Berlín škrtá účet. Rozpočet EU má zhubnout o 400 mld. eur
Německo odmítá návrh sedmiletého rozpočtu EU jako příliš drahý. Bez výrazných škrtů hrozí pat v jednání.
Kancléř Friedrich Merz minulý týden řekl, že je vyloučené, aby Německo kromě dosavadních zhruba 40 miliard eur ročně posílalo do Bruselu dalších 15 až 20 miliard eur navíc. Naděje Berlína nyní směřuje k irskému předsednictví v Radě EU, které ve středu přebírá práci a má do konce července předložit realističtější finanční rámec.
Německo sice každoročně získává z evropských fondů miliardy eur zpět, celkově však zůstává největším čistým plátcem EU. Do společného rozpočtu tedy odvádí více, než kolik se do země vrací. U chudších členských států je bilance opačná.
Berlín zároveň odmítá, že by vystupoval jako radikální obhájce zájmů čistých plátců. Podle vládního dokumentu není prostor pro zvýšení podílu, který státy odvádějí vzhledem ke své ekonomické síle. I po škrtech ve výši 400 miliard eur by však šlo o „mírně vyšší rozpočet EU“ než dosud.
Takový rámec by podle německé vlády stále ležel 27 procent nad úrovní let 2021 až 2027. Roční příspěvek Německa by i v tomto případě stoupl na více než 50 miliard eur.
Spor o rozpočet je i sporem o priority
Rozpočtová jednání se v EU opakují každých sedm let a vzhledem k objemu peněz bývají tvrdá. Obvykle proti sobě stojí čistí příjemci, například Polsko nebo státy jihu Evropy, a čistí plátci, mezi nimi Německo, Rakousko, Nizozemsko nebo Švédsko.
Před posledním summitem EU se sešli zástupci obou skupin. Dohodu komplikuje i to, že k současnému finančnímu rámci bylo v roce 2021 připojeno mimořádné koronavirové ozdravné financování ve formě úvěrů a grantů. Tyto peníze nyní chybějí. V příštím období navíc začne splácení společně přijatých dluhů z rozpočtu EU, což zmenší prostor pro jiné výdaje.
Tentokrát se proto více než dříve vede spor také o vlastní příjmy Evropské unie. Francie podporuje vyšší evropský rozpočet, ale z napjatého národního rozpočtu může přispět jen omezeně. Prezident Emmanuel Macron proto navrhuje společné evropské dluhy a zdanění mimoevropských firem, například prostřednictvím digitální daně. Německá vláda obě možnosti striktně odmítá.
Spor mezi čistými plátci a příjemci rozhodne také o tom, kolik prostoru v příštím rozpočtu zůstane pro tradiční politiky EU, zejména zemědělství a regionální podporu, a kolik peněz se přesune k novým prioritám.
Členské státy se shodují, že více peněz má směřovat do výzkumu, konkurenceschopnosti a obrany. Současně se však nechtějí vzdát dosavadních podpor v zemědělství a regionální politice. Baltské státy a Polsko navíc díky vysokému růstu ekonomiky směřují k tomu, že by v budoucnu měly dostávat méně peněz z evropských fondů. To je politicky obtížně prodejné doma.
Čas tlačí kvůli volbám
Merz opakovaně vyzval, aby se 27 vlád dohodlo ještě letos. Argumentuje plánovací jistotou pro evropské rozpočty a podpůrné programy, které mají začít fungovat od 1. ledna 2028.
Důvodem je také politický kalendář. Podle diplomatů EU bude v roce 2027 výrazně menší šance dosáhnout jednomyslné dohody, protože v důležitých zemích, například ve Francii, Polsku nebo Itálii, se budou konat volby.
Pokud se dohoda nepodaří do začátku roku 2028, nebude možné schvalovat nové programy. Zjednodušeně řečeno by se dál platily náklady na personál EU a přímé zemědělské podpory, ale nové priority, na nichž se členské státy shodují, by nebylo možné rozběhnout. Pro německé ministerstvo financí by to zároveň mohlo znamenat, že by do Bruselu odvádělo méně peněz.
Další vývoj tak bude záviset především na irském předsednictví a na tom, zda dokáže německý požadavek na škrty převést do návrhu, který se přiblíží jednomyslné dohodě mezi všemi 27 vládami.
