Boj o miliardové pesticidy

Snahy Evropské unie o udržitelnější ekonomický rozvoj jsou nejvíce vidět na energetice, kde vyčnívá tolik diskutovaný Green Deal. „Zelená agenda“ však zasahuje také řadu dalších odvětví – od ledna například začala platit nová unijní země­dělská politika. Ta zabírá s 31 procenty největší díl rozpočtu EU, v přepočtu 53 miliard eur.

Jednou z jejích priorit je zásadní omezení používání běžných chemických pesticidů, kterými se hubí plevely a škůdci. Tyto látky jsou však zároveň nebezpečné pro další živočichy a jejich zbytky mohou zůstat v půdě, vodě nebo potravinách i desítky let. Přítomny jsou dokonce i v lidském těle. Do roku 2030 se proto má používání těchto přípravků omezit na polovinu. Hraje se přitom o velké peníze.

V zemích EU se ročně pesticidů prodá v přepočtu za zhruba 230 miliard korun. V samotném Česku pak za sedm miliard. Téma pesticidů (a jeho zákonná úprava) bylo jedním z mnoha, které řešilo české předsednictví. „Otevřeli jsme mnoho složitých témat, jež jsou důležitá pro celé evropské zemědělství, spotřebitele i přírodu,“ říká ministr zemědělství Zdeněk Nekula, pode něhož čeští diplomaté hájili zájmy evropských, tedy i českých zemědělců, potravinářů i spotřebitelů.

Evropská komise nakonec navrhla povinné procento snížení užívání pesticidů podle úrovně spotřeby v každém členském státě. Pro Česko to představuje omezení o 35 procent. To nás řadí do skupiny zemí, jež budou muset snížit spotřebu nejméně. Agrární komora ČR přesto považuje cíle, které komise pro Česko navrhla, za velmi ambiciózní. Podle jejího prezidenta Jana Doležala především proto, že mají být splněny už za sedm let.

Vágní statistika

Nejde samozřejmě jen o peníze. Problém je, že jednotlivé unijní země včetně Česka přesně nevědí, kolik těchto látek se v zemědělství skutečně používá. Ministerstvo zemědělství přitom loni uvedlo, že českým zemědělcům se „daří nadprůměrně snižovat spotřebu konvenčních pesticidů a udávají trend“. Toto tvrzení se však po­dle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky Michaely Kožmínové opírá o málo informací.

„Zpráva ministerstva je založena na datech Eurostatu znázorňujících prodej přípravků na ochranu rostlin z celé Evropské unie. Podle statistiky klesl prodej pesticidů mezi lety 2011 a 2020 v Česku o 38 procent, což je mezi všemi členskými státy nejvíc. Jde ale jen o jeden dílek skládačky, kde spousta dalších klíčových informací chybí,“ tvrdí Kožmínová.

Připomíná, že na mezery ve zpracování dat o používání pesticidů upozornil Nejvyšší kontrolní úřad ve zprávě z roku 2021. Údaje o spotřebě jsou podle ní zjišťovány jen asi od desetiny všech aktivních zemědělců, na základě čehož se odhaduje, že stejně je na tom i zbylá většina. „Ale existuje pouze statistika o pesticidech, které byly nabídnuty na český trh. Ta ovšem nezahrnuje údaje o účinných látkách nakoupených v zahraničí a dovezených do Česka,“ dodává Kožmínová.

Jak tvrdí mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý, „tlak na snižování používání pesticidů vytváří i finanční tlak na zemědělce. A v mnoha případech při ukončení používání účinné látky nejsou na trhu vhodné a dostupné alternativní přípravky.“ Čím dál víc tak bují i černý trh se zemědělskou chemií. Podle studie Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví představuje prodej zakázaných a falšovaných pesticidů v rámci EU 14 procent z jejich celkového prodeje. Falzifikáty dovážené do Česka činí asi 18 procent.

Bruselský boj o zrno

Unijní zákony už dokázaly oficiálně „zbavit“ evropské zemědělství několika přípravků, u nichž se prokázalo, že jsou nebezpečné pro zdraví prostředí i lidí. Jak říká Pavel Poc, biolog a bývalý euro­poslanec (ČSSD), tyto látky nejenže zabíjejí včely, ale narušují i funkci hormonů v lidském těle. „Poškozují mozky dětí během nitroděložního vývoje, jsou genotoxické i neurotoxické. A třeba ještě v roce 2018 se jich v Česku použilo 135 tisíc kilogramů, z toho 70 procent na řep­ku,“ popisuje Poc. Snížení objemu pesticidů podle něj není zásluha zemědělců: „Bez zákazu z Bruselu by se tyhle hrůzy používaly dál. Stačí se podívat na protesty profesních zemědělských svazů z doby, kdy se s návrhem na zákaz přišlo.“

Ministři zemí EU koncem loňského roku rozhodli požádat o novou dopadovou studii, jež má reflektovat aktuální vývoj na zemědělských trzích. „Předchozí studie byly vyhotoveny ještě před začátkem války, ale dlouhodobé výzvy, kterým čelí potravinový systém EU a stav biologické rozmanitosti, se od vypuknutí války na Ukrajině nezměnily. Příprava takové studie celý legislativní proces značně zpomalí,“ doplňuje analytička Kožmínová.

Takové zpomalení hraje do karet odpůrcům nnávrhu zákona o pesticidech. Když se opatření nestihne vyjednat včas, může být odloženo až na příští funkční období Evropské komise. Jak napsal server Politico, pokud nebude legislativa přijata do konce mandátu současné Evropské komise do roku 2024, spadne s největší pravděpodobností ze stolu.

Pesticidová lobby přitom výdaji nešetří. Podle údajů EU má největší producent pesticidů, německá firma Bayer, na tyto účely v Bruselu rozpočet asi 4,3 milionu eur, tedy přes sto milionů korun ročně. Vyšší roční výdaje na lobbing mají pouze Google, Facebook a Microsoft.

Nedostatek jídla?

Unijní strategie Farm to Fork (F2F) chce, aby všechny země EU do roku 2030 zvýšily ekologické zemědělství na čtvrtinu obhospodařované půdy. Její ideový otec, místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, zdůrazňuje obrovské riziko další ztráty biodiverzity. „Pokud neuděláme to, co navrhujeme, pak za 10 až 15 let bude problém biologické rozmanitosti tak hrozný, že zemědělství nebude v Evropě udržitelné. A pak budeme mít skutečně potravinovou krizi,“ řekl. Dnes zabírá zemědělství k produkci potravin bez chemických pesticidů jen velmi malou část půdy. V evropském průměru je to 8,5 procenta. Pouze v Rakousku se blíží čtvrtině (24 procent) celkové zemědělské produkce.

Lobby, která kritizuje F2F, poukazuje zejména na rizika, která restriktivní politika přináší pro bezpečnost dodávek potravin v Evropě. Kritici zákona o pesticidech hovoří o možné potravinové krizi, zejména proto, že ruská invaze na Ukrajinu vytvořila problém s dodávkami obilí. Tento argument se dostal do kanceláří evropských poslanců a bruselských úředníků, a to navzdory skutečnosti, že EU je čistým vývozcem potravin. Podle údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství není mezi 50 zeměmi nejvíce závislými na ruském a ukrajinském dovozu žádný členský stát EU. „Problémy po ruské invazi jsou způsobeny fungováním globálních trhů s pšenicí a kukuřicí. Je to logistický a finanční problém, nikoli problém dostupnosti jídla,“ napsal na Twitteru Timmermans.

Vědecká shoda panuje v tom, že velkou hrozbu pro udržitelnost a odolnost našeho potravinového systému představuje především zmíněný rychlý úbytek biologické rozmanitosti (ke kterému přispívá používání pesticidů) spolu se změnou klimatu. Podle Kožmínové navíc alternativy existují: „Nejde se k nim ale obrátit takzvaně přes noc. V Česku postupně roste zájem o integrovanou produkci a ekologické zemědělství, kde je užívání pesticidů limitováno nebo zcela omezeno.“

Jak potvrzuje šéf Agrární komory Doležal, čeští zemědělci využívají moderní technologie a inovativní postupy precizního zemědělství. „Pracují s technologiemi jako GPS, GIS, DPZ a senzory sledujícími odrazivost ve snaze zajistit maximum informací o stavu a vlastnostech konkrétního bloku zemědělské půdy. Na základě toho pak na tomto pozemku hospodaří včetně cílené aplikace hnojiv či přípravků na ochranu a ošetřování rostlin,“ tvrdí Doležal.

Tak šel čas s pesticidy

V polovině 20. století byly pesticidy jako například vysoce účinný insekticid DDT symbolem úspěchů průmyslového zemědělství. Jak ale říká Michaela Kožmínová, později se zjistilo, že kromě škůdců hubí i další živočichy, ohrožuje biologickou rozmanitost a životní prostředí. „Konkrétně DDT pak bylo zakázáno v 70. letech a následovaly zákazy a omezení dalších přípravků, u kterých se zjistila vážná rizika spojená s jejich používáním,“ doplňuje.

Od roku 1991 vybudovala EU právní rámec pro schvalování pesticidů před jejich uvedením na trh. „Komise schvaluje účinné látky, jež mohou přípravky obsahovat, a kontroluje, zda členské státy plní právní předpisy EU. Podporuje také integrovanou ochranu rostlin – přístup, který upřednostňuje preventivní, přírodní či jiné nechemické metody ochrany před chemickými pesticidy,“ dodává Kožmínová.

Co se týče konkrétního používání po roce 2030, Evropská komise vydala koncem února databázi nástrojů a dobré praxe, čili přehled metod integrované ochrany rostlin společně s hodnocením jejich účinnosti a vyhlídkami na jejich další využití v praxi. Přechod k šetrnějším praktikám by nadále také měly podporovat právě prostředky ze Společné zemědělské politiky.