Vliv Spojených arabských emirátů v Africe roste

Když prezident Spojených arabských emirátů (SAE) šejk Muhammad ibn Zájid Ál Nahján loni dorazil na soukromé letiště v jihoafrické provincii Východní Kapsko a přivezl několik stovek přátel, aby společně oslavili muslimský Svátek obětování, bylo už jasné, že spolupráce s novým bohatým aktérem v Africe je slibná – a zároveň komplikovaná. Dlouho před příletem do svého soukromého letoviska v jednom z nejchudších regionů Jižní Afriky totiž vládce SAE údajně věnoval 20 milionů randů čili 25,5 milionu korun na modernizaci přistávací dráhy nedalekého zapadlého letiště, které úřady – právě pro tuto příležitost – prohlásily za mezinárodní dopravní uzel.

Navzdory vzájemnému projevu dobré vůle se však Jihoafrické republice nepodařilo přesvědčit emiráty, aby vydaly bratry Guptovi, které úřady obviňují z rozkrádání státního majetku. Guptové uprchli do SAE v roce 2018, ale asi dva týdny před návštěvou šejka Muhammada ve Východním Kapsku dubajský soud odmítl vydat dva ze tří bratrů s odvoláním na chybějící dokumenty, což jihoafrický ministr spravedlnosti označil za vyloženě „šokující“. Přesto JAR vítala šejka i jeho doprovod s rozvinutým kobercem. Ukazuje to, jak velkému vlivu se Spojené arabské emiráty v této zemi i na celém kontinentě těší, a načrtává to problémy, jež může nové uspořádání přinášet.

Afrika v hledáčku investorů

Vzhledem k úbytku čínských půjček v Africe se ropná velmoc z Perského zálivu stává stále významnějším zdrojem zahraničních investic. Podle společnosti fDi Markets, která sleduje přeshraniční projekty na zelené louce (a patří do skupiny vydávající list Financial Times), Spojené arabské emiráty v letech 2022 a 2023 přislíbily Africe celkem 97 miliard dolarů (2,3 bilionu korun) na investice do obnovitelných zdrojů energie, do přístavů, těžby, nemovitostí, komunikací, zemědělství a výroby, což je třikrát více peněz, než kolik nabídla Čína. Jeden z představitelů SAE pro Financial Times uvedl, že celkové investice emirátů v Africe dosahují 110 miliard dolarů (2,5 bilionu korun), což odráží „závazek napomáhat udržitelnému rozvoji a růstu na kontinentu“.

Spojené arabské emiráty nyní „jdou na ruku Pekingu“, říká o jejich aktivitách docent Ken Opalo z americké Georgetown University. Ačkoli se dle něj mnoho z investic neuskuteční, emiráty se i tak v posledním desetiletí řadí mezi čtyři vůbec největší investory na kontinentě. Firmy ze SAE se přitom v Africe pouštějí do projektů, jimž se opatrnější investoři vyhýbají. Kontinent má „co nabídnout, pokud jde o komodity a nerostné suroviny“, míní Hamad Buamim, šéf hlavní dubajské obchodní platformy Dubai Multi Commodities Center, a to i navzdory „politickým problémům“.

Díky přísunu peněz mohou SAE pomáhat utvářet nejen hospodářský osud afrických zemí, ale v některých případech i politický osud některých jejich vůdců. Když během etiopské občanské války v roce 2021 ohrožovali metropolitní Addis Abebu bojovníci z Tigrajské lidové osvobozenecké fronty, poskytli šejkové podle jednoho z vysoce postavených amerických představitelů i tigrajských vůdců vojenské drony vládním jednotkám. Podle vrcholného činovníka SAE totiž jeho země „podporuje spíše instituce a lid Etiopie nežli konkrétní strany nebo jednotlivce“.

Islamisté byznysu nepomůžou

Když súdánští generálové v roce 2019 sesadili tamního prezidenta Umara al-Bašíra, SAE nový režim zachránily a po loňském vypuknutí občanské války podle panelu expertů OSN poskytly pomoc polovojenským Jednotkám rychlé podpory (RSF). Spojené arabské emiráty důrazně popírají, že by „preferovaly kteroukoli stranu“ konfliktu, a veřejně se zasazují hlavně o mír a klid.

Murithi Mutiga, ředitel afrického programu neziskové organizace Crisis Group, tvrdí, že angažmá emirátů v Súdánu a dal- ších afrických zemích je částečně motivováno snahou potírat tam islámský extremismus. Dodává, že se Arabové chopili příležitosti diverzifikovat svoji ekonomiku investicemi do potravinové bezpečnosti, kritických nerostných surovin a obnovitelných zdrojů. Výsledek jejich angažmá je ale v souhrnu nejednoznačný, říká Mutiga. „Čína je mocnost, která udržuje status quo, Rusko je mocnost revizionistická a Spojené arabské emiráty se pohybují někde mezi těmito dvěma tendencemi,“ doplňuje nezávislý analytik s odkazem na dva další významné mezinárodní hráče v Africe.

Zatímco vliv Abú Zabí, hlavního města emirátů, kde se utváří zahraniční politika země, roste teprve v posledních pár letech, obchodní srdce země – tedy Dubaj – je důležitým finančním centrem už dávno a africké společnosti tam zakládají své pobočky, aby mohly obchodovat se zbytkem světa, říká Hamad Buamim. „V tomto ohledu Dubaj opravdu dobře rozehrála svou hru: stala se branou do Afriky,“ hodnotí. Počet afrických firem registrovaných v populární Dubaji v uplynulém desetiletí dramaticky stoupl a podle dubajské obchodní komory dosáhl do roku 2022 počtu celkem 26 420 společností. „Dubaj je dnes pro Afričany oním New Yorkem,“ říká profesor politologie Ricardo Soares de Oliveira z Oxfordské univerzity, který se zabývá vazbami mezi Afrikou a SAE. Nejmenovaný vysoce postavený představitel emirátů tvrdí, že angažmá této země v Africe – od obchodu přes potravinovou bezpečnost až po boj proti terorismu – je vedeno snahou „podpořit prosperující budoucnost založenou na vzájemné prospěšnosti“. Někteří pozorovatelé však považují pronikání SAE do Afriky za součást širší vize získat větší díl moci na světové scéně. Saad Ali Shire, ministr financí odštěpeného Somalilandu, do níž dubajská logistická firma DP World výrazně investuje, o rostoucím vlivu nepochybuje. „Emiráty jsou v Africe novou velmocí,“ je přesvědčen.

Obchod, vliv, finance

Aktivita ropné mocnosti se v Africe dělí do tří širokých, i když překrývajících se kategorií. První je čistě obchodní, druhá strategická a třetí finanční – tu přitom tradičně hrávala globální centra jako Londýn nebo Curych. Pro Afričany se ale stala atraktivním místem k obchodování, podnikání a ukládání offshorové hotovosti jim bližší Dubaj. „Pro SAE a samozřejmě i pro další země Perského zálivu je hnací silou energetická transformace a tvrdý tlak na potřebnou diverzifikaci ekonomiky,“ říká hlavní analytička pro Perský záliv Anna Jacobsová z Crisis Group. „Afrika je skutečně obrovský nevyužitý trh s nerostnými surovinami a se zemědělstvím,“ upozorňuje.

Jednou z oblastí zájmu je čistá energie. Třeba společnost Masdar z Abu Zabí, která investuje do obnovitelných zdrojů, v posledních deseti letech vybudovala v Jižní Africe pět větrných farem, v Senegalu bateriový systém pro skladování energie a v Mauretánii zařízení na výrobu solární energie. Firma je tak předním protagonistou emirátních investic v objemu deseti miliard dolarů (231 miliard korun), jež jdou do zvýšení kapacity výroby elektřiny v subsaharské Africe (o deset GW).

Firmy ze SAE však investují rovněž do fosilních paliv. V květnu koupila společnost Abu Dhabi National Oil Company desetinový podíl v mosambické plynové pánvi Rovuma a portugalské energetické společnosti Galp za něj zaplatila přibližně 650 milionů dolarů čili 15 miliard korun. Na poli nemovitostí v Africe působí veřejně obchodovaný konglomerát Dubai Investments, jehož největším akcionářem je dubajský státní investiční fond a který letos oznámil zahájení prací na výstavbě nemovitostí v Angole na ploše dvou tisíc hektarů. A v tuctu zemí kontinentu je aktivní telekomunikační společnost e& z Abú Zabí, dříve známá jako Etisalat.

Těžba surovin? To umíme

Podniky ze Spojených arabských emirátů se začínají prosazovat i v oblasti těžby. International Resources Holding (IRH), pobočka konglomerátu International Holding Company z Abú Zabí oceňovaného na 240 miliard dolarů (5,6 bilionu korun!), jemuž předsedá poradce pro národní bezpečnost šejk Tahnún bin Zájid Ál Nahján, loni zaplatila 1,1 miliardy dolarů (25,5 miliardy korun) za většinový podíl v zambijském měděném dolu Mopani, který dosud vlastnila společnost Glencore. Navíc IRH rovněž projevila zájem o investování do dolů v Angole, Keni nebo v Tanzanii. Obchodník se zlatem Primera sídlící v Abú Zabí získal loni od vlády Demokratické republiky Kongo na čtvrtstoletí monopol na veškeré drobné „ručně dobývané“ dodávky zlata. Podle odborníků i afrických vládních úředníků jde velká část legálního i pašovaného afrického zlata přes Dubaj.

Bývalý zvláštní vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro oblast afrických jezer Peter Pham popisuje těžební ambice Spojených arabských emirátů v Africe jako „relativně neškodné“ a v souladu se zájmy Washingtonu. „Ředí čínský vliv a poskytují tak alternativní dodavatelský řetězec,“ uvádí Pham, jemuž se to vlastně líbí. Říká proto: „Pokud se jim to podaří, jsem pro.“ Některé investice SAE však vzbuzují vyslovené obavy. Organizace na ochranu lidských práv kupříkladu vznesly obvinění kvůli tomu, že úřady ve východoafrické Tanzanii násilně vyhnaly tisíce nativních Masajů z jejich půdy, aby tak uvolnily místo pro safari budované firmou ze SAE. Soukromá investiční společnost Blue Carbon se sídlem v Dubaji byla aktivisty zase obviněna z toho, že po podpisu předběžných dohod v Libérii, Tanzanii, Keni, Zambii a Zimbabwe na uhlíkové kredity chtěla zabrat miliony hektarů afrických lesů. Označili to za „greenwashing“.

Přesto řada zemí zájem emirátů vítá. „Spojené arabské emiráty jsou pro Keňu a mnoho dalších zemí velmi dobrým partnerem,“ uvedl pro Financial Times přímo keňský prezident William Ruto.

Stěžejní přístavy a přeprava

Snad největší porce peněz ze SAE míří do oblasti logistiky, kde se potkávají obchodní i strategické ambice šejků. Jen jejich společnost DP World do kontinentu nalila přibližně tři miliardy dolarů (69,5 miliardy korun) a dnes působí ve více než deseti zemích. A přidává. Přístavy provozuje od Mosambiku u Indického oceánu přes Alžírsko u Středozemního moře až po Angolu u Atlantiku, čímž prakticky i strategicky obepíná celý kontinent. „Náš vstup na tyto trhy se neřídí politickým programem. Je veden obchodními zájmy, které mohou přinést další výhody,“ řekl výkonný ředitel DP World pro subsaharskou Afriku Mohammed Akoojee s tím, že zastřešující strategií je obchodní propojení Dubaje s kontinentem. „Tato vize ze strany emirátů rozhodně existuje. Dubajská vláda využívá společnost DP World a (aerolinie) Emirates k rozšiřování globálních aktivit,“ přiznává.

Logistická společnost AD Ports z Abú Zabí, jejímž většinovým vlastníkem je státní investor ADQ, sice v Africe provozuje méně přístavů než DP World, ale objevují se náznaky, že chce své krajany dohnat. Loni získala třicetiletou koncesi na provozování přístavu Pointe-Noire v Konžské republice a v dubnu podepsala dvacetiletou koncesi na správu angolského terminálu v Luandě, přičemž se zavázala investovat do jeho modernizace 250 milionů dolarů, přibližně 5,8 miliardy korun. „Pokud vláda investuje do svých obchodních partnerů, pak je přirozeně potřeba, aby se soukromý sektor také zapojil,“ říká Ross Thompson, ředitel pro strategii a růst skupiny AD Ports.

Nejstrategičtějším cílem dopravních investic arabských emirátů je zřejmě Berbera, hlavní přístav separatistické republiky Somaliland ležící v Adenském zálivu, kde lze v pouštní krajině spatřit vlající vlajky SAE. Společnost DP World investovala do tohoto přístavu a přilehlé zóny volného obchodu 300 milionů dolarů (sedm miliard korun) a emiráty navíc rekonstruují v pobřežním městě letiště. A Somaliland poskytl SAE rovněž pětadvacetiletou koncesi na námořní vojenskou základnu.

Politice se vyhnout nedá

Obchodování má pochopitelně i politické důsledky. Společnost DP World převzala správu nad výše zmíněným přístavem v roce 2017, což bylo jen krátce poté, co byla vyhoštěna z Džibutska, které ji obvinilo z „kolonialismu“. To ale DP World rázně popřela. Fond z Abú Zabí (plným názvem Abú Dhabi Fund for Development) vynaložil v somálijské Berbeře téměř 90 milionů dolarů (dvě miliardy korun) na vybudování nové silnice spojující město s metropolí Hargeysou a hlavně s etiopskou hranicí. Letos podepsaná dohoda mezi Addis Abebou a Hargeysou však rozzuřila Somálsko, které popírá nárok Somalilandu na jakoukoliv nezávislost. Vnitrozemská Etiopie by pak výměnou za uznání Somalilandu získala přístup k části pobřeží Rudého moře, kde by mohla vybudovat přístav a svoji námořní základnu. Mnozí za touto odvážnou hrou vidí vliv Spojených arabských emirátů. „Vláda SAE jasně usiluje o politický vliv v regionu,“ hodnotí jeden z elitních somálských úředníků.

Nejkontroverznější akce připisované SAE pak probíhají ve válečných zónách. V letech 2019 a 2020 emiráty aktivně podpořily libyjského válečníka, generála Chalífu Haftara, v jeho útoku na Tripolis s cílem svrhnout vládu podporovanou Organizací spojených národů, nicméně SAE popřely, že by nějak porušily zbrojní embargo uvalené na severoafrickou zemi otřásanou nepokoji.

Ještě problematičtější je údajné podněcování občanské války v Súdánu, kde prý mají emiráty vyzbrojovat generála Mohameda Hamdana Dagala, známého jako Hemeti. SAE opakovaně tato tvrzení vyvracely. Bývalý obchodník s velbloudy Hemeti, jenž měl v minulosti vazby na emiráty, nyní řídí polovojenské Jednotky rychlé podpory (RSF) usilující o kontrolu nad tímto chudým státem. Organizace Human Rights Watch tyto sbory obvinila z etnických čistek v Dárfúru. Podle nezávislé skupiny odborníků OSN existuje několik důkazů, že SAE – navzdory svému popírání – dodávaly zbraně bojující straně pod záminkou humanitární pomoci přes Čad. „Emiráty nehrají v Africe podle žádných pravidel,“ říká Cameron Hudson, odborník na Súdán z akademického Center for Strategic and International Studies ve Washingtonu. „V Súdánu způsobují jen chaos,“ líčí.

Naopak emirátní profesor Albadr Alšaterí z National Defence College v Abú Zabí tvrdí, že o údajné podpoře SAE mocnému Hemetimu nic neví. Emiráty však prý mají podezření, že je sama súdánská armáda vedená generálem Abdalem Fattáhem al-Burhanem úzce napojena na islamisty, radikály. Obecně platí, že „SAE se snaží o stabilizaci“, nastiňuje Al-šaterí oficiální narativ.

Pragmatismus především

Třetí role Spojených arabských emirátů v Africe je úloha ničím neomezovaného finančního centra, lídra. Soares de Oliveira z Oxfordu upozorňuje, že západní právní firmy, investiční banky a správci majetku už nabízejí v Dubaji své služby – včetně arbitráží při řešení sporů –, jež společnosti z Afriky tradičně vyhledávaly v Londýně a Ženevě.

„Dubaj je ideálním ekosystémem: nabízí stejné služby v podstatě na anglické nebo švýcarské úrovni, ale za nijak svazujících právních podmínek,“ doplňuje. Podle něj je Dubaj stále považována za jurisdikci s větší flexibilitou, přestože byla letos v únoru vyškrtnuta ze „šedé listiny“ sestavované nevládní organizací Financial Action Task Force (FATF). „Řada z více než 26 tisíc afrických podniků registrovaných v Dubaji jsou společnosti s tamním virtuálním sídlem,“ vysvětluje Soares de Oliveira, „což jim umožňuje držet dolary mimo africké ekonomiky. Platíte dodavatelům v Dubaji a peníze se (do Afriky) nikdy nevrátí.“ Bezpečné útočiště v Dubaji nacházejí i bohatí Afričané včetně politicky exponovaných osob, které tam mohou nakupovat nemovitosti a užívat si bez obav prvotřídního životního stylu. Mezi takto prominentní obyvatele patří třeba Isabel dos Santosová, miliardářka a dcera bývalého angolského prezidenta, která se do Dubaje přestěhovala v roce 2020 jen několik dní poté, co jí nová vláda zmrazila majetek.

Sílící aktivita SAE i dalších zemí Perského zálivu v Africe naopak představuje problém pro Washington. Amerika jistě neschvaluje vše, co emiráty na kontinentu provádějí, říká jeden bývalý úředník Bidenovy administrativy, ale USA považují ropnou mocnost za důležitého globálního spojence, a to i na Blízkém východě. „Je to komplikovaný aktér. V Africe investují pozitivně a zároveň tam působí destabilizačně,“ hodnotí nejmenovaný zdroj aktivity SAE.

Citovaný Hudson z washingtonského centra je skeptičtější: „Pro nejbližší dobu se to může zdát v pořádku. Nechte nás dělat si v Súdánu, co chceme, a my vám půjdeme naproti v Gaze. Je to vztah založený na byznysu, nikoli na přátelství.“ Profesor Al-šaterí z Abú Zabí říká, že vzestup Spojených arabských emirátů souvisí s klesajícím vlivem USA v Africe: „Holt se musely SAE chopit otěží, protože Spojené státy americké od svých bezpečnostních závazků ustupují.“

David Pilling, Chloe Cornishová, Andres Schipani, FT