Banky mezi regulací a konkurencí

Stabilita bank přímo souvisí se stabilní ekonomikou jako celkem. Koneckonců ještě máme v živé paměti krachy českých bank v devadesátých letech a velkou krizi, již v roce 2008 nastartovaly svým nezodpovědným chováním peněžní ústavy, jako je Lehman Brothers, společně s politickými programy a chybně nastavenými pravidly.

Vše, i státní regulace, má ale svou cenu, proto je třeba hledat rozumný kompromis, který umožní efektivní konkurenci. Domnívám se, že v rámci Evropské unie, potažmo Česka, je na čase v některých ohledech regulovat méně. Významnou oblastí jsou hypoteční úvěry. Jen v loňském roce jich české banky poskytly za více než 400 miliard korun.

Zákony i nastavení základních parametrů z hypoték během času udělaly skoro unifikovaný produkt, kde se dá konkurovat v podstatě jen rychlostí vyřízení a cenou (ve smyslu úrokové sazby a poplatků). Navíc je klienti mohou kdykoli refinancovat. Potom ale nastává výrazná nerovnováha.

Zatímco banka je povinná dodržovat po dobu fixace smluvenou sazbu, i když cena peněz na trhu roste, s čímž jsou spojené náklady na řízení pasiv, dlužník může využít poklesu úrokových sazeb a prakticky bez sankce přejít kdykoli za výhodnější nabídkou. Krátkodobě se to může zdát klientsky výhodné, v delším běhu to ale budou klienti, kdo na to doplatí.

Protože banky budou v takovém nastavení pochopitelně preferovat krátkodobé fixace, u nichž mohou lépe řídit úrokové riziko. Část bank poskytujících hypotéky také z trhu kvůli nízkým maržím odejde – jen loni přestaly existovat dvě, které je nabízely. Snižování tržní konkurence povede ke zvyšování marže pro banky za poskytované úvěry. Na konci dne si tak klienti připlatí.

Zvyšování regulace má také vliv na akvizice, kterých jsme byli v uplynulých letech stále častěji svědky. V roce 2021 skončily na českém trhu tři bankovní subjekty ze čtyřiceti osmi, jež tu celkově působily. Letos by to mohlo být dalších pět, včetně poměrně velkých. Nový hráč přitom nepřišel od roku 2019. Na oligopolním trhu budou banky nabízet stále více unifikované produkty. Dopad to bude mít opět především na klienty v podobě menší a cenově méně výhodné nabídky produktů.

Podnikatelé navíc „utíkají“ z přeregulovaného bankovnictví do odvětví s nižší regulací. To v nich pak ale může také vyvolat navazující problémy. Zatímco bank ubývá, za minulé dva roky přibylo třináct nových licencí pro obchodníky s cennými papíry. U investičních společností, tedy těch, které obhospodařují fondy a v nich spravovaná aktiva, je to obdobné, v posledních dvou letech přibylo licencí devět.

Český bankovní trh se v uplynulých zhruba 20 letech pyšnil vysokou konkurencí, která vedla jednak ke snižování cen za běžné služby, jednak k velkým investicím do nových produktů, služeb a technologií. Byla by velká škoda o to přijít. Určitě je namístě regulovat řízení rizik v úvěrovém byznysu nebo důsledně hlídat dodržování pravidel pro prevenci praní špinavých peněz. Velmi bych se ale přimlouval za to, aby se bankám nechala větší samostatnost, zejména u konstrukce retailových produktů.

Vladimír Hořejší, předseda představenstva Banky Creditas