Bublina, nebo trend budoucnosti?

Hlavně směrem od nás na západ politici podporují přechod na nízko­emisní, udržitelné hospodářství. Do investic, které na tuto zásadní změnu

sázejí a jsou známé pod zkratkou ESG (Environmental, Social and Governance) se proto lijí bilio­ny dolarů. Někteří tržní experti však začínají spekulovat, zda se okolo ESG nenafukuje nová bublina. Tsunami se třemi vlnami pustošícími „korektní“ hodnocení finančních trhů – tak někteří investoři a analytici popisují ESG investice, které finanční trhy směřují k takzvanému udržitelnému investování.

„Aktiva související se zásadními ekonomickými a sociálními změnami mají po počátečním investičním boomu tendenci procházet velkými cenovými korekcemi,“ citoval deník The Times historickou paralelu Claudia Boria, šéfa ekonomického oddělení Banky pro mezi­národní vypořádání. Podle něho je poučení z boomu železničních akcií v polovině 19. století, internetové bubliny na konci 20. nebo hypoteční krize před 15 lety v tomto případě na místě. Borio především varoval před „definičním rizikem“ a „sdílením dezinformací o ekologické prospěšnosti produktu, služby nebo působení firmy“, které by třeba přínosy určitých aktiv pro životní prostředí nadhodnocovaly, a v případě odhalení těchto nadhodnocení by mohly prudce ztratit na ceně.

Dobrá myšlenka, ale…

Mladé odvětví (akronym ESG vznikl před pouhými 15 lety) přitom jistým nedostatkem definic a tvrdých čísel trpí. Myšlenka je dobrá. Zajistit, aby firmy, jejichž akcie či dluhopisy investiční nástroj obsahují, respektovaly „dobré mravy“. Aby se ve své environmentální strategie snažily o nulové dopady na klima, správně hospodařily s vodou a odpady a spolupracovaly se státními dohledovými orgány. Aby se v rámci společenské odpovědnosti chovaly férově ke svým zaměstnancům a zákazníkům nebo například byly korekt­ní jejich lobbistické aktivity. A konečně, aby fungovala jejich správa a řízení – byly transparentní vůči svým akcionářům a měly správně nastavené vnitřní mechanismy fungování a kontroly i na nejvyšších úrovních.

Takových parametrů ratingové agentury, které se aktuálně snaží na boomu „ESG nálepkování“ svézt, sledují desítky a na jejich základě kvantifikují „úroveň udržitelnosti“ korporací, aby je mohly doporučit investorům, jejichž hlad po tomto typu investic je momentálně obrovský. Třeba podle analýzy agentury Bloomberg finanční prostředky investované do nástrojů spojených s udržitelným investováním na konci letošního roku dosáhnou 38 bilionů dolarů a do poloviny tohoto desetiletí narostou o dalších 15 bilionů, čímž budou představovat třetinu veškerých odborně spravovaných investic.

Finanční odvětví se tento hlad snaží nasytit. Třeba v Británii bylo v prvních šesti měsících letošního roku spuštěno celkem 80 nových veřejně obchodovaných (ETF) nebo podílových fondů. A téměř polovinu z nich, 37, definovaly parametry ESG. Loni bylo takto charakterizováno jen 28 procent nově spuštěných fondů, v roce 2017 zakladatel do charakteristiky firmy ESG přidal jen v sedmi procentech případů. A právě skutečnost, že v posledních měsících si na sebe „nejasně definovanou“ nálepku udržitelné investice lepí kdekdo, odborníky na finanční trhy nejvíc irituje a děsí.

Finanční prostředky investované do nástrojů spojených s udržitelným investováním na konci letošního roku dosáhnou 38 bilionů dolarů a do poloviny tohoto desetiletí narostou o dalších 15 bilionů.

Letos v únoru třeba zájem byznysových médií upoutal šéf francouzského Totalu Patrick Pouyanné prohlášením, že snaha jeho konkurentů přebarvit

se na zeleno je směšná a tržní hodnocení projektů spojených s obnovitelnými zdroji energie šílené. Nahlas jím formuloval mínění většiny matadorů byznysu sledujícího tradiční finanční ukazatele a ztrácející se v zálibě ESG v „měkkých číslech“.

„ESG je víceméně to, co chcete, aby bylo. Nebo spíše to, co chtějí správci aktiv prezentovat jako to, co je,“ komentoval poněkud tajemně současný módní trend tvůrců investičních nástrojů pro hong­kongský deník South China Morning Post jeden z nejvlivnějších japonských burzovních analytiků Jesper Koll. A dodal: „Celá problematika je velmi mlhavá, nikdo tomu pořádně nerozumí a je těžké zpochybňovat něco, čemu nerozumíte.“ Podle něho firmy chápou, že „přebarvením na zeleno“ mohou svým akcionářům přinést hodnotu a že investiční společnosti mají díky bohatému přítoku provizí zájem vyhovět zmíněné poptávce finančních trhů.

Zvýšená citlivost investorů

Finanční trhy sázejí na zvýšený zájem vládních exekutiv o environmentální

odpovědnost a dotace na takzvanou zelenou ekonomiku, přičemž do nich postupně nastupují mileniálové, kteří podle sociologů budou mnohem více než předchozí generace hodnotit firmy dle chování a vnímat jejich eventuální přínos pro společnost. Podle některých myslitelů drsný kapitalismus 20. století, kdy finanční aktiva byla hodnocena především na základě schopnosti generovat zisk, končí. Tento trend je patrný v řadě z výšky „spíše neviditelných“ aspektů chování finančních trhů.

Když například před 30 lety tanker Exxon Valdez způsobil na Aljašce jednu z největších ekologických katastrof v historii, akcionáři mateřského Exxonu tento průšvih na ceně svých cenných papírů prakticky nepoznali. Aktuální prohřešky korporací proti dobrým mravům mají úplně jiné dopady. Aféra Dieselgate před šesti lety, kdy Volkswagen podváděl o objemu emisí? Pro akcie automobilky minus 30 procent. Nedávný skandál herního studia Activision Blizzard, kdy vyšla najevo toxicky maskulinní kultura firmy, která vyústila v sebevraždu obtěžované zaměstnankyně? Minus 20 procent. A třeba únik dat 160 milionů lidí u poskytovatele kreditního ratingu, kanadské Equifax, před čtyřmi lety? Minus 25 procent.

Investoři se časem stali na prohřešky firem proti dobrým mravům velmi citliví. Podle dat Bank of America předloni firmy z indexu Standard & Poor’s 500 kvůli porušení „ESG pravidel“ přišly v rámci 24 monitorovaných skandálů v následujících dvanácti měsících o více než půl bilionu potenciální tržní hodnoty. Ratingy ESG proto lze v tuto chvíli především vykládat jako nepřesné měřítko, jak náchylné jsou firmy v určitých oblastech k velkým skandálům.

A firmy tuto poptávku investorů začínají vnímat. Proto mění vnitřní pravidla a souhlasí – vedle účetnictví – s audity vnitřních procesů a pravidel. Na začátku letošního roku se třeba 60 korporací včetně Mastercard, Unilever, Dell či Sony přihlásilo k novým ESG standardům pojmenovaným Metrika uvědomělého kapitalismu (Stakeholder Capitalism Metrics) vytvořeným ve spolupráci se Světovým ekonomickým fórem a velkou čtyřkou auditorských společností.

„Musíme našim akcionářům přinášet skvělé výnosy a pomáhat při prosazování nejdůležitějších společenských priorit,“ komentoval iniciativu Brian Moynihan, předseda představenstva a generální ředitel Bank of America, jež se na vytvoření standardů podílela a zavázala se je dodržovat. Podle expertů jde o doposud nejlepší pokus sjednotit hodnocení firem, což by mohl být nejpozitivnější dopad aktuálního ESG boomu. Většina investičních expertů se totiž shoduje, že nějaká forma ESG hodnocení na finančních trzích do budoucna zůstane a že investoři tyto parametry budou sledovat, i když dnešní (eventuální) bublina praskne a boom skončí.