Aby AI agenti nezlobili

Jejich ústřední tým v E2B nyní tvoří čtyři lidé, všichni matfyzáci. O těch se občas s nadsázkou tvrdí, že mají skvělé nápady, ale vždy potřebují do party někoho, kdo to bude umět prodat. S tím ale Václav Mlejnský nikdy problém neměl. „Už v dětství jsem před jarními prázdninami, kdy jsme měli s rodiči odjet do Švýcarska, začal ve třídě prodávat tabulky pravé švýcarské čokolády. S tučnou marží, samozřejmě. Učitelé mi to rychle překazili, ale vydělal jsem tehdy své první peníze,“ řekl týdeníku Euro Mlejnský při vzpomínkách na své byznysové začátky. To bylo v roce 2009.

Na střední škole se pak potkal s Tomášem Valentou a společně se dostali k programování jako spousta jejich vrstevníků – samozřejmě chtěli dělat počítačové hry. Rychle si však uvědomili, že „bastlit“ videohry někde na koleně je docela vrtkavá cesta ke slávě a že vyvinout aplikaci ušitou na míru konkrétnímu problému je mnohem efektivnější. Na Matematickofyzikální fakultě UK zachytili v odborných kruzích nástup umělé inteligence (AI) – a založili startup E2B.

AI-kolega, jenž nejí a nespí

Už na škole oba kvůli přivýdělku programovali aplikace pro různé klienty. Postaru. Když ale zjistili, že jim umělá inteligence s vývojem také výrazně pomáhá, potřebovali bezpečné prostředí, ve kterém budou vygenerovaný kód spouštět. Zatímco laická veřejnost se loni bouřlivě seznamovala s hity ChatGPT a dalšími LLM (velkými jazykovými modely) generativní umělé inteligence, Václav s Tomášem už s jejich pomocí programovali svoje „AI agenty“, do jisté míry autonomní nástroje, kterým stačí trochu napovědět, co po nich přesně chcete, aby se pak pustily do samostatné práce vedoucí k výsledku. „První verzi virtuálního sandboxu v cloudu jsme naprogramovali čistě pro svoji vlastní potřebu, ale výsledky byly natolik uspokojivé, že nás napadlo tuto službu monetizovat,“ vysvětluje devětadvacetiletý Václav Mlejnský.

On a jeho kolegové věří, že AI agenti budou brzy základním stavebním kamenem softwarových řešení a ústřední součástí kupříkladu velkých databází, kde umožní inteligentnější interakci s uživateli i komplexnější zpracování úkolů.

Oč jde? Představte si velkou databázi, v níž nemusíte vyhledávat podle kolonek, jež někdo navrhnul předem, ale sami si zaúkolujete agenta, aby vám našel, vyfiltroval nebo shrnul, co zrovna potřebujete. Není třeba žádných technických znalostí, jen musíte vychytat ten správný prompt, povel, asi jako když se na něco ptáte vyhledávače.

„Přišli jsme s bezpečným prostředím pro agenty právě v době, kdy ve vývojářských týmech vznikají nové pozice, které potřebují flexibilní nástroje. A my umíme pracovat se všemi LLM a nabízíme zabezpečené kanceláře pro jejich agenty. Potenciál je tak zdánlivě nekonečný, protože jednotliví agenti mohou spolupracovat, navzájem se kontrolovat a taky doplňovat,“ vysvětluje Mlejnský potenciál cloudové platformy. Ta by v budoucnu měla běžet zcela bez zásahu lidské ruky – tedy čtyřiadvacet hodin denně s možností experimentů. V podobném milieu mohou agenti autonomně vyvíjet a vylepšovat nástroje, aby dosáhli v plnění úkolů maximální efektivity.

Na cestě do Silicon Valley

Už jsme naznačili, že Mlejnský má obchodního ducha. Rychle tedy s Valentou pochopili, že mají v rukou infrastrukturu, jejíž potenciál ještě zbytek trhu nechápe. V preseedovém kole získali 2,5 milionu dolarů (v podstatě ještě bez hotového produktu) a bez váhání odjeli do San Franciska, aby byli v srdci Silicon Valley mezi těmi, kdo drží prsty na tepu zběsile uhánějící technologické revoluce. „Často vidíme use-cases pár měsíců dopředu, než do zbytku světa teprve přijdou. Člověk se setkává s věcmi, které jsou skoro k neuvěření! Panika na místě není, jde spíše o ostražitost a nový úhel pohledu při setkání s řešením (s umělou inteligencí), které nemá obdoby a nelze ho snadno dávat do kontextu s čímkoliv, co tomu předcházelo. Je fajn přemýšlet nad tím, jaká pozitiva i negativa AI přinese, ale jít například cestou, že se zreguluje celé odvětví ještě dříve, než něco reálného vyprodukuje, jako je to momentálně například v Evropské unii, to je podle mě chyba. I proto jsme s odjezdem do San Franciska neváhali,“ analyzuje Mlejnský situaci. Necítili jste se jako E2B v Silicon Valley maličcí? „Cítit se jako malá ryba je jeden z hlavních důvodů, proč je dobré do San Franciska přijet. Začnete ve všem přemýšlet jinak; totálně se vám změní měřítko. Více uživatelů, rychlejší růst a víc vydělaných peněz, to všechno přestane být nesplnitelným snem. Zároveň na vás jsou kladeny větší nároky. Když okolo vás vyroste deset nových firem, které za rok vydělají deset milionů dolarů, jde taková ta zbytečná česká skromnost stranou. Začnete nad celým odvětvím přemýšlet jinak, zvlášť když některé z firem patří mezi vaše klienty a spoléhají na vaše know-how,“ doplňuje Václav Mlejnský dojmy z USA.

Zrychlení s miliony dolarů

A není celý koncept „agentů“ až příliš abstraktní, pro zájemce neuchopitelný? Spoluzakladatel E2B uklidňuje: „Naše infrastruktura je optimalizovaná pro AI. Náš uživatel není vývojář, který píše kód, ale LLM, co píše kód za něj. Úplně na začátku bylo složitější investorům vysvětlit, proč modely potřebují nějaké to bezpečné pískoviště, kde jim klienti dají hračky – data –, aby je nemuseli pouštět přímo do svých systémů. Naštěstí jsme měli připravené i velmi názorné příklady. Do dnešního dne jsme tedy vybrali přibližně jedenáct milionů dolarů, které obratem míří do růstu týmu a zázemí. Dnes už všichni v oboru vědí, že jdeme správným směrem.“