Božský Bruce

Přínos Bruce Leeho akčnímu žánru nelze změřit. On sám se pohybuje někde mezi člověkem, mýtem a legendou. Stejně jako Elvis Presley nebo James Dean zemřel příliš brzy, a tím se stal paradoxně nesmrtelným – v bojových uměních, filmech, videohrách a kultuře jako takové.

Těžko tu na omezeném prostoru popisovat, co už jste si nepřečetli jinde. Většina z toho je pravda. V létě to bude padesát let od Leeova předčasného skonu. Místo životopisných detailů se tentokrát skutečně zaměříme na odkaz hvězdy bojových umění, který nebledne ani po půl století.

Štěstí v neštěstí

Bruce Lee se narodil 27. listopadu 1940 ve Spojených státech, kam jeho otec – úspěšný divadelní herec – přijel na osmnáctiměsíční turné. Bruce tak získal dvojí občanství, hongkongské po otci a americké díky místu narození. V roce 1941 se rodina vrátila do Hongkongu a čelila zde japonské okupaci, která trvala až do konce druhé světové války a je tématem bezpočtu hongkongských filmů, včetně snímku Pěst plná hněvu, jenž byl pro Leeho velmi osobní, jakkoli si coby tříletý prcek přirozeně rodinné útrapy nepamatoval.

K filmům měl blízko už od útlého dětství, protože herci kantonské opery, k nimž jeho otec patřil, se čím dál častěji prosazovali i na stříbrném plátně. A protože hongkongská filmová branže byla malým rybníčkem, obsazovali se běžně i další členové rodiny. Ještě před svými osmnáctými narozeninami měl Bruce Lee na kontě dvacet malých roliček. V těch ovšem do nikoho nekopal. Alespoň ne před kamerou.

Zájem o bojová umění se u něj projevil velmi brzy, částečně i proto, aby se mohl efektivněji bránit v pouličních rvačkách. Od každého stylu trochu ochutnal, ale širší pochopení bojových umění mu přineslo až studium u slavného mistra Yip Mana. Ten ho učil osobně a trochu bokem od ostatních, protože Bruce byl se svým dvojím občanstvím považován za cizáka a ostatní chlapci mu to dávali dost často sežrat. Ve škole, v partě, zkrátka kdekoli nebylo k urážkám a následně i fyzickým konfliktům daleko. Leeovo teenagerovské bouřliváctví bohužel přesahovalo všechny meze, a tak ho rodiče na vysokoškolská studia raději poslali do Ameriky, protože v Hongkongu mu hrozilo vyloučení ze školy i pomsta ze strany místních mafiánů, jejichž děti v bitkách pravidelně porážel.

Učitel Bruce

Ke studiím v Seattlu si Bruce přivydělával výukou bojových umění, ale především okukoval západní styly a nasával inspirace jako houba. Box, judo, jiu-jitsu, taekwondo… Vše ho fascinovalo. Sám učil styl sebevědomě pojmenovaný Jun Fan Gung Fu (doslova Bruceovo kung-fu, Lee Jun-fan bylo jeho rodné jméno) a místní čínská komunita mu hrozila, že jestli nepřestane učit bělochy tajům východních bojových umění, tak s ním pěkně zatočí. Nakonec z toho byl duel, nikoli na život a na smrt, ale čistě o právo učit domorodce čínské kung-fu. Bruce Lee zmíněný zápas vyhrál a od té doby už ho nikdy nikdo z komunity na souboj nevyzval.

Když si otevřel druhou školu v Kali­fornii, byl jeho osud zpečetěn, protože k němu zavítala řada filmových hvězd či producentů. Slovo dalo slovo a Bruce získal malou roličku. A pak větší.

Pravidelně předváděl svá bojová umění, učil se od jiných a jeho filozofie Jeet Kune Do v podstatě položila základy dnešnímu MMA (Mixed Martial Arts) fenoménu. V Americe nicméně brzy narazil na neviditelný strop, protože Asiatovi, jakkoli pohlednému a mluvícímu plynnou angličtinou, nikdo velký projekt svěřit nechtěl. Produkční intriky okolo seriálu Kung-fu byly pro Leeho poslední kapkou v hořkém poháru nejrůznějších odmítnutí. Odjel zpátky do Hongkongu a rozhodl se, že tu natočí hit, s nímž pak hlavounům v Hollywoodu vytře zrak.

Přímá linka Hongkong–Řím

Po schůzkách u dvou velkých produkčních rivalů – Shaw Brothers a Golden Harvest – se Bruce rozhodl pro Golden Harvest, kde mu slíbili víc peněz i tvůrčí svobody. Pro Shaw Brothers to bylo trestuhodné podcenění situace, z něhož se kdysi slavné studio už nikdy nevzpamatovalo. U Shaw Brothers se spoléhali na tradice – dobové filmy se stále stejnými studiovými kulisami, strnu­lými kung-fu tanečky a ohranými zá­pletkami jako z telenovely. Golden Harvest byla čerstvá krev, která chtěla točit filmy jinak.

Bruce Lee tedy trefil do černého, a to přitom Raymond Chow – bývalý zaměst­nanec Shaw Brothers a zakladatel Gol­den Harvest – plánoval spíš přetahovat herce ze své bývalé stáje, nikoli podepisovat smlouvy s nováčky. Bruce měl však výhodu v tom, že americký seriál Green Hornet se promítal i v Hongkongu (přeci jenom to byla britská kolonie, takže anglicky mluvené filmy a seriály tu měly svůj odbyt), dokonce pod názvem Kato Show, což zdůrazňovalo důležitost Bruceovy postavy asijského sidekicka. Už na letišti ho proto vítaly davy a Raymond Chow správně pochopil, že si za směšné peníze kupuje de facto hotovou hvězdu.

Přesto pro jistotu nejdřív obsadil Bruce Leeho do vedlejší role a poslal ho do Thaj­ska natáčet béčkový snímek Velký šéf (1971). U něj došlo na poslední chvíli k výměně režiséra a zasloužilý, ale už poněkud lenivý režisér Lo Wei se rozhodl, že charismatický Bruce Lee se na hlavní roli hodí víc než nemastný neslaný James Tien. Protože měl scénář jen tři strany (!), rozhodl se Lo Wei Tienovu postavu zabít hned v úvodu a z Bruce udělal jejího bratrance, který přijíždí za pomstou.

Lo Wei sice nevědomky Leeho vystřelil ke hvězdám, ale ti dva si spolu nesedli a často se hádali o choreografii, dramaturgii i budování postav. Bruce měl velké ego a jeho zkušenosti z Hollywoodu mu často říkaly přesný opak toho, co režisér požadoval. I přes velké třenice v zákulisí se snímky Velký šéf a Pěst plná hněvu (1972) staly obrovskými hity. Bruceova choreografie a neuvěřitelný atletický potenciál tu potlačuje generickou zápletku i skromné kulisy.

Po Velkém šéfovi chtěl s Brucem spolu­pracovat snad každý kaskadér v Hong­kongu, včetně tehdy začínajících bu­doucích legend – Jackieho Chana, Sammo Hunga, Yuena Biaoa a mnoha dalších. V Pěsti plné hněvu už měl Bruce víc prostoru, aby své herecké i bojové umění prodal, navíc šlo o velmi vlastenecký snímek, který se později dočkal mnoha pokračování či remaků. Bruce Lee přesto nebyl spokojený. Výnosů z obou snímků využil k tomu, že si založil produkční společnost a odjel do Evropy, aby tu zrežíroval vlastní scénář ve filmu Cesta draka (1972). V něm se jako prostý vesničan vydává do Říma, kde si získává svou razancí a upřímností srdce krajanů, terorizovaných místní mafií.

Cesta ke hvězdám a…

Tohle byl konečně film, s nímž byl Bruce Lee spokojený. Italské kulisy, ikoničtí záporáci v čele s Chuckem Norrisem a univerzální děj, srozumitelný pro kohokoli, navíc opepřený nejlepšími bitkami, co kdy políbily stříbrné plátno. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Snímek se skromným rozpočtem 130 tisíc dolarů se zaplatil ještě před premiérou, když se podařilo prodat distribuční práva do celého světa. V New Yorku se promítal v hrstce kin, ale už za první víkend tržby překonaly dva miliony dolarů. Celkem v USA vydělal přes 80 milionů a velkou návštěvnost měl také ve Francii, Španělsku, Německu a pochopitelně i v Itálii.

Není divu, že od roztočeného akčního filmu Hra smrti Bruce po bouřlivých ohlasech utekl zpátky do Hollywoodu, kde mu nabídli účinkování v Drak přichází (1973). Byla to první hlavní role pro Asiata v hollywoodském filmu. A na dlouho poslední, protože tuto kletbu krátkodobě prolomili až Jackie Chan a Jet Li o třicet let později. Cesta draka a Drak přichází v USA naplno rozpoutaly kung-­-fu horečku a jejich vliv mnoha směry je předmětem desítek, možná i stovek studií.

Bruce Lee se bohužel té obrovské slávy nedožil. Měsíc před premiérou, v pouhých 32 letech, náhle zemřel v důsledku reakce na požití léků. Kolem jeho smrti se dodnes vznáší řada pochybností. Celý svět byl v šoku. Drak přichází se stal ve stínu Leeova skonu obrovskou událostí a jedním z nejnavštěvovanějších filmů roku (při započtení inflace celosvětově vydělal zhruba dvě miliardy dolarů!). Díra, kterou Bruce Lee na trhu zanechal,

byla tak obrovská, že Robert Clouse, režisér filmu Drak přichází, se rozhodl za každou cenu dokončit Bruceův roztočený snímek Hra smrti, v níž se hlavní postava ve slavné žlutočerné teplákovce musí vypořádat s různými protivníky v pěti­patrové pagodě.

Frankensteinovsky sešitý snímek inspiroval v následujících dekádách celý subžánr turnajových filmů à la Krvavý sport nebo Americký samuraj, ale vlastně i žánr videoherních mlátiček, v nichž vždy najdete minimálně jednu postavu, která napodobuje Leeovy manýrismy. Clouse tehdy k dokončení Hry smrti použil i řadu doublů a imitátorů, což vedlo k následnému vzniku desítek laciných náhražek, kdy se nepříliš talentovaní herci s pseudonymy Bruce Li, Bruce Le, Bruce Lei a podobně snažili parazitovat na Leeově slávě.

Toto období nazývané Bruceploitation trvalo zhruba dekádu. Neslavnou roli si v něm zahrál i Jackie Chan, z něhož chtěli mít v Golden Harvest za každou cenu nového Bruce Leeho. Dokonce ho napasovali i do přímého pokračování Pěsti plné hněvu, které točil opět Lo Wei. Jenže publi­kum tenhle casting na sílu odmítlo a Jackieho to málem stálo kariéru. Až v roce 1978 se mu povedlo na chvilku z dlouholeté smlouvy se stu­diem utéct a natočit mimo jiné vele­úspěšnou kung-fu komedii Opilý mistr. Tu diváci milovali a jejich hlas rozhodl, že se Jackie Chan stane klaunem kung-fu a nikoli jen stínem nedostižného Bruce.

Na vážnější Leeovy snímky pak místo Chana s odstupem několika let navazovaly až další hvězdy hongkongských filmů jako Jet Li (ten si zahrál třeba v úspěšném remaku Pěsti plné hněvu – v originále Fist of Fury – nazvaném Fist of Legend z roku 1994) nebo Donnie Yen, jenž ztvárnil Leeova učitele ve filmové sérii pojmenované jednoduše Yip Man (2013).

Nesmrtelný Bruce

Hongkongské filmy se v osmdesátých letech posunuly jinam a našly si nové hvězdy a žánry. Fascinace Brucem Lee však svět neopustila. Zmínili jsme videohry, ale bylo toho ještě mnohem víc. Stan Lee v Marvelu odkázal na Bruce v komiksu Iron Fist (2017) a nepřehlédnutelnou inspirací je i pro Shang-Chi a legenda o deseti prstenech (2021). Japonská manga Fist of the North Star je inspirovaná Leeovou hvězdou a stejně tak epické duely v Dragon Ball prý čerpají z Drak přichází.

Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna, protože podobně hlubokou rýhu zanechal Bruce Lee i ve světě bojových umění, kde se jeho chvaty a filozofie citují dodnes v rozhovorech s nejlepšími z nejlepších. V podstatě neexistuje hvězda bojových umění z osmdesátých či devadesátých let, která by Bruce neoznačila za jednu z největších inspirací. Vyšlapal cestičku asijským hercům do Hollywoodu. Mocně otočil kormidlem hongkongské kinematografie. Celý svět „naučil“ kung-fu tak samozřejmě, že i po padesáti letech malí kluci fackují neviditelné protivníky, máchají rukama, kopou na všechny strany a fistulí varují své okolí před nadcházející ránou. Možná ani netuší, že napodobují legendu, jež tu s námi už neuvěřitelných pět dekád není. Skrz jejich skopičiny ale její duch žije dál a přeskakuje na další generaci. Nesmrtelnost má jen málokdy neprůstřelnější definici.