Ave Roma

Léto vybízí spíše k cestám do přímořských letovisek, při plánování dovolené byste však neměli opomenout ani evropské metro­pole. Nízkorozpočtové aerolinie se vrátily k pravidelným linkám, byť nejsou tak časté jako před pandemií, a hotely s cílem získat alespoň nějaké hosty nabízejí pokoje za dříve nemyslitelně nízké ceny. I ty nejluxusnější. Pro Řím to platí měrou vrchovatou.

Administrativní překážky pro cestu nejsou téměř žádné. Certifikát o dokončeném očkování či o prodělaném covidu-19 můžete snadno nahradit potvrzením o negativním testu a při vstupu do Itálie postačí i test antigenní. Jakmile se dostanete na místo, máte povinnost ohlásit se na nejbližší hygienické stanici „ASL“ podle místa ubytování. Stačí telefonicky. Respektive v případě kontroly máte povinnost prokázat, že jste se o telefonické nahlášení po přicestování alespoň pokusili. Ubytování hravě seženete na poslední chvíli.

Duchovní zážitky

Do Říma se jezdí za památkami, papežem a za jídlem. V současné chvíli je všechno o něco dostupnější, až na toho papeže. Ale dlouhých zástupů lidí před svatopetrským dómem, po nichž zpravidla následoval marný pokus o vstup do vatikánských muzeí, se tentokrát bát nemusíte. Před návštěvou symbolu Vatikánu sice budete muset projít kontrolou tělesné teploty, takže se úplně frontě nevyhnete, ale strávíte v ní asi 15 minut. A pokud vás od následné návštěvy Sixtinské kaple vždy spolehlivě odradilo obvyklé asi tak čtyřhodinové čekání na vstupenky, letos si prohlídku nenechte ujít. Žádné davy tam nepotkáte.

Lístky do vatikánských muzeí, jejichž součástí je i slavná Michelangelova kaple, se povinně kupují přes internet na přesné datum a čas. Vzhledem k povinnosti koupit vstupenku předem odpadl i dřívější čtyřeurový administrativní poplatek a pohodlnější a levnější už to tedy zřejmě nikdy nebude. Na vstup samotný se pak opravdu nečeká. Komplex vatikánských muzeí je obrovský, snadno se v něm ztratíte. Dal by se tam strávit celý den. K Sixtinské kapli vedou směrovky, jež nabízejí kratší a delší cestu. I ta kratší je však opravdu dlouhá, a tak zvažte, co vás daný den ještě čeká.

Na Vatikán se můžete podívat i z druhé, o něco nevšednější strany. Místo proslavené například ze Sorrentinova filmu La grande bellezza (Velká nádhera) se nachází na Aventinu, jednom ze sedmi pahorků, na nichž se rozkládal starověký Řím. Půjdete-li od kostela Santa Maria in Cosmedin, v jehož podloubí jsou známá Ústa pravdy, která byla původně dost možná jen poklopem od kanálu, sotva překonáte vrcholek Aventina, narazíte na rezidenci velmistra Řádu maltézských rytířů. Na malém náměstí je vstup do zahrad vedoucích k rezidenci a ve tmavě zelených vratech klíčová dírka. Když se do ní podíváte, uvidíte vzdálenou kupoli Baziliky svatého Petra. Ten pohled stojí za to. Druhou odměnou za trochu stoupání vám může být káva v kavárně Tram Depot na opačném úpatí pahorku. Malý kávový stánek je obklopený velkou zahrádkou s židlemi i stylovými houpačkami. Podává se tu v Itálii stále vzácná výběrová káva a dát si můžete i několik druhů sladkého pečiva. Navíc tu hraje skvělá hudba.

Povrchní zážitky

A když už budete ve čtvrti Testaccio, navštivte i nedaleký trh (Nuovo Mercato di Testaccio). Vedle ovoce, zeleniny, masa a ryb nabízí řada stánků skvělý italský street food a před odjezdem tu snadno nakoupíte i gastronomické suvenýry. Snad nejvyhlášenější je stánek číslo 15 Mordi e vai Sergia Esposita, jenž nabízí netradiční sendviče postavené na klasických římských receptech. Můžete si dát housku plněnou dršťkami po římsku, vařeným hovězím se salsou verde nebo v rajčatové omáčce, nechybí ani telecí s artyčoky. Téměř všechny sendviče stojí pět eur a u stánku jsou i stoly, kde je můžete rovnou sníst.

Jen o pár kroků dál najdete stánek číslo 58 Le mani in pasta, který nabízí čerstvé těstoviny v prosté i plněné verzi s sebou a zároveň si tu můžete objednat misku s právě uvařenými těstovinami. Pastu tu krájí přímo před hosty z plátů připraveného těsta. Vyberete si druh, udáte množství a už to jede. Cestu letadlem balíček čerstvých těstovin bez problémů přežije, takže pokud budete chtít někoho potěšit, můžete se vytáhnout za pár eur. Na rychlý plnohodnotný oběd můžete zajít ke stánku 96 Mastro Papone Bistrot, ve kterém se vedle těstovin podávají i čerstvé ryby a mořské plody. Zájem místních vás přesvědčí, že trh není jen turistickou atrakcí a ochutnat tu můžete opravdu dobré jídlo.

Vyhlášenou čtvrtí, do níž vás budou lákat všechny bedekry, je Trastevere neboli Zátibeří. Romantická čtvrť kousek od Vatikánu i antického centra Forum Romanum je plná kostelů, klášterů, barů a tratorií. V normálních časech je poměrně těžké odlišit ty, jež stojí za to, od turistických pastí. Teď je to jednoduché. Zahraniční turisté v Římě téměř nejsou, takže se můžete orientovat podle toho, jak je ten který podnik plný místních.

Zajímavým úkazem je maličká trattoria Da Enzo al 29, která je na stejném místě po desetiletí a jejíž původní majitel Enzo už dávno nežije. Přesto, že sem denně chodí štamgasti na oběd a na první pohled je to celkem obyčejná restaurace, probojovala se do řady turistických průvodců, a tak se tu i v téhle době „romanesco“ mísí s rodnými jazyky těch pár turistů, kteří si sem přece jen našli cestu. Na oběd vyrazte brzy, na večeři si udělejte rezervaci. Stolů je tu opravdu jen pár. Mají tu všechna typická jídla, která nutně potřebujete ochutnat. Začít můžete smaženými cuketovými květy s ančovičkami a mozzarellou, pokračovat pastou alla carbonara, amatricanou nebo ne tak známou gricou – ta spojuje guanciale typické pro předchozí dva recepty s pecorinem a pepřem. Bez nich se neobejdou další výsostně římské těstoviny cacio e pepe. Na druhý chod už vám pravděpodobně nezbyde místo, ale kdyby přece, u Enza stojí za to ochutnat trippa alla romana, tedy dršťky s rajčatovou omáčkou a pecorinem.

Podobnou, ale širší nabídku najdete i v nedaleké zcela neturistické Trattoria de Gli Amici, ve které obsluhuje personál se zdravotním znevýhodněním. Na zahrádce umístěné na náměstí snadno prosedíte i pár hodin a útrata vás rozhodně nezruinuje.

Mimořádné zážitky

Budete-li chtít ochutnat v Římě i něco jiného než carbonaru a amatricianu a vidět víc než Pantheon a Koloseum, vyšetřete si den dva navíc. Stojí to za to. Město ztotožňované s papežem a křesťanstvím má mimo jiné velmi zajímavou židovskou historii a dodnes v něm žije poměrně aktivní židovská komunita. Židovská čtvrť se nachází v samotném centru nedaleko impozantního pomníku Viktora Emanuela II. Vstup do ní najdete u Marcellova divadla, které velmi připomíná slavnější Koloseum, a vedle něj se tyčí tři korintské sloupy, jež nejde přehlédnout. Můžete projít i od řeky kolem dochované synagogy, ve které je dnes muzeum židovství.

Hlavní náměstí Via del Portico d’Ottavia je plné restaurací i lidí v kteroukoli denní hodinu. Většina podniků nabízí hodně podobné menu. Nejznámější je Nonna Betta, kterou měl rád i americký šéfkuchař Anthony Bourdain, ale upřímně, nebude-li zrovna volný stůl, klidně si sedněte o dům dál. Rozdíl pravděpodobně nepoznáte. Nezapomeňte si dát smažené artyčoky po židovsku.

Možná vás zaujme delší fronta vedoucí do nijak neoznačené provozovny v domě s notně otlučenou fasádou. Je to Pasticceria Boccione, více než dvě stě let stará košer cukrárna, která má zvláštní kouzlo, protože hodinová fronta se nezmenšuje ani za usilovného deště a trpělivě v ní postává pozoruhodný mix osob, u nichž není zcela jasné, co jim za to čekání vlastně stojí. Vyhlášený je tu koláč s třešněmi a ricot­tou a také židovská pizza, což je sladké pečivo v podobě malého copu s kandovaným ovocem, které si prý oblíbil i papež Benedikt XVI. Po chvíli pátrání na internetu zjistíte, že cukrárnu stále provozuje tatáž rodina, aktuálně babička, tři vnučky a neteř, které se vyznačují tím, že jsou velmi nerudné a jejich výrobky jsou často trochu spálené. Pokud si budete chtít tyto informace ověřit, uděláte nejlépe, když vyrazíte brzy ráno, než se fronta stačí vytvořit. Nabručená babička už je na místě v sedm ráno a ráda vám prodá pár kousků lehce přismahlých skořicových sušenek.

Cestou z židovského ghetta vystoupejte na Kapitol po schodech vedoucích za pomníkem Viktora Emanuela k Piazza del Campidoglio. Náměstí i schodiště nesou Michelangelův rukopis, který měl nejvýznamnějšímu z původních sedmi římských pahorků navrátit jeho lesk. Pokračujte do úzké uličky za nádherné paláce a najednou se před vámi rozprostře neuvěřitelný výhled na Forum Romanum. Vidět Řím a zemřít. Nebo to byla Neapol?

Nevadí, trochu Neapole nabízí i Řím. V podobě pizzy. Budete-li chtít ochutnat tu, která je teď v celé Itálii nejvíc „in“, budete se muset opět vypravit do Trastevere, což je z Kapitolu v docházkové vzdálenosti. Seu Pizza Illuminati se nachází v tak neuvěřitelně ošklivém koutě téhle krásné čtvrti, že se až člověk diví, jak tu jednoho z nejslavnějších „pizzaiolů“ Itálie napadlo otevřít podnik. Ale zjevně funguje, protože plný je hned po otvíračce, kdy každý rozumný Ital ještě sedí u aperitivu. Nutná je rezervace, kterou snadno uděláte přes internet, a pokud chcete ochutnat pizzu z těsta tak dobrého a lehkého, jaké jste nikdy neochutnali, rozhodně se tam vypravte. Pier Daniele Seu nedostal všechna ocenění nadarmo. Nabízí pizzu v tradičním i moderním pojetí s neuvěřitelnými kombinacemi surovin, ale pamatovat si budete hlavně to těsto.

Neopomenutelné zážitky

Stihnete-li sendvič na trhu, griciu, amatricianu nebo cacio e pepe, jednu dvě pizzy, budete mít gastronomicky téměř splněno. Ale ne úplně. K věčnému městu patří ještě maritozzi, houstičky ze sladkého těsta plněné šlehačkou. Ty nejvyhlášenější mají v Pasticceria Regoli, kterou najdete nedaleko Kolosea. Ale pokud tam nebudete mít cestu, v úplném centru, sotva pár kroků od Torre Argentina, kde zemřel ubodaný Gaius Julius Caesar, aniž by pravděpodobně řekl: „I ty, Brute?“, je Roscioli Caffè Pasticceria, jež může výše zmíněné Regoli směle konkurovat. Mimo jiné i tím, že nabízí maritozzi v mini verzi, takže pokud vám všechno ostatní zkonzumované jídlo nedovolí se pořádně sladce rozšoupnout, ochutnáte a už se nepřejíte. Roscioli je typická italská kavárna, kde si dáte espresso na stojáka u baru, což bylo kvůli pandemickým opatřením dlouho zakázané. Ale i na zahrádkách bylo ještě v červnu možné konzumovat kávu za směšnou cenu lehce nad jedno euro, aby se hosté u baru netlačili. V normálních časech je cena u stolu několikanásobně vyšší.

Budete-li si chtít užít trochu římské gastronomie pro pokročilé, rozlučte se s výjimečným městem v restauraci Marzapane, která předvádí přesně to, na čem římská kuchyně stojí. Nekomplikovaná jídla z lokálních čerstvých surovin. Žádné přeplácané kombinace dvaceti různých pochutin, žádné zesměšňované „kostky ve skluzu“. Jen to nejlepší, co je ten den k mání v podobě degustačního i à la carte menu. Po všech těch těstovinách je to osvěžující zážitek. Navíc zase v jiné části města, do níž můžete projít kolem Španělských schodů a Villou Borghese přes Piazza del Popolo. Do Říma jste přece jeli pokochat se památkami a nikoli jen za jídlem.