Česko hledá prezidenta

Někdo po lahvi vína začne šéfovi vysvětlovat, jak ten svou práci dělá špatně, jinému poslouží alkohol jako sociální lubrikant pro oslovení ženy, další se třeba rozhodne vyšplhat na sloup veřejného osvětlení. Ať hodí kamenem, kdo v opilosti neudělal nějakou kravinu. Pokud neničí cizí majetek, neohrožuje a neomezuje ostatní, je každý zodpovědný sám za sebe. Musí ovšem počítat s následky. Třeba s tím, že ho někdo vyfotí nebo natočí na video.

Během devadesátých let, dávno před érou digitálních fotoaparátů a mobilních telefonů s kamerou, jsme s kamarády občas zalitovali, že nemáme k dispozici zařízení, kterým bychom pikantní situaci zachytili. Tak jsem čas od času přinesl na akci analogový fotoaparát. Stávalo se naprosto běžně, že většina z 36 snímků, které film pojmul, byla rozmazaných a zcela zbytečných. Ale občas se podařilo udělat fotku, jež bavila partu ještě řadu měsíců poté. Kamarádům, které jsme zachytili v choulostivé situaci, jsme s oblibou – ale zcela vážně – říkali: „S takovou fotkou nikdy nemůžeš být prezident.“

Jenže posledních devět let s Milošem Zemanem ukázalo, jak naivní až bezelstní jsme byli. Měli jsme za to, že jeden dehonestující snímek v opilosti může diskvalifikovat člověka od úspěšné profesní, nebo dokonce politické kariéry. Přitom opak je pravdou: dokud to Zemanovi dovolovalo zdraví, při veřejných vystoupeních často pil alkohol, kouřil a pozurážel kdekoho. A ještě mu za to část národa tleskala.

Všechno špatné, co přinesl Zeman a jeho lidé do prezidentského úřadu – hrubost, nedodržování základních pravidel, buranství či bezostyšné lhaní – navíc řada obyčejných lidí pojala jako „alibi“, že se tak mohou chovat i oni sami. Nejsem naiv­ní a uvědomuji si, že vrcholová politika je plná leváren, ale způsob, jakým Zeman zdiskreditoval nejen prezidentskou funkci, ale i celou politiku a především morálku „dolních deseti milionů“, považuji za nejhorší věc polistopadového vývoje u nás.

Dobrou zprávou je, že temné roky prezidentského úřadu se pomalu blíží ke konci, mstivý jezevec má před sebou posledních třináct měsíců. Hned vzápětí však přichází méně optimistická zpráva: pohled na průzkumy veřejného mínění a detailnější vhled do výsledků loňských parlamentních voleb. Kandidáty ANO, SPD, Přísahy, ČSSD, KSČM, Trikolóry, Volného bloku volilo 2,887 milionu lidí. Což je číslo, které se nápadně blíží počtu voličů, které Zeman přesvědčil ve druhém kole prezidentské volby před čtyřmi lety (2,853 milionu). Věřím tomu, že část voličů některých zmiňovaných stran či hnutí by Andreje Babiše ve finálovém kole nepodpořila, ale zároveň se obávám, že tito lidé by k druhému kolu hlasování vůbec nešli. Je zřejmé, že nás čeká zajímavé období.

Na následujících stranách se dočtete analýzu Zemanova prezidentování a řadu dalších zajímavých informací, které se týkají budoucí hlavy státu. Přeji vám inspirativní čtení a hezkou zimu.