Barbarství před branami Evropy
Je tomu pár týdnů, kdy jsem seděl v čekárně preventivní kardiologie v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, tedy v IKEM. Jak známo, jde o špičkové medicínsko-výzkumné pracoviště, jemuž se v uplynulých měsících dostává jiné mediální pozornosti, než by tamní lékaři, sestry a zaměstnanci chtěli i si zasloužili… Ale o tom jindy. V moderních prostorách čekala na vyšetření trojice seniorů, dvě dámy a pán, z nichž posledně jmenovaný byl jasně nejvýřečnější.
Probíral válku na Ukrajině a vršil tu mýty, tam fámy, onam zase úplné bludy; kolik nás takový běžný Ukrajinec stojí, jak nic nedělá, jen doma leží na podpoře a že jsou to vůbec všechno nevzdělanci z divokého východu – a co pak ti chudáci čeští důchodci, jak hrozně se tu kvůli nim mají a jak ztrácíme desítky miliard (prý měsíčně). Nedalo mi to, do debaty jsem vstoupil a statistiky i fakta opravoval. Jen škoda, že jsem ještě neměl nejnovější data UNESCO.
Tato organizace právě tou dobou chystala analytický report, jak dvouletá válka dopadá na ukrajinskou vědu a celý výzkumný sektor. Minulý týden 34stránkovou zprávu vydala a hned na ni upozornil mimo jiné prestižní vědecký časopis Nature. Čtení je to zajímavé. A děsivé.
Pro ilustraci postačí pár čísel. A když jsme v ekonomickém týdeníku Euro, začněme – jak jinak – penězi. Odhad UNESCO, kolik by stála pouhá obnova ukrajinské veřejné výzkumné infrastruktury, činí 1,26 miliardy dolarů (čili 29 miliard korun), z čehož by vysoké školy potřebovaly na umoření svých škod 980 milionů dolarů. Jak byla částka vyčíslena? Barbarská invaze putinovských jednotek zničila či poničila, a teď se podržte, již 1 443 budov, které patří 177 výzkumným institucím včetně univerzit! Zcela rozbito bylo přes 643 vědeckých přístrojů a zařízení, spoustu jich také ruští „mužiki“ ukradli a odvezli neznámo kam. Ztráty na vědecké, lidské morálce jsou pak nevyčíslitelné. Přesto: třetina ukrajinských vědkyň a vědců musí pracovat na dálku mimo ústavy, plných 12 procent vědců odešlo ze země, což není jen pověstný „brain drain“, ale pro Ukrajinu mozkový výplach. A poslední číslo: 1 518 z nejchytřejších mozků země dobrovolně narukovalo a šlo do boje.
Z truchlivých statistik, mapek a fotek zasažených institutů pozitivně vyčnívá snad jediná věc, a to na straně 13, kde je graf zemí, kam ukrajinští vědci a akademičtí pedagogové odešli. Ano, Česko je mezi nimi v popředí, na čestném čtvrtém místě na světě (podle těchto údajů k nám přišlo 79 vědců a 89 vědecko-pedagogických pracovníků). Před Českem, jež zažívá v mezinárodní politice díky své „české iniciativě“ nákupu střeliva zářné chvíle, figurují jen tři země: Německo, Polsko a Velká Británie. Spojené státy jsou šesté, Rakousko osmé, Kanada patnáctá a Izrael šestnáctý se čtyřmi desítkami emigrujících. Dobře, že chodí spíše k nám!
A přesně totéž bych už tehdy řekl i pánovi v čekárně IKEM, který chrchlil zášť, načež se po vyvolání zvedl a vešel na hi-tech vyšetření. Zdarma. Brzy poté odešel – do klidu a míru.
