Akcie v boomu, Amerika utíká Evropě

V pátek 29. prosince 1989 se Václav Havel stal prezidentem ČSSR… a japonské akcie z indexu Nikkei 225 vystoupaly na svůj rekord. Ten pokořily až nedávno, 22. února 2024. Překonání splasknutí japonské realitní bubliny a navazující stagnace a deflace, umocněné demografickým stárnutím, si tedy vyžádalo funkční období tří a části tuzemského prezidenta, respektive téměř 35 let. Odpůrci vyšší státní podpory zajištění na stáří prostřednictvím investic do akciových fondů jistě tento specifický japonský příběh využijí jako argument, proč na akcie není spolehnutí. K rekordům ovšem rostou akcie nejen v Japonsku.

Rovněž ty evropské se letos v únoru dostaly na svůj historický rekord, o poznání méně vousatý. Překonaly totiž své maximum z ledna 2022. I to se ale počítá. Překlenuly propad z doby po zahájení invaze Ruska na Ukrajinu. Pražská burza onoho 22. února zase uzavřela nejvýše od června 2008. Svým způsobem tak bezmála po šestnácti letech vymazala důsledky světové finanční krize let 2008 a 2009 a náběhu na ni; její kritická fáze začala v půli září 2008 bankrotem americké investiční banky Lehman Brothers.

Jak japonské, tak evropské akcie k rekordu bezprostředně vytáhly akcie americké firmy Nvidia. Její nově zveřejněné výsledky – lepší než očekávané – zesílily sázky na další boom titulů těžících z umělé inteligence. Ten společně s vyhlídkou snižování úrokových sazeb americké centrální banky vhání investorům tam i onde do žil optimismus.

Ideologie škodí

Ovšem není vše bez mráčku. V Evropě podobně jako v USA je problémem rostoucí koncentrovanost burz. Za zhruba dvě třetiny letošních zisků evropských akcií mohou pouhopouhé čtyři tituly: dánský Novo Nordisk, nizozemský ASML, německý SAP a francouzský LVMH.

Ani americké akcie přitom rekordy nemíjí. Index Standard & Poor’s 500 v únoru poprvé v historii uzavřel nad hladinou 5 000 bodů. Jeho vzestup však – podobně jako v Evropě – stále koncentrovaněji táhne jen několik málo titulů: Apple, Microsoft, Alphabet, Amazon, Meta a zmíněná Nvidia.

Tuto rostoucí koncentrovanost – jak v USA, tak v Evropě – umocňuje pasivní investování, jehož popularita v posled­ních desetiletích závratně stoupla. Pa­sivní investování vede k tomu, že se celkem slepě více a více kapitálu přihazuje na hromádku již těch vítězících, největších, kteří navzdory svým stále zjevněji předraženým akciím dále bobtnají, zatímco zbytek trhu spíše paběrkuje. Takže jeden slovutný investor staré školy se dokonce nechává slyšet, že pasivní investování představuje pro kapitalismus větší pohromu než marxismus. To proto, že akciový trh zbavuje jeho základní funkce, jíž je rozdělování kapitálu a související kontinuální vyhodnocování a určování momentálních vítězů prostřednictvím neustálého, znalého posuzování v podání vždy bdělého a ostražitého – nikdy slepého – aktivního investora.

Přes svůj nový rekord jsou evropské akcie letos v historicky rekordní slevě vůči těm americkým. Vyplývá to ze srovnání poměrového ukazatele vyhlížené tržní ceny akcie a čistého zisku na akcii na horizontu dalších dvanácti měsíců. Brány jsou přitom v potaz všechny klíčové akciové tituly jak v USA, tak v Evropě. Klíčovým důvodem je, že Evropa nemá žádnou světově významnou technologickou společnost, dále vykazuje slabší vyhlížený ekonomický růst, slabší hospodářskou odolnost a rovněž na ni tíživěji dopadá současná geopolitická situace.

Evropu ale také poškozuje, že do její ekonomiky už přespříliš promlouvá ideologie, zejména ta zelená, ale třeba i genderová. Například metastudie publikovaná v recenzovaném vědeckém žurnálu Economic Affairs v říjnu 2021 – Gender quotas and company financial performance: A systematic review – hovoří celkem jasně. „Kvóty zastoupení žen ve vedení společností většinově snižují jejich finanční výkonnost.“

Mezinárodní investoři zkrátka Evropě věří méně a méně; její ideologie poškozuje životní úroveň zejména budoucích generací. Pokud mnohé evropské burzovně obchodované společnosti musejí vybírat lidi do vedení na základě pohlaví, a tedy nikoli nutně na základě schopností, přičemž je to empiricky prokázaná nevýhoda v konkurenčním boji, nepřekvapí, že kapitál, včetně toho financujícího třeba inovace, směřuje více a více do Ameriky a jiných části světa. Na úkor Evropy.

Stopka woke kapitalismu

Některé fondy pak dokonce sázejí v přepočtu desítky miliard korun na pád tahouna celé Evropy, německé ekonomiky. A tamních největších firem typu Volkswagen nebo Deutsche Bank. Podle šéfa londýnského fondu Marshall Wace vedla populistická opatření německých vlád k odpojování jaderných a uhelných elektráren, takže nyní zůstávají plynové zdroje těmi jedinými, které mají být i ve výhledu tolerovány v čase zamračeného bezvětří. Neutěšená energetická situace podvazuje konkurenceschopnost největších německých firem, což se – vedle dominance Číny v elektromobilitě a dalších faktorů – podle fondů jako Marshall Wace nebo Qube projeví pádem příslušných německých akcií.

To Spojené státy už na rozdíl od Německa k rozumu přicházet alespoň začínají. Zejména američtí republikáni si v rostoucí míře uvědomují, že zelená a ESG agenda nahrávají režimům v Číně či v Rusku. Stát New Hampshire už dokonce usiluje ESG praktiky kri­mi­­nalizovat.

Zásadně otáčí například Bank of America, druhá největší americká banka. Ruší svůj dva roky starý závazek, za nějž jí otevřeně tleskali západní klimatičtí akti­visté a skrytě Peking a Moskva, že nebude financovat uhelné doly ani uhelné elektrárny. Otočka Bank of America je nejnovějším zásadním výsledkem boje republikánů proti takzvanému woke kapitalismu. Již loni tomuto tlaku ustoupil Larry Fink, šéf BlackRocku, největšího správce majetku na světě, když slíbil, že dále nebude používat výraz „ESG“. Takzvaný woke kapitalismus má být ve skutečnosti novým socialismem, jehož stoupenci chtějí pod rouškou údajné starosti o životní prostředí zničit trh a nastolit totalitní řízení společnosti. Už nyní pak podvazuje produktivitu a inovace ekonomik Západu, zejména EU, ale v menší míře i USA, z čehož nejvíce těží geopolitičtí rivalové typu Číny a Ruska.

Optimismus v žilách investorů

Celkově ale i tak poslední měsíce vehnaly do žil investorů v USA, Evropě i Japonsku pořádnou porci optimismu. Investoři tudíž dále vhání své peníze na burzy a do akcií. Relativně nejvíce jich – obrazně řečeno – letos končí v kapse Marka Zuckerberga. Spoluzakladatel a šéf Mety, matky Facebooku, letos bohatne jako nikdo jiný. Zuckerberg od začátku roku rozhojnil své jmění v přepočtu asi o 1,1 bilionu korun. Taková suma by pokryla polovinu letos plánovaných výdajů českého státního rozpočtu.

Zuckerberg tak zažívá comeback mezi ty světově vůbec nejbohatší. Celkově totiž jeho jmění činí více než 4,1 bilionu korun, což jej momentálně řadí na čtvrtou příčku globálně nejzámožnějších lidí. Více už má jen Elon Musk, Jeff Bezos a Bernard Arnault.

Převážnou část letošního nárůstu Zuckerbergova bohatství má na svědomí jediný den, a sice 2. únor, kdy „Zuck“ zbohatl o 650 miliard korun. Meta je – společně s Nvidií či Amazonem – jasným vítězem nejnovější výsledkové sezony v USA. Zveřejněné výsledky překonaly očekávání analytiků, což pak vystřelilo akcie vzhůru. Nečekaně dobrá čísla odrážejí zejména fakt, že Meta se byla schopna zbavit desítek tisíc zaměstnanců. To firmě uvolňuje peníze, jež využije na dodatečný odkup svých akcií, a to v objemu v přepočtu za takřka 1,2 bilionu korun, a také na svoji historicky vůbec první výplatu dividendy.

Akcie Mety v reakci na zveřejnění výsledků poskočily o pětinu na historicky rekordní úroveň takřka 475 dolarů za kus (nyní se prodávají ještě dráže, za přibližně 490 dolarů). Tržní hodnota Mety tím pádem vzrostla o bezmála 4,6 bilionu korun, což představuje největší jedno­denní nárůst hodnoty kterékoli firmy v historii.