Otazníky neočekávaných okolností

Piráti začali propočítávat, kolik miliard by přineslo uvalení sektorové daně na energetické firmy, které nyní mají vyšší než obvyklé zisky. Zdaleka to ale není vše, o čem ministři dumají v souvislosti s megadeficitním rozpočtem a krizovým tlakem na další výdaje.

Jde o zdanění mimořádného zisku, který firmám vznikne díky neočekávaným okolnostem – tedy nikoli zlepšením produktu či služeb nebo zvýšením počtu zákazníků. Oproti klasickým sektorovým daním je „vtip“ v tom, že tyhle se mohou flexibilně přelévat z odvětví do odvětví. Žádná firma si tedy nemůže být jistá.

Zajímavě se o tomto záměru rozmluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS. Ponechme stranou ironii, že takovou věc mohou spoluprosadit právě pravicoví občanští demokraté, zatímco levicoví sociální demokraté během dlouhých let ve Strakově akademii o „obyčejné“ sektorové dani jen snili. A neřešme ani to, že stát je mizerný hospodář a čím víc peněz přerozděluje, tím hůř. Podívejme se spíše na některé otazníky, které musí debata o případném zavedení takového daňového vehiklu zodpovědět.

Kdo třeba bude určovat, co jsou ony neočekávané okolnosti? Ne vždy musí mít jasné kontury války nebo pandemie. Nebo ty méně viditelné nikdo řešit nebude? Jak moc bude takové rozhodování „kreativní“? Jak se zamezí, aby zvýšená daň padla i na firmy, které sice v odvětví působí, všechny ale nutně nemusí vykazovat extrémní zisky? Protože tenhle nástroj má cílit na odvětví, ne na jednotlivé podniky.

A když už by se stát rozhodl některým firmám ostrouhat tučnější zisky v době, kdy se jim extrémně daří, bude také systémově řešit období, kdy se jim nedaří? Podpoří jejich podnikatelské riziko? Bude ho zajímat, že dotyčné společnosti třeba řadu let zisk nevytvářely nebo ho investovaly do vývoje? A že díky neočekávaným okolnostem se mohou konečně rozjet? Nebo si vytvořit rezervu na horší časy? Co na takové daňově-ziskové prostředí investoři? Má smysl dávat peníze do něčeho, co vám stát okrouhá, když se tomu začne nadprůměrně dařit a někdo usoudí, že nikoli vlastním přičiněním?

Celé to navíc zavání tím, že se bude určovat, co je a není přiměřený zisk. A tímhle způsobem stát docílí jeho regulace. Nikde také není psáno, že se zastaví jen u firem. Pak je možné se zaměřit i na ceny a ty rovněž zregulovat. Postupně by tak – s trochou nadsázky – mohlo vzniknout docela hezké, centrálně plánované hospodářství.