Zase se netrefily?!

Všechno je jinak. Předvolební průzkumy hlavních českých agentur – Kantar, STEM, Median, CVVM – předpovídaly vcelku snadné vítězství hnutí ANO Andreje Babiše. Jenže vyhrála koalice Spolu, a to výsledkem přesahujícím 27 procent, což vzdor velkému volebnímu potenciálu (31 procent) opravdu nečekal (skoro) nikdo. Podobně se to má s propadem koalice Piráti/STAN, která nakonec skončila na výsledku 15,6 procenta.

Pád preferencí „PirStanu“ byl zjevný od července a po celé září ve všech měřeních, na grafu to připomíná slušně nakloněnou rovinu nebo skluzavku, tak velký sešup však nečekal nikdo. Trend výzkumné agentury chytily přesně, konečný možný zisk už nikoli. Interní průzkumy stran i většiny agentur naznačovaly, že to bude kolem dvaceti procent. Průměrné číslo udávané těsně před volbami serverem Seznam Zprávy jako extrapolace všech průzkumů (poll of polls) vycházelo na 19,8 procenta. Výjimkou byl poslední říjnový průzkum STEM, kde měla koalice Piráti/STAN 17,4 procenta. Proč se v Česku nedaří trefit vývoj volebních preferencí přesněji?

Nikdo se nechce mýlit

Například v sousedním Německu, kde byly volby dva týdny před těmi českými, se průzkumy trefily skoro přesně. Vítězná SPD měla o dvě procenta více (26 procent) než poražená CDU/CSU (24 procent). Průzkumy předpověděly i přesná procentuální čísla. Nemýlila se ani předpověď výsledků, takzvané exit polls, tedy odhad vypočítaný z odpovědí lidí odcházejících z volebních místností. Televizní stanice ARD a ZDF měly prakticky shodné výsledky, které nakonec i odpovídaly realitě. Česká televize exit polls opět nedělala: je to nejenom dražší než běžný průzkum, ale v posledních letech se povolební ankety dost často mýlily. A uvádění v omyl je to poslední, co politické společenství při volbách potřebuje.

„Myslím, že není pravda, že se průzkumy netrefily,“ oponuje Josef Šlerka, semiotik působící na Univerzitě Karlově a také odborník na komunikaci na sociálních sítích. „Pokud se podíváme na poslední výzkumy před zákonným moratoriem, byla jejich průměrná absolutní chyba mezi jedním až dvěma procenty. Což není špatné, když si uvědomíme, kolik bylo v té době v Česku nerozhodnutých voličů a jak dlouho dopředu se tyto průzkumy dělaly.“

Šlerka naráží na zjištění, podle něhož přesnost průzkumů výrazně ovlivňuje doba, s jakým zpožděním proti dni voleb jsou vytvářeny, a také počet nerozhodnutých voličů. Pavel Ranocha z agentury Kantar před pár lety srovnával úspěšnost asi 30 tisíc průzkumů dělaných ve 40 zemích světa před bezmála pěti sty voleb, a to v letech 1936 až 2017. Co zjistil? Dělá-li se průzkum dva týdny před volbami, je jeho statistická chyba vyšší než tři procenta. Všechny průzkumy blíže ke dni volbám snižují chybu až ke standardním dvěma procentům. „Výsledky průzkumů by byly lepší, kdyby se zrušilo moratorium na průzkumy. Strany si je stejně dělají dál a volič je tak vlastně v informační nevýhodě,“ uvažuje Šlerka.

Srovnávací analýza Pavla Ranochy má ale ještě jeden zajímavější výstup. Ukazuje totiž velkou závislost mezi odchylkami v průzkumech v souvislosti s rostoucím počtem nerozhodnutých voličů. Pokud jich je jeden dva týdny před volbami méně než deset procent, je možná chyba tři procenta, je-li ale takových nerozhodnutých voličů více než 20 procent, mohou se průzkumy lišit od konečných výsledků až o 6,5 procentního bodu.

Nepodcenit volební účast

Dlouhodobě se má za to, že čeští voliči se ve velké míře rozhodují až na poslední chvíli. Voličsky vyhraněných lidí tu není tolik jako v zahraničí, a tak se i v průzkumech musí počítat s větší pružností. V letošních volbách bylo rozhodování o to těžší, že o protestní hlasy proti pokračování vlády Andreje Babiše usilovaly dvě koalice, jež si veřejně slibovaly spolupráci po volbách. Řada lidí, kteří chtěli dát stopku Babišovi, proto měla falešný dojem, že je tak trochu jedno, koho z nich nakonec vybere, protože to tak jako tak bude hlas proti Babišovi. Jiní se mohli rozhodovat podle vývoje kampaně a posledních výstupů v televizních rozhlasových debatách, kterých v posledním týdnu bylo požehnaně.

„Podle mě došlo k velké dynamice ve věci také kvůli aféře Pandora Papers, v níž se objevil i Babiš. Neměli jsme data, která by dopad kauzy jasně zachycovala, ale s výsledky to zahýbat klidně mohlo,“ soudí Tomáš Lebeda, politolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. „Různých efektů na průzkumy a jejich přesnost bylo letos docela dost,“ pokračuje Lebeda. „Musíme mezi ně zahrnout například mobilizaci opozičních politiků proti vládě populistů a extremistů. Mně se ale zdálo, že ty výsledky nakonec byly spíše v řádu statistické chyby, i když málokdo předpokládal, že ANO získá tolik procent, kolik nakonec mělo, podobně Spolu, ale tam mohla zabrat ta mobilizace.“

Nikdo nepočítal s tím, že k volbám přijde tolik lidí jako letos. Volební účast 65,43 procenta je třetí nejvyšší v historii sněmovních voleb samostatné České republiky. Téměř pět a půl milionu lidí přišlo naposledy k volbám v roce 2006, kdy proti sobě bojovali Jiří Paroubek a Mirek Topolánek. I tehdy sehrál roli mobilizační účinek konfliktní vypjatosti voleb, protože k předchozím volbám v roce 2002 přišlo pouze 58 procent voličů. Letošní mobilizaci voličů nejvíce táhla koalice Spolu, jmenovitě její lídr Petr Fiala (ODS). Mohlo to vést nejen k vyšší volební účasti, ale i k tomu, že ti noví, kteří přišli, dali hlas raději Fialovi než Ivanu Bartošovi a Vítu Rakušanovi, lídrům koalice Piráti/STAN. „Faktor vyšší volební účasti je přesně ten, na nějž se často zapomíná,“ souhlasí politolog Lebeda.

Důležité je trefit trend

Průzkumy tedy zase tak výrazně ne­úspěšné nebyly. Konečný výsledek sice netrefily, ale většina agentur se nakonec pohybovala v řádu statistické chyby, což je jejich minimálním cílem. „Ten úplně přesný zásah by byl fajn, to by asi chtěl každý, ale zase tak důležitý není,“ míní Josef Šlerka. „Platí totiž, že smyslem průzkumů je ukázat společnosti především trend. Z tohoto pohledu s průzkumy některé strany neuměly pracovat a chytaly se výsledků, které jim takzvaně dobře vyšly.“ Sem patří i Piráti/STAN, kteří od května poměrně rychle klesali a nakonec dosáhli na minimum svého volebního potenciálu. Pád, jistě podpořený i mobilizací Spolu, se jim nepodařilo zastavit.

Dělá-li se průzkum dva týdny před volbami, je jeho statistická chyba vyšší než tři procenta. Všechny průzkumy blíže ke dni volbám snižují chybu až ke standardním dvěma procentům.

Ukazovat trend v průzkumech je důležité i pro menší strany, které chtějí překročit pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny. I díky průzkumům se do sněmovny v roce 2006 dostali Zelení. Když se ukázalo, že hranici pro vstup překračují prakticky pravidelně, začali být realistickou volbou, nikoli už vyhozeným hlasem. V letošních volbách se to však nestalo, přestože několik průzkumů pravidelně ukazovalo, že do sněmovny projde Přísaha Roberta Šlachty.

„Nepřesnost samozřejmě problémem je, protože průzkumy nejen sociál­ní realitu měří, ale také ji spoluvytvářejí,“ vysvětluje politolog Lebeda. „Když například neustále ukazujete, že některé strany mají podporu kolem pěti procent a žádná z nich se pak do sněmovny nedostane, je to poněkud zvláštní.“

Peníze nejsou vše

Menší přesnost volebních průzkumů v Česku může být dána malým českým trhem. Je tu například ve srovnání s Německem určitě méně peněz, o které se ovšem stále pere hodně subjektů. Nedostatek financí pak může ovlivnit kvalitu průzkumů. „Německo je velká země, velký trh, Česko je malá země, malý trh. Agentury v Německu určitě lépe zaplatí lidi, kteří sbírají data. Mají pak i lepší systém dotazování, všechno mohou nastavit kvalitněji. V České republice je konkurence velká, neplatí se tu tolik jako v cizině, což se pochopitelně může odrážet i v kvalitě průzkumů. Máme zkrátka takové průzkumy, jaké jsme schopni si jako společnost zaplatit,“ říká politolog Lebeda.

Možná, že tato Lebedova maxima skutečně více méně platí, jenže ani země, jež mají na průzkumy veřejného mínění nepoměrně více peněz a mnohem propracovanější systém sběru dat a jejich zpracování, jako jsou Velká Británie nebo USA, se občas nevyhnou výzkumnému faux pas. Agentury v USA sice v roce 2016 velmi přesně trefily vítězství Hillary Clintonové v celostátním součtu hlasů v prezidentské volbě, s vítězstvím Donalda Trumpa už ale nepočítaly… Britské agentury ve stejném roce zase en bloc tvrdily, že Britové zůstanou v Evropské unii, ačkoli nakonec vyhráli brexitáři.

Peníze nejsou všechno. Politické pohyby ve společnosti jsou někdy tak prudké a náhlé, že je žádná agentura nemůže přesně zachytit. Někdy je to prostá souhra okolností, náhoda, s níž aplikovaná sociologie už počítat neumí. Třeba že prakticky milion hlasů ve volbách propadne, což otevře cestu k nečekaně většinové vládě opozice.