Oligarchové propadají melancholii

Když se na Ukrajině na jaře rozhořely boje, ruský miliardář Michail Fridman zavolal americké chargé d’affaires v Kyjevě Kristině Kvienové s nabídkou. Fridman – který vyrůstal ve Lvově na západě Ukrajiny, ale má ruský a izraelský pas a většinu svého jmění odhadovaného na 13 miliard dolarů si vydělal v Rusku – navrhl, že část majetku daruje na poválečnou obnovu Ukrajiny.

Výměnou za to mu Spojené státy měly pomoct obejít sankce, jež v té době západní politici začali uvalovat na ruské oligarchy v naději, že je tak donutí odvrátit se od režimu Vladimira Putina.

Kvienová nabídku označila za problematickou a podle tří osob obeznámených se situací se rozhovor rychle vyostřil. Fridman začal na Kvienovou křičet, nadával a opakoval, že na Putina nemá žádný vliv. „Nejprve mluvil o své lásce k rodné vlasti,“ popsal jeden ze svědků. „Ale pak se nechal unést: Vy mě chcete okrást o všechny moje peníze!“ Americká diplomatka rozhovor utnula a položila mu telefon. Fridman jí ještě poslal omluvnou zprávu, ale ta zůstala bez odpovědi.

Americké ministerstvo zahraničí odmítlo toto „diplomatické jednání“ jakkoli komentovat. Fridman popírá, že by s Kvienovou mluvil, žádal USA o pomoc se sankcemi nebo nabízel pomoc při rekonstrukci Ukrajiny.

Od chvíle, kdy Putin spustil invazi na Ukrajinu, zmrazily západní banky konta desítkám ruských magnátů. Někteří byli dotlačeni prodat své podíly v západních firmách a přišli o své rezidence ve Středo­moří. Ani o šest měsíců později se ale nezdá, že by oligarchy sankce motivovalyk osnování „palácového převratu“ proti Putinovi.

Měly úplně jiný efekt. Ruští boháči pociťují vůči vládám na Západě čím dál větší zášť a snaží se přijít se všemožnými způsoby, jak si zbytky majetků uchránit – a přicházejí tak s návrhy na směnné obchody jako Fridman.

Do Ruska se muselo vrátit mnoho z těch, kteří většinu času trávili na Západě. Těm, kteří pobývali v Moskvě, nezbylo než tiše přijmout svůj oslabený status v zemi, která vstoupila do války.

Redaktoři vyslechli příběhy sedmi ruských magnátů ze sankčního seznamu a další zúčastněné osoby – vysoce postavené bankéře, současné a bývalé šéfy velkých západních firem, bývalé státní úředníky, přátele a rodinné příslušníky.

Z jejich svědectví vyplývá, že v souvislosti se sankcemi vznikla skupina oligarchů, kteří válku neschvalují a Putinovi mají za zlé, že jim zničil bohatství. Zároveň však zahořkli i vůči Západu, který je podle nich potrestal za něco, co nemohli ovlivnit.

„Abyste mohli provést palácový převrat a svrhnout cara, musíte mít nejprve do paláce přístup. To nikdo z nás nemá,“ tvrdí jeden z podnikatelů ze seznamu. „Jak by mohl Fridman z Velké Británie ovlivňovat prezidentova rozhodnutí? A i kdyby pobýval v Moskvě, do kontaktu s Putinem by vůbec nepřišel. Jak by ho mohl ovlivňovat?“

Nejméně 21 ruských podnikatelů kvů­li sankcím podává na Evropskou unii žalobu – potvrzují to dokumenty Soud­ního dvora EU i lidé obeznámení se situaci. Někteří mimo záznam přiznávají, že ani žaloba jim zabavený majetek na Západě nejspíš nevrátí.

Mnoho z nich chce ale soudy i tak dotáhnout – především Fridman a jeho obchodní partner Petr Aven, kteří jsou známí tím, že se ostrým soudním bitvám nebrání, ať se jedná o záležitosti z londýnské City, nebo ropných plošin na Sibiři. „Jsou rozzuření a frustrovaní,“ potvrzuje jeden vysoce postavený bankéř, jenž oba muže dobře zná. „Mají drive a nebojí se jít do sporu, ale konflikty s nimi nejsou jednoduché.“

Uniknout dozoru Kremlu

Jen pár měsíců poté, co se Putin v roce 2000 poprvé dostal k moci, si do honosného sálu řádu svaté Kateřiny v kremelském paláci svolal skupinu nejprominentnějších oligarchů, aby jim předestřel, jak bude za jeho vlády podnikání v Rusku fungovat. Oligarchové si mohli ponechat majetky, ke kterým přišli často pochybným způsobem během první vlny privatizací po pádu Sovětského svazu, pokud se však „budou držet daleko“ od politiky.

Když Putin letos v únoru spustil invazi na Ukrajině, svolal si do stejné místnosti nejmocnější oligarchy dnešního Ruska. Ze skupiny „semibankiršina“, jak se přezdívalo sedmi nejvlivnějším ruským bankéřům, kteří v roce 1996 podpořili znovuzvolení Borise Jelcina prezidentem, se na schůzku dostavil Petr Aven – jako jediný ze dvou členů skupiny, kteří zůstali v Rusku. Ostatní se s Putinem v průběhu let rozešli a v Rusku už dlouho nežijí. Jsou buď v exilu, jako bývalý ropný baron Michail Chodorkovskij, nebo po smrti, jako Boris Berezovskij.

Prezident před sebe nechal podnikatele předstoupit v abecedním pořadí a v televizním přenosu k nim přednesl teatrální proslov. Ze záběrů bylo evidentní, jak dokonale si Putin zvládl za dlouhé roky své vlády ruské elity ochočit.

Ze všech oligarchů se na Západě snažili nejvíc prosadit právě Fridman a Aven. V ruském ropném průmyslu, bankovnictví, maloobchodu a telekomunikačních technologiích přišli k velkému jmění, a proto si v roce 2013 mohli dovolit založit investiční fond LetterOne v Londýně. Tím začali budovat nové impérium v Evropě, které investovalo do velikánů, jako jsou britský řetězec se zdravou výživou Holland & Barrett, německá energetická skupina Wintershall Dea či španělská síť supermarketů Dia.

Fridman si za 65 milionů liber pořídil rezidenci na severu Londýna a ve Velké Británii získal trvalé povolení k pobytu. O to však kvůli sankcím přišel, i když před válkou dokonce zvažoval zažádat o britské občanství. Aven koupil vilu v jihoanglickém hrabství Surrey – zde se nachází jeho sbírka moderního umění v hodnotě 300 milionů liber – a v prominentní londýnské čtvrti St. James’s vlastní byt.

Jeden z bývalých Fridmanových společníků tvrdí, že úspěch v Londýně pro Fridmana znamenal důležitý krok na cestě k úspěchu na mezinárodní scéně. „Fridman Rusko vždycky nesnášel. Nedokázal tam žít. Chtěl vypadnout, při první příležitosti se přestěhovat na Západ a začít tam podnikat,“ popsal. „Chce být vnímán jako kosmopolita.“

Britské a evropské úřady však Frid­manovi a Avenovi zmrazily veškeré firemní podíly a omezily přístup k penězům – ačkoli Spojené státy na ně sankce neuvalily. Museli rezignovat z představenstva LetterOne a vedení předat novému týmu, který se snaží ochránit zbývající aktiva. „Přišli jsme o vše, co jsme budovali posledních třicet let. Musíme začít od nuly,“ svěřil se Aven Financial Times v březnovém rozhovoru.

Jejich společník z LetterOne Alexej Kuzmičev byl v březnu, kdy Evropská unie schválila první balík sankcí, zrovna na zimní dovolené ve Švýcarsku. V zemi uvízl, nemohl se vrátit k rodině ve Francii, ale zároveň se podle dvou lidí obeznámených se situací odmítal vrátit do Ruska.

V květnu prohledal britský Národní kriminální úřad Avenův dům v souvislosti s podezřením na porušování sankcí za více než tři miliony liber, jež Aven převedl z Rakouska na britské účty jen několik hodin předtím, než sankce vstoupily v platnost. K obvinění se ruský oligarcha odmítl vyjádřit.

Zatímco se proti sankcím odvolává u soudu, musí respektovat omezení měsíčních životních nákladů do maximální výše 2 500 liber. V červenci sice soud zmírnil zmražení některých účtů, jež používá na pokrývání výdajů, ale i tak se jeho měsíční výdaje pohybují okolo 140 tisíc liber – většina jde na údržbu a zabezpečení jeho sbírky umění.

Ani ti, kteří se přeorientovali na Západ, však neunikli dohledu Kremlu – obzvlášť pokud v Rusku vlastní nějakou větší společnost. Podle zprávy zvláštního vyšetřovatele amerického ministerstva spravedlnosti Roberta Muellera o ruském vměšování se do amerických voleb Aven prohlásil, že on a dalších asi 50 ruských oligarchů od Putina dostává „nepřímé rozkazy“. S prezidentem se prý setkávají jednou za tři měsíce a probírají ekonomiku – jednali prý také o tom, jak před sankcemi uchránit Alfa-Bank, kterou Aven spoluvlastní.

Aven popírá, že by mu Putin dával „nepřímé rozkazy“. Tvrdí, že FBI jeho slova překroutila. Sankcionovaným oligarchům mimo Rusko chodí od počátku invaze z Kremlu pravidelné telefonáty, ve kterých je režim přemlouvá k návratu do vlasti. Potvrdily to dvě osoby, na něž se Kreml takto obrátil, a další lidé dosvědčují, že o takovém postupu slyšeli.

Mnoho z nich také říká, že se kvůli sankcím přibližují zpět k Rusku. „Někteří lidé si řeknou, mám já tohle zapotřebí? Vrátím se do Moskvy, kde si budu moct chodit svobodně do restaurací a cítit se dobře,“ uvedl jeden podnikatel. Sankce podle něj příslušníky ruské elity sbližují s Kremlem, i když by se od něj bývali rádi distancovali.

Vůči sankcím jsou skeptičtí i někteří lidé na Západě. „V Rusku existují dva druhy oligarchů,“ vysvětluje Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Moskvě. „Nejprve jsou to oligarchové z devadesátých let – u těch si všichni gratulujeme, když na ně uvalíme sankce a zabavíme jim luxusní jachty. Ale upřímně: tihle lidé nemají na Putina žádný vliv.“

„A pak je tu novější skupina oligarchů, jejíž typickým zástupcem je skutečně bohatý člověk, který je Putinovi blízký, ale za svůj majetek také Putinovi vděčí,“ dodává McFaul. „Takže ani takový člověk nemá na Putina žádnou páku, jak ho donutit s válkou přestat.“

Odsoudit Kreml

Sankce boháčům značně omezují možnosti a většina dochází k závěru, že se mohou buď smířit s návratem do Ruska, nebo válku na Ukrajině odsoudit a připravit se na pomstu z Kremlu. „Přiznávají, že se bojí, že je nechají otrávit, ale ve skutečnosti se bojí o své majetky a reputaci, které tak usilovně budovali,“ tvrdí zkušený ruský obchodník. „Neví, jak se v takové situaci zachovat,“ dodává. „Jsou úplně ztracení.“

Když se některých z nich tážeme, proč se proti válce ostře nevyhranili, několikrát zazní případ Olega Tiňkova. Poté, co tento excentrický miliardář na Instagramu odsoudil Putina i jeho „válečné běsnění“, ho režim v květnu donutil za „směšnou cenu“ prodat většinový podíl v bance Tinkoff, již sám založil. Tiňkov se v interview s Jurijem Duděm svěřil, že mu krátce poté zavolal Fridman: „Ty ses dočista zbláznil. Měl jsi nejdřív všechno prodat, než jsi začal mluvit.“

Z jeho příkladu si někteří oligarchové odnášejí to, že odsouzení války by je mohlo stát veškeré jmění. Pro Tiňkova bylo ale důležitější se k situaci svobodně vyjádřit. „Já na to: Míšo, mně je to fuk. Takhle to cítím. Nemůžu mlčet.“

Fridman, který se k tomuto telefonátu odmítl vyjádřit, válku označil za „tragédii“, ale obratem dodal, že explicitní kritika vlády by mohla ohrozit jeho zaměstnance v Rusku.

Většina oligarchů se k situaci vyjadřuje výhradně v rámci soudních řízení v Lucemburku, kde se začínají hromadit jejich žaloby. „Mohl jsem udělat něco užitečného a pokusit se zabránit zestátnění ekonomiky. Ale nemám k tomu už žádné prostředky,“ dodal další člověk, který byl přítomen oficiální schůzky s Putinem. „Místo toho se teď celé dny soudím s EU.“

Mezi žalujícími oligarchy je i bývalý majitel fotbalové Chelsea Roman Abramovič, někdejší spolumajitel Arsenalu Ališer Usmanov a další lidé s dlouholetými vazbami na Putina jako například Gennadij Timčenko – miliardář, který s Putinem sdílí vášeň pro judo a kterého Evropská unie označuje za „konfidenta“ ruského režimu – nebo bývalý ruský vicepremiér Igor Šuvalov. V žalobách oligarchové tvrdí, že právní důvody pro omezení pohybu a zmražení aktiv v EU jsou buďto neopodstatněné, nebo chybné.

Redaktoři Financial Times a další lidé s vhledem do situace měli možnost nahlédnout do spisů, jež zdůvodňují opodstatněnost evropských sankcí. Řada z nich se opírá o na první pohled narychlo sesbírané novinové články, útržkovité informace z webových stránek firem a vyjádření ze sociálních sítí.

Evropská unie a spojenci jako Spojené státy a Velká Británie čelily od počátku invaze ohromnému tlaku, aby k sankcím přistoupily co nejrychleji. Podle zúčastněných osob to vedlo k tomu, že úředníci museli při sestavování podkladů pro sankční seznamy volit zkratkovitá řešení.

Podle jednoho z dotčených oligarchů EU do složek dodává dodatečné důkazní materiály až teď.

V několika případech Evropská unie zdůvodnila sankce tím, že ruské společnosti odvádějí v Moskvě daně, jejichž prostřednictvím jejich majitelé dotují Putinovu válečnou mašinérii. To některé oligarchy pobouřilo, protože jim přijde, že na daních odvedli jen zlomek ve srovnání s tím, co evropské země od začátku války zaplatily za ruskou ropu a plyn.

„EU pomáhá Putinovi víc než my,“ prohlásil jeden z oligarchů, který se chce nechat ze sankčního seznamu vyškrtnout. „Sankce by měli uvalit sami na sebe.“

Mluvčí Evropské komise pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Peter Stano trvá na tom, že sankce byly uvaleny „na základě kritérií stanovených v příslušných sankčních opatřeních, dostupných důkazů a shody mezi členskými státy“.

Jak se vyhnout trestu

Spory u Soudního dvora EU se budou pravděpodobně táhnout dlouhé roky, ale někteří oligarchové začali přicházet se způsoby, jak se ze sankcí vykoupit – za jejich zrušení jsou ochotni vzdát se části svého bohatství na obnovu Ukrajiny. Podle osob obeznámených se situací se na Kyjev s nabídkou „něco za něco“ kromě Fridmana obrátilo i několik dalších ruských obchodníků.

„Kdyby se jim nabídlo, že se vzdají 50 procent majetku ve prospěch Ukrajiny a zbývajících 50 procent si mohou nechat, utrhnou vám za to ruce,“ tvrdí zmiňovaný ruský podnikatel. „Problémem je, že jsou lapeni v pasti. Musíte jim dát nějaký cíl, něco, k čemu se mohou upnout.“

Podle stejného člověka by většina oligarchů po příležitosti získat své peníze zpátky bez váhání skočila i navzdory hrozící odvetě ruského režimu. „Putin jim může slíbit něco až v budoucnosti. Oni ale chtějí svoje peníze hned teď.“

Na Ukrajině jsou však vůči takovým nabídkám hluší. Fridman v zemi spoluvlastní podíly ve významných společnostech, včetně mobilního operátora Kyivstar, jedné z největších ukrajinských bank (bývalá Alfa-Bank, dnes Sens Bank) a firmy vyrábějící balenou vodu.

I po ruské anexi Krymu v roce 2014 se na Ukrajinu vracel pravidelně – v rodném Lvově podporoval organizaci jazzového festivalu a nechal zde založit památník na počest obětí masakru v Babím Jaru, kde v roce 1941 nacistické jednotky zavraždily tisíce Židů.

Ale ani to mu nezajistilo podporu kanceláře prezidenta Volodymyra Zelenského. Podle lidí z prezidentova okolí je ukrajinská vláda sice nakloněna rekapitalizaci Fridmanovy banky Sens Bank, ale směnný obchod za zrušení sankcí zásadně odmítá. „Ukrajina nepoužívá sankce jako vyjednávací nástroj. To je otázka principu,“ uvedl náměstek ředitele prezidentovy kanceláře Rostislav Šurma. „Hlavním cílem sankcí je zastavit válku, nikoli hledat cesty, jak je obejít.“

Podle zdroje blízkého prezidentovi se Zelenskyj nechal slyšet, že na Fridmanovu nabídku přistoupí pouze za předpokladu, že se oligarcha distancuje od Putina, nekompromisně odsoudí válku a zničí svůj ruský pas.

Fridman popírá, že by s vládou jednal o získání ukrajinského občanství.

Někteří zástupci kyjevské vlády navrhli, aby se majetek všech ruských oligarchů na Ukrajině zkonfiskoval podle zákona, který byl přijat v květnu. Žalobci uvedli, že k červenci letošního roku byl ruským oligarchům na Ukrajině zabaven majetek přinejmenším ve výši 1,1 miliardy dolarů.

Na Ukrajině ale mají pro tíživý úděl ruských oligarchů malé pochopení. „Ve dnech 24., 25., 26. a 28. února jste měli ukázat, na čí jste straně,“ prohlásil předseda ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov a odkazoval tak na samý počátek války. „Na straně světla, nebo na straně temna?“

Max Seddon a Polina Ivanova, FT