Azovstal: Ocelárny, které zabrzdily Rusy

Ve Stalingradu si Němci vylámali zuby na Stalingradském traktorovém závodu. Z rozsáhlého komplexu plného železobetonových konstrukcí a nečitelných úkrytů nemohli sovětské obránce vypudit, až si nakonec nevšimli, že už sami nejsou útočníky. Rusové se z vlastní historie nepoučili a stejně jako Němci si na jedné továrně lámou zuby. Ten „завoд“, na jehož brány už dva měsíce buší a nejsou s to jej zlomit a na který hledí skrze mediální zpravodajství celý svět, je jedenáct kilometrů čtverečních mariupolského Azovstalu.

Před 24. únorem se jednalo o jedno z ocelových srdcí Ukrajiny, hlavního znečišťovatele Mariupolu i jeden ze základních kamenů majetku nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova, který se nezanedbatelně podílel na hospodářském výkonu ukrajinského průmyslu. Dnes představuje poslední výspu obrany pluku Azov (a též místo humanitární katastrofy v podobě ukrývajících se civilistů), jenž na sebe váže nemalou část ruského „speciálně-vojensky-operativního“ úsilí. A nezanedbatelně se podílí na brž­dění ruské vojenské iniciativy – v zřejmě už nerekonstruovatelných troskách ocelárny, od jejíhož výkonu se kdysi odrážel sovětský socialismus i samostatná Ukrajina.

Rozbombardovaný diamant

S touto ocelárnou se pojí samé super­lativy. Byla to, respektive podle posledních dat „stále je“, největší soukromá společnost na Ukrajině. V ocelářství zaslíbeném postsovětském prostoru se ocelárna řadila na páté místo mezi největšími výrobci oceli, v celosvětovém měřítku obsazovala 45. pozici. Šlo o jednu z největších firem středovýchodní Evropy s téměř desetimiliardovým obratem (v dolarech).

Impérium Rinata Achmetova SCM Holding nemělo důležitější segment než metalurgický Metinvest, jehož nejdůležitější a nejvýkonnější částí byla právě ocelárna Azovstal. Ta před válkou vyráběla přes šest milionů tun oceli, 5,5 milionu tun železa a 4,7 milionu tun válcovaných výrobků, přičemž její produkce vedle domácího trhu mířila do 70 zemí světa (největší odběratele má v Turecku, Velké Británii a v Rusku) a ocel z Azovstalu se využívá hlavně na železnice, v lodním průmyslu a strojírenství.

Celkově ocelářství a na něj navázané sektory podle posledních údajů tvoří zhruba dvanáct procent hospodářského výkonu Ukrajiny a třetinu veškerého exportu země. Na jihu a východě země má na výplatní pásce každého desátého tam žijícího Ukrajince. Což je pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč je pro Putina tak zásadní srovnat tenhle průmyslový komplex se zemí.

„Mariupol má pro Rusko praktický a symbolický význam,“ prohlásil pro list The Guardian Andrij Janickij z Kyjevské ekonomické školy. Pro Rusko je podle něj zásadní fakt, že v troskách Azovstalu mu odpor kladou jednotky pluku Azov, který je moskevskou propagandou vykreslován jako esence ukrajinského nacismu (jakkoli nezávislí odborníci tvrdí, že Azov se ve srovnání s osm let starým konfliktem na východě Ukrajiny zprofesionalizoval a extrémistů zbavil).

Na praktické úrovni se podle Janic­kého ruská armáda zaměřila nejen na civilní, ale především hospodářskou infrastrukturu s cílem způsobit co největší škody do budoucna. Podobně vidí situaci i ukrajinský politický analytik Taras Berezovec. „Rusko nejprve útočilo na vojenské objekty, ale v pokročilejších fázích operace se začínají věnovat i továrním komplexům, protože mají zájem zničit právě průmyslový poten­ciál Ukrajiny. Tyto majetky lze zlikvidovat pár raketami nebo leteckými útoky,“ prohlásil Berezovec pro The Wall Street Journal.

Jednoznačně v modrožlutém dresu

Jak se ničení ukrajinské průmyslové budoucnosti jednotkám s písmenem Z na tancích daří, zatím není úplně jasné. Z Mariupolu přicházejí apokalyptické zprávy, skutečný rozsah škod ovšem nikdo není schopen v tuto chvíli nezávisle posoudit. Podle odborníků je však vysoce pravděpodobné, že po tak rozsáhlém bombardování budou škody za hranicemi opravitelnosti. Vedení Metinvestu přesto zůstává optimistické. „Věříme ve vítězství Ukrajiny a po skončení bojů plánujeme zase vyrábět. Nepochybujeme o tom, že činnost oceláren obnovíme, ale k tomu musí Mariupol zůstat ukrajinský,“ uvedla firma pro média. Velmi viditelný je současný silný příklon Metinvestu k Ukrajině. Zatímco před osmi lety jejich majitel Achmetov lavíroval mezi Moskvou a Kyjevem, tentokrát se jednoznačně postavil na stranu své rodné země (narodil se v roce 1966 do tatarské rodiny v Doněcku).

V roce 2014 Achmetov, mimo jiné tehdejší stoupenec proruské Strany regionů někdejšího prezidenta Viktora Janukovyče, dlouho váhal a v konfliktu na východě země, který mimo jiné zničil hypermoderní domovský stánek jeho fotbalového superklubu Šachťar Doněck, odmítal zaujmout jednoznačné stanovisko. Ostatně ještě nedlouho před letošní invazí jej prezident Volodymyr Zelenskij označil za nevědomého účastníka údajného spiknutí za účelem převratu. Ale dnes o Achmetovově pozici nemůže být pochyb.

Již v polovině února ukrajinský oligarcha – jehož majetek od ruské invaze na Krym v roce 2014 poklesl z 15 miliard zhruba na čtvrtinu – přijel do Mariupolu a slíbil městu, že jeho firma plánuje investice ve výši miliardy dolarů do výroby (Metinvest má v Mariupolu vedle Azovstalu ještě hutě Iljiče), a to především do snížení produkovaného znečištění. Dělníci se následně dozvěděli, že po celou dobu konfliktu jim poběží plat (ocelárny byly uvedeny do zvláštního režimu takzvané horké konzervace, aby se minimalizovaly škody), a Ukrajina jako stát od Achmetova v předstihu inkasovala miliar­du hřiven (asi 34 milionů dolarů) jako „zálohu“ na daně, aby pomohl zemi.

„Věříme v Mariupol, věříme v Ukrajinu,“ prohlašuje Achmetov. Z hlediska vojenského úsilí ještě větší přínos, než je podpora nejbohatšího muže v zemi, pro Ukrajinu znamená „oběť“ jeho oceláren Azovstal. V jejich troskách totiž Rusové podle všeho ztratili velkou část svého bojového entuziasmu.