
Blažek se zapotil
Reportér týdeníku Euro pátral po zákulisí výměny v čele žalobců a nástupu Lenky Bradáčové do vedení Nejvyššího státního zastupitelství.
Taktické šachy o jednu z klíčových pozic českého státu se rozehrály hned na startu nového roku. Obrysy, kdo se stane novou královnou tuzemského vyšetřování zločinů, se narýsovaly. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž totiž minulý týden oznámil, že koncem března z osobních důvodů funkci opustí a zamíří do advokacie do kanceláře svého syna. Takový záměr avizoval již dříve a již delší dobu se spekulovalo, jaká škatulata jeho odchod z Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) spustí. Respektive kdo po něm usedne na jeho židli. Nejčastěji v tomto ohledu zaznívalo jméno pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Stěžejní pro dotažení celé operace bylo, aby jedna z nejvlivnějších žen v Česku s nabídkou souhlasila. Zdroje týdeníku Euro se po Novém roce shodly, že Bradáčová se po dlouhé rozvaze rozhodla výzvu přijmout. A vláda i Bradáčová uprostřed minulého týdne svůj postup potvrdily. „Její volba je logická,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS). „Osobnost v čele soustavy má znát obsah práce státního zástupce a jeho roli v ústavním systému, nebát se nikoho včetně sociálních sítí a médií, být všestranněji vzdělaná, respektovaná nejen v právnickém prostředí, bezúhonná a reálně nepřičitatelná k žádné ekonomické, politické či jiné vlivové skupině,“ dodal ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Žena ležící leckomu v žaludku
Podle loňské novely zákona o státním zastupitelství jmenuje nejvyššího žalobce vláda na návrh ministra spravedlnosti na funkční období sedmi let (nikdo nemůže být jmenován více než jednou). Po rezignaci Stříže byl tedy na tahu ministr spravedlnosti Blažek.

Podle informací Eura Blažek o nástup Bradáčové do čela státního zastupitelství usiloval dlouhodobě. Na dotaz redakce ministr nereagoval. Politicky to však Blažek v zákulisí neměl bez překážek, ačkoli podle jiného člena vlády, který si nepřál být jmenován, Blažkově kroku nebránil premiér ani další členové vlády za občanské demokraty. To spíše v členské základně hlavní vládní strany panuje vůči Bradáčové jistá nevraživost. Lenka Bradáčová během své kariéry rozjela několik citlivých kauz, kvůli nimž leží v žaludku řadě tuzemských finančníků a oligarchů s dlouhými prsty sahajícími až do nejvyšších pater politiky. Ať už šlo o případy vysoce postavených soudců, exhejtmana Davida Ratha, kauzu Dozimetr, či vlivné finančníky typu Františka Savova nebo Petra Sisáka. Ostatně byl to právě ministr spravedlnosti Blažek, kdo Bradáčovou v roce 2012 jmenoval do stávající funkce pražské vrchní státní zástupkyně. Krátce poté, co na ministerstvu skončil Jiří Pospíšil, se spekulovalo, že Blažek do vlády přišel proto, aby jmenování Bradáčové do klíčové pozice pro vyšetřování velkých případů zastavil. Stal se pravý opak a Blažek v nedávném rozhovoru pro podcast Klub rváčů (který spoluvytváří autor textu) před studenty Právnické fakulty UK přiznal, že paradoxně největší problémy s tím míval ve své ODS.
„Málokdy z praxe uslyšíte někoho tak věcného, moudrého a ještě umějícího to říct jako doktorku Lenku Bradáčovou. Svého rozhodnutí nelituji, přestože mi ve straně dodnes někteří vyčítají, že jmenování Bradáčové tehdy prošlo,“ pronesl Blažek na půdě její alma mater.
Se znalostmi z citlivých kauz
Bradáčová nastartovala kariéru na začátku milénia jako žalobkyně na okresním státním zastupitelství v Litoměřicích. Postupně se vypracovala na náměstkyni krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, přičemž za jejím vzestupem stály systematicky odpracované citlivé kauzy – například vyšetřování manipulací s evropskými dotacemi či případ někdejšího hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha, když krátce po jeho zahájení se Bradáčová v roce 2012 přesunula do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze. Kdyby se Igor Stříž nechystal ve funkci skončit, Bradáčová by preferovala pokračovat ve stávající pozici. Za tu dobu si v úřadě vybudovala silný tým spolupracovníků a většinu času věnovala činnosti, kterou má nejraději – vyšetřování velkých trestních kauz. Právě to jsou faktory, kvůli kterým nad přesunem do Brna, kde Nejvyšší státní zastupitelství sídlí, váhala. Její povaha práce se výrazně promění, jde spíše o manažerskou činnost. I v té by se ale mohla najít, kdyby například cílila na zefektivnění a strukturální a systémovou reformu soustavy státního zastupitelství. Při svém odchodu do nejvyšší prokurátorské funkce má navíc šanci ovlivnit výběr svého nástupce na pražském vrchním státním zastupitelství. Podle novelizovaného zákona nyní návrh na jmenování vedoucího státního zástupce podává ministrovi spravedlnosti výběrová komise po absolvování výběrového řízení. Většinu z pětičlenné komise přitom jmenuje nejvyšší státní zástupkyně.
Silnou roli v úvahách Bradáčové hrály nejspíše politické okolnosti a obava, aby se po sněmovních volbách nedostaly k moci populistické síly s touhou zasahovat do vyšetřování citlivých kauz. Kdyby zůstala ve funkci pražské vrchní žalobkyně přes sněmovní volby, teoreticky by hrozila situace, kdy nový ministr spravedlnosti na základě přeskupení politických sil a na vlně populismu uvede do funkce „svého“ nejvyššího žalobce. Ten by pak mohl pražskému vrchnímu státnímu zastupitelství házet písek do vyšetřovatelského soukolí, což je situace, které se Bradáčová ráda vyhne. vedení cel prakticky na veškerou světovou konkurenci. Až první půlrok jeho působení ukáže, jak silná, a hlavně jak perverzní ona vůle k moci bude a s jak velkým odporem ostatních se taková razantní politika setká. Evropa na to čekat nemusí. Podobně jako na trzích i na politickém poli jsou než absolutní výstupy a čísla podstatnější celkové trendy, jež rozhodují o nastavení aktérů trhu a jejich budoucím chování. Evropa se proto musí soustředit na zvyšování vlastní síly ve všech směrech, protože to bude minimálně v dalším desetiletí ta hlavní světová měna, s níž se bude v geopolitické hře platit a počítat. Výrazně posílit, ale nevracet se myšlením do 19. století, to je skutečná trumpovská výzva pro dnešní Evropu. Pokud to nezvládne, dříve či později si ji vezme nějaký silnější darwinista z Východu či Západu.


