Nikdy nehrajte s Rusy hru „kdo uhne první“

Nechtěl být lékař, inženýr, učitel ani účetní. Ale měl rád slova a práci s nimi, a tak se zapsal na právnickou fakultu. Odvinula se od toho pozoruhodná kariéra, v jejíchž počátcích sehrál důležitou roli skvělý mentor. Její nejvýraznější epizodou bylo zatím patnáctileté působení v postsovětském prostoru. „Odjížděl jsem na dvouletý kontrakt s tím, že pak strávím pár let v Hongkongu nebo Singapuru, než se vrátím k právnické kariéře na Novém Zélandu. Ale jak říkají Rusové – není nic trvalejšího než to dočasné,“ říká Logan Wright. Život v Moskvě byl podle něj okouzlující a vzrušující, ale také tvrdý a neúprosný. Rusko ho především naučilo, že jen blázni se vrhají do všeho po hlavě. „Když se věci začnou komplikovat, musíte si nechat čas na posouzení situace v širších souvislostech, včetně všech potenciálních zúčastněných stran, a nechat prostor pro řešení, která nejsou na první pohled zřejmá,“ přibližuje svou lekci Wright, který posílí pražskou pobočku Dentons. V rozhovoru, který vznikl v rámci projektu Global Minds, také říká, že vést je třeba příkladem a zásadní je pro lídra budit nadšení, protože „nadšení je nakažlivé“.

Máte za sebou bohatou právnickou kariéru. Když se ohlédnete zpět, které milníky nebo etapy si ceníte nejvíce?

Začínal jsem jako advokátní koncipient v jedné firmě na Novém Zélandu – měl jsem obrovské štěstí, že jsem pracoval pro advokáta v roli partnera, který byl skvělým mentorem – chytrý, trpělivý, velkorysý v čase, který mi věnoval. Opravdu se zajímal o rozvoj mladého právníka, jako jsem byl já. Práce pro něj mi poskytla pevné základy pro celou další kariéru. Dalším milníkem byl přesun do Moskvy – začátek dobrodružství, které stále pokračuje. Naučil jsem se přijímat neznámé – a bylo toho hodně – a věřit ve své schopnosti vyřešit věci za pochodu. Vedl jsem lokální tým, který radil bankám při restrukturalizaci společnosti Yukos Oil v roce 2002. Bylo to nesmírně náročné, ale také velmi obohacující. Byl jsem tehdy ještě relativně mladý, a nikdy nezapomenu na trapný okamžik v přeplněné zasedací místnosti jednoho významného londýnského advokáta, když komentoval můj návrh slovy: „Ano, myslím, že chápu, co se navrhující pokusil říct.“

Co vás k právu přivedlo? Byla to vaše touha od mládí, nebo spíše řízení osudu?

To druhé. Stejně jako mnoho mých vrstevníků jsem se stal právníkem tak nějak „ze setrvačnosti“ – nechtěl jsem být lékař, inženýr, učitel ani účetní. Měl jsem ale rád slova a práci s nimi. Tak jsem se zapsal na právnickou fakultu, aniž bych měl tušení, kam mě to zavede.

Vaší specializací je bankovnictví a finance. Jaké klíčové vlastnosti a dovednosti musí mít právník, aby v této oblasti uspěl?

Základní právní dovednosti potřebné pro transakčního právníka bez ohledu na specializaci: intelektuální zvědavost, smysl pro detail a neúnavné zaměření na dotažení transakce. Klíčové jsou také obchodní uvědomění a určitá míra pragmatismu. Nad rámec toho si myslím, že úspěšný bankovní právník musí být schopen soustředit lidi na jejich společný cíl – poskytnutí úvěru. Bankovní transakce totiž není konfrontační jako fúze či akvizice – je založená na vztazích a podpis úvěrové smlouvy je teprve začátek.

Jak jste se cítil, když jste poprvé dostal nabídku pracovat v zahraničí?

Nadšený – čekalo mě dobrodružství. Kupodivu jsem nebyl vůbec nervózní, i když jsem byl sotva rok kvalifikovaný firemní právník z Nového Zélandu, který se chystal praktikovat anglické bankovní právo v Rusku. Tehdy se pohovor vedl přes konferenční hovor, který bylo nutné zařídit ve speciálním business centru, ráno mého času a večer moskevského. Teprve později jsem se dozvěděl, že šlo pravděpodobně o nejdražší pohovor s koncipientem v historii firmy – partneři po hovoru zapomněli zavěsit a linka zůstala otevřená celou noc…

Právo je velmi lokální záležitost. Máte nějaké doporučení, jak se orientovat v různých právních systémech?

Principy a problémy jsou stejné, i když detaily se mohou lišit. Trik spočívá v tom, naučit se klást správné otázky, abyste získali odpovědi, které jsou nejen správné, ale i relevantní a úplné. Existuje také značný prostor pro aplikaci řešení z jedné jurisdikce na podobné problémy v jiné – i když ne vždy! Nic ovšem nenahradí si příslušný zákon přečíst sám – byť v překladu. V případě restrukturalizace Yukosu jsem strávil hodiny studiem nového ruského insolvenčního zákonu, abych se svými ruskými kolegy našel cestu, jak bankám pomoci se v něm zorientovat.

Je stejně důležité se seznámit s prostředím a zvyky nové země. Žil jste 15 let v Moskvě a působil jste v celém postsovětském prostoru. Bylo něco, co vás zaskočilo, když jste se tam usazoval? Co vás naopak překvapilo příjemně?

Život v Moskvě byl okouzlující a vzrušující, ale také tvrdý a neúprosný. Všechno bylo možné, ale nic nebylo jednoduché – vždy jsem měl pocit, že se brodím po pás vodou. Občas jsem v byznysu zahlédl, že věci vypadaly na pohled v pořádku, ale při zkoumání do větší hloubky to bylo naprosto jinak. Také jsem se naučil, v práci i v životě – nikdy nehrát hru „kdo uhne první“ s Rusy.

Současně mají Rusové neuvěřitelný smysl pro humor a schopnost najít vtipnou stránku i v těch nejtemnějších situacích. A nekonečný repertoár anekdot, které kombinují hlubokou moudrost s často bizarním humorem. Jeden můj bývalý kolega zanechal v londýnském týmu během svého dočasného působení nesmazatelný dojem, když je informoval, že „Ježek se nebojí holé zadnice.“ (poznámka: u nás ne příliš běžná metafora: „Ježek se nebojí nahé zadnice“ naznačuje, že vzdělané osoby nebo jiné subjekty by se neměly nechat zastrašit těmi, kteří nemají skutečnou moc ani prostředky k tomu, aby jim ublížili. Je to vtipné připomenutí, že je třeba se soustředit na skutečné hrozby, místo aby se člověk nechal rozptylovat nebo se zabýval prázdnými výzvami.)

Tušil jste na začátku, že v Rusku zůstanete tak dlouho?

Vůbec ne. Odjížděl jsem na dvouletý kontrakt s tím, že pak strávím pár let v Hongkongu nebo Singapuru, než se vrátím k právnické kariéře na Novém Zélandu. Ale jak říkají Rusové – není nic trvalejšího než to dočasné.

Jakou největší lekci jste si z Ruska odnesl?

Jen blázni se vrhají do všeho po hlavě. Když se věci začnou komplikovat, musíte si nechat čas na posouzení situace v širších souvislostech, včetně všech potenciálních zúčastněných stran, a nechat prostor pro řešení, která nejsou na první pohled zřejmá.

Nyní míříte do Prahy, abyste posílil kapacitu Dentons ve střední a východní Evropě. Jak tuto novou misi vnímáte – co bude největší výzvou a na co se nejvíce těšíte?

Největší výzvou bude naučit se jazyk na takové úrovni, která nebude budit veselí. Tým mě přijal velmi vřele a pomáhá mi, takže věřím, že se tam s jejich podporou dostanu, a přitom je nejspíš občas pobavím.

A právě na to se i těším. Stejně tak na setkání s klienty, budování nových vztahů a hledání způsobů, jak využít naši místní kapacitu v anglickém právu k naplnění jejich cílů – jak v regionu, tak mimo něj. A na spolupráci s místním týmem na rozvoj jejich znalostí a schopnosti pracovat s dokumentací podle anglického práva.

Co očekáváte od života v Praze oproti Londýnu nebo Moskvě?

Další dobrodružství! Méně šílenství velkoměsta, ale nové příležitosti poznat město, jazyk a skrze ně kulturu a lidi. A těším se nejen na objevování města, ale celé země. Je zde tolik krásy a historie. Z profesního hlediska je přede mnou příležitost spolupracovat s mými oblíbenými typy kolegů a klientů – jsou to velmi chytří a opravdu sympatičtí lidé.

Úspěšná kariéra znamená, že dříve nebo později začnete vést lidi. Jak byste se popsal jako lídr?

Náročný. Ne ve smyslu, že bych „práskal bičem“, ale mám vysoké nároky na sebe, a tím pádem i na své okolí. Jsem trpělivý, spravedlivý, kolegiální – pevně věřím, že můj úspěch je náš úspěch, a váš neúspěch je můj neúspěch.

Co byste zdůraznil kolegovi, který právě přebírá vedení týmu v advokátní kanceláři?

Veďte příkladem. Pokud nejste ochotni pracovat dlouhé hodiny, nemůžete to očekávat od ostatních. Ujasněte si, kam chcete směřovat, ale nenechte se svázat příliš podrobnou představou o tom, jak se tam dostat a jaké lidi k tomu potřebujete. Lidé vás mohou překvapit způsoby, které byste nečekali, ale musíte jim k tomu dát prostor.

Máte osvědčený způsob, jak nadchnout lidi pro svou vizi?

Myslím, že klíčem je mít ambiciózní, ale realistické cíle, a jasně sdělit, co kdo musí udělat, aby jich bylo dosaženo. Ale především – budit nadšení. Nadšení je nakažlivé.

Logan Wright je partnerem advokátní kanceláře Dentons ve Velké Británii a členem globální bankovní a finanční praxe Dentons se zaměřením na financování rozvojových trhů. Logan poskytuje poradenství jak dlužníkům, tak věřitelům. Dříve působil 15 let v Moskvě a v současné době pravidelně vystupuje na akcích Loan Market Association pro rozvojové trhy v Londýně i v Africe. Často také pracuje na financování a restrukturalizacích v Turecku a na Blízkém východě, v Asii a Latinské Americe. V rámci přesídlení do Prahy se znovu začíná zaměřovat na přeshraniční transakce ve střední a východní Evropě. Před nástupem do Dentons pracoval 18 let v Clifford Chance.