Zapomeňte na politiku identity. Teď jde o ekonomiku

Vždycky se najdou lidé, kteří se míjejí s hlavní otázkou své doby. Není pochyb, že v roce 1789 v Paříži či začátkem roku 1917 v Petrohradě byli někteří myslitelé zcela ponořeni do vedlejších témat. K něčemu podobnému dochází i dnes: v okamžiku ekonomické transformace jsme posedlí kulturními válkami a „wokeismem“ neboli problémy rasové a společenské rovnosti.

Pokud fascinovaně sledujete roztržku mezi Meghan Markleovou a britskou královskou rodinou, útoky vandalů na Churchillovy sochy nebo stažení šesti titulů nakladatelství Dr. Seuss kvůli rasistickým ilustracím, pravděpodobně jste se nechali pohltit sporem o identitu, jejž přiživoval i bývalý americký prezident. Jenže po celém světě je klíčovým tématem dneška – jak to nadčasově vyjádřil někdejší demokratický politický poradce James Carville – „ekonomika, hlupáku“.

Nejlépe je to vidět ve Spojených státech. Joe Biden prosadil balíček na podporu ekonomiky v hodnotě 1,9 bilionu dolarů a doufá, že k němu přibude další, dlouhodobější investiční balíček v hodnotě tří bilionů dolarů – určený zejména na budování na infrastruktury. V součtu to odpovídá téměř čtvrtině amerického hrubého domácího produktu, což je mnohem více než programy „Velké společnosti“ prezidenta Lyndona Johnsona a americký armádní rozpočet v šedesátých letech. Jak poznamenal republikánský senátor Ted Cruz, Bidenova osobní tupost částečně zastiňuje jeho nově nalezený radikalismus.

Bitva o boj proti změnám klimatu a prosazování americké rasové spravedlnosti se nyní odehrává na poli vládních výdajů. Soud s bývalým minneapoliským policistou Derekem Chauvinem za vraždu George Floyda je více o emocích než reálných důsledcích. Hlavní důvod, proč Afroameričané v USA umírají v průměru o šest let dříve než ostatní občané, není policejní násilí, ale chudoba – a s tou by měl Bidenův podpůrný balíček zatočit. Cílem jeho investičního plánu do americké infrastruktury je dosažení rasové spravedlnosti a zelenější ekonomiky. Stačí se podívat na návrhy na odstranění olova z pitné vody ve městech s početným černošským obyvatelstvem, jako je Flint ve státě Michigan, nebo na příplatky a další benefity pro zaměstnance domácích pečovatelských služeb, z nichž většinu tvoří afroamerické ženy.

S Bidenovými návrhy můžete nesouhlasit a argumentovat, že nedosáhnou svých cílů nebo že způsobí inflaci. O tom by se dnes mělo debatovat. Naopak ulpívat na tweetech a kulturních válkách je nyní intelektuálně nečestné.

I v dalších bohatých zemích se zdravotní krize brzy přerodí v krizi hospodářskou. Evropská unie během několika měsíců proočkuje většinu populace. A pak se bude muset nějak vzpamatovat z nejhorší recese od 30. let. I zde je potenciál pro transformaci: americké návrhy na minimální daň pro firmy, doporučení Mezinárodního měnového fondu na vyšší zdanění bohatých a plánovaný fond obnovy EU v hodnotě 750 mi­liard eur.

V zemích s nízkými příjmy covid-19 pravděpodobně zabije mnohem více lidí vlivem ekonomického kolapsu než skrze samotnou infekci. Počet lidí žijících v chudobě během pandemie vzrostl „skutečně bezprecedentně“ − ekonomové Světové banky odhadují, že jich loni přibylo až 124 milionů, převážně v jižní Asii. Jde přitom o první zvýšení celosvětové chudoby od roku 1998. A letos se očekává nárůst ještě větší.

Pandemie bude mít zničující dopad nejen na ty nejchudší. Za poslední desetiletí ztratila naději na lepší budoucnost i průměrná brazilská rodina.

Přesto se i dnes mnoho lidí raději pouští do sporů o identitu. Američané minulý týden vyhledávali na Googlu slovo „woke“ (označující uvědomělost v otázkách sociální a rasové spravedlnosti − pozn. překl.) téměř stejně často jako pojem „ekonomika“ a častěji než heslo „infrastruktura“. Taková posedlost identitou je zčásti narcistická. Každý má nějakou identitu a to, že hájíme nebo naopak odsuzujeme pomník v nějakém dalekém městě, ji posiluje. Co na tom, že kvality života uklízečky v prvním ranním autobuse se to ani v nejmenším nedotkne.

Pojetí světa jako týmové hry, ve které vaše identita soupeří s jinou, má ještě jednu výhodu − takový svět je snadno pochopitelný. To pro ekonomii neplatí.Podle loňské studie Britského národního statistického úřadu (ONS) pouze 47 procent z 1600 dotázaných Britů dokázalo definovat hrubý domácí produkt.

Dobře vím, co je to ekonomická negramotnost, protože jsem jí až do svých dvaceti let také trpěl. Cítil jsem, že ekonomika hýbe světem, ale netušil jsem jak, a tak jsem raději přemýšlel o jiných věcech. Četl jsem noviny, v jejichž podání „zprávy“ znamenaly potyčky mezi politiky nebo „přešlapy“ celebrit. Nakonec jsem ale našel deník, který mi pomohl proniknout do tajů záhadných pojmů jako „HDP“ a „dluhopisy“. Po několika měsících čtení Financial Times jsem se rozhodl, že nejlepší způsob, jak pochopit fungování světa, je začít pro ně pracovat. Pořád nemám jasno ve všem, ale doufám, že teď mám jasno ve věcech, na kterých záleží.

Dnešní identitářské míjení podstaty je často záměrné. Nativističtí politici každé ráno hledají ve zprávách nějakou dramatickou kauzu spojenou s identitou – ve velkém světě se vždy nějaká najde – a pak nad ní celý den lamentují. Jedná se o starý jev, který popsal sociolog Stanley Co-

henin už v roce 1972 − tzv. démonizace, tedy konzervativní snaha vyvolat morální paniku nad určitou vyčleněnou skupinou mladých lidí. „Wokeisté“ jsou pouze nejnovější z řady podobných strašáků, která sahá od islamistických teroristů a mladistvých zločinných „superpredátorů“ přes hippies až po rockery a modernisty („mods and rockers“) z počátku

60. let. Nebezpečnost všech těchto skupin záměrně zveličovaly pravicové proudy.

Chceme-li pochopit dnešní dobu, musíme se o to snažit na tom správném poli. A tím je nyní ekonomika.

Simon Kuper, autor je redaktorem Financial Times