Zdravotnictví se s inflací nevyrovná

Ve zdravotnictví se ale tento nárůst dostal do otáček dávno předtím, než ruská vojska zaútočila na Ukrajinu. Dva roky s covidem-19 posunuly celkové náklady veřejného systému o téměř 100 miliard korun a navýšené objemy se staly standardem. Jen pro srovnání, u 15 největších nemocnic vzrostly výnosy loni oproti roku 2019 o třetinu.

Ani zdaleka přitom nebyly tyto peníze zcela vyčerpané, odhadem zůstalo po covidových letech na účtech všech nemocnic 19 miliard. Potíž je, že příjmy systému takovým tempem nerostly, proto se uplynulé dva roky zdravotnictví platilo deficitně z rezerv pojišťoven. Ty se nyní ztenčily a brzy, po vypořádání závazků za rok 2021, budou rezervy plátců pro celý systém významně nižší než ty finanční nemocnic.

Určit, co je „správné“, je u politikou ovlivněné věci obtížné. Přinejmenším část ekonomů by se ale asi shodla, že náklady na službu, jako je veřejné zdravotnictví, by se v této době „správně“ měly zvyšovat nanejvýš dle tempa růstu příjmů, respektive ekonomiky jako celek. Pokud tomu tak není, rostou na úkor něčeho jiného.

Cenou může být vyšší státní dluh, pomalejší růst HDP, příliš vysoké zatížení práce nebo méně peněz do jiných odvětví. Při jednáních o nákladech na rok 2023 stojíme po dvou silně deficitních letech na křižovatce, ale stále je možné zabrzdit. Je načase si říct, že jakkoli je tato oblast důležitá, musí se pohybovat v udržitelných mezích a vrátit k vyrovnanému hospodaření.

Zdravotní pojišťovny vycházejí z nejnovějších odhadů vývoje ekonomiky ministerstva financí a dle nich mohou v roce 2023 celkové náklady narůst maximálně o čtyři procenta. Zejména nemocnice, které tvoří největší položku, však chtějí výrazně víc a dá se čekat, že zejména od odborů přijde tlak na zvyšování mezd.

Tím, kdo nyní musí mimo rámec dohodovacího řízení nastavit pravidla, je ministerstvo zdravotnictví (MZ). Bude na něm, zda udrží pozici současné vlády jako rozpočtově odpovědné, nebo se vydá cestou menšího odporu. Pak ale s vědomím, že se s vysokou pravděpodobností (zhruba na přelomu roku 2023 a 2024) náklady i při plánované valorizaci státních plateb dostanou nad úroveň příjmů a rezerv. Systém by se poprvé po dlouhé době dostal do krize.

Je třeba zohledňovat i celkovou situaci, kdy české veřejné finance budou muset pokrýt dramatický nárůst sociálních nákladů kvůli inflaci a kompenzacím drahých energií a kdy bude nutné významně zvyšovat výdaje na bezpečnost a porostou i úroky státních dluhopisů. Dřívější cesta zvyšování výdajů vyšší platbou za státní pojištěnce bude proto prakticky neschůdná.

Zaměstnavatelé, zaměstnanci ani osoby samostatně výdělečně činné by asi neakceptovali zvýšení současného procenta odvodu z příjmů jako pojistného. A to nezmiňuji variantu politicky nejtřaskavější, možnou spoluúčast pacientů či různé poplatky (většina si asi pamatuje bouři, kterou vyvolalo zavedení poplatku za návštěvu u lékaře ve výši 30 korun, zhruba v tehdejší ceně jedné kávy či půllitru piva).

Omezení růstu nákladů v roce 2023 a minimálně vyrovnané hospodaření je zřejmě poslední příležitostí, jak problémy odvrátit. Zdravotní pojišťovny se pokoušejí hledat všechny možnosti úspor. Poté, co však dlouhodobě veškeré ceny a úhrady stanovuje MZ a rostou i další zákonná omezení ve smluvních vztazích pojišťoven, jsou dosažitelné úspory řádově nižší než hrozba zvýšených výdajů.

Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR