Bankrot Ruska by válku nezastavil

Kvůli sankcím Rusko nemá přístup zhruba k polovině svých devizových rezerv, proto už minulý týden mohlo zbankrotovat. Ve hře bylo, zda úroky z cizoměnového dluhu dokáže splatit v dolarech – konkrétně šlo o 117 milionů dolarů. Pokud by to nezvládlo, znamenalo by to bankrot. K němu nakonec nedošlo, ale už v dubnu budou Rusové zahraničním věřitelům vyplácet další úroky.

K platební neschopnosti postačí i to, pokud Rusko vyplatí své dolarové věřitele jen v rublech. Takové je alespoň odborné stanovisko společnosti Fitch, která patří mezi tři světově nejvýznamnější ratingové agentury, jejichž stanoviska jsou autoritativním vodítkem pro globální finanční trhy. Další ratingové agentury vidí věc podobně.

Zmíněných 117 milionů dolarů byla první cizoměnová splátka od doby, co Vladimir Putin rozhodl, že Rusko bude odlišně přistupovat k věřitelům ze zemí, které vůči Rusku uplatňují sankce a které je neuplatňují. Putinův výnos umožňuje první skupinu věřitelů vyplácet v rublech, a to i tehdy, když ruskému státu nebo některému z tamních podniků poskytli půjčku v jiné měně než v rublech, třeba právě v dolarech.

Jestliže by Rusko minulý týden splatilo oněch 117 milionů dolarů alespoň z části v rublech, jednalo by se o projev jeho platební neschopnosti, tedy neschopnosti plně a odpovídajícím způsobem dostát svým závazkům. Taková situace odpovídá bankrotu, jelikož dlužník není schopen hradit adekvátním způsobem své závazky vůči věřiteli. Obvykle bankrot nastává až po uplynutí třicetidenní lhůty po termínu, kdy měla být platba provedena. Jestliže by ale Rusko část svých věřitelů vyplatilo v rublech namísto dolarů, je prakticky vyloučeno, že by svůj krok revokovalo a během následujících třiceti dní věc „napravilo“ výplatou v dolarech. Proto by bylo prakticky možné považovat Rusko za zemi v platební neschopnosti, tedy v bankrotovém stavu.

Koncem minulého týdne se však Rusku zmíněný dluh podařilo v americké měně splatit, takže nebezpečí bankrotu zatím zažehnalo. Mimochodem, své závazky v cizí měně země nesplnila naposledy v roce 1918, v době těsně po Velké říjnové socialistické revoluci. Tehdy Vladimir Iljič Lenin a jeho bolševičtí soudruzi jednostranně přestali splácet carský dluh.

Zbraně místo úroků

Pokud by na bankrot v dalších měsících skutečně došlo, stejně si jej nelze představovat v plném významu slova. Rusko by nadále mělo peníze třeba i na vedení nákladné války na Ukrajině. Jen by je přesměrovalo a místo úroků mezinárodním věřitelům by platilo zbraně.

Lawrence Freedman, profesor válečných studií londýnské King’s College, odhaduje náklady válčení, jimž Rusko čelí, přes miliardu dolarů denně (zhruba 22,5 miliardy korun). Pro srovnání: ruské příjmy z ropy a plynu loni činily 250 miliard dolarů. Při současných cenách by mohly činit až kolem 400 miliard dolarů. Uvažme ale, že ceny z nemalé části narostly proto, že se trh obával zavedení embarga na ruskou ropu a plyn. Ruská uralská ropa se přitom v uplynulých týdnech nabízela v rekordní slevě. Oproti barelu ropy Brent v kontraktu pro okamžité fyzické dodání, který stál okolo 120 dolarů, byla ruská ropa levnější až o 20 dolarů.

I tak je přehnaně optimistické sázet na to, že ruskou ekonomiku potenciální bankrot „vyřadí z provozu“ v řádu dnů nebo týdnů a že tedy zásadně změní plány Kremlu s dobýváním Ukrajiny. Bankrot by ale byl bezpochyby důkazem, že sankce Západu přivodily ruské ekonomice opravdu silné finanční krvácení.

Kvůli tomu Kreml může tlačit na své generály, aby ukrajinskou „zvláštní vojenskou operaci“, jak Putinova propaganda válku nazývá, dokončili co nejdříve, aby náklady nenarůstaly do nezvládnutelných mezí. Ruští vojáci tedy pospíchají nejen z důvodů reputačních, aby se Ukrajina neproměnila v další Afghánistán, ale právě i z důvodů finančních. Podle Pentagonu je proto jen otázkou času, než finančně krvácející, spěchající Kreml začne světu hrozit jaderným úderem.

Ropa a plyn na rok válčení

Pokud bude cena ropy Brent třeba 120 dolarů za barel, budou Rusové nakonec stále schopni prodat svoji uralskou ropu za ceny v pásmu od 95 do 100 dolarů. Například Indům nebo Číňanům. Navíc ruská ropa i plyn stále plně proudí do Evropy, alespoň té kontinentální. Takže by si Rusko mohlo letos přijít na tržbách z obou surovin na 300 miliard dolarů. Tyto tržby pokryjí skoro celý rok jeho válčení na Ukrajině. Samozřejmě jde o hrubé srovnání, od tržeb je například třeba odečíst náklady. Ale Rusko exportuje ještě další suroviny, mimo jiné hliník, nikl, zlato nebo uhlí.

Z toho všeho je zřejmé, že i přes možný bankrot má Rusko prostředky na válčení třeba po celý letošní rok. Sankce jej sice budou ekonomicky velmi bolet a zvyšovat frustraci obyvatelstva, avšak neznamenají, že Rusku dojdou peníze na vedení války.

Uvažme též, že Moskva stále má stovky miliard dolarů devizových rezerv, zejména ve zlatě nebo čínské měně, ačkoli ty bude Rusko muset zčásti rozpouštět na obranu rublu. Ten bude muset centrální banka bránit kromě jiného proto, aby se jí inflace v zemi zcela nevymkla kontrole.

Sankce Západu nepochybně citelně zvyšují ekonomický tlak na Rusko. Způsobují mu silné finanční krvácení. Kreml je však schopen i za takových podmínek přesměrovat své výdaje z jiných užití právě na válku a armádu, i kdyby mělo vlastní obyvatelstvo těžce strádat třeba i hlady. Právě proto je ošidné sázet na rychlé hospodářské zhroucení Ruska a kolaps financování jeho válčení. Takové hroucení může nastat nejdříve v příštím roce.

Klíčovým důvodem, proč se Rusko pod tíhou sankcí hned tak nesloží, je kromě neochoty kontinentální Evropy odstřihnout se od jeho dodávek plynu a ropy také fakt, že se na sankce před invazí dlouhá léta systematicky připravovalo. Byť je zjevně nečekalo až tak razantní. Řadu let důsledně snižuje své vystavení americkému dolaru. Dolarové rezervy Ruska činily loni jen 16 procent celkových devizových rezerv země. Přitom o čtyři roky dříve to bylo více než 40 procent. Jeden příklad za všechny: od vrcholu roku 2010 Rusko snížilo objem držených amerických dluhopisů o 98 procent.

Zcela od dolaru se však Rusko odstřihnout nemůže. Plyn nebo ropa se na světových trzích obchodují právě v americké měně. Ačkoli je pravdou, že část ruského ropného vývozu se nyní již obchoduje v eurech. Příjem z vývozu surovin je zatím tak značný, že se Rusko nemusí zadlužovat. Nemusí tedy vydávat nové státní dluhopisy. I proto nové sankce Západu tolik nepocítí. Některé z nich se totiž zaměřují právě na trh s ruskými dluhopisy. Rusko je v důsledku své dlouhodobě obezřetné fiskální politiky méně zadlužené než kterákoli země EU, což jej činí finančně odolnějším.

Navíc běžný účet ruské platební bilance vykázal letos v lednu, krátce před invazí, historicky rekordní úroveň 19 mi­liard dolarů. To je více než dvojnásobná hodnota v porovnání s loňským lednem. Což jen demonstruje, jak Rusku svědčí současné vysoké ceny ropy a plynu na světových trzích. Prospívá mu, že si na něm Evropa, odběratel 70 procent ruského plynu, vybudovala v rámci probíhající zelené transformace EU a německé Energiewende relativně vysokou závislost.

Od roku 2020 je primární měnou, ve které Rusko fakturuje svůj vývoz do Číny, euro, a nikoli dolar. Podíl dolaru na ruském vývozu klesá obecněji. Z 69 procent v roce 2016 na 56 procent v první polovině roku loňského. Podíl eura se za stejnou dobu zdvojnásobil na 28 procent.

Rusko, zdá se, počítá s tím, že se Evropa od jeho plynu a ropy neodstřihne. Tedy že ani Západ plně Rusko neizoluje od systému SWIFT, který umožňuje levné a efektivní mezinárodní platby, včetně těch za ruskou ropu a plyn. I když by plné odstřižení od SWIFT pro Rusko byla katastrofa, Západ by to také zabolelo. Musel by se smířit s prudkým zdražováním, sociálními otřesy, nutností vzdát Green Deal a s poklesem globálního významu dolaru, o nějž se SWIFT opírá.

Odstřižení od SWIFT, a tím pádem od možnosti dodávat plyn a ropu Evropě je ruskou „Achillovou patou“. Má potenciál Rusko poměrně rychle ekonomicky rozvrátit a zničit tak Putinův režim. Achilles v Kremlu ale zjevně sází na to, že Západ své pohodlí, zelené vize a privilegia kvůli Ukrajině obětovat nebude.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank