Bezpečí na dluh

Ruská hrozba a odklon Ameriky od bezpečnostní angažovanosti v Evropě směrem k Číně nutí evropské země k posílení vlastní obranyschopnosti. Vlna zvyšování výdajů na obranu začala sice už po začátku ruské útočné války na Ukrajině, skutečnou reálnou sílu nabírá ale až letos po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nová hlava Spojených států tlačí na zvýšení výdajů na obranu v členských státech NATO a vyhrožuje, že pokud se tak nestane, nemůže garantovat americké plnění článku pět úmluvy, který při napadení jednoho státu aliance slibuje pomoc všech ostatních (stalo se jen jednou, po útoku na USA 11. září 2001).

Nejvíce zatím výdaje zvyšují Poláci. Jejich nová třistatisícová armáda spolkne 4,7 procenta polského HDP, tedy až bilion českých korun (výdaje na obranu v Česku, která je co do počtu obyvatel bezmála čtyřikrát menší, loni činily 177 miliard korun), do budoucna se mluví i o pěti šesti procentech. Premiér Petr Fiala (ODS) slibuje výdaje na obranu ve výši tří procent výkonu české ekonomiky. To je o jeden procentní bod více než dnes. Zvyšovat by se mělo postupně do roku 2030, každý rok o 0,2 procenta HDP. Celkově to vychází o 80 miliard korun navíc. Každý by pomyslně přidal na armádu dvě tisícovky ročně.

Co s půjčenými penězi

Peníze potečou ze dvou zdrojů: jedním z nich mají být úspory v jiných kapitolách, jak naznačil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS): „Zastavit výdaje v dekarbonizaci a tyto ušetřené výdaje investovat do obrany.“ V tom ho podporuje i Mojmír Hampl, šéf Národní rozpočtové rady, také podle něj nelze utáhnout vše najednou. Druhý zdroj Stanjura vidí v novém obranném fondu Evropské unie, jehož založení oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Mluvíme o financování celoevropských schopností, jako jsou protivzdušná a protiraketová obrana, dělostřelecké systémy, střely a munice, bezpilotní letouny a systémy proti bezpilotním letounům,“ řekla šéfka komise, která také oznámila, že Evropská investiční banka uvolňuje pravidla pro udělování armádních úvěrů, dříve svazovaných pravidlem polovičního armádního a civilního využití.

Ve společném fondu EU, z něhož se budou poskytovat půjčky, nikoli dotace, bude 150 miliard eur (3,75 bilionu korun). Kolik z toho by vyšlo na Česko, se dá dnes těžko odhadnout, zejména proto, že ani česká politická reprezentace neví, na co by půjčené peníze využila (chybí struktura potřeb, a tím i nákupů vojenského materiálu a další techniky). Každopádně státní dluh by po takových investicích bez šetření jinde šel nahoru, což zrovna v případě Česka není problém, protože celkové zadlužení je ve srovnání se zbytkem EU nízké (je někde na hranici 44 procent HDP). Přesto se i mezi českými politiky objevily hlasy varující před dalším zadlužením. Za vládní tábor například místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček (ODS), ten doporučuje škrtat jinde; z opozice poslanec ANO Patrik Nacher, ten by zvažoval, co koupit, a co ne, aby využití bylo efektivní.

Němci se dluhu bát nemusí

Jiné evropské země, které také cítí potřebu přezbrojení, jsou na tom s dluhy mnohem hůře než Česko. Francie nebo Itálie (ta už výdaje na zbrojení také zvyšuje) přesahují v dluhu státu vysoko sto procent HDP. Německo se blíží k 70 procentům. Nová vládní koalice vítěze německých voleb Friedricha Merze (CDU) ještě před zahájením jednání o vládě navrhla zvýšit výdaje na armádu o desítky miliard eur ročně. Na takové „výdaje v zájmu obrany státu“ by se nevztahovalo pravidlo dluhové brzdy, tedy ústavní omezení vládních deficitů, jež v Německu platí čtrnáct let a bylo zavedeno po finanční krizi v roce 2008. Podle tohoto ústavního zákona smí být německý rozpočtový dluh 0,35 procenta HDP. Ke změně zákona je však potřeba ústavní většina, kterou vznikající koaliční dvojka CDU/SPD nemá. Dnes opoziční Zelení se podpořit změnu zdráhají, nikoli snad kvůli výdajům na armádu, ale proto, že ve výdajích chybí dostatečný ohled na klima (zrušení plánů na dekarbonizaci němečtí Zelení odmítají) a že se s nimi svezly i další výdaje na infrastrukturu a sociální oblast v celkové výši 500 miliard eur! Němečtí ekonomové se takového vývoje neděsí. Prestižní bavorský hospodářský Ifo-Institut udělal rychlý průzkum mezi 205 profesory ekonomie v Německu a 68 procent z nich je pro vyjmutí výdajů na obranu z dluhové brzdy a považuje to za smysluplné, 65 procent jich ale tvrdí, že by se poté mělo šetřit jinde.

Němci se nemusí bát, že by je nový dluh nějak vážně ohrozil. EK totiž slíbila, že výdaje na obranu nebude zahrnovat do dluhových rozpočtových limitů a že tedy „nový zbrojní dluh“ neovlivní dohled nad dodržováním dluhových rozpočtových limitů daných Maastrichtskou smlouvou o založení EU. Členské státy mohou přechodně příštích pět až deset let zvýšit své zadlužení, pokud to ustojí jejich finanční stabilita a budou mít dostatečnou bonitu na trhu. Celkově EU vykazuje procentuálně nižší dluh než USA, půjčky na trhu jsou však méně výhodné než ty americké.

Uvolnění německé dluhové brzdy na zbrojení a další modernizační projekty jsou problematické i z právního hlediska. Nový obří mimorozpočtový fond by musela schválit ještě současná německá sněmovna. Tam mají CDU, SPD a Zelení ústavní většinu, v nové sněmovně po únorových volbách, která ještě nezasedá, ústavní většinu ztratily. Krajně levicová (Die Linke) i krajně pravicová (AfD) opozice už oznámily, že bude-li něco takového ve starém Bundestagu schváleno, podají ústavní stížnost. Lídři SPD a CDU naopak tvrdí, že takové výjimečné opatření ve vážné situaci možné je.

V Německu je to citlivá věc, protože výjimečná opatření v zájmu ochrany republiky fungují jako vzpomínka na nacistickou éru, která de iure celá proběhla v režimu výjimečného stavu v zájmu obrany země. Problémové je takové odstraňování dluhové brzdy i z ideologických důvodů. Vítězka voleb, konzervativní CDU, totiž vždy tvrdila, že rozpočtová disciplína je na prvním místě, a dluhovou brzdu schvalovala. I kdyby ji Německo neuvolnilo, pokusí se nová vláda vytvořit mimorozpočtový fond a obhájit ho u Ústavního soudu právě skrze nové nařízení Evropské komise, jež v zájmu obrany umožňuje uvolnění deficitů.

Pomůže norský fond?

Vyšší evropské výdaje na obranu zřejmě podpoří i největší norský státní fond, do něhož tečou zisky z prodeje norských fosilních paliv. Vážně to naznačil norský premiér Jonas Gahr Store na summitu evropských lídrů v Londýně, kde se začala formovat takzvaná koalice ochotných, tedy seskupení zemí, které podporují obranu Ukrajiny a zároveň chtějí posílit obranu vlastní.

Obří norský fond je objemově největší státní investiční fond na světě. Momentálně obhospodařuje aktiva ve výši 1,7 bilionu eur (42,5 bilionu korun, tedy zhruba šestiletý výkon české ekonomiky). Přibližně 110 miliard eur fond vydělal na prudkém růstu cen plynu, jež vyskočily v důsledku ruské války na Ukrajině. Úvaha, že by právě tyto peníze mohly jít přímo na vojenskou podporu Ukrajiny, se již posunula do norského parlamentu. Vedle toho se rozpracovávají i možnosti investic do posílení obrany Evropy. Jako nejschůdnější, prakticky nejsnadnější a nejrychlejší se jeví návrh na vydání evropských obranných dluhopisů. Fond by převedl své likvidní dluhopisy v objemu 300 miliard eur právě na evropské obranné cenné papíry. Ty by měly výhradní použití na účely obrany starého kontinentu.

Nové vyzbrojení Evropy už probíhá a bude pokračovat převážně na dluh. Na otázku, zda se to Evropanům vyplatí a není to vyhazování peněz, je třeba odpovídat v rámci obecné ekonomie: dá-li se větší pocit bezpečí půl miliardy lidí nějak vyčíslit v penězích, bude jistě cennější než stovky miliard eur, které spolkne evropské přezbrojení.