádná konsolidace neudělá.

To se právě snažím vysvětlit, že za určitých příznivých okolností to půjde. Když rozpumpujete ekonomiku, nebude to nutné. Proto všechny ty investice, protože – aby to pochopil každý – pět procent růstu HDP je pro státní pokladnu sto miliard příjem! Otázkou ale je, jak se vyvine inflace a zda se vyhneme takzvané stagflaci, kdy bude hodně peněz, velká inflace, stag­nace ekonomiky a malá poptávka.

Bude nutné zvýšit daně, nebo ne?

Já daně zvyšovat nechci nikomu, kdo by to proboha chtěl. My jen říkáme, že pokud se konsolidace nepovede šetřením a rozjezdem ekonomiky, pak bude nutná debata o daních. Ale ta myšlenka a logika je jasná: vyhnout se při konsolidaci veřejných financí zvyšování daní jinými opatřeními.

Zatím jste mluvil o investicích a podporách, kde by se mělo šetřit?

První je zefektivnění státní správy. V tom se shodneme s koalicí SPOLU, jen bych řekl, že jsme realističtější, protože sto miliard odtud určitě nedostaneme. Navíc digitalizace státní správy nebude za rok. Důležité je změnit daňovou agendu, tam se dají ušetřit desítky miliard, tam ještě prostor je. Dalším opatřením je podpora trhu práce.

V jakém smyslu?

Máte tu stovky tisíc lidí v exekuci. Když se jejich bilance vyčistí a najdou si zaměstnání, přinese to státu miliardy navíc. To samé u rodičů na mateřské nebo u pracujících důchodců. Těm bych snížil odvody, spousta lidí na penzi by šla určitě ještě pracovat. Tady se reál­ně dostáváme k částce 50 miliard pro stát. K tomu přičtěte lepší výběr daní díky jednotnému inkasnímu místu a digitalizaci, tady je limita 50 miliard.

To je takový povinný slib − lepší výběr daní…

Jistě, ale je tam ještě jedna věc, o níž se nemluví. Francie a Velká Británie šly cestou lepšího vztahu daňové správy k lidem vstřícnější komunikací. Je to taková behaviorální psychologie, ale funguje to.

Kolik všechna tato opatření uspoří dohromady?

Když by to šlo dobře, mohli bychom se dostat až k 300 miliardám korun. Tedy to je ten efekt ekonomického růstu a k tomu úsporná opatření, to je limita, na kterou musíme dosáhnout, abychom daně zvyšovat nemuseli.

Ještě jste zapomněl něco započítat.

Co myslíte?

Vaše programové záruky: pět procent HDP na vzdělání, jedno procento na kulturu, dvě procenta HDP na obranu a spoustu dalších podpor. To je ohromný nárok na výdajové stránce.

Musíte počítat s přínosem ekonomického růstu, který se násobí. Třeba naše podpora vědy a výzkumu. Každá koruna tam vložená se znásobí čtyřikrát, u kultury třikrát. Když to všechno sečtu, vychází mi, že do čtyř let se na maastrichtský deficit dvě až tři procenta HDP dostaneme i bez vyšších daní.

Přesto nějaké úpravy daní v programu máte: digitální daně, daně z těžby a z nemovitostí…

Návrh na digitální daně, které byly vždy pirátskou agendou, je už ve sněmovně. Ten návrh je ale šílený, protože ministryně Schillerová navrhuje asi největší digitální daň na světě, takže firmy se budou bránit. Ale celkově je tady možný výběr maximálně v řádu miliard.

Těžební daň?

To už je systémovější změna, ukazuje princip, podle něhož by Piráti a STAN chtěli daně do budoucna měnit. Zdaňovat by se měly „negativní daňové externality“, tedy když chce stát regulovat nějaký trh, který nefunguje, nebo když má určitý druh podnikání negativní vliv na občany a životní prostředí.

Největší obavy vyvolává vyšší daň z nemovitostí.

My to nechceme dělat nějak ve velkém, ale abych to přiblížil: mě osobně trápí „greenfieldy“, staví se skladové krabice na zelené louce, kterých dnes máme nejvíce v Evropě, jenže daň je nejnižší ze všech zemí OECD, neplatí se skoro žádná. Zvýšení daně by nečinilo velký nárok na podnikatele, největší náklady jsou dál na práci. Ale byl by to zase příjem obcí, které by za to mohly udělat něco dobrého pro občany.

Fajn, ale pořád neřešíte tu největší díru v rozpočtu: zrušení superhrubé mzdy za sto miliard korun každý rok. Kdyby váš plán nevyšel a museli byste zvyšovat daně z příjmu, jak byste postupovali?

Tahle otázka je past a já vám na ni neodpovím. Nechci si nic nalhávat, bude to věc příští koaliční vlády. Samozřejmě spotřební daně na alkohol či tabák nebo paliva, tedy na věci s negativními dopady, půjdou pořád nahoru, protože to je evropský trend. Na zdanění práce nikdo sahat nechce, protože to už je dost vysoké. Ale to, co se tady stalo, těch minus 100 miliard naráz, je bizarní, něco neuvěřitelného.

Myslíte zrušení superhrubé mzdy?

Ano, protože tím peníze do ekonomiky, jak se ukázalo, nedostanete. Utrácí se? Ne! Lidé začali víc šetřit nebo dávat peníze do nemovitostí, a tak máme vyšponované ceny nemovitostí. Kam nás to dohnalo: nemáme normální bydlení pro lidi a zároveň chybějí peníze v ekonomice. Není co kupovat, spadla nabídka. Z toho se budeme vymotávat ještě dlouho.