Záhadný dům na samotě

Na dům ve svahu bývalých vinic narazili manželé Slunečkovi náhodou při jedné z procházek. „Cestou jsme uviděli ruinu s rozbitými okny, která ale stála na překrásném místě a měla velké kouzlo. Začali jsme se pídit po majiteli, aniž by nás napadlo, že by se opravdu mohlo podařit to koupit,“ vzpomíná na první setkání s domem Eliáš Slunečko. Dalo by se ale nejspíš mluvit o osudu, protože jen dva týdny po prvním kontaktu s majitelem už Slunečkovi na pozemku pracovali. Sami proto říkají, že si dům našel spíš je než oni jeho.

S rekonstrukcí začali během covidu-19 a také díky tomu se jim ji nakonec podařilo zvládnout v relativně krátké době. „Tehdy byla spousta projektů zmrazená, a my proto našli řadu šikovných brigádníků, kteří nám se stavbou pomáhali. Zároveň jsme měli štěstí na skvělou stavební firmu a velmi pomohlo přátelství s architektem Janem Veisserem z atelieru ORA, s nímž se známe od dětství. Jeho stavební dozor dal projektu opravdu hodně,“ dodává Slunečko.

Dům původně sloužil jako lisovna vína a zároveň místo setkávání, veselic, svateb a zabijaček. Od dubového lisu na víno získal svůj název a k oslavám a sešlostem se díky Slunečkovým dnes opět vrátil. „Primárně jsme mysleli na svatby, dům je koncipován tak, aby jim co nejvíc vyhovoval. My sami jsme tady také měli svatbu, úplně první, která Na Lisu proběhla. To nám pomohlo celý proces rekonstrukce uspíšit. Zasazovali jsme futra a při tom tiskli svatební oznámení, což byl výrazný motor, protože šlo o velkou svatbu a nebylo možné nic odkládat,“ popisuje závěrečné práce Eliáš Slunečko a dodává, že místo je ideální také na jógové a meditační pobyty a na firemní workathlony.

Klenby vydržely

Právě během rekonstrukčních prací se Slunečkovým začala historie domu stále více otvírat a vyjasňovat. Ať už to bylo odkrýváním staré opukové dlažby, která byla roky přikrytá betonem a linoleem, nebo díky vzpomínkám místních. „Když lidé z okolí slyšeli, že se dům opravuje, přicházeli se na stavbu dívat a vyprávěli nám svoje příběhy o tom, jak sem chodili do tanečních nebo do hospody,“ zmiňují majitelé, kteří se díky těmto historkám dozvěděli například to, že v 50. letech tady fungovala hospoda provozovaná jistým panem Vališem.

Ten kromě hospody provozoval i přívoz, aby si tak zajistil návštěvnost hostů z vesnic na protějším břehu Labe, a mezi jeho klienty patřili i voraři, již kolem proplouvali. Všechny tyto příběhy podpořily Slunečkovy v rozhodnutí, že rekonstrukce musí být co nejcitlivější s respektem k minulosti domu. Jejich cílem bylo zachovat co nejvíc původních prvků, používat kvalitní autentické materiály a zároveň vytvořit prostor, který bude splňovat požadavky moderních slow pobytů v přírodě.

„Z hlediska rekonstrukce byla náročná záchrana klenbových stropů, jež se rozpadaly. Díky zkušenostem architekta se je podařilo zachovat a najít způsob, aby nadále samostatně držely,“ popisuje výzvy projektu Eliáš Slunečko. Za účelem zachování původního ducha domu se s architektem rozhodli nijak neupra­vovat oprýskanou fasádu, jen ji natřít penetračním nátěrem, aby se kámen nedrolil. „Chtěli jsme ji takovou proto, že dům byl nádherný už první den, když jsme kolem něj šli, a nás tímto způsobem oslovil – jako záhadná ruina na samotě v krajině. Byla by tedy škoda mu tento aspekt ukrást,“ vysvětluje majitel.

Vysněné oslavy

Dnes je tedy dům Na Lisu místem pro oslavy přesně podle toho, jak si je vysníte. Venku si užijete rozlehlou zahradu s ovocnými stromy a ohništěm, jedna její část je navíc přímo koncipovaná jako obřadní místo. U domu je dlážděná terasa s posezením, na niž vedou dveře z hlavní místnosti. „Obývák“ v přízemí disponuje barem a kachlovými kamny a má krásný dřevěný strop. Zároveň tady najdete kuchyň a sociální zařízení, takže vše podstatné pro hostinu je uvnitř.

V prvním patře je potom šest apart­mánů, které jsou stejně jako přízemí zařízeny střídmě, ale zároveň moderně. Spát budete v pohodlných postelích a ke každému apartmánu patří také designová koupelna, aby hosté měli dostatek soukromí. Pokud budete Na Lisu organizovat velkou svatbu či podobnou akci, určitě oceníte i řešení podkroví. Tam se nachází rozlehlá místnost, které majitelé říkají spacákovna a kde se vyspí až 60 lidí. I zde je samozřejmostí samostatné sociální zařízení.

Až atmosféru objektu naplno nasajete, vydejte se ven. „Sto metrů od domu teče Labe, máme tam dvě pramičky, kolem nichž jsou dvě slepá ramena. Všechno je hezky zarostlé a kousek nad stavením je i opravená studánka,“ popisuje idylické okolí majitel. Zároveň dodává, že když vyjdete nad dům, dostanete se pod vrch Sovice, odkud je výhled na celé České středohoří. Kromě toho tady můžete obdivovat vinice, jež na tomto místě od pradávna udržují Lobkowiczové.

Ať už čas Na Lisu strávíte jakkoli, genius loci tohoto místa vás okouzlí a spolu s bohatou historií domu ve vás zanechá hluboký dojem. „Byl bych rád, kdyby náš příběh dodal odvahu dalším lidem se do podobného projektu pustit. V Ústeckém kraji a obecně v Sudetech je spousta takových domů, které čekají, až si jich někdo všimne, objeví jejich krásu a citlivě je opraví. Obklopit se kamenem a dřevem je vždy lepší než se zavřít do plastu,“ říká Eliáš Slunečko.