Berlín dává přednost ideologii před prosperitou

Na mezinárodní scéně se odehrává střet o udržení a získání globálního vlivu, přičemž Německo se snaží ideologicky transformovat svou energetiku a ekonomiku. Ekonomický vzestup asijských států v čele s Čínou a Indií, která může do roku 2035 předstihnout Evropskou unii, na jedné straně a oslabování přitažlivosti západního demokratického a hospodářského modelu na straně druhé vedou k tlaku na dominanci Západu – na mezinárodní scéně tento současný světový řád zpochybňuje stále více hráčů. K symptomům ověřujícím jeho odolnost patří ruská invaze na Ukrajinu, íránská podpora terorismu proti Izraeli a námořní dopravě v Rudém moři či agresivní politika Pekingu vůči Tchaj-wanu. Ve hře o globální vliv je podíl na světových trzích, blahobyt a hodnotové a politické systémy.

USA na nový globální vývoj reagují ofenzivně a pokoušejí se jednak omezit čínský ekonomický vliv a zabránit Pekingu v přístupu na vlastní trh a ke klíčovým technologiím, jednak aktivní hospodářskou politikou povzbuzovat inovace a investice do své ekonomiky. Oproti tomu Německo posiluje sociální stát na úkor investic do infrastruktury, vzdělání a obrany. Politika Berlína založená na morálním základu, která se snaží vlastním příkladem ukázat směr ostatním, však nenachází na mezinárodní scéně následovníky. Jeho rozhodnutí vzdát se moderních technologií, drasticky zdražit energie a akceptovat deindustrializaci ve prospěch ideologického přístupu nenachází ve světě odezvu.

Dlouhodobá nespokojenost

Německo stále víc žije z bohatství vytvořeného minulými generacemi a rozšiřuje svůj sociální stát na úkor tržní ekonomiky, již čím dál víc omezují daně, regulace a ekologická byrokracie. Německý stát nejen přerozděluje obrovské finanční prostředky, ale i sám spotřebovává jejich velkou část – od roku 2010 narostl počet státních zaměstnanců o 13,5 procenta na téměř 1,9 milionu a dalších 3,3 milionu zaměstnává. Rozšiřováním sociálních programů a s nimi spojenému zvětšování přerozdělovacího aparátu rostou jeho finanční potřeby – v roce 2022 představovaly 27 miliard eur. Náklady na sociální systém činily 26,7 procenta hrubého domácího produktu, přičemž průměr zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je 21 procent. Německé investice do infrastruktury však jsou o 2,6 procenta pod evropským průměrem.

Sociální výdaje tvoří největší část německého státního rozpočtu a jsou třikrát vyšší než na obranu a téměř devětkrát vyšší než na vzdělání. Berlín vydává na vzdělání 4,6 procenta HDP, což je pod průměrem OECD 5,1 procenta. V Německu roste počet mladých lidí bez ukončeného vzdělání a současně se zhoršují schopnosti žáků číst a psát v nejnižších ročnících. Podle nejnovějšího průzkumu se ve čtvrtých třídách zvýšil počet školáků, kteří nejsou schopní sledovat text, na 25 procent. Řečeno jinak, každý čtvrtý neumí číst natolik, aby mohl pokračovat ve výuce. Pokles kvality školství je v protikladu k požadavku vzdělávat dost odborníků pro znalostní ekonomiku. Německý průmysl se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, přičemž v Německu je 5,5 milionu nezaměstnaných nebo pobírajících sociální dávky.

Přechod na znalostní ekonomiku brzdí nejen nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, ale i inovativní impulzy globální ekonomiky, které se dějí mimo Německo. Vyznává sice přechod na zelenou energii, ale pro něho klíčový automobilový průmysl upadá. Německé auto­mobilky nestanovují standardy, podle kterých se orientuje zbytek světa, americká firma Tesla a čínská BYD Auto urču­jí v elektromobilitě směr a mají oproti německým automobilkám velký náskok. Německé inženýrství je sice stále velmi produktivní, ale průlomové inovace se dnes odehrávají v USA a Číně.

Protesty německých farmářů a strojvedoucích jsou projevem dlouhodobé nespokojenosti s rostoucí daňovou zátěží, nízkými platy a vysokou inflací. Zdražení energií v důsledku poklesu dodávek levné ruské ropy a plynu, dogmatického trvání na vypnutí tří posledních atomových elektráren a ekologické daně je strategickou nevýhodou, jež vede ke ztrátě německé konkurenceschopnosti. Deindustrializace Německa je realitou a roste počet německých firem investujících v USA, které se díky snížení daní za vlády Donalda Trumpa a schválení protiinflačního zákona za jeho nástupce Joea Bidena staly ekonomicky atraktivnější. Hospodářské problémy Německa se odrážejí i v odhadech vývoje – Deutsche Bundesbank očekává pro rok 2024 hospodářský růst 0,4 procenta, tedy v podstatě stagnaci.

Ztráta dechu

Západní hodnotový a politický systém začal mít alternativu. Ekonomický vzestup Asie je protiváhou, která nabízí nejen odmítnutí představy Západu o světovém řádu, ale i umožňuje autoritativním státům vzdorovat západním sankcím. Navzdory předpovědím se ruská ekonomika nezhroutila, ale vykazuje vyšší hospodářský růst, než má Německo. To dál dováží ruskou ropu, jen za vyšší ceny přes prostředníky, jako je Indie. Zatímco Washington hledá praktická řešení, politická rozhodnutí Berlína jsou ideologická a dogmatická.

Západní ekonomický a politický model, jenž dominoval po druhé světové válce, přestává zbytek světa přitahovat, protože autoritativní režimy, například ten čínský, ukázaly, že pro prosperitu a blahobyt není demokracie a svoboda nutná. Přitažlivost Západu nespočívala v sebeurčení a lidských právech, ale v hospodářském rozvoji. Toto zjištění není pro zastánce ideologických politických rozhodnutí snadné akceptovat, protože to, že morálka nehraje v mezinárodních vztazích roli, pokud není založena na ekonomické a vojenské síle, odporuje jejich přesvědčení. Místo zlepšování svého úspěšného ekonomického modelu se Německo vydalo cestou jeho demontáže na základě morálního přístupu. V zahraničí to však nevedlo k jeho uznání, ale ke ztrátě politického významu a ekonomické konkurenceschopnosti Německa.

Příkladem naivity berlínské politické elity a ztráty respektu k německé politice založené na morálce byl návrat beninských bronzů do Nigérie (označení pro několik tisíc uměleckých předmětů z bronzu původem z Beninu, které prodala koloniál­ní Velká Británie do Evropy a USA, přičemž tento bronz byl získáván kromě jiného výměnou za otro­ky). Po dlouhé diskusi se německá vláda rozhodla část těchto předmětů vrátit. Při jejich slavnostním předávání nigerijskému lidu německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková prohlásila, že mu vrací jeho umělecké předměty, jež mu ukradly evropské koloniální mocnosti, a slíbila finanční podporu v milionech eur na výstavbu nového muzea, kde budou vystaveny. Několik měsíců poté se však německá veřejnost dozvěděla, že nigerijský prezident Muhammadu Buhari je předal do soukromého vlastnictví členům královské rodiny, která se v minu­losti na obchodu s otroky významně podílela.

Nevalná ekonomická situace německých obyvatel zhoršuje již tak jejich špatné hodnocení vlády a vede ke stále častějším pochybnostem o politickém systému. Důsledkem je růst volebních preferencí Alternativy pro Německo (AfD). Navíc v Evropě nastávají změny, které ukazují, že pokud není Německo jejím nemocným mužem, pak rozhodně ztrácí dech. Podle Evropské centrální banky v zemích používajících euro patří sice Němci mezi nejvíce vydělávající, ale současně i mezi nejchudší. Důvodem je chybějící vlastnická struktura bydlení. V Německu bydlí 60 procent obyvatel v podnájmu, takže nevlastní nic, co by je obohacovalo.

Autor je publicista, který žije v Mnichově