Byrokratičtější než eurobyrokraté

Tomáš Kolář

managing director

Linet Group

Byrokratických novinek je za posledních několik let řada. Jsme globální společnost, takže mohu srovnávat, co je potřeba ve Spojených státech a co vyžaduje Evropská unie. Byrokracie se vkrádá postupně do všeho. Jako největší absurditu vnímám konečnou podobu povinného nefinančního ESG auditu nebo například certifikaci zdravotních prostředků MDR.

Možná by pro začátek stačil zcela skromný cíl: nedělat ještě složitější to, co je dáno z Evropské unie. Máme v Česku úžasnou schopnost udělat si byrokracii ještě více zamotanou a nesmyslnou. Nakonec bych přece jen ještě doplnil jednu důležitou věc, a to obrovské byrokratické překážky a složitosti při zaměstnávání lidí v rámci Evropské unie. Brzdí to pohyb osob, blokuje to volný trh služeb.

Marcela Fialková

ředitelka strategie

UDI Group

Podnikání v developmentu a ve výstavbě je v České republice výrazně brzděno rozsáhlou byrokracií, která bez nadsázky zasahuje do úplně všech procesů. Fakt, že je povolování staveb v Česku na jedné z nejhorších úrovní civilizovaného světa, asi již všichni dobře známe. Není to jen složitým zákonem, který se pravda o něco málo zlepšil poslední novelou, jež zavedla takzvanou fikci souhlasu u některých stanovisek dotčených orgánů a takzvanou apelaci, kdy v odvolání nadřízený orgán nevrací případ k dojednání nižší instanci, ale sám rozhodne o stížnosti a možné výstavbě. Jsou to i příliš přísné a nepřehledné normy, které jsou u nás vždy do práva přepsány stylem – jsme papežštější než papež.

Dále existuje množství kliček, jimiž mohou instituce, obce, a hlavně aktivisté všeho druhu brzdit stavby desítky let, a to zcela beztrestně, tedy bez sankce. Jak dopadla digitalizace stavebního řízení, jsme asi také všichni sledovali. Takže i dobrý plán u nás obvykle není kvalitně implementován. Proto je podle mě nutná výrazná komplexní změna legislativy související se stavebnictvím včetně technických norem. Nemůže být přece přijatelné, aby povolení výstavby bytového domu trvalo v Česku třináct let, zatímco v blízké cizině jen v řádu měsíců.

Milan Šlachta

reprezentant skupiny společností Bosch

v Česku a na Slovensku

Je těžké vybrat jedno konkrétní opatření. Největším problémem totiž nadále zůstává ten jev, kdy opatření neustále přibývá. Měli bychom se vrátit k politickým slibům, že za každou novou povinnost uloženou podnikateli/občanovi prokazatelně zrušíme dvě dosavadní.

V poslední době nás velmi zatěžuje příprava nefinančního reportingu ESG podle směrnice CSRD. Vítáme proto současnou snahu Evropské komise přinést firmám výraznou úlevu v rámci ESG Omnibusu. Zde je velký potenciál pro snížení zbytečné zátěže ve vybraných právních předpisech, aniž by byly ohroženy klimatické cíle Evropské unie. Je dobře, že Evropská komise odkládá některé povinnosti podniků, týkající se podávání zpráv o udržitelnosti (například CSRD) o dva roky – poskytuje to všem větší právní jistotu. Zároveň by se vyplatila byrokratická úleva v dalších právních předpisech Evropské unie v oblasti ESG, která by měla být předmětem budoucích zjednodušujících balíčků.

V obecné rovině musím říct, že bude důležité urychlit digitalizaci ve státní správě. Umožnit větší propojení databází a zlepšit sdílení dat mezi úřady. Příkladem může být potvrzení o bezdlužnosti od finančního úřadu a pojišťoven – to si přece může jakýkoli úřad obstarat zcela sám. Před implementací prověřit potřebnost, stupeň komplexnosti a četnost poptávaných informací.

Jan Pažin

spolumajitel kreativního studia NICE!

starosta Chocně

Největším problémem je nekomunikativnost finančního úřadu a nedostatečná dostupnost informací o povinnostech v účetnictví a daních. Komunikace s úřadem je velmi obtížná, není možné si nechat poradit nebo konzultovat konkrétní postupy. Funguje to na principu „buď to uděláte správně, nebo dostanete pokutu“, což vytváří obrovskou nejistotu při ekonomickém vedení firmy a rozhodování o každodenních účetních a daňových záležitostech.

Řešením by bylo zpřístupnění moderních komunikačních technologií a změna přístupu úředníků k občanům.

Konkrétně: umožnit telefonické konzultace s konkrétními úředníky, zavést videokonference pro složitější případy, sdílet dokumenty online a změnit celkový přístup úřadů ze „sankčního“ na „servisní“. Úředníci by měli fungovat jako poradci a pomocníci, ne jako kontroloři. Tyto technologie už existují a běžně se používají v soukromém sektoru.

Vladimír Wünsch

CEO a majitel

digitální agentury Inago

Nejvíc mě omezuje absurdní množství administrativy a neustálá snaha státu komplikovat podnikání místo toho, aby ho zjednodušoval. Často mi píšou mladí lidé, že chtějí začít podnikat. Mají nápady, odhodlání, chuť něco vybudovat. Ale už samotný proces založení firmy je pro ně zmatečný, složitý a demotivující. A to je jen začátek. Jakmile se do toho pustí naplno, čeká je lavina formulářů, výkazů a hlášení, která jim bere čas i energii. Co je na tom nejvíc zarážející – i samotní úředníci často nevědí, jak správně postupovat. Každý říká něco jiného a není výjimkou, že si sami postesknou, jak je celý systém nepřehledný a zbytečně složitý.

Začít by se mělo u jednoduchosti a zdravého rozumu. Většina podnikatelů nechce nic víc než mít jasně daná pravidla a systém, který funguje. Není potřeba vymýšlet složité reformy, stačilo by přestat dělat z jednoduchých věcí složité. Sjednotit formuláře, propojit úřady mezi sebou, aby si nepředávaly informace přes podnikatele, a hlavně, když už něco digitalizujeme, ať to opravdu funguje a zjednodušuje práci, ne že jen přesuneme papír do PDF.

Podnikání by nemělo být o tom, jak se neztratit v systému, ale o tom, jak tvořit.

Marek Dvořák

business development

manager Swarco Traffic CZ

Domnívám se, že například účast ve veřejných zakázkách je zbytečně složitá, stále obnovujeme a předkládáme stejné dokumenty někdy několikrát měsíčně. Vše nás personálně zatěžuje, v případě, že jdeme do zakázky jako konsorcium nebo máme subdodavatele, musejí všichni dávat dohromady stohy papírů, které pak před finálním odevzdáním nabídky musíme dlouze kontrolovat. V některých firmách je člověk, nebo dokonce celé oddělení, které dělá pouze tyto kompletace. Někdy mám pocit, že složitá výběrová řízení mají odradit některé firmy, a zjednodušit tak práci hodnotitelům. Možné je, že právě ti nejlepší mají dost práce i bez veřejných zakázek a díky této byrokracii se pak těchto neúčastní ke škodě veřejné správy.

Byrokracie má několik úrovní. V případě obchodu je to ta zmíněná „zakázková“. Tady by stačilo například rozšířit Seznam kvalifikovaných dodavatelů o referenční zakázky, propojit rejstříky státní správy online, abychom se mohli plně soustředit pouze na odevzdání dobré nabídky a byli oproštěni od kompletace desítek dokumentů. Výkaz výměr je jeden tabulkový dokument, kde je uvedena celková cena a jednotlivé položky, ovšem odevzdaná nabídka má dalších třicet dokumentů i více.

Ruslan Skopal

spolumajitel Trenýrkárna.cz

Jako jeden z nejpalčivějších problémů vnímám dlouhodobě nevyvážené podmínky na trhu – především v oblasti legislativy a její dodržování ze strany zahraničních online tržišť (Allegro, Temu, Shein). Česká firma, jako je ta naše, musí splňovat přísná pravidla, pokud jde o složení a kvalitu textilu, certifikace nebo označení výrobků, aby byla jistota, že zákazník obdrží kvalitní a zdraví nezávadné produkty. Stejně tak se na nás vztahují povinnosti odvodu poplatků za obaly atd. Toto vše přeshraniční tržiště dodržovat nemusí, jelikož jsou na ně české úřady krátké. I přes to, že společnost dTest informovala o tom, že Evropská spotřebitelská organizace BEUC na základě testování výrobků zjistila, že 78 procent testovaných výrobků z Temu nevyhovuje bezpečnostním předpisům EU, pořád sem ty mnohdy zdraví nebezpečné produkty beztrestně posílají. Je správné, že si zákazník může vybrat, od kterého e-shopu nakoupí, ale myslím si, že by se stát měl postarat o to, aby zákazníkem zakoupený produkt splňoval kritéria, jež jsou zdraví nezávadná, a aby byly zaplaceny všechny povinné poplatky včetně daní a DPH. Tím, že se to velmi pravděpodobně neděje, tak je to extrémně frustrující nejen pro podnikatele, ale i pro zákazníky, kterým hrozí zdravotní rizika. Byrokracie by měla chránit lidi a vytvářet férové podmínky – ale dnes se spíš stává brzdou pro poctivé firmy a otevřenými dveřmi pro nepoctivé dovozy.

Z našeho pohledu není potřeba vymýšlet nové zákony, ale začít konečně vyžadovat jejich dodržování i po těch, kteří se jim dnes systematicky vyhýbají – zejména velká zahraniční online tržiště. Ta dnes zaplavují český trh levným, často toxickým zbožím bez jakýchkoli certifikací, označení složení nebo bezpečnostních testů. Český podnikatel musí doložit vše do posledního detailu – a pak sleduje, jak vedle něj prodává někdo prádlo s obsahem bisfenolů nebo formaldehydu bez povšimnutí kontrolních orgánů. To není byrokracie, to je dvojí metr. Řešením je posílit dohled nad těmito platformami, nastavit reálnou odpovědnost za prodávané zboží a vymáhat evropské standardy i na digitálních tržištích. Pokud budeme pravidla vyžadovat jen po vlastních firmách, ale nikoli po zahraniční konkurenci, zničíme vlastní trh a ohrozíme zdraví lidí. Omezit byrokracii tedy neznamená nechat trh bez pravidel – naopak, znamená je uplatňovat důsledně a spravedlivě. Pokud se ptáme, kde na to vzít, tak pojďme každý balíček zpoplatnit po vzoru Francie a dalších států. Pokud dáme poplatek za takovýto zdraví nebezpečný balíček například 20 eur, pak výrazně klesne množství takovýchto balíčků a na zbytek bude 20 eur stačit, aby se překontroloval. Není přece náš problém toto řešit, řešit by to měl ten, kdo k nám toto nebezpečné zboží posílá. Stát by měl investovat do digitalizace, která umožní propojení úřadů a zrychlení procesů pro firmy, ale zároveň musí zpřísnit pravidla pro vstup neověřeného zboží na trh. Pokud Česká obchodní inspekce (ČOI) nebo celní správa nemá dostatečné kapacity, musí se posílit – nebo alespoň efektivněji pracovat s daty. V tuto chvíli například proudí do Česka tisíce balíčků s prádlem bez označení složení, bez certifikátů, často s toxickými látkami, jak ukázal i výzkum ToxFree Life. Když my jako lokální prodejci musíme každý produkt dohledat, otestovat a doložit jeho nezávadnost, ale u čínských e-shopů se to toleruje, pak to není jen byrokracie, jde o selhání systému. Pravidla musí platit pro všechny stejně. To může stát změnit rychle – důsledně vymáhat to, co už v zákonech máme.