Budoucnost je v Africe

Dnes se o Mandelovi mluví jako o „marxistickém teroristovi“, který v JAR zavedl apartheid naruby, a celá Afrika zkouší pod vládou všemožných vůdců pevné ruky a samopalu, jejichž práci silně ovlivňují zájmy Číny a Ruska. Vojenské a ekonomické drancování Afriky pokračuje za asistence Si Ťin-pchingova a Putinova režimu, zatímco západní země zůstávají stranou dění a pak udiveně zírají, jak se do Evropy z Afriky valí jedna migrantská vlna za druhou.

Afrika ale skutečně je a bude kontinent budoucnosti. Nejen kvůli stále ještě obrovským zdrojům přírodního bohatství, o něž bude vždy zájem. Od roku 2009 tu žije více než miliarda lidí, další miliarda naroste do roku 2050. Jenom obyvatelstvo Nigérie se zvětší dvojnásobně a přeskočí v počtu občanů USA. Afrika bude potřebovat zajistit obživu a slušnou existenci stamilionům lidí, což začíná být problém už dnes, o čemž svědčí zmiňované davy prchajících Afričanů mířících do Evropy nikoli za lepším, ale za životem vůbec. Za lidskou existencí jako takovou.

Západní země prošvihly uplynulých 30 let. Jejich vliv v Africe je na rozdíl od Číny a Ruska mizivý. Ale protože budoucnost stále je a bude v Africe, mimo jiné proto, že jde co do věku o nejmladší kontinent světa, dá se ještě leccos ve vztahu západní Evropy k této části světa napravit. Přiznaná vina za kolonizaci afrických zemí v 19. a 20. století, tedy za bezohledné drancování přírodního bohatství za cenu milionů mrtvých, může Západu otevřít cestu ke vztahu rovných, který by zabránil nové ekonomické kolonizaci čínské a vojenské ruské.

Ani demokracie ještě v Africe úplně neprohrála, jak ukazují volby v Jihoafrické republice (JAR), kdy poprvé od Mandelova návratu z vězení nevyhrál volby nadpoloviční většinou Africký národní kongres (ANC). Třicetiletá vláda jedné strany skončila hlubokou nespokojeností s ekonomickým vývojem v zemi, která není s to zajistit základní zdroje obživy, jako je voda. Protestní hlasy proti ANC sbíral Jacob Zuma, bývalý prezident země a šéf téhož seskupení. Jde tedy více než o štěpení ANC, o něco podobného, jako když z ODS odpadla Unie svobody a měla pak šanci vládnout jinak, kterou ale rychle propásla.

Uvidíme, zda Zuma bude úspěšnější a prakticky dokáže, že více disentních kritických názorů pomáhá i v sociálně a ekonomicky tak složitých dobách, jaké teď prožívá JAR. Demokratické prozření jihu Afriky musí přinést hospodářské zlepšení pro všechny obyvatele, jinak se víra v tento způsob politického uspořádání definitivně zhroutí i ve státě, který po krachu komunismu v devadesátých letech 20. století nesl největší demokratický étos ze všech afrických zemí. Únos celé Afriky diktátorskými režimy řízenými zájmy Číny nebo Ruska, to by byla ta nejhorší varianta vývoje kontinentu budoucnosti.

O boji Jihoafričanů s vlastní krizí, která je i krizí celé Afriky, se dočtete ve skvělém textu znalců poměrů z deníku Financial Times. Aktuální vydání Eura je plné i dalších zajímavých ekonomických a politických témat, Afrika z nich ovšem tentokrát hodně vyčuhuje. Výmluvně totiž připomíná starou pravdu, že o naši budoucnost musíme bojovat i kdesi daleko od Evropy.

Do velké míry totiž platí, že jaká bude Afrika, takový bude i globální svět.